• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Rozdíl mezi dětmi 2 roky, praktické zkušenosti

6. srpna 2016 
@helulela - také jsem přemýšlela, jestli to hrozné vztekání souvisí s mladší sestřičkou. přeci jen, jsou od sebe 23m., takže byla hodně dlouho zvyklá mít maminku jen pro sebe. zda by to bylo stejné, kdyby byla jedináček, těžko posoudím. když to vezmu zpětně...před narozením maličké se občas také vztekala, většinou, když něco chtěla a já nerozuměla co, nebo když nedostala právě chtěnou věc. co jsem byla v porodnici.....měla 40cítky horečky, 6tou nemoc, v noci se nebudila (jinak se budí stále už od malička), ráno spala do 9h. (normálně vstává v 5h.), přes den s tatínkem v pohodě. po narození malé.......očistec, budila se každou 1,5-2h., vyžadovala neustálou pozornost maminky, takže jsem se snažila co nejvíc věnovat ji, když chtěla, u všeho asistovala, hraní s miminkem jen korigovala a hlídala, neodháněla ji. jak se začala maličká přemisťovat, je to horší. možná to je právě tím a možná tím, že starší je 2,5 roku a dost tvrdě začíná mít svou hlavu. navíc se na veřejnosti, před cizími, začala stydět, takže si všechno vybíjí doma a na mě.

dnes jsem se ji snažila max. věnovat a stejně se objevilo vztekání, i když slabší, takže jsem to zvládla zabavením, odvrácením pozornosti na něco jiného. dopoledne klasika - procházka, pak nechtěla jít domů, tak jsem vysvětlila, že musíme uvařit a najíst se. odpoledne jsem jen umyla nádobí, když dorazil přítel, tak jsem odběhla pověsit prádlo, jinak se co nejvíce věnovala starší, malá se plazila po obýváku a hledala zajímavosti. pak vykoupat - další vzteky a teď mi usnula v klíně při kouzelné školce. takže jsem ji přenesla do postele.
28. bře 2012 v 18:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@baarca - a jak daleko máte pokojík od ložnice? my to máme přes chodbu a obývák, což mi přijde dost daleko, i když máme chůvičky. už mě kolikrát napadlo, jestli by nepomohlo přestěhovat maličkou ke starší do pokojíčku, že by se třeba starší trochu zklidnila, protože posledních asi 14 dní za mnou chodí v noci do ložnice a chce spinkat u maminky. i když večer normálně usíná v pokojíčku. jen z toho mám zatím strach, malé je 7m.
28. bře 2012 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - já právě nejdříve zkoušela namočit ruku do vlažné vody a umýt obličej. ale to vůbec nepomohlo. ta sprcha, to už bylo krajní řešení. chtěla jsem ji trochu sprchnout, ale vlažnou (teplotně přijatelnou) vodou. že jsem hnula s pákou na studenou, jsem zjistila, hned jak se malá zklidnila :rolling_eyes: už jsem fakt nevěděla co, jsem pomalu šahala pro telefon, že zavolám dr., aby ji rychle přijela píchnout něco na uklidnění :grinning: takový hrozný vztek, kopání a mlácení kolem sebe....to jsem ještě nezažila, proto mě to tak hrozně vyděsilo :frowning2:
28. bře 2012 v 19:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska24.9. My máme ložnici a dětský pokoj hnedka vedle sebe, dveře jsou od sebe 1m, takže je všechno slyšet (nechávám otevřené dveře) a člověk je blízko. Ona se Karu budila hlavně mojí přítomností, jen co jsem si šla lehnout, začala se hrozně budit, spát spolu v posteli jsme nemohly vůbec, to akorát celou noc po mně lozila. Takže v pokojíku spí mnohem lépe. A Mates naštěstí spí hodně tvrdě, takže jeho nebudí. Jen teď má spánek dost narušený. Před 3 týdny měla hroznou virozu a 40 teploty, takze v noci pořád vzhůru, pak jsme byli na horách, tak z cizího prostředí moc taky nespala a teď jí berou zuby. Ale snad se to zase zlepší.
