Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
hancazivocich
26. čer 2018 Čtené 302x

Dotelefonovala ...se zatnutými zuby....a slzama v očích..Napřáhla se a hodila telefon přes celou místnost...Trefila postel...přistál bezpečně.... Vzala si do klína polštář, objímala ho pažemi........ a dovolila slzám, aby se pustily naplno....Zase..po kolikátý??? Bylo jí zle...cítila se.......lacině..neužitečně..nevděčně.. Pořád to slyšela v hlavě.......Přeslechla spokojené pohvizdování, které zaznělo z chodby...Přeslechla by snad i kamion, který by projel domem...Byla pohroužená jen do sebe a svých pocitů.....skloněná, v tureckém sedu...objímala polštář...a brečela do něj.....Cítila se tak osaměle..zlomeně....a nepotřebně...Naprosto ji vyděsila ruka, která se jí dotkla..Dotaz, jestli je v pořádku...zcela ignorovala....lekla se..příšerným způsobem, ale nekřičela...Jen byla příšerně bílá a třásla se.. Opatrně ji pohladil...sedl si před ni, aby na něj viděla, zkusil jí sundat ruce z polštáře, ale nešlo to...posadil si ji na klín....a jemným pohybem jí odstranil mokré vlasy z čela..Začal s ní pohupovat....přitiskla mu tvář na rameno..

Po dlouhé době...přestala být křečovitá....a povzdechla si....Přejížděl jí rukama po zádech, až na zadeček....a pak..

..ehm..ty nemáš kalhotky??

Zavrtěla hlavou...a začala se tiše smát..

Políbila ho..chutnala slaně...ale zároveň...........voněla.....Líbal ji něžně..snažil se o to..Polibek do koutku úst....pak jemně chytit za ret...Oplácela mu..A její polibky nabíraly na síle, na intenzitě...

Chtěl ji chytit lépe, ale přepadl zády na postel... a ona s ním...tlačil ji jeho pásek....hledala ho rukou - mezi těly...a našla víc, než jen pásek...přejela po té tvrdé části těla...ztvrdla ještě víc.......Oči mu potemněly.....rychle jí pomáhal a svlékal se.....Kalhoty nakonec zůstaly namotané někde nad kotníky, tričko odletělo a padlo kus od postele....podívala se po něm...pomalu přejela rukama po jeho hrudníku, břiše.....a booože.....po něm......ústy přejela po jeho krku...rty a jazyk zanechávaly na jeho pokožce mokrou stopu....hrudník zlíbala...bradavku ochutnala...to už zarýval ruce do jejího zadečku...Pohnula se...a on cítil.....dotek jejího nahého hladkého klína...na něm....Přitahl si ji blíž....ještě blíž .....a jejich oči se setkaly..její...se konečně smály a změnily odstín ...Přizvedl ji ...a ona se napíchla na jeho kopí...Nechala ho zajet hoodně hluboko...zorničky se jí rozšířily a jemu se prudce zrychlil puls......cítil..jak je úzká...jak ho obklopuje...pohnula se....zatnula svaly..byl v sevření...miloval to..když si s ním takto hrála....natáhl se....a začal si hrát s jejími prsy...Jedno do ruky....hnětl a tiskl..druhé po pusy....trápil bradavku...Ona si užívala svojí jízdu....nebo jejich jízdu....prohnula se a dotkla se jeho kuliček....hladila je jednou rukou, mírně zakloněná...Před nosem se mu hýbaly její prsa, ale i přívěsek, který nikdy nesundavala.....usmál se...Čarodějka s čarodějnicí...umí..kouzlit...Začarovala ho už před nějakou dobou...a každým dalším kouzlem ho dostávala víc a víc...Sténala rozkoší....a jemu bylo jasné, že se blíží její vrchol....miloval to...dívat se na ni..v momentě, kdy je v transu..jen ona, její tělo, její potřeby...a její orgasmus...nikdo a nic víc....Za chvíli si uvědomil, že sténá s ní, že zuřivěji dráždí a hltá její prsa, bradavky, že prsa hněte tak, že se bál, že na nich bude mít modřiny....

