Syn nechce do školky
Ahoj, ráda bych Vás požádala o radu. Syn má 2,5 roku. Je citlivé, přemýšlivé dítě. Děti má ale rád a z jejich společnosti se těší. V jeho půlroce jsem se vrátila do práce na 3 hod. denně, starala se o něj chůva (je pro nás taková třetí babička). Zvládli jsme to krásně, já možná hůř než on. Ve dvou letech jsem musela pracovní dobu prodloužit na 6 hod. denně, začali jsme proto postupně zkoušet docházku do soukromé dětské skupiny. Vybrali jsme zařízení, kde se nám líbil přístup, je tam poměrně málo dětí, počítá se s tím, že ještě nejsou samostatné v sebeobsluze. Začátky v říjnu 2018 vypadaly slibně - chodil jenom v pátek dopoledne, neplakal, zdálo se, že školku snáší dobře. Pak měl kvůli neustálým nemocem v zimě pauzu a znovu začal chodit v březnu - na 3 dny, jenom dopoledne (vyzvedává ho chůva). A z chození do školky se stal boj. Syn v podstatě každé ráno, kdy pochopí, že se jde do školky, pláče. Některé dny jsou lepší, párkrát šel úplně bez slz, ale většinou prostě alespoň v šatně slzičky jsou. Kromě toho někdy pláče ze spaní, že nechce do školky. Myslím, že v zařízení samotném problém není, chodí tam i syn kamarádky (ještě mladší) a zvládá to v pohodě. Snažím se se synem mluvit - dokola vysvětluji, že maminka a tatínek musí do práce, proto on musí na chvilku do školky, kde si jenom pohraje, napapá se a půjde domů. Slibuji, co všechno budeme dělat odpoledně. Zkusila jsem i podplacení čokoládou/hračkou. Nic ale nepomáhá, Přes to, že hezky plynule mluví, není schopen říct, proč do té školky vlastně nechce. V poslední týdny začal být hodně plačtivý, takový ukňouraný. Ačkoli se mu pořád hodně věnujeme... Dnes po ránu opět velká scéna, že do školky ne. Už po pravdě nevím, jak dál. Dle všech návodů by si už měl zvyknout. Ještě jsem uvažovala nad změnou zařízení (možná si tohle konkrétní prostě špatně zafixoval), ale po různých průzkumech se mi líbila pouze jedna školka, kam nás bohužel nepřijali. Pokud jste dočetli až jsem, moc děkuji a prosím o radu, jak dál. Případně o Vaš zkušenosti, pokud jste to měli podobné - zlepší se to? Jak mu pomoct?
@ilonne Tak záleží na věku dítěte, že jo. Já teda vyspalá fakt nejsem, kafíčko bych si v klidu dala spíš právě v té práci, jinak mě syn moc nenechá. A práce by byla (občas i je) vítaným zpestřením jinak nudného stereotypu. Jakože mě teda upřímně nebaví si 12 hodin v kuse skládat dokola kostičky a bourat je :D Věřím, že kdo má doma dítě 3,5 let, které je hodné, spavé a vyhraje si klidně tři hodiny v kuse samo, tak tam je to o něčem jiném...i když, ta sociální izolace a stereotyp tam bude taky.
Jinak je mi jasné, že asi existují ženské, které mají opravdu existenciální potíže a do té práce opravdu musí. Nemyslím si teda, že to je případ většiny žen v ČR. Ale určitě se takové najdou a pak je jasné, že je třeba volit menší zlo.
@bayt
coz ale neni pripad autorky dotazu,ta existencni nouzi nema 🙂
@ilonne Neurážej, že doma si mohou dovolit zůstat matky s manžely s nadprůměrnými platy nebo ti, kdo cíleně ždímají státní podpory.
Znám více rodin, kde je matka na RD nebo dále bez RD a manžel nemá ani průměrný plat a přesto nebečí. Kdybych konkrétní lidi neznala, tak ti to žeru i s navijákem.
Je to o prioritách.