Řekla bych, že i Mates to vnímá pozitivně, že tam jsou spolu a od té doby si i víc s Karu hraje.
28. bře 2012 v 19:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@baarca - tak starší se budí od malička, ale nikdy nechtěla ke mně do postele. jsem ji od malička lákala, aby si ráno vlezla chvíli ke mně :grinning: právě mám pocit, že teď chodí proto, že mladší spí v ložnici. už jsem měla se starší za těch 7m. několikrát noční ´´rozhovor´´ o tom, že ona je větší (záměrně větší, né velká) holčička a že má velkou postýlku jak pro princezny a že až mladší povyroste, bude spát s ní v pokojíku. tak se to vždy na nějakou dobu uklidnilo, když se v noci vzbudila, stačilo uklidnit, příp. uložit zpět do postele. teď už je to horší a navíc chodí ke mně i v noci a chce spát se mnou, takže já se moc nevyspím, mám strach, abych ji nepřilehla.
mladší také spí lépe do doby, než si jdu lehnout (většinou se nedostanu dřív jak kolem 23h.), pak se každou chvíli budí. přikládala jsem to tomu, že se odkopává, naštrekuje v postýlce, hledá dudlík apod. když mě stačí, aby se pohnula a už jsem vzhůru....
chtěla jsem vydržet do roka, ale pokud to bude takhle dál, tak to budu muset nějak vyřešit. ale jak? jedině přestěhováním maličké za sestřičkou do pokojíčku.
28. bře 2012 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@reruna Presne ! Doslo mi to, kdyz jsem dnes prepisovala tu posledni kapitolu pro vas ! Prekopova sama deti nemela !!! Trochu to snizuje mou duveru a vidim, ze nektere rady jsou naprosto idealizovane a v praxi nepouzitelne, idealni prubeh ve vychove nikdy neprobiha a bouzel az pozdeji si clovek uvedomi, co treba bylo u toho ditete spoustecem - place, vzteku, vzdoru - a pozdeji si take uvedomi, jak mozna mel reagovat.
Jdu vykoupat juniora a tuknu to sem, mam pro vas prepsano :slight_smile:)
28. bře 2012 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@beruska24.9. Hoj,
skoro mi pripada, ze starsi to vnima tak, ze jsi ji opustila, kdyz bylanemocna a pak jsi si jeste prinesla nove miminko :frowning2: Co se tem detem asi honi v hlavince a ze to dlouho neumeji vyjadrit, vid ?

Je to sakra tezke rozdelit jednu maminku mezi dve deti, aby o ne spravedlive a laskyplne 24 hodin pecovala ! Je to fakt tezke, skoro bez naroku na oddech.
28. bře 2012 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, text z Prekopove je na 3 stranky. Nechci ho davat do prispevku diskuze. Netusite, jak ho nahraji do takovych tech clanku ? Nekde jsem to tu videla, ze se tam muze zverejnit vetsi text !? jsem bezradna, nemuzu to najit.
28. bře 2012 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital ...ahoj :slight_smile: ...článek vložíš do svého fotologu :wink: ...máš tam alba a články :slight_smile: .
28. bře 2012 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital - když tak jsem to vůbec nechtěla :frowning2:
do porodnice jsem jela v noci (sanitku si volala o půlnoci), takže jsem se ani nemohla rozloučit, ráno ji viděla na chvilku (byla jsem po císaři) a další den už měla teplotu, tak jsem je poslala domů.
pro mě to bylo hrozně těžké, v porodce jsem se sesypala u sestřiček, vyřvala se jim tam, že moje holčička je nemocná a já nemohu být s ní.
jo, hrozně ráda bych věděla, co se ji honí v hlavě. alespoň bych mohla přemýšlet, jak ji vlastně pomoct.
