Lékařky na mateřské, jak jste skloubily děti a atestaci?

@cell já bych zase do dítěte bez atestace prostě nešla, nedovedu si představit být ještě i po mateřské otrokem nemocnice. Kor když se může stát, že si budu muset kvůli dětem snížit úvazek. Já jsem třeba s otěhotněním potíže neměla, první syn se mi povedl ve 29ti, druhý v 31ti, oba na první pokus. Ale je fakt, že je to risk, odkládat to. Pro mě bylo každopádně v rámci zachování duševního zdraví prioritní odatestovat, ale chápu, že každý to má jinak.

@blackhole : chápu názor někoho, kdo otěhotněl "na první dobrou" (což Ti samozřejmě přeji). Já to štěstí neměla a ono se to dopředu předvídat bohužel nedá. Ve srovnání atestovat s neposedným dítětem a padat na hubu vyčerpáním nebo mít atestaci a proplakat noci, že možná budu bezdětná, bych brala 1. možnost. Ale tak každý to má jinak, pokud má někdo dobré hlídání (což my neměli), je to úplně jiné

@adelenka11 Asi hned po škole bych si těhotenství neplánovala, lepší když aspoň chvíli pracuješ, získáš nějakou praxi a máš pak i nárok na mateřskou. Ale zas bych těhotenství zbytecně moc neodkládala (např po atestaci, i když u praktika jsou to teoreticky jen 3 roky), můj názor je takový, že práce je dost a doktorů málo, kolikrát je zaměstnavatel rád když nastoupíš aspoň na zkrácený úvazek. Pokud chceš mít výhledově svoji ordinaci, tak je lepší pořešit děti pokud možno předtím dokud jsi zaměstnanec, protože záskok se většinou dost obtížně shání...

@cell tak to každopádně... my máme prarodiče cca 400 a 800 km daleko, všichni jsou pracující a ještě pěkných pár let budou. Bohatě mi stačilo učit se na zkoušku z neurověd (postgraduál) v 3. trimestru s batoletem za zády. Byla jsem ráda, že jsem ji stihla mezi 2 dětma, protože teď by už nebyla šance. Po rodině jsem vlastně nikdy netoužila a mateřská byl de facto únik z práce... Je to nefér, dopřála bych to všem, kteří po dítěti touží a dlouho o něm sní. Původně jsem byla smířená s myšlenkou, že zřejmě budu neplodná, když jsem během 5ti let přerušované soulože neotěhotněla, takže výsledek mě překvapil. Já osobně bych učení na atestaci s dětma nedala, nebo možná nejdříve tak za 10 let, což je pro mě nepřijatelné. Na mimina moc nejsem, takže se už těším, až dokojím a budu se moct vrátit alespoň do služeb. Být s nima 24h denně bez možnosti hlídání (resp. 1 návštěva na pár dní jednou za 1/2 roku) je pro mě někdy fakt na budku. Věřím, že se to zlepší, až budou samostatnější.

Já měla první dítě hned po škole, odpracovala jsem teda 3,5 měsíce a nějakou záhadou dostala smlouvu na neurčito, takže jsem i měla nárok na mateřskou. Začala jsem chodit brzo do práce na zkrácený úvazek. Než jsem si stihla dodělat interní kmen, otěhotněla jsem podruhé, takže kmen mám hotový de facto až teď, pět let po škole. Netuším, kdy budu atestovat, jak se mi to povede a ani z čeho, ale jsem ráda, že mám děti a "nehoním" je někdy po pětatřiceti. Je to s nimi samozřejmě záhul, nějak je skloubit s prací. Bez pomoci rodiny by to nešlo. Teď jsem ale dospěla do stavu, kdy si říkám, že jsem se ani nemusela tak brzo od dětí hnát do práce, abych měla hotový alespoň ten kmen, protože vidím, jak to v nemocnicích chodí. Všichni jsou totálně dekompenzovaní, věčně zpruzelí, neochotní, tvoji snahu stejně nikdo neocení, resp. moji snahu... 😀 Takže se třetím budu doma dýl a atestovat budu možná nejdřív ve čtyřiceti, ale je mi to tak nějak jedno. Pro mě je důležitější rodina než atestace, ale to má prostě každý jinak 🙂

Všem moc děkuju za zkušenosti a rady 🙂

@pipi_puncocha Podle mě není vůbec reálné pracovat na plný úvazek, do toho mít služby a doma mít děti. Já teď pracovala půl roku na plný úvazek, služby jsem neměla, s dětmi byl doma manžel, abych si honem honem dodělala kmen. Bylo to pěkně na prd. Resp. manžel to zvládal dobře, ale já jezdila vyřízená z nemocnice, děti viděla pár hodin denně, no prostě hrůza. Když jsem byla na mateřské, tak mi to samozřejmě doma taky lezlo na mozek a chtěla jsem jít do práce, ale pro mě je ideál max. 2-3 dny v týdnu práce a zbytek s dětmi. A až teď jsem si taky plně uvědomila, že ta otročina v nemocnici za to vážně nestojí, abych ochudila sebe i děti o společný čas. Jak píšu výše - všichni věčně naprdlý, protivný - jak personál, tak samozřejmě nespokojení pacienti de facto se vším... Je to opravdu motivující práce 😀 A obětovat se tomu, tak to fakt ne. Člověk by se rozkrájel a stejně je nakonec brán jen jako kus, který nahradíme jiným kusem. Jak dlouho jsi pracovala na plný úvazek a se službami? U nás v nemocnici to můžou dělat leda holky po škole, které nemají děti, no a pak samozřejmě kluci. A holky to brzo taky začne prudit, protože tím režimem se dostávají do potíží s otěhotněním.

