Extrémně vzteklé dítě. Vyroste z toho? Pomůže psycholog?
Hrozně se za to stydím, ale mám dceru (3 roky) a už delší dobu zvažuji psychologa. Pro ní, pro nás. Já prostě nevím, jak mám zvládat své vlastní dítě. Ona byla od malička dost vzteklá, již kolem roku to začalo. Nejprve běžným vztekáním, které přešlo v ubližování sama sobě, kdy bouchala hlavou o zem, o šprucle v postýlce. Normálně měla na čele boule a modřiny. Následovalo období nekontrolovaného vztekání, kdy byla vyloženě v amoku, nevnímala a mlátila sebou na zemi, kopala nohama, točila se do kola, válela sudy a to klidně půl hodiny v kuse. Amokové chování sice po čase přešlo, ale lehání na zem zůstalo do dneška. Když byla menší, kolikrát si ublížila, protože sebou práskla na zem až to hlavou zadunělo, do nosu se kolikrát bouchla. Nyní jako 3 letá se opět začala mlátit do hlavy při vztekání, mlátí si rukama do obličeje, fackuje se a vzteká se pokaždé, jakmile není po jejím. Ona se opravdu vzteká prostě pořád. Něco jí zakážu, začne vřískat a práskne sebou o zem, tam kope do věcí a ječí. Něco jí nejde obléct, třeba chce si nasadit boty, nejde jí to, boty zahodí, začne kopat nohama a vřískat. Rozhodne se, že se převlékne, tak jde do pokojíčku, svlékne se, vybere oblečení, nejde jí to, oblečení zahodí, mrskne sebou o podlahu a kope do skříně. Když není po jejím, tak se sekne a není s ní k hnutí. Je to už prostě únavné. Doma tohle denně snášet a to nemluvím o pohledech lidí na veřejnosti, komentářích rodiny. Jsem z toho už někdy zoufalá. Zkoušela jsem všechny možné metody, mám pocit, že jsem vyzkoušela snad úplně všechno už. Vyroste z toho to dítě někdy? Je vůbec normální? 😢
V tomhle případě bych asi vyhledala psychologa , pomůže i vám ji pochopit a poradí jak s ní jednat. Můj mladší syn mel cca od 2 do 3 let období kdy se vztekal také kvůli všemu. Nam tenkrát nakonec pomohlo mu nastavit zrcadlo. Ale to už jsem byla fakt z něj zoufalá. Tenkrát jsme přišli z venku a jemu nešli sundat boty , začal se neuveritelne vztekat bouchnul sebou o zem kopal kolem sebe a machal rukama a vřestěl. Jak už jsem z něj byla "hotova" tak jsem sebou sekla vedle něj a začala jsem vrestet a kopat kolem sebe jako on. V tu chvíli hned přestal, sednu si koukal na mne a říká prestan. Tak jsem si sedla taky a řekla jsem mu, že se mi nechce , že se mi jeho vztekaní začalo líbit a chci se vztekat taky. A on , že ne. Tak jsem mu řekla, že když se nebude vztekat nebudu se vztekat ani ja. Od té doby mu to stačilo jen připomenout a bylo po vztekacich "manevrech". Ale na každé dítě funguje něco jiného. Jo a hlavně to nedělej před manželem/partnerem ten mi chtel v tu chvíli zavolat "Chocholouška" 🤣🤣.
Ako ja tiez mam doma takmer 4rocnu s ktorou je to niekedy na psychologa vzteka sa, reve, navzajom sa biju s mladsim (2r), ked nieco si vezme do hlavy clovek s nou nepohne 🤦🏼♀️ vcera to povysila na vyssi level isla do skolky z auta bez ranajok, s revom na rukach bosa a bez bundy vzdialenost par krokov ale stretli sme asi 2okoloiducich a tiez na nas zazerali, to ze pocas jazdy mi dopredu hodila topanky to radsej komentovat nebudem fakt, ked ju zoberem za ruku niekedy lebo lieta vsade aby ju nezrazilo auto alebo sa nestratila tiez sa chce hodit o zem ale toto vsetko je oproti tvojej je anjel asi blbo to teraz vyznelo ale ja uz by som isla za psychologickou... Mna pri mojej ukludnuje to, ze pri muzovi si to nedovoli ani v skolke len pri mne vymysla 😔
To že si až ubližuje, mi přijde trošku "přes čáru", může to být ještě ok, ale může tam už být opravdu nějaká psychická choroba. Syn teda sebou taky sem-tam třískal, že až "hlava zaduněla", ale to trvalo velmi krátce, pak už si to hlídal. Vyloženě mlátit hlavou do země, to snad nikdy nedělal (a já si to tedy spojuji s poruchami autistického spektra).