28. bře 2012 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@beruska24.9. Nebud smutna, mate spoustu casu byt ted porad spolu a pracovat na sobe. Verim, ze je to vsechno hrozne tezke a bohuzel ne uplne "citelne". Jen jsem ted pod vlivem te knihy od Prekopove, tak jsem zkousela vymyslet, co se mohlo prihodit v tom detskem mozecku :frowning2:

@ined77 Diky moc za radu, vyslo to !


HOLKY U ME VE FOTOBLOGU JE CITACE POSLEDNI KAPITOLY Z KNIHY OD JIRINY PREKOPOVE, PRVOROZENE DITE. Precetla jsem ji celou, je tam hodne prikladu, vcetne jejiho vlastniho osudu, mam na to zatim rozporuplny nazor, musim si to precist jeste jednou. Nektere pribehy jsou tak prvoplanovite ukazkove - presne vidite co tam bylo za chybu. Jine jsou skoro bezne ze zivota. Ale porad je to hledani nejakeho kompromisu uprednostnovani nebo potlacovani prvniho nebo druheho ditete. Trochu me mate, ze sama Prekopovo sama deti nema, ale jeji praxe je asi uctyhodna, nahrala jsem tam i webove stranky o ni a praktikovani pevneho objeti, jehoz je prukopnici.

Hauwww, domluvila jsem. Ted Vase nazory ! :wink:
28. bře 2012 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tital - teď tu s přítelem řeším, zda by šlo přestěhovat ložnici s obývákem (z pokojíčku se vchází do obýváku) a maličkou přesunout s postýlkou k sestřičce. sice by byl pidiobývák a v ložnici (nynějším obýváku) by musela zůstat stěna s pc, takže by to byla taková ložnice+pracovna+hernička, ale já bych to měla k oběma dětem blízko a třeba by to pomohlo i starší dcerce.
kdysi jsem někde četla, že když začne dítě ´´zlobit´´, že vlastně vyžaduje pozornost. pravdou je, že starší dcerku něco trápí. maličká je diblík vysmátý od malička (pokud tedy neřve nebo se vzteky nepoblinká), starší je poslední dobou stále víc zlá a usmívá se také podstatně méně než dřív.
ach jo, proč je tak složité vychovávat děti a proč se člověk cítí tak mizerně, bezmocně, když neví, co ty malé človíčky trápí a jak jim pomoci?!
28. bře 2012 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital - přečetla jsem. jako teorie to zní fajn. skutečnost je mnohem složitější. jsou věci, které se podvědomně snažím používat v praxi (nikdy jsem to nečetla, netušila jsem, že to tak má být), ale některé věci praktikovat moc nejdou. nebo si to alespoň nedokáži představit, když si promítnu skutečnost našich běžných dní.
28. bře 2012 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Děvčata!! Myslím, že budu muset přestat číst tuto diskuzi, začínám se opravdu HODNĚ bát :D Zbývá mi pár týdnů a i když se těším, až budu mít rizikový za sebou, postupne se tady dozvídám, že to asi nezvládnu, ty dvě děti :-/ Že skončím na práškách, nebo rovnou v blázinci, nejsem zrovna kdovíjak psychicky vyrovnaná, kde co mě rozhodí a naštve. A když to tak čtu, nechápu, jak to zvládáte a rozhodně neveřím, že to zvládnu já, aniž bych zničila sebe nebo někoho dalšího :astonished:
28. bře 2012 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronnica neboj, to je tím, že tady každý vytahuje hlavně problémy, aby si trochu ulehčil a získal jiný pohled na věc. O radostech se moc nepíše a že je jich kupa :dizzy_face:

Ostatní dočtu večer a moc díky @tital za přepis, prostuduju.
29. bře 2012 v 08:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@beruska24.9. To verim. Prave jsou to idealni doporuceni. A kdyby Prekopova deti mela, taky by to mozna napsala jinak....
