Nevím, jak na dceru.

Zažila jsem to, taky to bylo i během těhotenství a u malého miminka. Starší dcera začla s takovým chováním někdy po roce a půl a zlepšilo se to až tak před čtvrtým rokem. Chce to vytrvalost a důslednost. Nepovolit. A taky nemá smysl vysvětlovat důsledky a důvody atd když je dítě v záchvatu vzteku. To počká až se trochu uklidní, v prvé řadě je potřeba zvládnout situaci. Odejít když to jde z veřejných prostor, ale neuplacet nějakými kokinama a pod, spíš rozptýlit pozornost něčím úplně jiným. Je to strašně těžké, taky jsme si tím prošli. Teď už má dcera 4 a přijde mi že už je schopna víc poslouchat když ji vysvětlují proč je něco na jejím chování špatně. Samozřejmě jak jsem psala ne ve chvíli záchvatu vzteku ale až v klidu. Ale já jsem taky vzteklá povaha, takže u nás to občas bouchá hodně.

@urtica Dcers je blizenec a masakr. Jekyl hyde. Syn je ryba a je to dravec, horozelec a nema pud sebezachovy. Nejmladsi dvoumesicni je kozoroh jako ja a manzel. Zpravu podam za dva roky. Drzte se damy. Protoze je to jizda 😁

@terezz29 ale to musím mít nějaké doporučení od obvodní ne? Nebo Jakto funguje? Vyzkouším cokoliv. Nechci být na dceru generál, protože mě mlátí.

@queenp já si taky říkám, že mám tunu trpělivosti s ním, i když to tak mnohdy nevypadá 😂
@urtica já se taky snažila vždy vysvětlovat, ale přišlo mi, že akorát jsem rozbitá gramofonová deska, kterou nikdo stejně neposlouchá, pak manžel zkusil odměna a trest a bylo o trochu líp, ale pokud ta malá puberta je až taková děsná, nechci vidět tu pravou 🙈

@kacenka1111 já mám ročního kozoroha a kde si za svým hlava nehlava a nebojí se ozvat 😅 bojím se malé puberty 😂

Holky, díky za postřehy, postupně pročítám a zkusím něco aplikovat. Jinak dnes je jak sluníčko. Zatím 🙂

@priefi Hele, ja a manzel masakr. Neni nic horsiho, nez kozorozi ego. Tesim se na nejmladsiho! Nejstarsi (7) drza manipulatorka, vztekla a uzkostna. Prostredni kamikadze (5) co skoci ze ctyrech m a tlemi se, dusi miminko a chce mu nacpat hamburgr, nejmladsi (2m) teda taky kozoroh. Zatim klidne mimco. Jakoze zatim ziju, ale stres dela svoje a uprimne, miluju je, ale...(radsi nic psat nebudu)

@kacenka1111 Jo a nepomaha nic. Obcas nevychova, ale nemam nonstop na ni kapacitu, navic okoli je postaru a tak jsou boje jeste s nima...ale obe deti jsou adhd a AS....takze tak...a ja jsem taky, AS a ma adhd...takze u nas denni rutina neni mozna, protoze ja ji neumim nastolit, ale jaem jako sheldon kupr a tak ji potrebuju...jen nejsem tak chytra😁

@bamak "Když uděláji scénu (a udělají 😀) tak se prostě zlobím, nemazlim se s nimi, zeknu, že se zlobím a nechci si s nima hrát."

Jo, no, tohle zabírá určitě - toto na mě aplikovali naši. A byla jsem hodné, tiché dítko - ale z obavy, že když se vzteknu, nebo projevím nějak negativně, odmítnou mě a nebudou mě mít rádi. Krátkodobě to funguje, ale dlouhodobě...no, u mě to nadělalo docela paseku. A těmto pocitům jsem se chtěla u dcery vyhnout.
Scénu bych netrestala vůbec, spíš přečin jako takový (vztekat se může, ale ty zuby si i tak vyčistit musí..). A za mě teda spíš věcný trest typu zákaz pohádky či sladkostí než odmítání přízně.

@urtica Souhlasim s tebou. Mam podobny pocity z detstvi od taty. Kdyz se nastval, nemluvil se mnou, ignoroval a pro me to bylo horsi, nez kdyby mi zmaloval prdel. Ten uzkostny pocit, ze me nema rad si vybavim dodnes a pak jak rikas, delala jsem vse, co jsem mu na ocich videla, jen abych se citila milovana, bala jsem se ho zklamat. My treba resime scenu formou gramofonovy desky. Proste porad opakuju, neustupuju a cekam az se vyrve. Chci aby vedel, ze tam pro nej jsem i kdyz se neciti dobre, ale placem me neudola. Akorat to trva treba misto 5 minut 20 😁 Je to narocny casove i na moje nervy, ale vidim v tom smysl. Samozrejme dat na prdel, odmitnout dite je ve vysledku rychly reseni, ale z dlouhodobyho hlediska ne moc pro vztahy dobry.