Udělala prudký pohyb...dosedla...a svezla se s výkřikem na jeho hrudník....tělo se jí otřásalo v křeči..tohle...byla její chvíle.......její......byla v transu..napůl v bezvědomí, už ho to neděsilo..nechávalo ho to...chladným? I když ho to neskutečně rozpalovalo, ta vášeň, s jakou se dokáže sexu oddat....pomalu se rozkoukávala, několikrát mrkla..a začala se pomalu hýbat...jeho stále v sobě...usmál se...nemáš pořád dost? To byl..jen začátek.....chytil ji za boky...a pomáhal jí narážet se na jeho kopí......způsobil jí během chvilky další orgasmus...tím, jak jeho měla v sobě...a klioris se jí třel o něj..Pak si to rozmyslel....shodil ji ze sebe....klekl si za ni...a jedním prudkým pohybem do ní vstoupil.....vykřikla....a začala si jednou rukou dráždit klit...druhou se zapřela....přirážel divoce a tvrdě...cítila každý jeho příraz....Dostávala pořádně do těla...nešetřil ji......cítila ho, jak ji projíždí...a věděla, že to dlouho nevydrží....zatnula zuby, aby potlačila výkřik, který se jí dral přes rty....orgasmus byl neuvěřitelně silný..cítil ho i on...to sevření, záškuby...a pak...cítil..jak dál nemůže...a stříká do ní...celou dávku.......svalil se vedle ní...a opatrně se jí zeptal - už je ti líp?

usmála se, pokývala hlavou...a rukou pohladila vadnoucí zbraň...

To jsem rád a....tak...můžeš zavolat sanitku mně? zeptal se tiše....a sotva skrýval smích..

s laškovným úsměvem se ho zeptala - a nešlo by to až za hodinu? Nebo...za dvě???

a hladila.....

Noo....to už bude spíš na pohřebáky....

Čti celý článek
hancazivocich
4. kvě 2018 Čtené 334x

Nevěřím tomu, že je naše generace a generace našich dětí ,,tak špatná"..Dost se učíme napodobováním..

Dnes říkám Ki ..cestou do školy - včera ráno sis vzala s dědou prášek na alergii? Ne, děda zapomněl, ale říkala jsem ve škole tetě K., že si mám vzít půlku, aby na mě koukla, že si fakt beru půlku (ta musela mít radost...a čučet jako péro z divanu)...Ale teta byla hodná a dohlídla na mě....

Před x měsíci, možná rokem a něco jsem jí říkala, i puč, že má Ki u sebe prášek na alergii - hmyz, že kdyby jí něco zoblo ve škole, na vycházce, má si vzít. Ale aby to řekla učitelce. I měly puč ve školce tabletky, když byly na zahradě, kdyby něco..

Má to tak naučené, letos ji morduje alergie na pyl....

Ale co tím chci říct? Bála jsem se nástupu do školy...jednoho z mnoha krůčků..k dospělosti...Pak člověk, jak to během týdnů, měsíců pozoroval, to mravenčí hemžení kolem sebe...Loni..na šatně seděla na zemi holčička - prvňáček a brečela...Prošli kolem ní dva dospělí, třetí se sklonil, podal kapesník a zjišťoval, co se děje...Měla jednu bačkorku někde zakopnutou, dohledali jsme za topením, i pan školník se zapojil...Další den brečela spolužačka Ki, přicházely jsme, ale už k ní běžel tatínek chlapečka, šel s ní až do třídy - něco buď neměla, nebo nepochopila...holčička patří mezi outsidery...

Loni bulela i Ki, vysadily se jí dvířka u skříňky, pomohl jí spolužák. Ten, kterého před měsíce utěšovala ona, pže chtěl za maminkou....

Vybíhající ..zmatené děti, brečící, pže se rodiče zpozdili...v koloně....ztracené věci, děti, úkoly...některé úkoly, co se občas vyrábí navíc, pže se předpokládá, že někdo zapomene..jsme lidi...Obejmutí dítěte..dítětem, spont...momentální, z vděčnosti, poděkování, úsměv a pozdrav míjejících se rodičů, výměna tel. čísel....

Moje dítě má geny obou rodičů, snad si z toho vybere solidní průměr....Pomáhá....ale je svá, jiná....občas lítá ve hvězdách, ale tam ulítnu i já...když si představuji svůj imaginární ,,hodnej svět"...