@jandl A ty laskavě neurazej ty ženy, co jdou do práce i při RD. Ano u nás je to o prioritách dělat maximum pro děti. My si ovšem pod tím představujeme i to materiální zabezpeceni a poskytnutí co nejlepšího vzdělání a rozvoje. A světě div se, oni ty kroužky stojí peníze, stejně jako lyžařské kurzy, výlety na hory, kola atd....
@jandl ono to s otázkou zakladatelky nesouvisí, ale obecně všichni argumentujete tím, že se dá vyžít s jedním platem. Já třeba ale nechci vyžívat, nechci řešit, jestli si můžu koupit lepší jogurt nebo nové kalhoty. A úplně se opomíjí otázka takové té ztráty vlastní ceny jako odborníka. Já jsem fakt nestudovala šest let vysokou a nedřela sedm let, abych se mentálně zakopala na rodičovské a vrátila se jako doktorka, kterou musí někdo hlídat, ač ná atestaci a měl by naopak hlídat ona mladé kolegy. Protože ano, v našem oboru ten vlak ujede a jak říká můj šéf, tyhle holky celkem slušně odvádí práci na úrovni neatestovaného doktora, tudíž jsou nahraditelné a když začnou mít požadavky, že tohle sloužit nechtějí a tamto taky ne, nebude to nikoho zajímat a nechceš, můžeš jít. Když si podmínky bude klást doktorka, která pracovala během rodičovské, která tak získala nějakou přidanou hodnotu, umí něco, co ostatní ne, tak jí samozřejmě vyjdou vstříc, protože tohohle člověka prostě nenahradíš snadno. Nemluvě o holkách, které před dětmi vybudovaly privátní praxi. Žádná z mých kámošek nebyla doma Tři roky, na částečný úvazek se obvykle vracely v osmi devíti měsících dítěte. Což je trošku dané i tím, že prakticky všechny máme milované muže, co jsou učitelé, technici, zdravotní sestry a podobně, takže rodinu jsme živily spíš my. Mimochodem, něco podobného se řešilo na jednom doktorském fóru a zazněly tam zajímavý příspěvky holek z Belgie, Anglie a Austrálie, že tam mají promakaný systém péče o děti od půl roku do tří let a že nemají problém se zkrácenými úvazky a že je tam běžné, že doktorky mají tři čtyři děti, protože to pro ně prostě neznamená hodit roky studia a praxe do kanálu. U nás v nemocnici není doktorka, co by měla víc jak dvě děti.
@meronym No, alespoň potenciálně máš daleko větší svobodu než spousta jiných povolání, lékař bude těžko dělat home office, v advokátní praxi by to problém být nemusel. Chápu, že vypadnout z praxe je nemožné, ale třeba by se dalo přizpůsobit práci tak, aby bylo spokojený i dítě. To jen námět k zamyšlení. Ale třeba mám o advokacii přehnaný představy 🤷🏻♀️
@drep Znám i lékařky, které rozhodně neutíkaly v půl roce zpět do práce, dětem se věnovaly, a jaksi vlak jim "neujel". A není to jen o lékařství. Většina z nás dělá práci, kterou miluje a na kterou jsme se x let vzdělávaly. Ale jo, věřím tomu, že jsou opravdu nakonec i místa a obory, kde ta mateřská tu kariéru ohrozí. Že třeba pak člověk bojuje o místo se zástupem. Atd. To by pro mě fakt nebyl důvod, proč bych úmyslně traumatizovala svoje vlastní dítě. Svoji práci miluju, ale jeho miluju mnohem víc.
A je úplně jedno, jestli se to omlouvá kariérou, Belgií, USA nebo nevím čím, Ty studie hovoří jasně. Pro dítě mladší 2 let je institucionální péče stres, který má negativní dopady na jejich emoční zdraví, chování a potažmo i fyzické zdraví. Tohle se prostě nedá ničím okecat. A každá z nás máme tu volbu.