Nějaké to vztekání je v tomto věku zcela normální, mě tam opravdu zaráží spíše to, že si tím ubližuje.
@gdpr u nás se to právě nevztahuje jen na mě. S partnerem je to snad ještě horší, což je způsobeno tím, že jak s ní netráví tolik času, tak se kolikrát dostane do situace, kdy spustí spouštěč nějakou banální věcí a pak kouká a nechápe, proč se takhle vztekla. A lehne si stejně tak přede mnou, jako před ním nebo před babičkou.
@merope autista určitě není. Je jinak opravdu moc šikovná, všímavá, vnímavá, kolektiv má ráda a vyhledává ho. Já jsem chvíli přemýšlela nad ADHD/ADD. Ona se není schopná ani v klidu obléct, prostě milion aktivit kolem u toho, často vůbec nevnímá, co jí říkám. To mi přijde, že roční dcera reaguje na povely lépe jak ona. Na ní mluvím a ona úplný ignor. Ale zas jinak není nijak nadprůměrně energická a když jí něco baví, tak se s tím chvíli zabaví. Sice přebíhá, ale není to, že by u ničeho nevydržela. Tak nevím, možná se jen snažím hodit své selhání na nějakou diagnózu...
To, že dítě reaguje na povely, to není úplně přesně vypovídající 🙂. A pokud je těch povelů hodně, tak naopak děti (i chlapi!!) mají sklony zcela vypínat a nereagovat na ně.
Opravdu zkus nějakého psychologa / kvalitního pedagoga / někoho s dobrým vnímáním dětské psychologie - ať se podívá na tebe, na ni, na vaši vzájemnou interakci. Nějaký zakopaný pes tam bude - možná v tom, že jsi moc direktivní a odráží se to v dceřině chování (každé dítě je jiné, skoro čtyřletý syn pořád na cvičení dělá skoro zásadně něco jiného než se má - často o krok pozadu či napřed), možná v tom, že dcera má opravdu nějaký problém. Zvenčí se to pak často vidí líp než zevnitř. Dcera je dle všeho ne zcela standardní "hodná holčička", ale to nemusí znamenat nic špatného, já mám taky hodně divoké dítě, je chytrej, ale je prostě svůj. Taková ta "hodná holčička" bude typicky introvert, pokud máš extrovertní holku, navíc zdravou, tak bude nabitá energií, kterou klidnou činností prostě nevybije. Pokud je cholerik/dominantní (což je prostě vrozený temperament), tak nebude poslouchat příkazy. Nemáme to v povaze, znám to dost dobře - já to mám až tak extrémní, že poté, co mi tu při sledování iprima naskočila asi podesáté reklama na ketodietu "to jsem já, tvá figura vysněná" mám chuť jít si dát hromadu cukroví.
Případně jsou na to i různé knížky - já bych doporučila třeba Montessori batole (ač už není batole, ještě by to mohlo pomoci) a pak pro mne byla hodně zajímavá knížka Pozitivní povahové profily - něco maličko jsem teď náhodně našla tady https://www.akademie-cmg.cz/metodicke-materialy... ale je to celá knížka. Koukám, že v tom odkazu rozebírají pouze typ "D", ale je dost možné, že to je přesně tvoje dcera. A mimochodem - mám pocit, že to je dědičné, pokud jsi typ "D" ty i tvoje dcera, je to hodně o tom, jak se naučit spolu vycházet (u nás doma jsme ho v menší či větší míře všichni 3, fakt chuťovka, ale chlap je mixnutý do melancholika, není tak silný extrovert, takže on si více všímá v interakci mne a syna a sem-tam mě krotí a sem-tam rovnou sám povídá, že jako chápe, proč mne syn absolutně neposlouchá).
Já bych s ní k psychologovi zašla. Už jen pro váš klid ať víte, že je vše ok. Jinak každy člověk je individualita a asi nikdo ti neřekne, jestli z toho dcerka vyroste nicméně bych se určitě zaměřila na to, abys věděla jak a ní pracovat. Najít spouštěče a najít i metodu, kterou zvládnete stresové situace bez (přílišného) vzteku a ubližování....