Cestou na zmrzku s jedním jejím kamarádem..míjíme pána, co leží na zemi..Skláním se...a ptám se, jestli potřebuje pomoct..Ale vidím lahev v tašce..Cítím i z dechu..Pomáhám mu se zvednout, ale padá, nakonec chce posadit...posazuju ho na obrubník a nechávám ,,kochat"..Obě děti mi sdělují, že je asi opilej a že teda oni nikdy pít nebudou...Říkám, že by to bylo hezký, ale že si myslím, že až budou větší, že ochutnají...že to budou dělat kamarádi kolem nich, budou chtít vědět, jaký to je, ale že jim to budeme ještě x krát opakovat..že když budou chtít pít, tak toho nesmí vypít moc, byli by pak takhle opilí, ostatní by se jim smáli a bylo by jim zle...a dělali by věci, který nejsou hezký a který si třeba nemusejí pamatovat. že je to jako se zmrzlinou..Chutná, ale zdravá není..A když se jí sní moc................a obě děti - tak se pos...............

mno....obě děti jsou narozené ve stejný den.....no.........

Pak dojdeme na zmrzku....dorazí policejní auto, zastaví....a spolužák Ki - jééé, hele ...policajti, jdete na zmrzku? Je dobrá..

Odpovídají mu se smíchem...a já jsem rudá až na....pže to, co kolem mě prochází, je solidní ,,jídelní lístek".

Čti celý článek
hancazivocich
25. bře 2018 Čtené 310x

Po dovolené jsem šla do práce na noc..trošku jsem pokašlávala, ale jsem astmatička, tak jsem tomu nepřikládala pořádný význam. Na oddělení nám dost kašlaly dva pokoje. Ráno jsem šla spát, po obědě jsem se vzbudila a byla mi zima. Volali mi naši, že babičku odvezli do nemocnice.. Na vyšetření...Vytelefonovala jsem vše...Začínala jsem kašlat víc a jen tak..jsem si dala teploměr.. 38,5, během chvíle 39..srážela jsem to..a začalo kolečko telefonů - jestli se najde někdo, kdo by šel místo mě...Nakonec jedna kolegyně byla ochotná, ale to jsem měla už 40,2.  Kristýnka byla u ex a já mohla relativně v klidu marodit. Druhý den pro PN...Dr mě poslechla, prohlídla, změřila. Hnus to byl. Měla jsem velký strach o Ki, aby to nechytla..Od úterý už mi hlásili, že má rýmu, od st, čt pokašlávala...Ale zjistila jsem, že ji ve st hlídala tchyně s chřipkou..no...co už...Ve čt mi volali sousedi, slyšeli mě kašlat, jestli něco nepotřebuju nakoupit...říkala jsem našim, jak mám hodné sousedy...sjeli mě, že snad bych neotravovala cizí lidi...říkám - ale tady není už vůbec nic a já nemám vycházky..Aspoň pečivo a mlíko..Pečivo nakonec donesli, ale mlíko bez laktozy se jim nechtělo hledat, tak koupili normální..

Skoro jsem kvůli kašli nespala..přišla jsem si navíc kvůli pískání a zvukům, co ze mě vycházely, jako břichomluvec...Na kontrole jsem vyfásla ATB..

Ki se vrátila v pátek navečer...v horečkách a s kašlem..Ze soboty na neděli horečka šla špatně srážet, naštěstí jsem si vzpomněla na info od kolegyně, že paralen jí při chřipce nepomohl, tak jsem zkoušela ibalgin..Pak i obklady...Bylo kolem desáté večer, když jsem přemýšlela o zábale, nebo o sprše, kterou bych postupně chladila...Ale naštěstí horečka začala klesat a Ki usnula...za nějakou dobu mě vzbudila, že je propocená a potřebuje na wc, ale že se jí motá hlava...Jak jsem vylítla, flákla jsem sebou na zem já..Tak jsem se opatrně za chvíli zvedla, převlíkla dítě a dovedla ho na wc..Druhý den byla nadšená, jak jsem s ní šla za ruku na záchod...Maňas...

Další den jen zvýšená, ale kašel...a dítě pořád takový nemastný, neslaný..úterý bez teploty..Ale polehává..a není to ono...úterý odpoledne usíná...v noci nespím já..mám divný pocit...kruci..proč....