29. bře 2012 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@helulela Ano, vsechny to tu pouzivame jako zpovednici. Zadne se tady nerozplyva jak ma krasne, zdrave dite, kteremu se dnes povedlo to nebo ono. Bude dobre, nebojte. Prekopova doporucuje vetsi skupiny sourozencu :grinning: :grinning: :grinning: To asi protoze, je to te matce pak uz vsechno jedno a deti se asi opravdu vychovavaji samy :confounded:
29. bře 2012 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
snad vás dočtu, děti mě poslední dobiou nenechají sedět u počítače a vojta má každý den ta 2x ty svoje záchvaty v zteku, jsem z toho často vyřízená..
29. bře 2012 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronnica taky to tu sleduju a desim se :grinning: uz ted mam pocit, ze jak se mnou cloumaji hormony tak vsechno hur.zvladam, ten vztek a vzdor, atd...kazdopadne diky bohu za diskusi, clovek ziskava alespon hrubou predstavu a misto, kde si nechat poradit...od rijna me tu (snad) cekejte kazdodenne :dizzy_face:
29. bře 2012 ve 12:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital clanek jsm precetla a neco si z nej vzala, moc diky!
29. bře 2012 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital - jak říká můj táta (má 5 holek) - s přibývajícím počtem dětí člověk tak nějak otupí, takže pak spoustu věcí neřeší :grinning: :grinning: :grinning:
29. bře 2012 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@veronnica Přesně jak píšou holky, tady to je spíš taková "zpovědnice", kde se vyventiluje hlavně to negativní.
U nás naopak už občas začínají chvilky sourozeneckého souznění, hlavně venku na hřišti. Nejpopulárnější je, že Mates houpe Karolínu v houpačce a to se můžou oba uřechtat. A když chtěla Karu houpat jiný kluk, tak se tam hnedka Mates přihnal, že to teda ne, že to jeho mimino. A celkově mi příjde, že Matesovi mimino pomohlo dospět. Sice to byl bolestný proces, ale stejně by se musel odehrát.
29. bře 2012 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tital přečetla jsem článek, čekala jsem takové ty obecné věci, které se většinou všude píšou, ale musím říct, že mě dost překvapil. Nechám stranou "pevné objetí", to je pro mě už přímo psychoterapeutická metoda, nechci řešit, jestli je dobrá nebo špatná, proto ji pravděpodobně nikdy nepoužiju. Dál jsou jasné takové ty věci, jakože prvorozený se bojí o lásku maminky, že si musíš najít čas jen pro něj, neodmítat ho, když zlobí nebo se vybíjí na mladším... horší je, jak to někdy provést v praxi. Umím si to hypoteticky představit, kdybych měla na starost sourozence jeden den, to bych se jim věnovala naplno, večer bych se zhroutila, pak bych prospala celou noc a následujících několik dní nabírala síly na další kolo. V normálních životě to je fakt hrozně vysilující. Naštěstí se tam taky tuším psalo, že je normální dělat chyby, takže ta selhání snad nemají nějaké zásadní následky. Hodně mě zaujalo to o zachovávání pozic sourozenců, že se mezi nimi musí dělat rozdíly, každý má svá práva a povinnosti. To se určitě líp provádí u dětí s větším věkovým rozdílem. U mých dětí s rozdílem rok a půl si to asi budu muset často aktivně připomínat. Zatím si ale nejsem jistá, jestli s tím úplně souhlasím. Umím si představit, jakou osobnost prvorozeného tímhle způsobem vypěstuješ, neumím si ale moc představit, jaký pak jednou bude ten druhý. Aby nebyl pořád nějak ve stínu toho staršího, aby se v životě dokázal prosadit i proti "větším, silnějším a zkušenějším". Prekopová by měla napsat ještě knihu Druho- a vícerozené dítě :wink: A pak se mi líbila "pravidla pro rvačky". Toho se bojím, až se jednou kluci začnou opravdu řezat, jak to budu řešit. A že určitě začnou, co znám rodiny s dvěma syny, kluci se tam vždycky jeden čas rubali. Taky si pamatuju svoje zážitky z dětství, kdy mi mamka pořád opakovala, že když mi mladší brácha něco udělá, nesmím mu to oplácet, ale mám jí to přijít říct. A když jsem to tak udělala, řekla mi, že nás nebude soudcovat... Podle Prekopové to zrovna není, ale vyrostli jsme a máme se rádi :wink:
29. bře 2012 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@baarca to jsi napsala hezky, že se to stejně jednou musí odehrát. Řešíme tu problémy s dvouletým rozdílem mezi sourozenci, ale často je to o tom, jak obecně zvládnout příchod dalšího dítěte. Když už se rozhodneme, že chceme víc dětí než jedno, vždycky ta rána pro staršího jednou přijde.
