Hledá se nejstarší maminka
Ahojky holky jen ze zvedavosti, mám dve deti . První skoro ke 30tinam druhe skoro ke 33 tinam 🙂 druhe je jeste miminko a chci si ho vymazlit. Moc bych rada šla do třetího, ale to počitam už mi bude kolem 40. Zkušenosti prosím s tímto věkem? Holky jak to zvládáte.
Osobní zkušenost zatím nemám, ale docela pozoruju svojí mamku a o tomhle se bavíme, tak ti napíšu aspoň svoje postřehy, třeba to k něčemu pomůže 🙂
Mám tři sourozence - o 2, 3 a 20 let mladší (všichni vlastní 🙂 ), nejmladší se narodil, když bylo mámě 45, teď je ve druhé třídě. Já jsem byla rozhodně neplánovaná, myslím, že stejně jako druzí dva, třetí naopak byl velmi plánovaný a několik let se nedařilo. S tím je myslím třeba počítat, stejně jako s tím, že ve vyšším věku je vyšší šance na komplikace u matky i u dítěte. Zároveň mamka říkala (a i tak působí podle táty a i co já si pamatuju), že z nás tří byla míň unavená než z nejmladšího. A to on je zlaté dítě a několik prvních let měla doma tři další dospělé lidi na hlídání a i teď jí pomáháme, co to jde (o prázdninách, víkendy...). Navíc jsou oba s tátou (u něj to pozoruju ještě o trochu víc) o hodně, hodně moc úzkostliví... na jednu stranu nejsou zdaleka tak důslední, přísní atp., na druhou stranu mu pořád stojí za zadkem (v porovnání s námi). Co se týče aktivit a podobně, tak to vyjde přibližně na stejno, jemu se trochu víc věnují, protože prostě je jeden, ale my jsme si zase vyhráli spolu. Dělají prostě trochu něco jiného, ale v souhrnu stejně intenzivně. Když srovnám svoje rodiče s přibližně stejně starými rodiči mého manžela, tak jsou mnohem mladší duchem 🙂 Je to určitě i povahou, ale manželovi rodiče jsou zvlášť po narození prvního vnoučete prostě děda s babi a v uvozovkách "sedí doma u televize", ztratili většinu koníčků a jen se těší na vnoučata, i když dřív byli velice akční (což je komické zvlášť s ohledem na to, že žijeme v zahraničí a jezdíme do Čech dvakrát ročně). Naši naopak na vnoučata nemají moc čas. Jako když přijedeme, tak s námi samozřejmě rádi tráví čas, ale je vidět, že ho nemají moc a když už mají chvíli klidu, tak jí potřebují využít na nějakou práci nebo hlavně odpočinek. Takže v tomhle ohledu mě můj nejmladší sourozenec "ochudil". Na druhou stranu mě hodně pomohlo, že jsem viděla z blízka malé miminko velmi intenzivně, dřív než jsem měla vlastní. Za to jsem moc vděčná. Celkově mám pocit, že takhle nějak to má většina lidí, co znám, že mají děti s velkým věkovým rozdílem mezi prvním a posledním (a tím pádem to první je "brzy" a to druhé "pozdě" 🙂 ). Takže prostě pokud se na to cítíš, přijde ti, že pozitiva převažují a prostě to zvládneš, tak to určitě bude dobré 🙂
@miaellen Doporucuji lecitelku Wojtasovou z Orlove. Nechapu jak to dela ale kazda jde od ni a brzy otehotni 🙂 Ja jsem jedna z mnoha pripadu. Byla jsem tam 2x!!! Poprve se slzama jak me rovnala ale pomohla. Je to zvlastni zena ale jezdi za ni zeny z cele relubliky a fakt pomohla temer kazde ;)
Pak jeste Katerina Prenosilova z Tabora. Moje sestra nemohla 7 let otehotnet. Segra u ni byla a dnes ma krasneho synka ;))) Moji dcerce pomohla s bolestmi briska ktere mela nekolik let. Jedna navsteva a uz si nikdy nevzpomnela ze by ji bolelo ;)
Myslim,ze to hodne vztahujete na sebe a kazdy soudi podle sebe. Starsi matky se snazi sve rozhodnuti obhajit,ac nemusi,protoze do toho nikomu nic neni. At si to kazdy udela,jak uzna za vhodne. Ono ne radno se rika,chcesli pobavit boha,zacni planovat.