@bayt víš, bez urážky, myslím, že se ti mluví trošku snadno v pozici ženy dobře vydělávajícho manažera (tuším, žes to tu někde psala). Já mám báječného muže, který ale nevydělá ani tolik, co je moje mateřská a to to ve svém oboru dotáhl nejdál, kam mohl, jenže holt blbě placený obor. Takže ano, musím uvažovat i v dlouhodobém horizontu (udržím si peníze, co jsem měla a zároveň nebudu muset sloužit dva až tři víkendy jako dřív) a nemůžu žít jen úplně přítomným okamžikem. Ano, je třeba minimalizovat traumatizaci dítěte, s tím naprosto souhlasím.
Posledni prispevek, kterym tuto diskusi za sebe uzavru - znam sve dite, miluji ho nejvic na svete, snazim se pro nej udelat to nejlepsi, ma to ale objektivni limity. K tomu, ze rano pred skolkou place - tento vikend jsme jeli s dalsimi rodinami na chatu. Na zacatku plakal, ze tam nechce byt. Na konci plakal, ze nechce domu. Proste ne vzdy se da vyhovet momentalnimu rozpolozeni ditete, ktere nevnima sirsi souvislosti. Od takovych rozhodnuti jsou tu rodice, samozrejme pri respektovani nejlepsiho zajmu ditete a jeho vule v rozumnem rozsahu.
@drep ano,na zapade jsou bezne castecne uvazky treba na 12 nebo 16h,u nas bohuzel ne
@zelenaesmolda ja v jednom zapadnim state zila a deti v jeslich od 3mesicu a maminky pracujici casto na cele uvazky. A deti teda traumatizovane fakt nebyly.
@martasek pri vsi ucte k tobe, jako ucitelce v MS ti fakt nic neutece, kdyz budes doma. Ale jsou zeny, ktere potrebuji neustaly kontakt s profesi. Nejen kvuli sve "spokojenosti", ale i kvuli tomu, aby byly neustale v oboru. Pravo, medicina, IT, vyssi management... Proste nektere zeny nemohou byt s ditetem doma 3-4 roky a cele je stravit na piskovisti a sitim blbinek. Teda mohou, ale pak nebudou mit praci, kterou maji rady.
@drep Myslím, že žádná ženská, která tady diskutuje, ale nežije v nějaké existenční krizi, že by do té práce fakt MUSELA. Mluvíme tu spíš o nějaké snaze nepřijít o práci. Věnovat se tomu, co mám ráda. Nenechat si utéct kariérní postup. Já si myslím, že skloubit se to dá. Většina velmi šikovných a vlivných ženských děti má a jsou i takové, které to neřešily jeslema, intenzivní chůvou od půl roka apod. Zejména jedno dítě (tj. min. dva roky přestávka) není podle mě absolutně překážka. Však kolik lidí si bere i jeden rok volna jen tak, aby načerpali víc síly, kreativity, nápadů apod.
U více dětí tomu věřím spíš, ale tak žena může zůstat u jedináčka a mít obojí. Ultimátně - kdybys byla postavená před rozhodnutí, jeslti práce, nebo děti, každá milující matka zvolí děti.Akorát tady se to stírá racionalizací jako: " je to jen půlden", "v Belgii to tak dělají taky", "přežily to jiný děti v Indii nebo za socíku, tak i to moje"....
A není to chyba matek, je to chyba v celé společnosti. Která matky tlačí do sociální izolace, bez pomoci a podpory, celé dny samy, rodiče daleko, okolí mluví o mateřské jako o válení se doma na prdeli atd. A pak člověk jde na pohovor v produktivním věku a první vemou chlapa. Nebo se ženská po mateřské nemá kam vrátit...A všichni tlačí jen na výkon a dokonalost.
Btw. mám velký vzor v mé učitelce, která nejenže vystudovala tři VŠ plus doktorát, udělala si odborný výcvik, atestaci a další nástavbu, publikuje, ale zároveň své dítě kojila do samoodstavu, nosila, šátkovala a obešla se i bez jeslí. Upřímně nevím, jak to udělala, na to musí mít člověk povahu a energii, to bych nedala. Ale vzor je to velkej.
