Mám jen já strašné dítě?
Mám desetiměsíční dceru, se kterou už od narození mám problémy. První měsíce života doslova prořvala, byla schopná řvát deset, ale i patnáct hodin denně. Já byla naprosto vyčerpaná a několikrát přemýšlala nad tím, že zabiju sebe nebo to dítě... Od takových myšlenek mě nakonec vždycky dostalo to, že jsem si řekla, že to tomu dítěti přeci nemůžu udělat, aby muselo žít s vědomím, že bylo tak strašné až se mu z toho zabila máma. Postupně se situace začala zlepšovat, ale pořád, i nyní na deseti měsících je to dítě, které je velmi protivné, vzteklé, nedá se zabavit ničím na víc než na pět minut. Jako bonus NENÁVIDÍ kočárek, autosedačku, cyklosedačku... Takže jsem s ní strašně izolovaná. Když nyní vidím u někoho dítě, chce se mi brečet, mám pocit že mi někdo ukradl ty okamžiky života, které měly být nejhezčí a udělal mi z nich nejhorší část života. Všechny děti, které teď vidím, mi přijdou jako nemocné, jen leží, neřvou, to já vůbec neznám. Nyní má opět den, kdy řvala v kuse několik hodin a já nevím vlastně proč. Už nějak ztrácím naději, že se to někdy zlepší...
@77moona Musíš být úplně vyřízená. Můj syn nebyl nějak ubrečené miminko, byl docela pohodář, ale taky jsem ho skoro pořád nosila, neměla jsem ráda ani to, když třeba jen kňoural. Ale naprosto nenáviděl kočárek a autosedačku. Do jednoho roku prořval každou minutu, kdy byl v sedačce, když jsme jeli hodinu, tak prostě hodinu řval. Pro mě byla jakákoliv cesta za trest, kolikrát jsem ho v té sedačce celou cestu kojila, během toho roku jsem sama řídila jen asi jednou. V osmi měsících dostal velkou sedačku, kdy mohl koukat dopředu, tím se to trochu zlepšilo, ale pak ze dne na den kolem prvních narozenin se sedačkoou prostě smířil a neplakal. (Teda nesměli jsme zastavit ani na semaforu a museli jsme ho přeprat, abychom ho vůbec do sedačky dostali, ale i tak to byl obrovský pokrok). Dnes jsou mu tři a absolvovali jsme s ním i cestu letadlem (mnohem lepší než auto) a cestu do Itálie autem (to byl teda děs i ve2,5 letech). Nicméně co nám strašně pomohlo, to byla manduca, tak to s ní třeba ještě zkuste, já jsem ji do synova roku prakticky nedala z ruky. Prvních pár pokusů nic moc, ale jakmile si zvykl, tak pak manducu miloval. Používala jsem ji místo kočárku a taky na dovolených na tůry. Pak jsme taky koupili sporťák a v tom dokonce i sem tam byl ochoten jezdit. Ale pohled na dítě spokojeně sedící mámě na klíně, ležící na dece anebo v kočárku je pro mě skoro jako koukat na sci-fi film. Takže vydrž! Bude líp!
Na gynex pozor, obsahuje fytoestrogeny, pokzd kojite,pujde to do mleka a hormony pro mimi nic moc...
@jouklisek promiň, ale moje kamarádka měla holčičku co půl roku řvala v kuse. A když jsem jí vezla k lékaři s malou říkala, že už nemůže a že uvažuje že zabije sebe či dítě .... bohužel se tohle někdy stává. Pomohl jí pediatr, kterému všechno řekla. Tohle se prostě stává. A ať se paní snaží, prostě má toho asi moc. Jsem to nastěstí nezažila, ale prostě bych se snažila paní pochopit a ne hned moralizovat. Asi píše ze zoufalství z beznaděje. Všichni prostě nemůžou být tak skvělé matky jako jste vy ....
@77moona sice jsem nezažila, ale držím palce, ať je lépe a malá je brzy v klidu. Jen mě napadlo, když jí kojíte nemůže mít hlad??? I když nad tím jste už asi uvažovala, že?