@miaellen Ahoj,ano přirozeně a dokonce mají holky i stejného taťku..😂V porodnici na mě koukaly sestry jak na exota!!pravda je,že jsem si tam tak i připadala..Starší dcera tam zrovna měla praxi😅
@astyna dnes je to jiné než před rokem 89 u nás. Trend a vývoj reprezentují právě starší maminky, prumerny věk prvoridicek ma stále stoupající tendenci. Takže ten někdy i lynč, ze je matka stara a nebude stačit je jen dozvuk něčeho, co už je v menšině. Dnes není běžné byt matkou ve 20. Tady v diskuzi se to jen potvrzuje, všechny příspěvky, i ty navzájem nejrozdilnejsi, maji jedno společně. Opěvují, nevědomky, kult mládí. Vice se snad ani filozofie doby nedá vyjádřit. Nechci byt, nejsem stara, chci dětem stačit, chtěla jsem děti brzy ( co je míněno tím brzy? Mamince je 28 let!) , věk je jen číslo atd. Žijeme jinak, máme jinou filozofi. k založení rodiny jsou důležití i muži. Jaký je život a představy dnešních mužů?! Mužů si plánovat co chci. Ale potřebuji k tomu vhodného partnera.
@verunkanatalka tak to je vtipne s tou praxi starsi dcery... 😁. Jinak k tematu, ja si nadelila prvni dceru k 35. narozeninam a druhou k 38. narozeninam (plus minus par dnu). Stara si rozhodne neprijdu, i kdyz je pravda, ze obcas dopocitavam a premyslim, kolik holkam bude, az nam s manzelem bude 60, 65, atd. No nic s tim nenadelame, musime se snazit zustat co nejvic akcni a zdravi.. Ja to mela tak, ze me vubec nenapadlo mit dite jeste ani v 30ti. Az pak okolo 34ti jsem si rikala, co kdyz to nepujde, tak to zkusme. Nastesti se povedlo celkem hned. Ted si to s muzem uzivame, nemame financni starosti. Za sebe pro tuto chvili rikam (i pres vyse napsane), ze bych vek porizeni deti nemenila.
@verunkanatalka tak si uzivejte miminka !! ja bych strasne chtela, aby si deti jeste spolu jaks taks vyhraly, dcera ma ted 6, pockam jeste dalsi dva roky a kaslu na to ( nasadim pak HA).uz jsem z toho nestastna !!co nadelam.
holky, ja to neodsuzuji, at si kazda mamka dela co chce a ma si dite klidne v 50ti. moje hranice je 33 let, prvni dceru jsem mela ve 25 a za me idealni !! idealni i z toho duvodu, ze babicka s dedou maji jeste spoustu sily a energie, pac moji mamce bylo 46, kdyz se dcera narodila, takze si ji jeste uziji poradne...pokud do 33 neotehotnim, tak to kaslu...verim, ze pozdni materstvi ma i sve vyhody ( maminka je uz tak nejak klidnejsi). kazda jak se citi !!
@pajuska252 Když mi bylo 26, měla jsem druhou dceru, holky jsou o pět a čtvrt roku, pro mě to byl ideální stav - když šla starší do školy, mladší byl rok a já se starší ty první dva roky školy, dle mého nejdůležitější, v pohodě prošla, pak když šla mladší do první třídy, starší už byla v šesté a chodily spolu, mají výborný vztah, jsou kamarádky (naštěstí opravdu i se mnou 🙂 ). Tehdy jsem věděla, že pokud se rozhodneme pro třetí dítě, tak max. do mých třiceti (i vzhledem k mému muži, který je o skoro 13 let starší, než já).