Z úterý na středu mě budí po čtvrté hodině...že bolí ouško...Znám ji, tak si nejdřív myslím, jestli si ho nepřeležela, ale dávám teploměr a manévr na ouško je pozitivní, bohužel...A TT 38..Dávám fňukající Ki Nurofen na bolest a vytáčím dědu..Chvilku teda ještě zkouším čekam, abysme neburcovaly..Ale volám, Ki brečí, pomáhám jí oblíkat, beru plyšáka....Přijíždíme do pozvolna se probouzející nemocnice - je něco kolem páté..Budí nám doktora..Nikde ani stopa po protivnosti, naštvanosti, nic....Omlouvám se, že jsem to zkusila, ale že brečela ...Dr. mávne rukou a říká, že je to na píchnutí...Píchá jí ouško, ATB zatím nedává..Ještě ji ukládám, usíná..spí skoro dvě hodiny..Během dne pofňukává, že bolí....nic z toho neteče..teplota zvýšená....Polehává, pospává, pokašlává..není to ono..Proti minulému píchnutí..je to jiné...čt ráno se budí a bolí ouško...dívám se do něj...a vchod do ucha je uplně ucpán...jdeme na středisko, omlouvám se, že jsme byly na píchnutí, ale že teď bolí a je zvýšená TT....primář se jí dívá do ucha a říká - no...to tě muselo hodně bolet, to máš uplně ucpaný..odsává a odsává...

A říká mi - já bych to přeléčil..za mě je to na ATB, souhlasíte s tím? Jasně ..že jo....ať už má klid...Navíc ji slyší kašlat, huhňat..Nespaly jsme už několik nocí..Ki teda relativně ano...ale já nespím, pže čekám, co zas bude....pátek ráno opět bolest, navíc se přidává bolest a otok oka....a otok pod okem....

Volá kamarádka a Ki se ptá - to volá teta? A jaká??? Tak jí to říkám a Ki..no, já ani nečekala, že by to volala babička H., tak se na mě vy....všichni volají, jak nám je...ale ji to nezajímá...Mám na desátou kontrolu, ale od půl desáté jsou na krčním.....Nevím, kam dřív..Nakonec vyrážíme kolem osmé - k mé dr...říkám jí, jak to je, že jdu dřív, pže má Ki akutní ucho, tak potřebuji stihnout ORL..Bere mě přednostně, předbíhám tři lidi! Jsem jí neskutečně vděčná... Na ORL čekáme...Jsou před námi tři lidi...Ki fasuje ATB kapky do ucha...ale ouško zlepšeno..Panu primáři se moc nelíbí otok pod okem a zánět v oku...Vypadá to, že jak ji bolelo ouško, tak si sáhla do ucha a pak do oka..Volám našim..jen...abych je informovala...Je mi řečeno, že už je s...., že už nevíme, co si vymyslet..a že ji mám dát na víkend pryč..aby si nevymejšlela...Tak spolknu slinu, jdeme do krámu, v rychlosti naházíme do tašky nákup a mažeme domů..Je to týden, co Ki nejí...nemá chuť..hlad....tak s klidným svědomím kupuju kindervajíčko...A Ki má chuť na rybičkovou pomazánku..poněkud s despektem na ni kupuju věci, doma mi s ní pomáhá a jí!! 

Zánět přelezl i na druhé oko, ale s tím jsme tak nějak počítaly....Dnes je jí už o moc líp...Ale trvalo to!

Včera jsem se zhádala s mámou..přišlo mi pozvání na svatbu..bráchovu...On nechce Ki, naši tam nechtějí mě..Ale chtějí, aby jela ona...na mail mi přišla mapa, kde to je..a strohé dotazy ve dvou větách. Nemusím, nechci...nepojedu...

Je mi líto kolegyň, že to za mě musí táhnout tři týdny v práci..je mi líto Ki...kolik zažila za poslední týden bolesti...Je mi líto všech maminek, které jsou samy nemocné, děti nemocné...chlap nemocný..

Snad jsme to teď zvládly a dlouho už nemocné nebudeme....Snad máme vybráno....

A máma chodí pomáhat do práce, pže ji tam přece potřebují...Nebojí se, že tam něco chytí, i když to tam padá jeden za druhým...K nám se bojí i teď - po třech týdnech, po přeléčení ATB...štěstí, že mám aspoň vycházky, už...