@77moona - já asi byla dle slov mámy podobné dítě.. dle ostatních příbuzných jsem řvala hlavně s ní... Bez ní to se mnou šlo... Ale uplatňovala na mě od malinka dost přísnou výchovu... prý mě naučili na houpání, pak odnaučovali, atd... od dětství si vybavuji situace, kdy jsem evidentně nechtěná, nemilovaná, zpětně...mi to i potvrzují.. mám bráchu o 13 měsíců mladší.. tiché, mazlivé mimino, co prý měli za odměnu.. máma si ke mně nikdy nenašla cestu...myslím...že prostě mě neměla nikdy ráda a já se tak nějak podvědomně..bránila, bojovala o kousek nějaké lásky, pochování... odstrkovaná, starší, měla jsem mít rozum...a jako ta uřvaná jsem neměla nárok.. prý byla chyba to, že mě měli... no...
na druhou stranu vím, jaké to je - mít uplakánka... ale na ní se odrazily problémy s jejím otcem.. neutišitelné, umručené, protivné dítě....nespavec, atd.. vybavuju si situaci, že škrábu brambory a ji mám v nosítku na zádech.. Jen, aby byl chvilku klid.. Ale já se zapřela s tím, že to je bříško, zoubky, vypsala jsem se v soukromé diskuzi a pomohlo to... držím pěsti..
Zkus i homeo, u nás zabraly!
@77moona pokud lékař nic neodhalil, řešila bych s opravdu dobrým homeopatem nebo nechala namíchat bachovky, skvěle🙂
Aspoň že je posun k lepšímu, i když pomalý, naopak by to bylo horší... Ale i tak...jak snáší očkování?
Dělali testy na laktózu a lepek? Máte pocit že vidí a slyší dobře?
Přes vás když kojite... Uklidňující bylinky, vysadit kafe, kourite?
Ahoj, naprosto tě chápu a chápu i tvoje pocity. Mám dceru, teď je jí pět let a synka 2,5 roku. Malá je odmala taky hodně náročné dítě, hodně uplakaná, vzteklá....ve 3,5 letech jí dětská psycholožka diagnostikovala poruchu pozornosti (ADD) a musím říct, že se mi tím alespoň trošku ulevilo, protože jsem dost často přemýšlela o tom, jestli jsem já jako matka tak neschopná, že jí občas psychicky nezvládám, nebo je to fakt v ní...měla jsem dost často pocit, že to její chování není úplně v normě a je to tak. Ulevilo se mi i v tom, že jsem pochopila, že za to ona nemůže, nedělá to schválně. Je to s ní pořád hodně náročné....vyžaduje neustálou pozornost, pořád po mě něco chce, neustále mluví, křičí....teď, jak už i malý pobral rozum, tak je to šílené, pořád ho malá hecuje a on už od ní ledacos okoukal a strašně spolu zlobí. Úplně chápu tvé pocity, že jsi uvažovala o tom,že si něco uděláš....musím říct (a neřekla jsem to nikomu jinému ani v rodině), že jsem měla teď kolem Vánoc až cca do března období, kdy jsem několikrát uvažovala o tom, že mě vysvobodí jedině, když si něco udělám, jinak že se z tohohle šílenství doma nedostanu a že už opravdu nemůžu (to jen ve chvílích totální krize, kdy už jsem fakt nemohla, malou jsem měla skoro půl roku doma, ptže byla furt nemocná...když chodí do školky, mohu si "od ní" chvilku odpočinout a je to OK). Když jsem si pak mohla chvilku odpočinout, tak jsem si říkala, že tohle samozřejmě udělat nemůžu, že by s tím dcerka pak chudák celý život žila, jak by jí bylo a vůbec, že chci vidět svoje děti vyrůstat a být s rodinou, že by to bylo strašné, jak by asi bylo mě,. kdyby tohle udělal manžel apod.....měla jsem fakt strach, abych ve chvíli totálního zoufalství, do kterého mě děti dokázaly dostat, když už jsem fakt dlouhodobě vysloveně mlela z posledního, tak abych neudělala nějakou blbost. Ale je to taky tím, že minulý rok a půl byl hodně těžký, nemoc a úmrtí v rodině a tak...takže už jsem byla a stále jsem dlouhodobě psychicky vyždímaná a bez rezerv. Byla jsem i u psycholožky, ale ta mi vůbec nepomohla. Teď je to zase lepší, malá chodí do školky, tak snad to vydrží. Jen jsem ti chtěla napsat, že takto neuvažuješ sama a nejsi na tom takto sama. Myslím, že tvá malá bude možná taky mít třeba poruchu pozornosti nebo tak, že za to nemůže, poradila bych se s dětskou Dr., třeba tě pošle k dětské neuroložce nebo tak. Pokud by to bylo tohle, tak se to časem postupně zlepšuje, tak holka vydrž, musí to bejt fakt hodně moc náročný...nepochopí, kdo nezažil🙂
Ještě mě napadlo... Chodíte s ní na cvičení, dětských koutku... Jak snasi ostatní.děti? Nebo jste s ní sama doma ..
