Péče o miminko - výčitky, panika, jsme na tom stejně?
Ahoj všem maminkám! Mám skoro 4 měsíční holčičku (za týden jí budou čtyři měsíce), je to mé první takříkajíc vymodlené dítě. A těhotenství jsem měla jeden velký stres, umřel mi tatínek, onemocněla maminka a děsně jsem se bála i o malou. A i když jsem si vždycky říkala, že nebudu taková ta vyplašená máma, máma co sleduje jestli se jí dítě ve vývoji vejde do tabulek, lítám v tom až po uši. 🙂 ☹ Malá vezme hračku do ruky,ale moc si ještě neuvědomuje, že jí v ruce má, na bříšku se jí nelíbí, takže tam vydrží tak pět minut a pak řve, sama se nikam zatím nepřetočí, zatím ještě neobjevila ani své nohy, začala je nedávno trochu zvedat, o ručičkách ví a taky si je náležitě cucá 🙂, směje se, ale zatím né nahlas a já jak jí tak sleduji, tak si říkám, je u ní všechno v pořádku, neměla by umět už víc, tak jako to mimčo v poradně (byl to 4 měsíční chlapeček, přetáčel se na bříško jako divý, cucal si nohy....)???? říkam si i jestli se jí dost věnuji, ale zároveň se jí zase nechci věnovat moc, abych jí také nechala prostor, aby si mohla hrát sama a nezvykla si moc na mou přítomnost. pro příklad jak vypadá náš den, vstaneme, dám jí na jejích pět minut na bříško, jdeme dlabat, po odkrknutí šupajdí na deku, kde jí nechám si hrát, což znamená, že leží, občas čapne nějakou hračku, sem tam si broukne,pak začne být nespokojená, tak jdu k ní, mluvím na ní, ukazuji jí hračky - celé toto trvá tak pul hodinky až hdinku, pak už chce spát, tak jde chrupat, a takhle to je po každém krmení. Je to ok? Mám něco změnit? Jak říkám, plácám se v tom. Předem děkuji za názory a rady a pokec 🙂
@radapokec To mě mrzí, já si to prožila první měsíc těhotenství, s tím, že půl rok předtím byl těžký, onemocněl rakovinou. Takže mé vytoužené miminko přišlo ve chvíli, kdy na něj ani myšlenka nebyla, o to víc mě mrzí, že jsem pak měla těhotenství jaké jsem měla. Měsíc po smrti táty onemocněla rakovinou máma, také jí v září ukončili léčbu s tím, že nepomáhá, bála se, že se nedožije narození malé, díky Bohu se dožila a je tu s námi stále, ale má bolesti a je to horší a horší, má aspoň v malé malou radost. Z těchto důvodů a z předchozího zamlklého potratu asi vše víc řeším a všeho se víc děsím, jestli to na malé nebude mít následky. ☹
@schnee: každé dítě se vyvíjí jiným tempem, některé začne se vším dřív, některé později, ale nakonec se to naučí všichni🙂 co se týče režimu je to určitě fajn jak to děláš, dokud jí to baví samotnou koukat na hračky a hrát si tak jí určitě nech, časem se ti to vyplatí, nemusíš se jí nutně věnovat maximálně ani když u ní sedíš, časem určitě poznáš co a jak, věnuje se jí a jdi k ní když to bude vyžadovat, tím jí dodáš pocit jistoty,že jsi tu pro ní, dokud je spokojená sama nech ji být i ona si časem na spoustu věcí přijde🙂
Ahoj,jako první bych tě chtěla uklidnit neboj neděláš nic špatně,je mi jasné že pokud někde
vidíš nějaké jiné mimi a přijde ti že umí o hodně více nebo že je víc šikovné než to tvé je jasné
že pak přemýšlíš jestli je vše v pořádku,mohu tě uklidnit já mám ted už třetí mimi má 3měsíce
a předchozí dvě byly ve všem uplně jinačí,ted řeším věci které u těch starších nebyly a malý mi ted
vybočuje z toho všeho,(třeba starší Vojtík začal chodit už v 8měsících nikdy neměl nějaké větší potíže)a u Honzíka jsem se těšila že budu mít klidné ležící miminko a prdky je ještě rycchlejší než Vojtík vubec nechce ležet jen sedět a zvedat se a stát a i když mi Dr,řekne že je to moc brzy tak co mám dělat
vysvětlete to tomu miminku že ještě nemá kam spěchat,nebo i s kojením jsem neměla problém
předchozí 2 jsem kojila cca do 2let opravdu na tom není nic špatného a tted Honzík třeba z prsu
nechce a chce jen z lahve
ale at tady nepíšu romány shrnula bych to každé mimi je individuální a každé uplně jiné některé
s něčím začne dříve jiné později(jo a taky nestíhám ještě kdyz mám manžela který je pořád v práci
a jinak nemám nikoho takže jsem jakoby sama s třemi dětmi,nejstarší 10let,mladší 2,5roku a honzík
3měsice)takže občas to u nás vypadá jako po výbuchu zvlášt když prostřední dítě baví všechno
roztahovat a rozhazovat,prostě bud v klidu,pšeji pevné nervy a žádné stresy 😀
@schnee to je tím,že je to první dítě 😉 Naše Anet byla taky vymodlená (po 2 potratech), navíc jsem 10 týdnů ležela v nemocnici, abych ji vůbec nějak rozumně donosila. Syna už jsem nedonosila o celé dva měsíce a přes to se dodnes mám tendence bát jakoby víc o dceru, asi to mám zakódované 🙂))
Byla jen trochu opožděná v motorice (její ochablost přičítám řadě léků na udržení těhu), ale dnes snad mohu říct, že je ok.. Proto pokud to je jen trochu možné, doporučuji dřív nebo později druhé miminko 😉
Ahoj, v první řadě bych ti radila, aby sis nevšímala, jak jsou na tom druhé děti... Každé dítě se vyvíjí jinak. Určitě chodíš na pravidelné poradny, takže by ti sama doktorka měla říct, že je to úplně normální. Tvůj brouček je dnes takový a zítra bude jiný (víš jak to myslím). Ještě tě překvapí a předběhne všechny prcky 🙂 Bud šťastná maminka a užívej si to ! Děti strašně rychle rostou nám před očima doslova. Nic nesleduj, žádné parametry atd. jen se koukej na své dítě a řekni si kolik toho se od porodu změnilo. Nevěděl nic o světě a najednou toho tolik zná !!! Přeji hodně štěstí. 😵
@samaber Takže dva velcí bráškové pro malou princeznu. 🙂 Já si taky říkám a i to vidím, že když máš jedno panikaříš víc, než když máš dvě a více, není čas řešit blbosti a tak nějak otupíš. Tedy na to spoléhám až budeme mít druhé.😀 Také chci velkou rodinu, jedináček tedy nejsem, ale mám ráda velké rodiny. A nechci moc velké věkové rozestupy, takže až budu moct, začneme se znovu snažit, musím rok počkat, kvuli císaři. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou jsem ráda, zatím mám v živé paměti ty pocity v tomto těhotentví, kdy jsem se o malou neskutečně bála. Bála jsem se po předchozím zamlklém potratu, kvůli odchodu táty, nemoci mámy, měla jsem záněty močáku, takže troje atb a byla jsem pernamentně ve strachu. ☹ Takže prodleva mi jen prospěje. 🙂