"Jen" separační úzkost nebo nenávidí tátu?
Máme holčičku 22 měsíců starou, před několika měsíci ji začala separační úzkost s docela klasickými projevy - když jsme doma, chce být pořád se mnou, dělat co dělám já, pořád mami mami.. Je to vysilující, ale beru to jako součást vývoje. Jen mi jde o vztah, jaký si za posledního půl roku vytvořila k tátovi. Dřív bylo vše v pořádku, on se o ni staral, uspával, hrál si sní, chodil na procházky.. Manžel je rodinný tip, kromě práce je pořád s námi, je to super táta. Jenže malá začala strašně žárlit, manžel mě nesmí pohladit, přitulit.. na sebe od něj nenechá sáhnout, jen ve světlých chvílích.. vyhání ho pryč když přijde domů, nechce ho obejmout, dát pusu, nesmí ji uspávat, v noci k ní chodit když se vzbudí.. Ale ta žárlivost je jen vůči němu, nikdo jiný ji nevadí. Třeba babičku má ráda pořád stejně, může u ní být celý den beze mně a nevadí jí to, může u ní spát, když přijde babička k nám tak o mně malá ani neví. Vypadá to, že babičku má raději než tátu. Je to hodně těžké, hlavně pro manžela, mám strach, aby ji to nezůstalo ikdyž už ji přejde separační úzkost. Přitom jsem manželovi už v těhotenství říkala, že vztah s ní si musí budovat od úplného začátku, tak se o ni staral od narození jak jen mohl a takto to dopadlo 😒 ☹
Máte někdo stejnou zkušenost se vztahem k tatínkovi? A jak se to vyvinulo? Nepiště mi prosím, že je to separační úzkost, protože vím, že ji má, ale připadá mi, že je zaujatá jen proti tátovi.
Díky za rady
A to mi tatínek nikdy nic neudělal, byl hodný, pozorný a velice snaživý. Projevovalo se to tak, že mě nesměl vyzvedávat ze školky, školy, přitulit se, pohladit atd..
Naše malá to tak taky měla.Manžel mě nesměl obejmout dát pusu a nechtěla sním zůstávat doma.Odstrkovala ho ode mě a bránila mě před ním.
Hodně si myslím že i záleží jak se chováte když jste spolu doma všichni.Jestli nemá pocit třeba že tě manžel nějak od ní odděluje. Naštěstí to přešlo samo.Poradila bych asi nenutit ji do toho nechat to volně plynout.Netlačit na ni a nenutit kontakt pokud sama nechce.Když si třeba hrajete přizvat i tatínka aby hrál s Vámi společně.a pomalu pak třeba aby zkoušet aktivity které budou výhradně tatínkovo práce.U nás je to třeba stavění z lega, večerní koupání,a pak různé opravování věcí doma.Dostala montérky jako má táta a pomáhá mu.Přeji ať to brzo přejde a jsou z nich skvělí parťáci. 😉
ahoj, dcerce je 26měs. Od mala má raději ženy než muže tak nějak všeobecně a to jí nikdo nic neprovedl. Ale jak píšeš Ty - tatínek to s ní má někdy těžké, stejně tak dědové. Po obědě dostává malá v postýlce mlíko, pak pohádka a spát. Vždy jsem ji uspávala já, později pak někdy i babičky, ale nikoho jiného nechtěla. Pomohlo, že děda začal chodit uspávat s babičkou. Nejdřív pláč, později mohl, ale lahvičky s mlíkem se nemohl dotknout. Pak ji držel společně s babičkou, postupně už sám a nyní ji uspává děda, když jsme na návštěvě. Dokonce si o to i někdy sama řekne. S tatínkem je to podobné, u nás je ale bohužel velmi časově vytížen, takže není technicky možné, aby s dcerkou trávil tolik času, kolik by chtěl. Pokaždé, když byl doma (třeba teď o Vánocích) a trávil s ní více času, tak se to malinko zlepšilo. Za nás radím neleknout se pláče. Nevím samozřejmě, jak vaše dcerka, ale ta naše to často jen tak zkouší nebo si něco umane, tak se vztekne. Jinak si taky ráda přečtu zkušenosti ostatních, někdy mě chování dcerky kvůli manželovi mrzí..
Řešili jsme něco podobného a pak jsem si uvědomila toto - je opravdu důležité, jak se k sobě s manželem chováte. Dcera se jej vlastně snaží odstrčit a dostat se v rodině na jeho místo (tj. aby pro vás byla ta první a on ten druhý). U babičky možná takové ohrožení necítí (asi s vámi babička nebydlí atp.). Musíte vy dávat s manželem najevo jak se máte rádi, že vy spolu chcete být. Někdo mi říkal, že se to pozná i když přijdete domů - nejdřív si dá pusu tatínek s maminkou a pak teprve se přivítat s dětmi. Jinak se s dcery stane rozmazlená princezna. Souhlasím se sapinek - někdy ty děti jen zkouší, kam až se dá zajít - jak píšete "manžel mě nesmí pohladit, přitulit" - to vůbec nedopusťte. Hranice určujete vy, ne ona. Dá se na to jít přes ty hry - když dcera říkala, že nechce, aby s námi táta něco dělal, tak jsem prostě řekla, že já ale s tátou chci hrát a pokud ona ne, tak si budu skládat puzzle já s tátou a ona nemusí. A nechávejte je spolu často samotné, oni si k sobě tu cestu najdou, zvlášť když má manžel takový zájem a tolik se snaží. A vy si aspoň odpočinete.
@janaaanna myslím si asi to stejné jako vy, o tom, že se chce dostat na manželovo místo atd. a třeba s tím přivítáním to tak děláme, že nejdřív si dáme pusu já s manželem a pak až malá. já ji nenechám, aby bylo po jejím, že když se jí nelíbí, že mě manžel pohladí, tak toho necháme, to ne, prostě mě mrzí její reakce.
třeba včera odpoledne hlídala babička a s manželem jsme něco vyřizovali, když jsme přišli domů, tak mě přivítala, jeho odháněla, utíkala k babičce a pak ke mně. babička odešla a s manželem jsme si sedli na sedačku, pořád se ke mně lísala a když mně chtěl manžel pohladit, tak ho odstrkovala a říkala moje máma. ona má pocit, že mně manžel krade. vždycky ji musí ujistit, že máma je jen její, snažíme se vysvětlit, že jsme rodina, že k sobě patříme, že se máme všichni rádi.. možná to i začíná chápat, má hrozně ráda "pohádku" o tam, jak se maminka s tatínkem seznámili a jak chtěli mít miminko atd.
taky jsme zavedli věci, které se dělají jen s tátou - třeba koupání, večer zpívají ze zpěvníku - ale to je tak vše co s ním chce dělat. ven jdou na 15 minut a ona hned domů za mámou. problém je i to, že bývá často nemocná a to se situace ještě vyhrotí, když jí není dobře.
Nemám zkušenost se svými dětmi, ale se mnou. Měla jsem to asi od 3 let, později fixace na maminku vymizela, ale averze k tatínkovi přetrvala asi do 17 nebo tak nějak 🙂 zloušeli na mě spoustu věcí: homeopatika, lecitele a nevim co.. Bohuzel nic nepomohlo a vymizelo to samo, ale za dlouho.