@77moona
Jak já v tom popisu poznávám naše dítě, úplně to samé, věřím, že kdo toto nemá doma, neměl by soudit a nikdy nepochopí, taky jsem chtěla kolikráte zabouchnout dvěře a utéct někam pryč a vrátit se až za rok, stejně tak jsme chtěli dát dceru co nejdřív do miniškolky, abych si mohla vůbec něco v klidu zařídit. Naše dítě bylo takřka od narození na speciálním mléce a i jídelníček do roka dost ošizený a nic to na stavu neměnilo. Dle neurologa jenom hlavou napřed. Takže já bych v tom hned nehledala nějakou poruchu.
Ale jestli to trochu uklidní, od dvou let máme skoro normální batole s celkem snesitelným obdobím vzdoru. Dcera je oproti jiným dětem jen víc hysterická, během vteřiny, kdy něco udělám trochu jinak, než chtěla, dokáže spustit takový vyrvál, jako kdyby jí někdo ubližoval. Je hodně tvrdohlavá. Dost často se ráno probudí mrzutá, ale už se dá rozveselit. Všechno se to u nás začalo zlepšovat, vlastně asi s rozvojem řeči, kdy jsme začali chápat její přání.
Dokonce jsme si i teď po 2,5 letech troufli na dovolenou a celkem to i v klidu prožili, do té doby by to vůbec nepřicházelo v úvahu. Věřím, že i u vás to bude pomalu lepší a lepší, chce to asi opravdu jen přežít a hlavně neporovnávat s ostatníma dětma, to se jen člověk užírá a nic z toho.
Zajděte si na kineziologii! Pomůžete vám i dcerce.
@whitechocolate Moc děkuji za Vaši reakci. Třeba právě nyní manžel dceru koupe a ona řve... Většinou má koupání celkem ráda, dnes se asi rozhodla, že bude řvát opravdu celý den. Máte pravdu, že porovnávat je strašné... Mohu se zeptat, jaké jste měli speciální mléko a z jakého důvodu?
Měla jsem to podobné se starší dcerou, pořád byla uřvaná, všechno byl problém, od jídla, přes spaní, nemohli jsme nikam jít, protože by nikde nevydržela. Po roce se to začalo zlepšovat. Teď jí jsou tři a je skvělá. Je sice pořád dost ufňukaná, bojácná a těžko odhaduju, jak v určité situaci zareaguje. Třeba jsme teď byli na očkování, ona se na doktorku smála, koukala, jak jí píchá a říkala, že to nebolí. Pak jí jdu kápnout nos, nebo vyčistit ucho a ona tak hystericky ječí, až se z toho poblije........ Teď když mám druhé dítě tak si myslím, že jsem si to z velké části zavinila sama - hrozně jsem jí ustupovala. Měla jsem jí nechat řvát, měla jsem jí nechat, ať se taky s něčím popere sama. Pořád jsem jen kolem ní skákala a vyhýbala se všemu, co neměla ráda, jen aby byl klid. S druhou už není čas ani energie se tolik "patlat" a je to úplně jiné pohodové dítě.