@meronym Momentálně rozpoložené dítě ale nebude plakat pravidelně každý den.
@bayt v tomhle mas naprostou pravdu, nasla jsi jadro pudla.
@bayt já souhlasím jen s něčím. Za prvé: mateřská je dovolená a i já jako žena na rodičovské to vnímám jako válení doma. Pracovala jsem 320 hodin měsíčně, spala max. 2 noci ze 3, velmi často jsem šla na záchod poprvé někdy ve tři odpoledne a obědvala v době, kdy ostatní večeřeli. Shodly jsme se na tom kamarádkama, že po to fičáku v práci to pro nás je opravdu dovolená (a taky že nás dovolená vždycky bavila max. Tři týdny a pak už se nám stejskalo).
Za druhe: je existenční a existenční. Jistě, těch rodin, které bez příjmu ženy nebudou mít co jíst, bude málo. Ale třeba u nás příjem rodiny klesl ze 100000 na nějakých 40000 (s dvouletou variantou RP), náklady neklesly. Existenční pro může býti placení hypotéky a tam už věřím, že je dost rodin, které k tomu ten druhý příjem potřebují. Nevím, jak je to v advokacii, ale v medicíně si doktoři ambulanci obvykle kupují od kolegů důchodců, stojí okolo tří milionů, takže pak máš samozřjemě prima úvěr. Jasně, můžeš to celé prodat anebo dotovat z rodičovského příspěvku.
Za třetí: to je asi něco, co opravdu pochopí jen někdo, pracující v podobném režimu jako já, to udržení své ceny, nebo jak to nazvat, to není jen o udržení místa a dělání toho, co mě baví (a ano, dodneška miluju každou kanylaci a intubaci, ač jich mám za sebou tisíce), je to i o tom, že prostě chci být v pozici, že když řeknu, že Vánoce nesloužím, dovolenou chci na jarní prázdniny a v létě a neslouží víkendy a jinak jdu, že mi šéf vyhoví, protože mě nenahradí mnohem levnější doktor dva roky po škole. Ty holky, co byly doma tři a více let tenhle mlaďas nahradí a jejich možnost klást si podmínky je mnohem menší až nulová. Stejně tak jako rozvažuju další atestaci a privát, což sice znamená pracovat už s mrňousem, ale zase doživotně mít ordinační dobu šest hodin denně v takových časech, jaké si sama určím, mít volné noci, mít volná odpoledne, mít volné víkendy, sama si určovat, kdy si vezmu dovolenou. Fakt neznám žádnou doktorku, vůdčí osobnost našeho oboru, která by byla tři roky doma. Neznám jediného doktora, který by si vzal roční volno na cestování po Indii a čerpání sil, my když jsme kus od vyhoření, tak jdeme k lékařům bez hranic nebo tak něco.
Za páté: jesle jsou nejhorší varianta, o tom nepochybuju, ale ono bohužel je fakt když už máš babičky blízko (což já třeba mám), tak pracují na plný úvazek. Třeba moje kamarádka ale naopak jesle preferuje, prý Protože tam má nějakou garantovanou péči, což u chůvy nikdy neví jistě, co se doma děje.
Za šesté a už dost off topic: pokud někdy budu mít ambulanci a do ní shánět sestru, tak taky naprosto pragmaticky budu hledat spíš někoho před důchodem než holku, kterou všechno naučím a ona odejde na šest let rodičovský, takže to budu muset naučit jinou a pak ji vyhodit, vzít zpět původní a dalších pár let trávit v ordinaci sama, protože děti marodí. Protože prostě jako zaměstnavatel s jedním zaměstnancem ho potřebuju v práci.
@ilonne Ale tohle není přece diskuze o jednom dogmatickým názoru, jsou to reakce hlavně na to, jak to odloučení snáší tohle konkrétní dítě...