Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Spánková paralýza a halucinace, máte zkušenost?

stekkna
26. únor 2016

Ahoj, máte někdo zkušenost? Hledám nějaké metody jak to zastavit.

qz
26. únor 2016

@stekkna mela jsem hlavne kolem 17-18, ted vyjimecne, pry se v mozku cosi predbiha a cosi opozduje, asi nenadelas nic, stres to zhorsuje a takove ty slofiky pres den, kdy se hned dostavas do snove faze. Nicmene je to radne psycho. Nemoci se vzbudit, nevedet,co je sen, co je skutecnost, budit se ze sna do sna, a to treba v 5 vrstvach, kricet a pritom sipat, sipat a pritom kricet, videt divne ukazy u postele...

anetka1701
26. únor 2016

není jak... Jeden čas jsem na to četla dost článků... Nejlepší je nespat přes den... Jinak mně pomáhá snažit se usnout - většinou když znovu usnu, tak se vzbudím a už je to OK...

drakenn
26. únor 2016

Napis do IP

stekkna
autor
26. únor 2016

Mě se to stává především v noci. Vím co to je a co to způsobuje. Jen to potřebuji zastavit a nevím jak. Mám už velmi silné halucinace. Jak obrazové tak pohybové. Vím že pomáhají léky na spaní a antidepresiva ale to já brát nemůžu. Mám nemocného syna. Nemohu si dovolit se nevzbudit

stekkna
autor
26. únor 2016

@drakenn Draken prosím co to je IP

svetlus_pepca
26. únor 2016

Jednu dobu jsem ji zažívala taky. Je to šílený a nepopsatelný někomu, kdo to nezažil. Dělat se s tím asi fakt nic nedá. Ale když se na tu dobu podívám zpětně, bylo tam dost stresových faktorů. Po jejich odbourání už se mi to nestalo. Jen nedávno na malou chvilku, ale řeším nějaký problém, tak bych to přisoudila tomu. Zkus popřemýšlet, jestli není něco, co tě trápí, vytáčí, nervuje, a jestli by se s tím případně dalo něco udělat. Taky jsem tyhle stavy měla spojené s jedním místem. Byly tam nějaké problémy s tím, s kým jsme tam bydleli a celkově se mi v té době vázalo k tomu místu hodně negativního. Ted už teda bydlím jinde, ale tehdy pomohlo odjet třeba na dvě noci k rodičům.

stekkna
autor
26. únor 2016

No to je problém, stresuje mě mnoho věcí. Když mám období klidu a mám pocit že jsem v totální pohodě tak se stane třeba prkotina a vrátí se to. Jindy ale mám daleko větší stres a neděje se nic....

stekkna
autor
26. únor 2016

V sobotu jsem zažila opravdu hodně děsivou noc, bojím se od té doby jít spát. To co v sobotu už nikdy nechci zažít

missveru
26. únor 2016

Já tohle měla párkrát před lety... je to nepřenositelná zkušenost a nikdo, kdo to nezažil, neuvěří. Halucinace jsem měla sluchové i zrakové a i vjemové (doteky, dušení...). Čirá hrůza. A pomohlo mi si prostě "uvědomit", co se děje. prostě v tu chvíli jsme si vybavila článek, co jsem o tom četla, který to všechno vysvětluje, že prostě se jen zpozdil mozek v probouzení - a v tu chvíli to zmizelo. Prostě zapojit mozek a nepanikařit,

stekkna
autor
26. únor 2016

@missveru Děkuji. Mám problém s tím že mám moc velkou fantazii a říkám si PROČ MÁM ZROVNA TYHLE HALUCINACE? CO KDYŽ JE TO SKUTEČNÉ?
Co si třeba vídala? Jestli to není tajné

missveru
26. únor 2016

@stekkna No ale teď už víš, že to skutečné není. U mě ten zásadní obrat byl, když jsem načetla články, pochopila, že to má fyziologickou příčinu, že to je racionální jev - nic paranormálního, abych tak řekla 🙂 A tím to v podstatě u mě skončilo, protože už jsem si to dokázala zastavit a dostat se z toho v průběhu, jak jsem popsala výš. Klíčové je nepanikařit. Je to pro mě hodně osobní, takže rozebírat víc to nechci, snad to pochopíš.