Možná to v diskuzi už padlo, nečetla jsem ji celou, ale zkoušela jste kineziologii? Já mám úžasnou zkušenost s touhle paní http://kinezkacb.webnode.cz/kineziologie/ Jako máma bych vyzkoušela všechny možnosti. 🙂
@77moona Bud v klidu nejsi v tom sama syn ted už tři a pul roku byl a je to samé od mala jen řval a no řval pláč vypadá jinak snažila jsem se být v klidu aby ze mě necítil stres a hledala příčiny proč pláče hlad zoubky bříško doktorka mi řekla že prostě některé děti tak řvou no no moc mi pomohla 🙂 taky jsem byla tak vyčerpaná že jsem měla všelijaké myšlenky a pak si nadávala jak mě mužou vubec napadnout do dnes syn je náročnější dítě pořád potřebuje u všeho asistovat mám ještě mladšího rok a pul a to je zase opak od mala o něm nevíme až ted začíná opakovat opičkovat se po bráchovi a proč plakal syn když byl malí proč pláče pořád proč musí být všechno po jeho je to malí generál protože až ted se zjistila příčina AdHD tyto děti z touhle diagnozou jsou právě od mala plačtiví mění se jim nálady jak na běžicím páse jsou impulzivní nevydrží u ničeho dlouho prostě hyperaktivní a nezbývá nám nic jiného než vydržet až budou větší a budou všechno víc chápat ted už mužu říct že se ze synme líp domluvím ale potřebuje režim vybít energii ale i tak se stává že má pořád svoje záchvaty od září jde do školky tak doufám že se to zase posune dál a bude to lepší takže nezoufej bude líp a to neznamená jak některé píšou že jsi špatná a blabla jsi jen vyčerpaná a bezradná protože nevíš jak to udělat aby jsi si konečně malou užívala ale uvidíš jak začně mluvit a víc ti rozumět bude to lepší 🙂
je mi lito co prozivas a rada bych te povzbudila. Doufam,ze mne tu nikdo nezacne urazet.
Mam ted 16m syna a byl uplne stejny, velmi malo se smal, porad kricel, uz v porodnici mel o 20dB vic nez vsechny ostatni miminka. Ja kontaktni az na pudu, jedine satek, spolecne spani v posteli, 16x denne kojen...sousede na mne uz koukali blbe. Ale proste at jsem delala co jsem delala, resila zdravotne a tak...proste nic. A pak jako kdyz utne!!! Po roce se zacal strasne zlepsovat. Ted se mi tu smeje po celem byte, je z nej sikovny raubir, co se porad chodi tulit. Jen s tvym nastavenim je to uz opravdu moc. Kouka z toho velikanska unava a demotivace. Urcite zacni u sebe, odpocinek, proste vypadnout pryc. Pak vse bude trochu ruzovejsi a budes mit zase silu brat to s nadhledem. Ja tuto moznost nemela, ale nebyla jsem tak strasne vydeptana, ikdyz mi to bylo hodne lito, ze ostatni maji takove vysmate miminka a ja certika, co se jen mraci. Ale bydlim stovky kilometru od pribuznych a muz pracuje od nevidim do nevidim a i o vikendu.
@anazuzzuzana A vy máte zkušenost s takovým dítětem? protože jinak by jste věděla že některé děti opravdu jen nepláčou ale řvou jak paviáni na celí barák jak by je na nože brali a přece to jenom neznamená že mu něco chybí prostě takové je a at uděláte cokoliv tak z toho dítě jedině vyroste až začně chápat budte ráda že jste to nezažila protože by jste mluvila jinak náš syn byl a je vymodlené dítě milujeme ho nejvíc na světe ale je to sním hodně náročné takže pokud nevíte jako to je tak si své řeči nechte protže kdyby jste to zažila tak by jste pochopila a koukala co muže vám hlavou proběhnout když nevíte kudy kam a přesto své dítě milujete 😉
Bohužel žádnou radu nemám. Vypadá to, že zakladatelka už zkusila vše a svou dcerku evidentně velmi miluje a většina kritizujicich matek už by byla dávno někde v ústavu, nebo alespoň na antidepresivech. Zakladatelka má můj velký obdiv. A držím ,,palce,, aby se situace pro celou rodinu vylepšila a začali jste si život zase užívat.