Já teda neporadím, ale jestli je tohle malá dětská puberta, tak se děsím už teď. Pracuju s dětma a v práci mám ne moře trpělivost, ale oceán trpělivosti a přijdu domů a prcek mě dokáže vytočit během pár minut. Jsou mu 2,5 roku. Myslím, že ještě v období vzdoru není. Vidím, že jeho vzteky mají reálný důvod, že něco chce a já to nepochopila (ve chvíli kdy pochopím, že si třeba jenom na záchodě zapomněl hračku a že se nevzteká jen proto, že ho ženu do obýváku, ale chce tu hračku), tak je po afektu. Není to takové co popisujete. To se opravdu děsím už teď, protože bych řekla, že potom to jeden z nás dvou nepřežije 🙂))

@urtica to je přesně, taky jsem to tak měla a jako bonus mi neříkali, že mě mají rádi, ale když jsem jen trochu zazlobila, tak se tímto oháněli a odháněli mě. Na psychice to zanechá stopy. Taky dítko pak přitulím, řeknu, že ho mám ráda, ale že tohle prostě nejde. A že musí nést následeky svého chování a tím pádem večer nebudou pejsci, nebo seberu hračku se kterou třískal

@urtica ale já jsem nikde nenapsala, že jim říkám, že je nemám ráda, naopak dost často jim opakuji, že je rada mám i když se na ně zlobím. Ale myslím si, že i dospělý má právo se zlobit a dát ty pocity najevo. Po každé akci následuje reakce. Když mě potěší mám radost a dám jí najevo (přiměřeně, tak jak to citim- ne americký happy face když si dítě vyčistí zuby) a když jsem smutná, nebo naštvaná, tak to taky dám najevo- opět přiměřeně, neronim krokodýlí slzy když si neuklidi hračky, ale stejně tak nad tím nemávnu rukou, nebo nebudu rádoby "dospělé neutrální" . Prostě se k nim chovám přirozeně..... Pokud to tvoji rodiče přeháněli a citové tě vydírali, tak to neznamená, že to musíš dělat taky, ale stejně tak to neznamená, že budeš donekonečna potlačovat vlastní normalni a přirozeně reakce. Jak se to mají děti naučit?

Nečetla jsem všechny reakce. Ale zřejmě se sešlo víc věcí dohromady, neví si rady a reaguje tak, jak reaguje. Těhotenství, školka. Ta školka celkove má v prvním roce na malý děti poměrně vysoké nároky, i když se jí tam samozřejmě líbí. Musí se umět chovat, udržet emoce a nervy na uzdě, plus interakce s ostatníma detma atd. Když je doma, je to její bezpečné prostředí a ví, že si může dovolit nebýt úplně za tu hodnou a projevit se. Moje dcera dnes 8let a v prvním roce školky byla doma taky dost náročná. Vydržte, držím palce.

@miba10 my jsme zadne doporuceni nemel. Ani pro me ani pro dceru.

@bamak Nene, oni neříkali, že mě nemají rádi a vím, že jsi to nikde nepsala - naopak mi dost často říkali, že mě rádi mají.
Ale pokud jsem se třeba vztekala, nebo udělala nějakou tu scénu, trestali mě odmítáním kontaktu - tedy tím, že si se mnou nehráli, nemluvili se mnou, odmítali se pomazlit. To já si to v hlavě přeložila tak, že musím splňovat určité požadavky, aby mě rádi měli...