stekkna
autor
26. únor 2016

@missveru Chápu a omlouvám se. Já taky četla spoustu článku, chodím k lékařce, ale i tak mě to děsí. Asi jsem slabší povaha. Tebe obdivuji. A největší strach mám z toho že to syn zdědí. Já zo mám po otci :/
Mám to co si pamatuju už jako dítě ale poslední dobou je to horší a horší.
Ještě se zeptám...Stávalo se ti že si na to ráno zapomněla? Já o tom ráno nevím, ale kolem večera se mi to vybavuje a začínám se bát.
Taky mám tendenci se s tím jakoby prát. Přeprat tu paralýzu a když se uklidním, začíná to povolovat.
Z toho asi pramení můj strach z bezmocnosti...např. narkóza. Měla jsem šílený strach pokaždé když jsem měla jít pod narkozu... :/

svetlus_pepca
26. únor 2016

@stekkna Pak tě zřejmě takhle negativně ovlivňuje jen něco, něco konkrétního z toho všeho. Já to ale třeba vidím až teď po několika letech. Vidím to jako celek a vím, že těch dílčích faktorů bylo spoustu. V té době by mě nenapadlo, že dohromady způsobí takový šílený obraz. Je zajímavé, že se mi to stávalo pouze v ty dny, kdy manžel odcházel do práce brzo ráno. Když šel později, nebo byl doma, tak nikdy.

Je pravda, že mě třeba strašně ovlivňovalo vědomí, že v místě, kde jsem spala (přímo tam, kde jsem měla postel), byla před tím, než jsme se s manželem nastěhovali, urna s popelem manželova otce. Je mi jasné, že spousta lidí by si klepala na čelo, ale já prostě, hodně jednoduše řečeno, věřím na duchy. Takže jsem pak při každém takovém nočním zážitku vše spojovala právě s tímto a nebyla jsem schopná to jakkoli potlačit.

Ale ty pocity, že ti někdo drží deku přimáčknutou pod krkem, že tě dusí, že ti sedí na nohách, že nad tebou stojí a dýchá, že sedí vedle na posteli, že chodí po vedlejší místnosti...to je něco, co někomu, kdo nezažil, fakt nevysvětlíš!

missveru
26. únor 2016

@stekkna Ne, to se mi nestávalo, že bych si to nepamatovala... Bohužel si to pamatuju doteď do detailů a to už je fakt několik let. Ale vidíš - sama píšeš, že dokud se s tím pereš, je to horší, jakmile se uklidníš, přejde to. To je ono 🙂 Moc držím pěsti, aby ses s tím poprala, protože to je hnus ☹ Nemysli na to, nepřemýšlej nad tím, neboj se toho, není to střed tvého života, je to jen něco, co se stává, ale co není nic nenormálního, prostě občas mozek nestíhá 🙂

missveru
26. únor 2016

@svetlus_pepca Úplně se mi udělalo zle, jak jsi to popsala přesně a jak se mi to všechno vrátilo. A já "to" i viděla. Ale přivedla jsi mě na myšlenku, že stejně jako u tebe, i u mě to asi mělo konkrétní spouštěč. Jedna fotka, která se dědí u přítele v rodině, jde z ní hrozný pocit a on trval na tom, že ji budeme mít v ložnici. Všechno to, co se dělo - "to" vycházelo/ přicházelo odtamtud. Úplně to přestalo po tom, co jsme se přestěhovali a fotku má v pracovně!

stekkna
autor
26. únor 2016

@svetlus_pepca Někdo mi celá ta léta stál u obličeje a dýchal na mě. Celá nekutečná léta. Nemohla jsem se hnout, otebří oči křičet...Děsně jsem se bála. Jednou jsem to pochopila a věděla jsem, že když se uklidním, přejde to. Pak to tačalo být jiné, dusila jsem se, měla jsem i pohybové halucinace, cítila jsem bolest... V sobotu jsem ale poprvé dokázala otevřít oči a viděla jsem to. Viděla jsem co mi celou tu dobu dýchalo do tváře. Co na mě koukalo....nechci to popisovat ale vím že už to nikdy nechci zažít...A já se bojím že je to nějaké znamení. Bojím se že bych se opravdu mohla udusit. Bojím se že se něco stane a moje děti budou sirotci...Bojím se že konktrétně syn to prožívá taky. V noci se budí, chodí ke mě. Říká že se bojí ale nedokáže popsat čeho.Ráno si nic nepamatuje...tohle jsem prožívala já

stekkna
autor
26. únor 2016

Jenže mě se tohle dělo u babičky, doma, ted v mém domově....Děje se to když se nervuju ohlledně dětí, ale jako malá jsem je přece neměla...tak kde mám hledat spouštěč?

stekkna
autor
26. únor 2016

@missveru Já si to nepamatuji ráno. Ale k večeru se mi to vše vybavuje a proto vše vím...co se děje

missveru
26. únor 2016

@stekkna Tak spouštěč nebude v ničem v okolí, ale v tobě... ty se toho tak šíleně bojíš - já mám z toho, jak píšeš, pocit, že to vnímáš jako nějaký rodinný prokletí a že toho chceš uchránit aspoň děti, když ne sebe. Že ti to úplně ovládá život. A strach je živen strachem, zveličuje se sebou samým. Nevím, jak mám vyjádřit přesně to, co tím myslím 🙂 A ani nevím, jak ti poradit - psychologa? Nějaké terapie - třeba i trochu něco alternativního... sama nevím, jak bych to řešila, kdyby se to u mě takhle "rozjelo". Všechno je v tvé hlavě a je to psychické - to znamená, že na to musíš jít stejnými zbraněmi.

svetlus_pepca
26. únor 2016

@missveru Úplně mě zamrazilo! I u mě to totiž přešlo až ve chvíli, kdy jsme se přestěhovali. Proto jsem předtím psala, že jsem to měla spojené s konkrétním místem. A třeba jsem tam nikdy nezůstávala, když měl manžel noční. To bych fakt nedala. To místo mě děsilo i přes den.