@77moona Podle si moc dobře uvědomujete, že takováhle situace je dost vážná... Nechápu tedy proč to neřešíte už dávno s psychiatrem, ale tady? Chápu, že politování od jiných maminek je pěkný zahřeje trochu u srdce, že vás aspoň někdo chápe a nenechá ve štichu... Taky je mi vás líto, ale fakt, takovýhle myšlenky nejsou ''normální''. Hodně štěstí a držim palce ať se vaše situace co nejdřív vyřeší a co nejdřív... Uvidíte, že se to určitě spraví a vaše myšlenky budou jinačí...
Chápu tě....sama jsem zažila něco podobného....je to fakt peklo. Kdo nezažil, těžko pochopí. Taky jsem měla šílené myšlenky.A vlastně i dnes si každý den říkám, co jsem udělala špatně....takže bohužel poradit nedokážu :(. Zkoušela jsem samozřejmě kdeco, ale bez větších výsledků...do půl roku šílený, pak trochu lepší...větší zlepšení přišlo s pohybem. Hodně mě pomohlo smířit se s tím, že je prostě taková. Začala jsem si říkat, že je prostě hodně citlivá. Byla jsem ale naprosto vyčerpaná a bez pomoci manžela a babiček fakt nevím. Teď je dceři 21 měsíců a je skvělá. Je hodně kontaktní a vnímavá, ale už se nám spolu daří.
Určitě nemáš strašné dítě, jen prostě hodně náročné dítě 😖.
@77moona
Měli jsme Nutrilon allergy care. Vlastně to vše začalo 4. den po porodu, do té doby dcera jenom spala a tak jsme si pochvalovali jak je zlatá, najednou se to obrátilo a nekřičela jen co visela na prsu a průjmovala, držela jsem taky bezmléčnou dietu, ale bylo to bez efektu a já už tak dost podvyživená bych to dlouhodobě nedala.
Jak tu někdo psal o Bachovkách, tak to u nás bez efektu, ale přišlo mi, že po sirupu na spaní Pediakid se alespoň ten spánek trochu vylepšil a hlavně ty noční děsy polevily.
Možná už to někdo psal, nečetla jsem vše, ale nemůže mít alergii na kravské mléko? Často jsem slyšela, že ta miminka takhle brečela a po úpravě jídelníčku (kojící) mámy se to zlepšilo. Tak jestli máte sílu, zkuste vysadit na pár dní mléčné výrobky, třeba to pomůže.
Když jsem čekala syna procházela jsem nejtěžším obdobím svého života. Nebudu to tady příliš rozebírat, takže zkráceně. ..rozpad manželství po 12 letech. Každý den svého těhotenství jsem plakala a každý den jsem mluvila k bříšku, ze ho moc miluju a i když jsem smutná, tak to spolu zvládneme. Když se malý narodil, tak to celkem šlo, ale pak se manžel rozhodl nás definitivně opustit kvůli jiné ženě. Bylo to hrozné období, malý se začal odtahovat od prsa, pořád plakal, mléko ubyvalo a je bála totálně na dně. Skoncili jsme v nemocnici, protože vůbec nepribiral. Můj stres v té době dosahoval maxima. Naštěstí jsem narazila na super doktorku, která mi řekla, ze v tomto stavu malému predavam všechen stres ze sebe a proto je podrazdeny a pravděpodobně se to projevuje i na kvalitě mléka. Dostali jsme UM. Chvíli jsem ještě odstrikavala, ale MM každý den ubyvalo. Od chvíle, kdy jsme plně přešli na UM se z malého stalo úžasné a spokojené miminko. A ja se hodně uklidnila, dala jsem se trochu psych. do kupy a od té doby vzniklo mezi námi úžasné pouto. Tím vám nechci radit abyste přestala kojit, ale chci tím říct, ze v první řadě je nutné ( i když vím, ze velmi těžké ) začít u sebe, dat se dohromady. Všechen svůj stres totiž predavate miminku. Ne nadarmo se říká, spokojená maminka =spokojené dítě. Přeji hodně sil a úspěchu.
A to, že jsi sem napsala, byť zrovna jazykem, tak jak se právě cítíš....vidím spíš pozitivně, že si tu situaci uvědomuješ a chceš to řešit 😉