Jak zvládnout narušenou důvěru u malého dítěte?

@me_druhe_ja No právě a matka má ještě špatný svědomí, že se vlastně ozvala a něco mu vytkla..

@muhehehe a často z těchto dětí jsou narcisti...Můj otec je takový a když v pubertě ztropil scénu, že chce jinou motorku, než dostal, tak mu ji samozřejmě koupili...Našemu otci nesmí člověk nic říct, jinak je zle, dělá si co chce, ubližuje lidem jak chce, všichni se ho bojí a proto jsou zticha a on dál ničí věci, lidi, kteří ho mají rádi..Člověk bez empatie. Takže pozor na to, kdy chce někdo svému dítěti nonstop ustupovat, bát se ho okřiknout, neříct mu, co dělá špatně atd...to je cesta v budoucnu do pekel a přesně takové dítě, když dospěje, ničí dál, své děti...

@me_druhe_ja a máme tu krásnýho narcistu, kdy v dospělosti může svoji ženu uhodit, dělat si co chce, ubližovat lidem, člověk bez empatie...neskutečně vysoké ego, mohla bych pokračovat....

@muhehehe pane bože ! Konečně rozumný člověk ! Souhlasím naprosto s každým slovem,s každým slovem . Dělala jsem v potravinách , holčička na motorce mezi regalama a maminka,ona chce 😁 na hřbitově čtyřletý dítě litá,řve ,od rodičů ani slovo....a pro mě teď aktuální ,autobus ...vejde matka s kočárem jako krava ,ale roční dítě řve jako tur,ptz chce vzít na sedačku,tak matka plachtí s dítětem v ruce na sedačky,kde uvidí z okna,rev jako prase,tak vytáhne mobil ..... No jsem na mateřské asi po 8 letech a chce se mi blít. Jak píšeš,matky děti k ničemu nevedou ( na hřbitově se chodí pomalu a nekřičí,v krámě sedíš ve vozíku,v autobuse v kočáře....) Když už hrozí rev ,dají mobil a je klid. A víš co je nejhorší? Tuhle mi Karolína utekla k silnici,tak jsem ji dala přes prdel a ty pohledy matek ,aby se člověk bál.ale jak jinak ji mám vysvětlit že to nemůže? Je divoká,o to víc podle mě potřebuje pravidla. Nebo co nikdy nepochopím....uspávání batolat a předškoláků ..... Proč ? Proč mám trávit hodiny houpáním a přemlouváním aby laskavě dítě spalo???? Vždyť jsem taky clovek,taky potřebuju čas pro sebe ... Od roka kdy holka chápala,že se nám spát jsem ji nechala v pelíšku ,párkrát kňourla,zařvala,nyní je jí 15 m ,lehne,zamává a spi jak medvěd.a kolikrát už jsem tady slyšela,jak jsem narušena ( jedna matka mi napsala ,že si myslí malá že zemře v postýlce vtf?????)hrozná doba.

@sylvka naprosto souhlasím! A jsem ráda, že nejsem sama, komu přístup spousty matek přijde přehnaný a mimo. Mám dva dost živé kluky - 4 a 2 roky - hlavně starší je navíc opravdu palice a hodně impulzivní... Ale o to víc je potřeba neustupovat a holt vyvinout větší úsilí, aby se choval slušně apod. Ale někdy na mě venku koukají jako na největší Hydru, že klukům vynadam, okřiknu je atd. nebo někdy prostě přes odpor odvedu. Ale je pravda, že sami kluci potom zpětně přijdou a řeknou, že ví, že se chovali špatně a že se omlouvají. Ale z mnoha matek kolem nechápu... Ve všem ustupují svým dětem a nikdo na děti nesmí zvýšit hlas nebo je jakkoli napomenout 🙄 jako ano, někdy když mi ujedou nervy a už je toho moc, vím, že vybuchnu a reaguji přehnaně, což mě potom mrzí... Ale tak si to potom s klukama vysvětlíme, klidně se omluvim, když je to na místě, a nemyslím, že by jim z toho hrozila větší újma. Matka je taky jen člověk 😁

@aspie83 Přesně. Omluvit se, že jsem reagovala přehnaně je podle mě v pořádku - mrzí mě, jak jsem se chovala, tak se omluvím. Ale zároveň vysvětlím, co k tomu vedlo (např. celý den se vztekáš, válíš po zemi, uhodil jsi mě, atd.) a dál to nerozmazávám. Vyžadovat omluvu je zatím utopie, syn ještě nemluví, ale ukazuju mu, jak to má udělat. Obvykle po takovéhle scéně půl dne chodí a každému (i mě 😆) ukazuje "tytyty", jakože zlobil. Jsou mu dva a moc dobře ví, že to přehnal. Takže pokud takhle někomu "žaluje", tak prostě řeknu něco jako: "Ano, ty jsi dělal to a to a maminka se potom zlobila." Prostě tu situaci netočím, že já jsem ta špatná. To on se choval nevhodně, já jsem na to reagovala. A že je chvíli uražený a nechce ke mě jít? Já se taky hned nejdu mazlit s manželem, když se pohádáme 🤷‍♀️ Ale tohle popisuju teď s čistou hlavou a odstupem od té vyhrocené situace. Jak jsem psala výš, když se mi něco takového stane, tak jsem z toho taky špatná.