29. bře 2012 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ještě k tomu, jestli metody Prekopové nějak snižuje to, že neměla vlastní děti. Podle mě ne. Pracovala se spoustou dětí cizích a zkušenosti má obrovské. Jenže jedna věc jsou doporučení, co dělat, a druhá, jak to opravdu uvést do praxe. Nedávno byl, myslím v Betynce, článek ve smyslu "jaké rady psychologové dávají a jak se jimi sami řídí" a tam dětské psycholožky přiznaly, že cizím se vždycky radí líp, že má člověk odstup, vidí, kde je problém, i jak by se měl řešit. Ve vlastní rodině že pak kolikrát provedou něco impulzivně, i když ví, že to není dobře. To je povzbuzující, ne? :slight_smile:

No a teď bysme tada měly vytáhnout nějaké úspěchy našich dětí a veselé historky, ať to tu není tak depresivní :wink:
29. bře 2012 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@helulela přesně tak to nějak cítím.
A ktěm rvačkám - ony přijdou, neboj :grinning:
Musím říct, že mi hodně daly knížky Sourozenci bez rivality a Jak mluvit, aby děti poslouchaly a ještě Pozitivní výchova sourozenců v rodině - mám nějaké výpisky ve fotoblogu, tak se taky můžete mrknout a porovnat to s Prekopovou, myšlenky jsou v podstatě stejné
29. bře 2012 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@helulela Jak řešit rvačky je celkem hezky popsané v Sourozencích bez rivality. Opět je to zase spíš až pro starší děti, ale stejně to bude tak, že čím budou starší, tím víc se budou rvát :sweat_smile: A s tou zkušeností těch psycholožek, to je přesné. Mám tu kamarádku, co má taky dvě děti přibližně jako Mates s Karu, je psycholožka, ne teda vyloženě na děti, ale taky sama přiznává, že jí starší syn prostě neposlouchá, že neví, co s tím.
29. bře 2012 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@baarca @reruna díky holky, na Sourozence bez rivality se chystám, zatím kouknu aspoň na ty výpisky
29. bře 2012 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@baarca souhlas - sama mám pedpsych. vzdělání a načteno spoustu, ale ve skutečnosti je to všechno strašně složité a nic nefunguje přesně podle knih....bohužel:frowning2:
29. bře 2012 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, dočtu později, není čas. teď jen -- včera večer (spíš v noci) jsem narazila na diskuzi na jiném foru. také o dětech cca 2roky rozdíl. dokonce jsem tam i napsala, ozvaly se 3 maminky, ale ubližování u nich neprobíhalo. jinak obecně jsem zjistila, že zhoršení nastalo v době, kdy se z miminka stala vše zkoumající, na vše se sápající jednotka s vlastním pohonem :grinning: že prostě starší si chrání své teritorium, své hračky, snaží se vyrovnat se ztrátou veškeré pozornosti, se ztrátou výhod jedináčkovství.....
30. bře 2012 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek