Jak zvládnout stres a přestat křičet na dítě?

Dítě je naštěstí veselé a v pohodě, a kroužky nestíhám kvůli tomu, že se prostě nestíhám včas vypravit. Jsem idiot. Nedokážu prostě vyjít včas. Syn je jedináček, musí mít společnost jiných dětí aby nebyl takový ten jedináček, kterého je všechno apod.

Nejradši bych navštívila nějakou odbornou pomoc, kde by mě někdo uklidnil. Nemám své obavy ani s kým sdílet, jsem z toho frustrovaná. Ani na tu blbou odbornou pomoc nemá peníze. Asi budu muset víc cvičit abych vyplavila endorfiny?

Budeš muset jen jediné - přestat se snažit napodobovat ty všechny Insta matky. Ukazují jak stíhají všechno, denně jako ze škatulky - domácnost , nalíčená, vystylovaná maminka, načančamé dítě, každý den hernička/ kroužek a doma milion trendy kravinek.
Pak když to nemáš, cítíš se špatně a stresuješ se.

Vykašli se na některé věci. Ono to neuteče a raději si užívej dětství svého jedináčka. Začne teplo, budete chodit ven a tam ten kontakt s dětma bude mít i bez toho, abys stresovala, že kroužek začíná za 15 minut a ty jsi doma ještě v teplákách.

Ja te chapu. Vypravovani se s detma a vyrazeni z domu je pro me nejvic stresujici chvile dne a dost dobre i kamen urazu celyho materstvi. Nejhorsi vec. Potrebuju mit proste nejakej svuj klid na to se nachystat, a kdyz ho nemam tak jsem vystresovana a nezvladam to. Byt nekde na urcity cas je nejhorsi. Vetsinou jsem se snazila vypravit sebe komplet kdyz dite spalo, takze pak uz jen oblecu obuju dite a jdeme. Kdyz se vzbudilo driv nebo treba vubec nespalo dle obvykleho planu, byl problem… v 18m jsem uz v nejvyssi nouzi pustila pisnicku na youtube, abych ziskala minutku pro sebe a stihla se trochu dat do kupy. A pri planovani si davat rezervu, velkou rezervu, kolikrat jsem si “cas odchodu z domu” davala i pul hodiny predtim nez jsme opravdu potrebovali vyjit, a pak jsme jakz takz stihali. Parkrat jsme hodinu plavani i zmeskali, casto se nam stalo ze jsme se na prochazku za cely den “nevyhrabali”… nevycitej si to, protoze to k nicemu neni. Snaz se identifikovat spoustece toho svyho stresu a ty pak eliminovat, ja si treba chystam nebo aspon rozmyslim obleceni predem, tasku se svacinou a nahradnima vecma chystam uz vecer, proste snazim se aby to pak slo maximalne hladce. Je to dlouhodoby usili… ted aktualne valcim pri odchodu uz s dvema detmi a nekdy vzpominam o kolik snazsi bylo vypravovat jen jedno 😅

Já jednu dobu brala kapky třezalky. Měla by podporovat duševní rovnováhu a mě opravdu pomohla zvládnout náročnější období.