Já si pamatuju menší traumátko u dcery, když v roce někam vylezla a rozbila našim nějaké hrnečky a já jsem byla vyděšená vidět ji v těch střepech, tak jsem na ni začala ječet. To jsem si pak vyčítala a to byla moje chyba, ona tehdy neměla jak vědět že když do nich drkne tak spadnou a když spadnou, rozbijí se. To byla ale jediná situace, kdy jsem na dceru ječela vyloženě neprávem. A traumátko taky přešlo. A popravdě kdyby mě kopla do obličeje (a nebyla to nehoda), nebo mi jinak ubližovala, ječela bych na ni taky a, pokud by to nešlo řešit po dobrém, naprosto vědomě.
Sice občas buzeruju manžela, že tlakem vyvolá protitlak, což u mojí dcery platí hodně (a v nevýchově jsem to slyšela až potom co jsem si to doma vypozorovala), ale když to po dobrém nejde, musí se holt nastoupit po zlém. Začalo mi fungovat u pětileté dcery, když je úplně rozjetá, říct, že když nepřestane, bohužel jí budu muset dát jednu přes zadek aby si to uvědomila. Většinou přestane i bez toho plesknutí.
Dneska mi paní v drogerii říkala, jak je dcera hezky hodná, že mi stačí říct a ona to tak udělá. Tak jsem si představila všechny ty vyhrocené scény 😄😅🤭 Ale řekla jsem, že někdy ne, ale většinou že je hodná. No, většinou jo. Ale občas její "a ba ne" musí slyšet celé sídliště 😄 (to "ba" mi přijde kouzelné, asi to má z pohádek. Ale že se mi to líbí a baví mě si radši nechávám pro sebe 😄 ale většinou díky tomu trochu vychladnu a řeším ten konflikt s chladnou hlavou - takže líp)
Podle mě ve výchově musí být laskavost a pevnost. To vysvětluji manželovi, že tvrdost jen v krajní nouzi, ale jinak hranice stylem tady je ta hranice, já na tebe netlačím, mile hranici připomenu a ublížíš si o ni samo, dítě moje, když ji překročíš. (manžel má někdy posuvné hranice podle nálady a vyžaduje je kolikrát už rovnou dost tvrdě🙈 proto ho buzeruju aby mu to došlo) A kdykoli se mi tam daří ty hranice držet pořád stejně (tedy s rozmyslem, samozřejmě když to pro tu chvíli nedává smysl, netrvám na tom a vysvětlím co je jinak), tak pak mám hodné dítě a vlastně se (až na vývojové fáze kdy se něco děje a pak je najednou po týdnu zlobeni a vrácení se do nižšího věku skokově starší a rozumnější a zase hodná). Když se mi ty hranice pořád na stejném místě držet nedaří a komunikovat je nejprve laskavě, třeba proto že jsem nemocná a muž pretazeny z práce a nervy na dranc, mám doma najednou fracka. A jako pomoc stačí laskavě a trochu spiklenecky v klidné chvilce nabídnout pomoc "hele, zlatíčko moje, tudy a tudy vedou hranice, když je budeš držet, nemusím se vztekat. Mám teď málo sil je komunikovat neustále, nebo hezky, ale nezmizely." To tedy funguje na pětiletou, ta už zvládá i nějakou trochu dlouhodobost, ale říkala bych/jsem to i když byla menší a drobný efekt to taky mělo)
Od cca roka zapojuji dítě do chodu domácnosti (to mi tedy rozbil muž tím, že ji" zabavuje" a ještě má pocit jak mi tím děsně pomáhá... Grr 😄) a taky má už od toho roka svoje povinnosti - když něco rozlije, utře to. Když něco rozbije, zkusí to opravit, nebo to alespoň uklidí. Připadá mi to úplně normální a až mě zaráží, kolik dětí i starších než moje dcera něco rozlije nebo vysype a jde dál jakoby nic. Doma dcera někdy protestuje (však taky babička to po ní hned uklidí a máma ne, kdo se v tom má vyznat, že), ale na návštěvě nebo na veřejnosti stačí připomenout, nebo někdy si i sama řekne o kapesník (to někdy i doma).
@muhuhehe Přesně u těch krabic v obchodě ta výchova začíná. (to že se někam nesmí si unavená máma nemusela všimnout, ok) Kdyby ta máma řekla "pojď, Kubíčku, shodili jsme krabice a musíme je zvednout", věřím, že zrovna roční dítě by to bralo jako další super hru a nadšeně se do toho s mámou pustilo. A u toho se jen tak mimochodem učilo, že co pokazí má napravit. Prijde mi to jako hrozné (a trestuhodné😄) mrhání potenciálem těch dětí nezačít dobrou výchovu už v tom roce, kdy to děti chtějí, a začínat až v době kdy už fakt nechtějí. Protože v tom roce je to nádherně snadné něco předávat a děti se chtějí učit 🙂 oproti tomu "jak dělá kravička" je pro ně skoro zbytečné vědět. Jasně, učila jsem to taky, ale kdybych si musela vybrat sociální kompetence nebo jak dělají zvířátka, s klidem zvířátka oželím 🙂

@muhehehe přesně! A takový “miláček”, který celý život slyší jen “Marťo,to nesmíš” pak v 11 řekne učiteli, ať jde do pí*i jen proto, že měl počítat příklady jako 20 jiných a mlátí holky pěstí do břicha a zad až mají vyražený dech 🙈

Znám tento případ osobně a nikterak ho nepřirovnávám k autorce diskuze!