Čas plynul, my nad třetím vůbec neuvažovali, užívali jsme si holčiček...až jsme najednou zjistili, jak strašně nám vyrostly, přímo před očima... Až letos z kraje roku jsme o tom začali mluvit a přemýšlet, když nám to všechno došlo - starší měla krátce před 16. narozeninami, mladší bude v srpnu 11. Když se na to kouknu ze své strany, pokud by starší byla po mně, za 5 let bych mohla být babička, mladší chce jít studovat školu, která, u nás ve městě není, což znamená, že za 4 roky začne jezdit na intr, s vysokou školou to je deset let studia...tedy když to vezmu kolem a kolem, za čtyři roky bychom mohli doma zůstat úplně sami, a pak bychom už opravdu už jen čekali na ta vnoučata - pro mě i mého muže naprosto děsná představa (opravdu pro děti žijeme). Proto jsme se rozhodli, že si ještě jedno pořídíme, v dubnu po MS jsme se rozhodli, že se nebudeme "snažit", ale necháme tomu "volný průběh". Povedlo se hned v tom dubnu, bohužel, něco se nepovedlo a v 10. tt jsem potratila...zasáhlo nás to všechny, neskutečně. Nebudete tomu možná věřit, ale i starší, kde by byl věkový rozdíl 16 let, se na miminko hodně těšila. Teď už žádný "volný průběh", čekáme na první MS po revizi a pak se opravdu budeme "snažit", se vším, co k tomu patří. I můj doktor a doktor v nemocnici, který na UTZ zjistil, že miminku neťuká srdíčko, mi v tom fandí. V lednu mi bude 38, muži v teď v září 50 - no a ? Jediný dárek, který si k padesátinám přeje, je pozitivní těhotenský test a aby všechno dopadlo dobře (což by mělo, protože jsme oba zdraví, tentokrát se i podle doktorů jen "prostě něco nepovedlo, což se prý často stává - a co jsem tady na MK, je to opravdu časté). My prostě to miminko chceme - a ano, počítat umíme a spočítané to máme. Víme, že až bude malému 15, muž půjde do důchodu - a nebudete tomu věřit, ale už teď se na to těší, že půjde zase učit 🙂 Platíme okolo deseti tisíc hypotéku, ještě pět let - a už teď víme, že pak až do toho mužova důchodu budou tyto peníze odcházet dál, na speciální účet, abychom měli nějaké zajištění (není jediné, samozřejmě)...prostě máme to naplánované. Vnoučat od nejmladšího se možná nedožijeme, ale bude tu mít dvě báječné starší ségry, které už se na něj těší, i když ještě ani není na cestě 🙂
Jen jsem tím chtěla říct, že časem člověk hodně názorů změní, přehodnotí, zjistí, že priority jsou jinde...a z pohledu nejmladšího s větším věkovým rozdílem? Brácha je o 11 let starší, ségra o 8. Když jsem chodila do první třídy, oba už byli na intru a já doma zůstala sama...od mého "malička" až dodnes máme super vztahy 🙂 O věku to zkrátka není, ani mezi sourozenci, ani mezi rodiči a dětmi - zase platí to staré známé "jaký si to uděláš..." 🙂
@dokument Vím, že moje sociální bublina je asi divná, ale skoro všichni okolo odsouvají mateřství/otcovství na později zcela dobrovolně... Mají práci, partnera, podporu... Chápu, že to tak být nemusí vždy (a hodně důvodů ani vidět není, to je jasné), ale ve většině případů si myslím, že děti oddalují, protože věří, že jsou omezující a nechtějí měnit svůj způsob života, zatím.
@miaellen proč zrovna 33?
Mně moje mamka měla v necelých 35. Já první ve skoro 27. Když měl malý 8 měsíců šla do důchodu. Parádní. Dětem se věnuje a mně pomáhá moc. Můj brácha je o 15 let starší,já mám naopak děti sotva 2 roky od sebe. Oboje má svoje,ale nic není horší nebo lepší.
Osobně jsem chtěla děti do 30, mám je. Ale jinak jsem měla strop 35. No teď mi je 34 a posunula jsem to na 37. Rozdíl mezi např 29 a 34 nevidím, nevnímám.
V okolí mám tři maminky které měly první dítě v 37-38. Jedna měla potom ještě jedno,dvě zůstaly u jedináčka.
@miaellen píjte oba kotvičník🙂