1) je úplně normální ve stresu křičet. Nejsi idiot. jsi normální člověk - člověk ve stresu křičí, kope, mlátí věcma... Je to normální. Svět není růžový obláček. Je v pořádku občas (!) být ve stresu a je v pořádku zakřičet i na to dítě (i když to dítě třeba nechápe, proč ti nemůže místo obouvání ukázat ještě to desáté modré autíčko). ... I to dítě potřebuje vidět tu situaci "máma ve stresu" a naučit se v ní chovat. Je to tak správně - je to příprava na reálný život.
2) jak se co nejméně dostávat do stresu: Nemusíš stihnout všechno.
Pokud máš pocit, že dítě musí do společnosti (ne, v tomhle věku fakt nemusí), co takhle místo kroužků chodit spíš do herniček, kde půl hodina sem, půl hodina tam? ... Z pohledu komunikace s vrstevníky je to ještě lepší, než řízený kroužek, kde se dítě učí spíš poslouchat nějakou autoritu a dodržovat nějaký program.
3) Nech dítěti jeho volný čas - čas, kdy se podle své vůle samo nudí. Klidně několik hodin denně. Klidné půl hodiny v kuse. Dítě se tím učí samo si organizovat čas, samo nalézat své vlastní cesty poznání. Dá mu to do života mnohem víc, než x hodin strukturované zábavy, podle nejnovějších výchovných trendů... A tobě čas dělat něco svého.
4) Dovol si dělat chyby. Chyba je normální. Chyba je kámoš. Chybu není třeba potlačit - chybu je třeba vidět a zhodnotit, jestli a jak jí předejít (třeba se začít vypravovat o dvacet minut dřív)... Ale ona se pak najde jiná chyba. A to je v pořádku. Některé chyby nemůžeme odstranit třeba proto, že nejsou naše (třeba to, že nejede tramvaj), nebo se nám to jako chyba jeví a ve skutečnosti to chybou není (třeba to, že ti to dítě fakt chce ukázat to autičko přesně ve chvíli, kdy se skloníš k jeho botě).

Prostě neheldej vnější způsoby, jak srazit stres - začni ve své hlavě. Ty sama určuješ, co je podstatné a co být nemusí. Ty sama máš klíč k tomu, aby ses stresu zbavila.

Vezmu to trochu zeširoka.
Mám skoro stejně staré dítě. Půjdu proti názoru ostatních, dětské kroužky a herny jsou naopak super a potřebné. Ale - ne pro dítě, jsou dobré pro mámy. Batoleti je to šumák, ale máma potřebuje vypadnout, narušit stereotyp, dostat nové podněty. Takže mě psychické zdraví kroužky a herny dost zachraňují 😀 a budou jen přibývat. Vždyť to není kroužek v pravém slova smyslu. Je to jen hraní na jiném místě a to je vždycky super. Minimálně v tom, že dítě má nové podněty a doma chvíli nepáchá co nemá.
Děti mám dvě, u prvního jsem si taky myslela že nestíhám. No, tak teď mám trochu jiný pohled na to, co znamená nestíhat 😀 😀 😀 Teď mám doma několik dní jen jedno dítě a to je fakt pohoda. Nemusím moc vařit, cvičit se starším logopedii, mám uklizeno a jsem mnohem víc v pohodě. Ale to nepíšu proto, že jsem super matka, ale proto, že záleží z jakého úhlu se na to celé díváš. Nejsme všechny stejné, ani děti nejsou všechny stejné, to je jasné, ale musíš asi trochu změnit přístup. Udělej si to co nejjednodušší, zkus přijít na to, co tě nejvíc stresuje. A jak tu zaznělo, nesnaž se být dokonalou matkou. Ta neexistuje. Za mě je nejlepší lék na takový stres být co nejvíce mimo domov. To pomáhá mě.
(a jo, občas taky zakřičím a výčitky z toho nemám. Neřvu na ně ale permanentně)

Partner se zapojuje?

Stačí si odpočinout. Dat dítě partnerovi,ty na 2 dny odjed a takhle to opakuj, když to bude možné. Jsi šílene unavena,frustrovana. Nema se starat jen matka za každou cenu,nech si pomoct a občas si odfrknout

Kostel ani cvičení ti nepomůže, pokud to pro tebe nemá psychický přínos, je to jen další povinnost.
Pomůže odpočinek od dítěte, čas pro sebe a opravdové záliby, což může být čtení, pletení, divadlo, windsurfing, stavení modelů letadel... Něco, co tě opravdu baví.
A taky neuškodí si něco přečíst o dětské psychologii a vývoji. Zkus se podívat na Vlaďku Bartákovou, má videa a texty online, já sama mám doma knihy AHA! rodičovství, Maminko nekřič! a Cesta ke šťastnému dětství.

@la_amanita ano, Maminko nekric je dobra kniha, presne na tyto situace 👍 taky ji mam

Presne, nestanovuj si nerealna instagramova ocekavani. Ja to beru zhruba tak - bud budeme mit zrovna báječný venkovni program, bud bude doma naklizeno navareno, bud si budu cely den hrat a vyrabet a rozvijet se, anebo se sbalim, deti dam na krk nekomu jinymu a prcham do sauny, cist si do kavarany, nebo i na chvili pracovat do kanclu. Nejde vsecko najednou.
Jinak za me taky herny, krouzky jsou spis pro me 😁 protoze muzu promluvit i s jinou dospelou bytosti.