@terezz29 děkuji za informaci

@urtica ok. Spatne jsem to pochopila 🙂

Většina věcí už tu padla, tak jen napíšu svou zkušenost: mám syna 4,5 roku (s vývojovou disfazii jako bonus). Situaci "nedělej" - "ale já chci" máme furt, jen není agresivní, ale kňoura. Když se rozknoura, většinou z toho jde vytrhnout něčím, co má fakt rád (u nás kakao, prskavky, půjčení mobilu...). Když nezabere to, nechám ho chvíli vyjecet samotného a teprve pak nabídku opakuji. Podobně když se sekne s něčím, co po něm chci já, většinou pomůže jít si chvíli po svém a dát mu čas (to mi mimochodem poradila i psycholožka: když se dítě seká, nebojujte s ním, netrestejte (i cílená ignorace je trest), ale odejděte ze situace.).
Další, co kupodivu funguje je uznání emocí způsobem: "nemůžeš xy" "já chci xy" "ty chceš xy" a konec hovoru. Žádné vysvětlování, že xy dostat nemůže a proč, nebo kdy ho dostane. Jen uznat, že chce, bez jakéhokoliv řešení (a ideálně u toho odvádět do jiné situace).
Samozřejmě vše stupňuje únava, takže já mám třeba večer menší nároky (resp. Večer už jeden prostě to, co umí automaticky a věci, které jsou pro něj složité, řeším zásadně dopoledne).
Krom toho já na pedagogické poradny, psychology a pod nedám dopustit, protože každého napadne něco trochu jiného... Z každého člověka dostanu 1-2 funkční nápady, jak řešit problém. A to je prostě super, takže jestli máte kam, jděte.

@cilkat Nechodila jsem na terapii s dcerou, ale s sebou a bylo mi řečeno, že cílená ignorace je ten úplně nejhorší trest - pro dětskou duši horší než bití.

U nás ale třeba nepomůže jít si po svém, protože dcera v tu chvíli běží za mnou a začne mě tahat za oblečení - strhávat ze mě kalhoty apod. 🙂

Můžu se zeptat, když nedáváš ultimáta - syn Tě nakonec poslechne? Já se obávám, že kdybych na "já si nechci čistit zuby" řekla jen "já chci, aby sis je vyčistila", tak to dcera prostě neudělá vůbec...

@urtica ta věta je dcera: "já si nechci čistit zuby" ty: "ty si nechceš čistit zuby..." A u toho třeba rovnou odvádět do koupelny/podávat kartáček (nebo tam jít sama a vyčistit si nejdřív vlastní). Po pravdě nefunguje to vždycky a občas to nakonec řevem skončí, protože ty zuby nakonec vyčištěné mít musí... Ale v nadpoloviční většině případů tenhle fígl zabere a ty zuby mu vyčistím v klidu i když o pár minut později (obvykle mu je stejně docistuju... Ostatně to je další věc, že věci, které nechce udělat sám, často udělám jím... I když to je mezistupeň, se kterým hrozně bojujeme a snažím se ho zbavit)

Ještě jedna věc, kterou jsem si teď uvědomila, která pomáhá předcházet vztekani: chodím si s ním cíleně hrát. Teď mám limit minimálně 2xdenne 10 minut (zní to strašně málo, ale funguje to). Prostě 2x denně přijít s aktivitou, kterou budu dělat s ním a jeho chytí aspoň na těch 10 min. Jde o to, abych já za ním nechodila vždy s "neprijemnostma" a s těma příjemnými nemusel vždy začínat on (i když jsem to zavedla především proto, že s tou disfazii ho potřebuju pár věcí naučit, včetně třeba toho, jak nabídnout hru a jak si hrát spolu).

Pro autorku, jelikož si anonym, tak nemůžu napsat zprávu ale pokud budeš mít zájem, tak napiš, můžeme vyměnit zkušenosti, protože příspěvek jsem četla raději dvakrát a pozorně abych se ujistila, že jsem to nepsala já.
Mám dceru, stejný ročník. Od narození náročné a tvrdohlavé miminko. Nejhorší období začalo před 2r., následně na to se narodila druhá dcera. Období vzdoru, házení vším kolem, házení sebou, ječení, záchvaty, vydírání, manipulace ve svůj prospěch, lhaní a odmlouvání, protože má slušnou slovní zásobu na svůj věk. Dělá věci opačně, např. schválně plete barvy, zvířata, slová písniček, když se bavíme, schválně říká opak toho, co je pravda a co je správně i když ví, že to tak není, schválně říká věci, že nás nemá ráda, že udělá tu a tu špatnou věc. K tomu všemu bojujeme neskutečně s jídlem. Četla jsem knihy na bázi nevýchovy, zkoušela uplácet, zkoušela zakazovat, nic z toho nefunguje. Máme za sebou i návštěvu jedné instituce a dokonce jsem se uchýlila i k jedné "alternativní" konzultaci 🙂. Dítě je naprosto zdravé, bez jakékoliv diagnózy a dle tabulek bezproblémové.

@jelenice_zavodnice Ahoja, diky moc za reakci. Ano, to, co popisujes, je presne to, co mame doma. Vcetne toho vseho naopak. Uz ji obcas i rikam, ze je Emma naopak (primo i jedna detska knizka se tak jmenuje). Pokecame o tom, dik za nabidku. Jak budu mit chvili, dam echo.