Ještě bych se vás holky ráda zeptala. Hodně z vás píše, že jste šly prvně na internu, udělaly si interní kmen a až potom specializaci na praktika. Zajímalo by mě, jak by to bylo, kdybych šla rovnou na základní kmen všeobecné praktické lékařství (30 měsíců). Potom bych si dodělala specializaci VPL (6 měsíců). Kam bych mohla potom nastoupit? Kde by mě chtěli zaměstnant s tím, že zanedlouho nastoupím na MD a potom bych už odešla někam na obvod.

@adelenka11 dostat se někam na internu nebude problém ani když jim rovnou řekneš, že chces jít na praktika, lepší když jim nastoupí člověk aspoň na 8 měsíců než nic, že by tam byl přetlak uchazečů se říct nedá -možná s výjimkou fakultních nemocnic. Jedině by mohl být problém, že se jim nebude chtít pouštět tě na stáže. Do toho jak to plánuješ s MD jim nic není, na to by se zaměstnavatel vůbec neměl ptát (ale zeptat se může i když moc dobře ví, že nesmí)

@mrabbit já jsem asi trochu opak, práci mám ráda a je pro mě důležitá, ale já to zase vidím u nás oddělení, že holky s rodinama pracují úplně normálně a i normálně slouží, tak skloubit to jde. Služeb máme tak šest do měsíce a bývají pekelné. Některé mají zkrácený úvazek a služby tak čtyři, ale většina má normálně plný úvazek. A většina mých kamarádek a kolegyň jsou ty, kdo doma vydělává víc, tak to asi bude i tím.

@adelenka11 Nejsem praktik, tak nemam uplne nejvic aktualni info, ale podle me na rezidencnim miste na praktika dostanes min penez nez kdyz se nechas zamestnat za tabulku. V obou pripadech budes ale delat tu samou praci na interne...

Přispěju svou trochou do mlýna. Absolvovala jsem v roce 2012, nastoupila do okresní nemocnice na internu a mám interní kmen. A poté jsem se trochu rozrodila, mám 3 děti za 3,5 roku, nejmladší má 17 měsíců. Taky uvazuju nad praktikem, ale zase si říkám, že není od věci nechat se zaměstnat, když jsou děti malé - nebudu mít starosti s administrativou a chodem ordinace, s tím, kdo mě zastoupí, když jsou děti věčně nemocné... plánuju nastoupit zpět na oddělení a doufam, že nebudu muset sloužit (a budu bojovat za zkrácený úvazek). Jinak toho, že jsem si pořídila děti před atestací nelituji! (Manzel navíc říkal, že mi tak tikaly hodiny, že by se mnou bylo k nevydržení!)

@celaskon87 : s takto malými dětmi bych do soukromé ordinace taky nešla. Resp. musela bys mít vyřešené hlídání non stop pro případ nouze a v záloze nějakého lékaře důchodce, kdo by Tě zastoupil a to asi nejde. Pokud praktika, tak bych si ideálně našla nějakého blízkého skoro-důchodce a domluvila se s ním na pár dnů v týdnu s pozdějším převzetím praxe. To mi přijde jako ideální - pacienti si pomalu zvyknou, Ty překonáš ty první dětské složitější roky. Ale u interny a menšího úvazku bych se bála, že mě nepustí, když je práce. Alespoň u nás je personální krize už mnoho let a jde se domů, až když je práce hotová. Nehledě na úvazky, na "nárok jít domů po službě". Já teď po 11 letech zvažuju přestat sloužit na interně. Asi už to nějak nedávám - skoro každou službu exitus, pro mě neznámí cizí lidé (což je teda v případě toho exitu trochu výhoda), po službě jsem out 2 dny. Jak říkal p. Svěrák ve Vratných lahvích - už tam tak nějak nejsem ráda ☹

Dobrý den, prosím, řeším opět otázku, která již párkrát zazněla - atestace 3 týdny po porodu versus 6 měsíců po, je to vůbec reálné? 🤔 Díky

@catterpillarkate za mě není, ale záleží na různých okolnostech, miminku, průběhu šestinedělí, fungování manžela,blizke rodiny. Další věc jekou máš jistou kdy budeš rodit. Můžeš porodit o měsíc dříve a na atestaci se nestačila pripravovat. Ale já osobně bych to nedala, měla jsem dělat sama se sebou, šestinedělí byl opravdu emoční průvan a do toho se sžívat s miminkem, kojením, noční vstávání a to jsem měla 1.miminko za odměnu. Navíc děti jsou malinkatý jen jednou tak bych o tento čas nechtěla přijít zadrbana v učení. Já otestovala měsíc a půl před porodem 1. a bylo to super, někdy jsem před zkouškou nebyla tak v klidu , na učení jsem měla klid☺️

@catterpillarkate já si to umím teoreticky představit, ale nebudeš to vědět vůbec dopředu. Já jsem sice totálně racionální typ, ale šestinedělí mě naprosto převálcovalo, měsíc v kuse jsem brečela, furt vážila, kojila, zapisovala, byla na mrtvici. Můžeš mít hladké kojení, spavé dítě a možná nejvíc klidu na učení za život a anebo bude ráda, že si za těch 6 týdnů 2x umeješ vlasy. A totéž po tom půl roce. Všechno může býz hladké a klidné anebo můžeš mít dítě, co se budí po hodině i v noci a takovou spánkovou deprivaci, že si s bídou budeš pamatovat vlastní adresu. A dopředu to prostě nenaplánuješ. Mně by to za ten děsnej voser s přihlašováním k atestaci nestálo