Výchova dětí. Jak vychováváte vy?
Ahoj! Vím, ze je tohle trochu “kontroverzni” tema v dnešní době, ale musím se zeptat. Je mi jasne, ze 100 maminek znamená 100 nazoru, ale stejně.
Jakým stylem vychovávate své deti? Jde mi o to, když si něco vynucuji křikem. “Podlehnete” nebo neustoupite? Domlouvate nebo dostanou přes ruku/zadek?
Vím, ze si v sobě hodně neseme výchovu našich rodičů a máme tendenci ji pak “aplikovat” na svoje děti. Nemyslim si, ze je to dobre. Když jsme byli dětmi, neslo se pro ránu daleko. Každý si určitě pamatuje “skoda každé rány, která padne vedle.” Takhle to určitě nechci. Myslím si, ze je fajn se s dítětem nějak domluvit, ale na druhou stranu je mi jasne, ze ne vždycky to jde.
Přijde mi, ze mám v současné době kolem sebe hodně maminek, které jedou volnou výchovu. Vše se točí kolem ditete. Co chce dite, to se splní. Když rodič nechce, dite začne rvat a rodič ustoupí. Je to dobre? Má to byt tak, ze je dite vychovavano tak, ze si mysli, ze ono je středobodem světa?
Jaký názor na to mate vy?
Pripadne když se dite vzteka a vy mu nechcete ustoupit, jak to řešíte?
Hodně to v sobě poslední dobou řeším. Chci dite vychovávat s láskou a respektem k němu samému, ale na druhou stranu nechci vychovat rozmazlence, který bude zvyklý, ze se mu vždycky ustoupí.
Díky!
@matkacekatelka To je prave ono.. To je to, co vidím všude kolem sebe a přijde mi to úplně na hlavu. Proste dospelaci kolem mě dětem absolutně ve všem uhybaji a dite je šéf. 🙄
Hele, vetsina dela, jak nejlip umi, pripadne ma pocit, ze vetsinu dela dobre a nenecha se sebou mavat. Cim vic mam deti, tim vic vidim, ze delam kupu veci hur, nez bych chtela a ze na kazdeho plati neco jineho. Na soudy o cizi vychove pockej, az nebudes mit miminko, zkusenosti ve vychove jsou castou neprenositelne.
Jo, to je trefné😀Jdeme doprava, dítě chce doleva a celá banda dospěláků půjde jak stádo doleva. Tohle je až směšný, smutný zároveň. Musí být určité hranice o čem si tříleté dítě může /nemůže rozhodovat.
Nekdy ustoupim kdyz jde treba o blbost,v dulezitych vecech neustupuju.
4 měsíční mimi - to je krása 🙂
to si klidně můžeš "nastudovat" svůj výchovný styl, nebo resp. váš, myslím tím tebe a muže
za mě osobně výchova začíná už příchodem domů z porodnice 🙂 i když v tu chvíli to slovo - výchova - zní až tvrdě, nepatřičně, tak podle mě se dá nahradit slovem přístup no a pak ten přístup postupně rozšiřuješ, nastavuješ (hranice, mantinely) a když to děláš přirozeně a pochopitelně s láskou (to ani nepíšu, já to prostě předpokládám automaticky) tak máš předpoklad vychovat šťastné, samostatné dítě
Neříkám, že takové děti nezlobí, zlobí, to je jasný 🙂
Jde hlavně o nás dospělé, jací jsme, to co v sobě nemáš, nemůžeš dát dál, takže pokud mi něco chybí (mně konkrétně zachovat klid v určitých vypjatých situacích a potom taky líp se ovládat, když mám vztek) tak na tom musíme zapracovat, abych to nepředávala dál a nemusela to pak složitě přeučovat, odnaučovat, atp.
Komunikace je za mě hodně důležitá, mluvit v jednoduchých větách, jasně, stejně, aby to, co chci dítě pochopilo a naučilo se to, přijmulo to, či ono...
Jestliže si řeknu, že nebudu ustupovat, tak neustoupit, v tom zásadním. Spíš si říct, jestli těch zásadních věcí není pro dítě příliš. Vymezit hranice, které dodržuješ, jsou čitelné a jasné a tím pádem jisté, tedy bezpečné.
Zachovat kontinuitu.
Hodně štěstí 🙂 🍀
Když slyším. Naše děti chodí spát až když chtějí..... třeba až ve 23hod.....tak to kroutím hlavou. Dítě nechce jíst snídani chleba se šunkou, tak mu namažu chleba s nutelou jenom abych předešla konfliktu a měla spokojené dítě. Dítě nechce boty, tak ho zuju a nechám chodit na boso.Dítě nechce jít ven, tak zůstaneme všichni doma. Nechce bundu? Tak si jí neber, hlavně buď v klidu a neřvi ať se na nás všichni nedívají. Kdyby mu byla zima, tak si přece bundu vezme. To je ta volná výchova???
U nás to takhle nefunguje a neuznávám nechat dělat děti co chtějí. Naše děti jedí co je, nemají na výběr, chodí spát po pravidelně po večerníčku a už jsou na to zvyklí. . Nechávám děti vyvztekat(1,5 roku a 3 letý), ječí tak že skoro ohluchnu, ale naštěstí jen pár minut, pak příjde starší syn za mnou už nekřičí a v klidu si o tom promluvíme. Venku nemíváme scény, venku jsou hodní,. Před vstupem do obchodu se vždy domluvíme že koupíme pouze 1 sladkost a dodržujeme to. U nás nejvíc narážíme na chování k mladší sestřičce, strkání, braní hraček, nechce děkovat a zdravit lidi a ve školce pochytil slovo pitomeček. Což je super teď o prázdninách kdy ho máme doma furt.
Když se mu něco nelíbí, tak řekne seš pitomeček. Mámě, tátovi, už i dědovi a na to teda nepomáhá nic. Je to asi měsíc co to přitáhl ze školky. Nejdříve jsme to ignorovali, a dělali že nám to nevadí, ale když to řekne před lidmi je to dost trapný, pak jsme mu to vysvětlovali, dostal i na zadek. Většinu problémů řeším důrazným hlasitým vysvětlením, zaženu ho do pokoje, tam se vyvzteká a až se vyvzteká pak si o tom promluvíme. Dostane na zadek když je surovej na ségru, schválně do ní strká, nejlépe zezadu aby to nečekala a bere jí hračky.