Čti celý článek
hancazivocich
3. bře 2017 Čtené 783x

Moje milá Kristýnko...Jsem ti nesmírně vděčná za to, jaká jsi... A že jsi taková, jakou jsem si Tě vysnila.. Bylo mi naprosto jasné, co jsi zač... Když jsi naprosto ignorovala sondu ultrazvuku, zdrhala před ní, nešla změřit, odhadnout, nešly ti vidět části těla, byla jsem s tebou na x kontrolních vyšetřeních, dokonce i v Brně...Opakovaně stresovaná...A když jsi se měla hýbat, tak jsi spala.. A naopak... Ani Tvůj příchod na svět nebyl ,,normální".. Obě jsme si hrábly...A pak, při jedné ranní vizitě, jsi se prstíky zahákla za šprušle pidi postýlky v porodnici a přímo před zraky šokovaného primáře ,,ujela" z jeho dosahu...Všichni zírali...Někdo to i komentoval...Vím, že šlo o náhodné ,,zachycení"... Ale byla jsi a stále jsi REBEL... Můj malý (velký) rebel, který mě drží při životě....který mi dává chuť dál pokračovat.. Jedno z mála nejvíc zapamatovatelných dětí ve školce, když tě vidí i dnes, tak učitelky dostávají záchvat smíchu (radši ani nechci vědět, co jsi s nima řešila)...Pořád a pořád kolem sebe slyším, jak vůbec nejsi po mně... Ale jsi... Mnohem víc, než si kdo myslí, ale nechme jim to...Těm, po kterých jsi dobrá v tom, v čem se jim to hodí...Po mně prostě budeš .. když ti něco nepůjde...A já to vezmu...Pže údělem mámy je prostě akceptovat dítě s jeho chybama, ale i klady...Nevadí mi to.. 

Dnes, milá Kristýnko, jsem nesmírně dojatá... Dnes jsi byla pasovaná na čtenáře...Měla jsem ti dát nějaké korunky na výlet...Vybrala jsem všechny drobáky, plus jsem ti dovolila si vzít i nějaké svoje...Přes nelibost mých rodičů... Líbilo se ti - absolutně vše...Koupila sis párky v rohlíku, mekáč ignorovala... a malé..opomíjené holčičce jsi za svoje korunky koupila palačinku...Z každého výletu si ta malá veze něco od tebe.. A já jsem na tebe nesmírně pyšná..Nejen za to, že tu malou bráníš vlastním tělem, ale že se rozdělíš .... Dnes vím, že rozhodnutí před lety...bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.. Dnes vím, že i když dělám chyby, tak nejsou tak zásadní, jako dělali ti, co vychovávali mě...Dělám to jinak, myslím srdcem.....Nemáš benevolentní výchovu.. To ne....Jen prostě vím, co na tebe platí....

Dnes, milá Kristýnko, jsem nejpyšnější máma na celém světě! Zítra jedeš na noc ke tchyni,---prostě k milované babičce.. Skoro se mi příčí napsat slovo tchyně.....A hlásila jsi, že babičce Haně jsi to neřekla.. Obě víme, proč... Vím, že tvůj čas přijde, že si tuto informaci šetříš na chvíli, kdy babička nebude ale vůbec ve formě, ale ty v té nejlepší...

Dnes jsem zasalutovala psychologovi v práci... Dostal záchvat smíchu...a řekl mi, že o mě už nemá vůbec žádný strach.. že si poradím a vypadám absolutně výborně...Má to mouchy, není vychytané vše.. Ale já se snažím.. Jít prostě dál...........Snažíme se obě.. Děkuji ti Kristýnko, za to, že jsi taková, jaká jsi... I když tě za chvíli půjdu roztrhnout za ten flek na zdi od temper, i když vyfasuješ vlhčené a vydrběš si ty voskovky ze skříně....I když...těch když bude moc... Možná tolik, co bylo, když jsem byla malá já...a byli jsme u babičky...

Za poslední týdny jsem pochopila i to, že může být rodič pyšný na dítě, které donese domů trojku... Pyšný za to, že se snaží...Nebo že už to začíná chápat... Nebo ... prostě za to, že po náročném a zmršeném porodu, .... vůbec do té školy může chodit..

Jsem dítě ,,šprt".. A dítě rodičů, kteří brali i dvojku jako...a nešlo to udělat líp??

Omlouvám se za dnešní výlev, ale muselo to ven :slight_smile:

Čti celý článek