Jak integrovat prožité trauma?
Dobrý den, podařilo se někomu opravdu integrovat trauma? Např. po prožité události apod. Co vám pomohlo? Kdo vám pomohl? Děkuji.
Ano mě. Bylo to trauma z dětství, neuvědomělé. Na to se nabalilo domácí násilí ve vztahu, kde jsem byla obětí. S tím už jsem po rozchodu chodila k terapeutovi, protože to negativně ovlivňovalo můj nový, současný vztah. Tak první dva měsíce jsem chodila intenzivně jednou týdně. Pak už jsem potřebovala míň a níň...Měli jsme to nastavené dle mé potřeby.
Ve stresovějších situacích ( třeba jen malá hádka) jsem mívala jsem brutální úzkosti, panické ataky, sebepoškozovala jsem se...klasické PTS. Vše jsme rozklíčovali. Paradoxně jsme víc řešili to dětství a krásně jsem se uzdravila.
Nejvíc mi pomohla komunikace s vnitřním dítětem, s tou malou opuštěnou s zraňovanou holčičkou. Komunikuješ s ní z pozice dospělé osoby. Vlastně se k ní chováš tak a říkáš jí to, co jí celý život měli říkat rodiče, ale z nějakého důvodu to nedělali/ neuměli. Tím si hojíš jizvy, posiluješ svoji integritu i sebepojetí, vštípíš si sebelásku, sebehodnotu a hlavně reguluješ své emoce a reakce v krizových situacích...Každý si samozřejmě potřebuje dodat něco jiného..
Takže ano, jde to!!
@reeeza Moc děkuji za sdílení konkrétní metody. Pokud byste byla ochotná i sdílet konkrétního terapeuta, budu ráda. Klidně SZ. A jsem moc ráda za pozitivní zkušenost, toto je velmi těžké a je fajn vidět, že to jde.
Ano mě. Bylo to trauma z dětství, neuvědomělé. Na to se nabalilo domácí násilí ve vztahu, kde jsem byla obětí. S tím už jsem po rozchodu chodila k terapeutovi, protože to negativně ovlivňovalo můj nový, současný vztah. Tak první dva měsíce jsem chodila intenzivně jednou týdně. Pak už jsem potřebovala míň a níň...Měli jsme to nastavené dle mé potřeby.
Ve stresovějších situacích ( třeba jen malá hádka) jsem mívala jsem brutální úzkosti, panické ataky, sebepoškozovala jsem se...klasické PTS. Vše jsme rozklíčovali. Paradoxně jsme víc řešili to dětství a krásně jsem se uzdravila.
Nejvíc mi pomohla komunikace s vnitřním dítětem, s tou malou opuštěnou s zraňovanou holčičkou. Komunikuješ s ní z pozice dospělé osoby. Vlastně se k ní chováš tak a říkáš jí to, co jí celý život měli říkat rodiče, ale z nějakého důvodu to nedělali/ neuměli. Tím si hojíš jizvy, posiluješ svoji integritu i sebepojetí, vštípíš si sebelásku, sebehodnotu a hlavně reguluješ své emoce a reakce v krizových situacích...Každý si samozřejmě potřebuje dodat něco jiného..
Takže ano, jde to!!