Jak pomoct plachému dítěti překonat strach z nových situací?
Dobry den,
Syn 30mesicu. Nevadi mi, ze kdyz mu neni dobre nebo ma strach z ciziho, tak potrebuje vzit. Ikdyz bych radsi uz nekdy byla rada, aby swl sam.
Jde mi o to, zda mam resit nejak to, ze jsme treba ted zacali chodit na plavani, (s tatou chodi) on stale breci, ale vodu ma rad. Takze mu bude vadit ten shluk lidi treba. Hodne zacal venku reagovat, kdyz deti zvysi hlas, breci a tak, tak se rozbreci. Vadi mu hodne detí na hristi. Je samotar. Nejradeji ma odrazedlo. Je tam sam. Vetsi akce jako treba poute, bo vetsi hluk lidi, ikdyz tam jsou vlaky, ktere ma rad, tak se boji.
Asi bych ho rada uz videla jako ostatni deti, jk litaji a skotaci bezhlave, zkoumaji, ale on je takovej "posranek". Ano kazdy je jiny. Nekde jsem cetla, ze se muze jednat o separacku, kterou mel uz i driv.
S partnerem taky nenavstevujeme zadny akce, jsme klidasovr sami doma v tichem prostredi. Ale s klukem se snazime chodit aspon mezi lidi.
Prominte, asi jsem nenapsala vse a co napsala muze byt zmateny. Trosku jsem se vypsala a doufam, ze od nekoho uslysim, ze proste musim jeste chvilku pockat, ze k tomu dozraje 🙏
Diky
No jelikož jste taky spíš ne úplně sociální nebo nevyhledáváte ruch atp ( btw my taky ne😁), tak tomu nebyl vystavován tolik, kolik je třeba. Ta socializace tam zatím nebyla dostatečná. Chce to vydržet a pravidelně ho tomu vystavovat, časem si zvykne. Ale chce to pravidelnost. Klidně ať je nejdřív všemu vystaven ve vaší blízkosti a bezpečí. Jakmile bude mít jistotu bezpečí, bude připraven na průzkum a odpoutání se, vzdálení se od maminky/ tatínka. Zatím vás potřebuje, není toho bezpečí nabažen, tak mu to dopřejte. Časem bude odvážnější. Hlavně ho tomu vystavujte. Choďte na nákupy, po ulici, mezi lidi i děti i zvířata.
@anonym_8692d7 moc dekuju, mate pravdu. 😊 tenhle pohled Vas mi pomohl
@anonym_8692d7 moc dekuju, mate pravdu. 😊 tenhle pohled Vas mi pomohl
@stepulem tak to jsem moc ráda 🙂
Jako já to vidím spíš jinak, vy to nemáte rádi a syn by měl mít? Proč? Nevim co je 30 měsíců, nechce se mi počítat,ale furt je to malý dítě, malý děti si neumí hrát spolu, zejména ne s cizími stejně starými dětmi. Kolem 3 let už to některé děti vyžadují a umí některé v 5. Určitě bych nic nedělala na sílu. Tak nějak v klidu jej brát tam kam chcete, zrovna bazén s ostatními dětmi mi přijde hrůza, bývá tam divná akustika a děti ječí. Já jsem tedy s mladším dítkem chodit přestala, právě protože tam pak brečela, ale proč to lámat, má to být zábava pro oba
Taky jsem měla takové dítě, pomohli dva sourozenci rychle po sobě a dodnes ho zachraňují od toho, aby z něj byl tichý samotář, doporučuju 🙂
Jo a psát 30 měsíců je fakt legrační 🙂
No jelikož jste taky spíš ne úplně sociální nebo nevyhledáváte ruch atp ( btw my taky ne😁), tak tomu nebyl vystavován tolik, kolik je třeba. Ta socializace tam zatím nebyla dostatečná. Chce to vydržet a pravidelně ho tomu vystavovat, časem si zvykne. Ale chce to pravidelnost. Klidně ať je nejdřív všemu vystaven ve vaší blízkosti a bezpečí. Jakmile bude mít jistotu bezpečí, bude připraven na průzkum a odpoutání se, vzdálení se od maminky/ tatínka. Zatím vás potřebuje, není toho bezpečí nabažen, tak mu to dopřejte. Časem bude odvážnější. Hlavně ho tomu vystavujte. Choďte na nákupy, po ulici, mezi lidi i děti i zvířata.
@anonym_8692d7 jakoze introverti se malo vystavovali spolecnosti? Nekdo proste nema rad hluk a velkou spolecnost kolem sebe, na tom neni vubec nic divneho a rozhodne to neni o tom, ze by tomu byl vystavovan malo
Nepřijde mi na jeho chování nic zvláštního, dost dětí to tak má. Dcera to taky tam měla. Ono je to na jednu stranu dobře, že se trochu bojí a má respekt - lepší, než kdyby bezhlavě někam utekl a na rodiče zapomněl (můj druhý exemplář doma). Postupně se to zlepšuje, když dítě poznává nové a nové situace a zjišťuje, že není se čeho bát. Potřebují se jemně a v bezpečí budovat takovéto zkušenosti (=šuplíky v hlavě). Pak už se nebude tolik bát, i když bude třeba pořád introvert a chvíli se vždy rozkoukávat.
U dcery se to věkem dost zlepšilo. Obecně ostatní děti začala vyhledávat pro hru až kolem 4 let, do té doby individuál (syn dokonce až skoro v 5 letech). V každé nové situaci, i nyní v 7 letech, se potřebuje chvilku rozkoukat a zvyknout si na ni, nechat ji proběhnout hlavou. Třeba i nyní, když začala chodit na nový kroužek, byla první hodinu dost nesvá a plačtivá, i když jí to bavilo. Další hodiny už v pohodě a řádila.
Hluk také moc nemá ráda (což já také ne), davy taky moc ne (ty já přímo nesnáším). Když byla malinká, také u hluku brečela. A když jí brečel mladší bratříček jako miminko, brečela s ním 😀 Teď už u hluku nebrečí, jen mi to řekne, že jí to vadí. Dovede to nyní skousnout.
Pokud by se tomu člověk chtěl později věnovat více do hloubky, je fajn nechat zkontrolovat přetrvávající primární reflexy, hlavně ten Moorův (lekací) - při něm jsou některé děti více citlivé např. na hluk, nové situace apod. My jsme na něj něco cvičily (ale měla jen trošku). Ale je celkem možné, že do té doby dítě v pohodě vyzraje samo. Ve 2,5 letech je opravdu maličký a byla bych jedině ráda, že má pud sebezáchovy.
No jelikož jste taky spíš ne úplně sociální nebo nevyhledáváte ruch atp ( btw my taky ne😁), tak tomu nebyl vystavován tolik, kolik je třeba. Ta socializace tam zatím nebyla dostatečná. Chce to vydržet a pravidelně ho tomu vystavovat, časem si zvykne. Ale chce to pravidelnost. Klidně ať je nejdřív všemu vystaven ve vaší blízkosti a bezpečí. Jakmile bude mít jistotu bezpečí, bude připraven na průzkum a odpoutání se, vzdálení se od maminky/ tatínka. Zatím vás potřebuje, není toho bezpečí nabažen, tak mu to dopřejte. Časem bude odvážnější. Hlavně ho tomu vystavujte. Choďte na nákupy, po ulici, mezi lidi i děti i zvířata.