Jednou to bylo tak silné, že jsem pak celý den měla pocit, že je tam někdo se mnou, že mi někdo stojí za zády. Šílený byl třeba zážitek, kdy jsem slyšela, jak ve vedlejší místnosti někdo otvírá lahev s pitím, pak otvírá a zase zavírá vchodové dveře - jako kdyby odcházel. Jenže ty byly zamčené. Fuj, úplně se mi ty pocity vybavují..

stekkna
autor
26. únor 2016

Řešila jsem to s psichiatričkou, dostala jsem antidepresiva a léky na psaní abych se neprobouzela. Hlouběji to se mnou nerozebírala. Pak přišel syna dál jsem léky brát nemohla. Já se na to nijak vlastně ani nesoustředím, když to přislo, věděla jsem že to odejde. Neřešila jsem to. Řeším to ted. Teď po té sobotě, protože mě to ted opravdu hodně zasáhlo. Stává se mi to i několikrát za noc

missveru
26. únor 2016

@stekkna Posílám ♥

stekkna
autor
26. únor 2016

@missveru Moc ti děkuji 🙂

svetlus_pepca
26. únor 2016

@stekkna Já nikdy oči otevřít nedokázala. Možná naštěstí. Vždy jsem to vnímala tak, jako bych koukala sama v sobě. Jako kdybych byla malá uvnitř svého většího těla. Ale z toho, co píšeš, mě mrazí!!!

Mám ale taky dojem, že tvůj strach je možná momentálně největším spouštěčem. Máš velký strach o syna, což samozřejmě chápu, ale já třeba nevím o tom, že bych to měla po kom zdědit. Tohle by asi opravdu chtělo nějakou odbornou pomoc. Někoho, kdo by ti pomohl odbourat ten strach, který to zřejmě vyvolává. Chápu, že nechceš brát léky na spaní, ale existují i jiné uklidňujíci metody. Na trhu je třeba spoustu bylinných tablet. Jsou jakože na spaní, ale vlastně pomáhají psychicky se uklidnit.

A děti se budí, zdají se jim ošklivé sny a pak si je nepamatují, nebo je nedokážou pojmenovat. Ale chápu, že za tím vidíš to nejhorší.

qz
26. únor 2016

Z alternativniho soudku - privtelene duse?

stekkna
autor
26. únor 2016

Nejsem proti lékům na spaní. Vím že by mi hodně pomohli, nicméně já to prostě riskovat nemohu a nebudu. Spíš jsem právě myslela jestli někdo nemá zkušenost právě s těmi bylinkami. Vlastně tvou poslední větou si mě dobře popsala. Za vším vidím to nejhorší. Vlastně se hodně stresuji sama a zbytečně :/ nervuji se kvůli hodně věcem naprosto zbytečně

stekkna
autor
26. únor 2016

@qz Cože?

missveru
26. únor 2016

@stekkna Ani já si nemyslím, že bych to zdědila. Ještě mě napadla jedna věc - že ačkoliv je to teda jev úplně přirozený, jev, co se dá medicínsky vysvětlit, alfa a omega je psychika a tvoje vlastní mysl. Proto bych se klidně a s důvěrou uchýlila k "neracionálním" prostředkům. Teď už vařím z vody - ale třeba nějaký talisman, soška anděla, nějaký očišťující rituál. Něco, čemu prostě budeš věřit, že tě před tím uchrání. A pokud tomu budeš věřit, tak to bude fungovat. Já, ač přísně nevěřící, zarytá ateistka, jsem o tomhle řekla tchyni a ona mi řekla, že se za mě pomodlí a poprosí strážného anděla, aby to ode mě odehnal. V tu chvíli jsem se tomu v duchu zasmála a zapomněla na to. A pak jsem byla sama v šoku, že když to přišlo příště, první, na co jsem si vzpomněla a co jsem si v duchu řekla, bylo "anděli strážný, ať to jde pryč, ať mě to nechá na pokoji" a v tu chvíli to pro mě bylo tak samozřejmý... a pomohlo to. Ráno pak, za denního světla, úplně probuzená, jsem si div neťukala na čelo, co mě všechno nenapadne 🙂

stekkna
autor
26. únor 2016

To je moc dobrá rada. Asi něco zkusím. Také jsem nevěřící, nicméně ale věřím, že něco mezi nebem a zemí je

Sem začni psát odpověď...

Odešli