Ahoj, mám doma to samé, jen je dcera mladší, teď jí budou tři roky. Nezabírá vysvětlování, odepření sladkostí atd., nevychova, na zadek už vůbec ne. V září začala chodit do školky a před 4 měsíci se jí narodila ségra. Chvíli předtím jsme se stěhovali. Asi toho na ni je moc. Ale občas už to fakt nedávám a jsem nešťastná. Ona je beran a hysterčit umí bravurně. Taky jsou věci, přes které nejede vlak, např. to čištění zubů. Jenže to mi pak nezbývá nic jiného než ji prostě "přeprat" a zuby jí "násilím" vyčistit. Pyšná na to nejsem. Taky vyloženě provokuje, když připomenu, ať si dává ruku před pusu při kašlání, tak schválně začne kašlat třeba i nám nebo sestricce do obličeje... Dělá to hlavně mně, někdy manželovi, ale ve školce a s prarodiči je zlatá. Jinak je hodně chytrá. Vůbec jsem si všimla, že tohle dělají hlavně chytré děti. Tak aspoň něco 😁

Přijde mi že popisuješ chování každého druhého dítěte. Nemyslím si že je třeba poradna. Řídím se tímto - Není divák, není divadlo. Ono to ty smradata velmi rychle přejde, když se nemají před kým předvádět, s kým se hádat..

@maki90 Koukám, že peklo na zemi není jen u nás. Zní to děsně, ale jsem ráda, že mi píšete své zkušenosti. Alespoň vím, že v tom nejsem sama a že nemám (snad) dcerku s diagnozou. Už jsem se začínala trochu bát, ze takové chování je už mimo "tabulky". Je to fakt asi normální období vzdoru. Ale já občas vůbec nevím, jak to přežít 😀
Jinak dcerka byla dnes celý den úžasná, byli jsme i v IKEA, kde kupodivu nezlobila a chovala se zcela řádně. Pak na návštěvě, tam také cajk a doma večer též. Což mi trochu potvrzuje domněnku, že se doma asi nudí a vyvádí. Prostě už jí asi nestačím, nedokážu jí dát to, co kolektiv/případně venkovní aktivity.

U nás jsou taky světlejší dny. Nejhorší to je, když je nemocná, nejde do školky a nemůžeme ven. Asi to opravdu souvisí s tou nudou. Pořád doufám, že z toho vyroste. Uklidnuji sama sebe, že není nenormální 😁 nejradši mám rady babiček a to jejich "tohle neznám, vy jste takoví nebyli". A to samozřejmě to pravé ořechové nezažily, protože s nimi je hodná. Ona je hodně zmitana emocemi, takže ty hysteraky dokážu i pochopit, neumí to ještě zpracovat. Ale z těch naschvalu a provokaci mi vře krev... Taky mám zkušenost, že když den dobře začne (cesta do školky v pohodě), tak to jde a když je problém hned ráno, tak je celý den na h... To je pak všechno problém a zlomená susenka znamená hodinový hysterak.

Myslim si, ze chovani dcery je normalni a odrazi chovani rodicu, ktere vidi okolo sebe. Ted byl uzasny webinar v Nevychove o zlobeni, ktery vysvetlovat, jak deti casto delaji rodicum skarede naschvaly proto, aby jim ukazaly, ze se treba samy citi nevyslysene, upozadovane, apod. (Ty ten pocit mit nemusis, ale ona ano.) Byly tam tipy, jak se s tim poprat, prvni vec byla nepristupovat na ten "boj", tzn kdyz se dite zacne rozcilovat, zkusit v zadne fazi nevyletet a neodpovidat stejnym zpusobem, ale opravdu vydrzet v klidu, ptat se, mluvit a preckat to az do chvile, kdy si to dite odvzteka, a pak mu dat najevo, ze rozumis tomu, proc je nastvana - i kdyz u toho treba budes stale trvat na tom, ze potrebujes, aby si zakryvala rukou pusu, i kdyz se ji to nelibi. Proste ji nechat ty emoce prozit a zustat u toho jako klidna voda. Dite v sobe muze mit hodne vzteku a smutku z nejakych predchozich nedorozumeni nebo nepochopeni. Ja si nemyslim, ze by potrebovala psychologa, spis mene analyzovat 🙂 Popisujes typicke obdobi vzdoru, jen uz to neni 2lete "mimino", ale 4leta slecna. Pristupovala bych k jejim emocim ale stejne.