Máš jedno dítě a nestíháš? Co mají říkat maminky se třema a více dětma? Ty si sama organizuje svuj čas a tvé dítě se přizpůsobuje tobě.. vstávej dřív, pomalu si vše chystej a připravuje dopředu, pokud nestíháš tak i den předem na další den.. a malinké 18 měsíční dítě nepotřebuje dva kroužky. Potřebuje klidnou milující maminku, která ho uci do života. Zrus kroužky a začni vařit a věnovat se dítěti v klidu domova. Dneska je moderní řvát děti všude do skupinek, vypisovat to na sociální sítě a předhánět se kdo je lepší..které sítě toho umí víc..
Já to nechápu. Pak jsou ty děti hyperaktivní, protože jejich matky jsou nevyrovnane, protivné, vše zrychlují chtějí vše hned a ty jejich děti jsou zmatene a neví vlastně co po nich rodič chce 🙏

Z tveho popisu mi prijde, ze jsi uplny uzlicek nervu. Ten psycholog by ti fakt pomohl. Rozklicujete spolu, co jsou opravdove spoustece tveho psychickeho vypeti . To, co te stresuje a nervuje ted, ti jen de facto pripomina tva davna a nedoresena traumata, a to dost casto z detstvi, kdy se formovala predstava o sobe same, “pravidla” zivota, co je dobre vs. spatne a tak. Mivame v sobe zakodovane uplne nesmyslne pozadavky na sebe same, protoze jsme se to tak v detstvi naucili a v dospelosti nas tyto podvedome kody a vzorce totalne nici. Viz jakasi touha po dokonalosti, ktera ale je vsak jen iluze, ktere jsme uverili. Ver, ze dobry psycholog je ta nejlepsi investice, jakou pro sebe muzes udelat.

Být tebou, tak s tím začnu něco dělat hned, protože se to bude stupňovat. Teď je ještě malý, ale až bude větší, tak začne i zlobit a to je pak na nervy. U nás to začalo kolem 2. roku a občas se taky nepoznávám. Doma se pochopení nedočkám, takže si taky připadám jako nejhorší matka.

@sorboni30 Co mají říkat maminky se třema a více dětmi? To je jako nějaké klišé, že když má žena jedno dítě, nemá právo si stěžovat? Právo poprosit o pomoc? Každý má tolik dětí, na kolik se cítí a i s jedním kusem to může být "na mašli".

Přesně jak už tu některé psaly - hlavně se hoď do klidu a opravdu dělej to co je pro vás doma nutné, zbytek času věnuj sobě a prckovi. Vypadá to že na sebe kladeš moc velké nároky... A pokud se hodíš do pohody a i přesto na dítě vyletíš, je to naprosto normální, čas od času už jsou ty nervy prostě krátké. Já se třeba snažím tu svou prvotní reakci trochu zbrzdit a říct si v duchu jestli je opravdu nutné zvýšit hlas ale tahle metoda chce cvik a i tak se to prostě stane. Nevěš hlavu a najdi si způsob jak se hodit do pohody.

A jinak s plánováním problémy nemáš? Zkoušela jsi den předem si udělat plán a k normálnímu času vypravování přidat třeba hodinu? Cvičení ani kostel té nenaučí sebekázně. Potřebuješ si uvědomit, že nikdo jiný ti za tebe neřekne "a teď je potřeba se začít vypravova". Co nejvíc věcí si priprav den předem večer, když nespěcháš, udělej si seznam věci a opakuj si, že nic jiného během vypravování dělat nebudeš.

Děkuji vám všem moc za užitečné super názory. Moc si toho vážím. To jediné mi pomáhá. Na psychologa momentálně nemám finance, ale každý den si promítám ty jednotlivé vaše názory. Moc děkuji za podporu a napomoci ani nevíte jako moc jste mi pomohly.