icon

U nás už lidi na karanténu kašlou 😞. Jak je to u Vás?

avatar
asinehri
13. dub 2020

Nejdu se dělat chytrá, že se vyznám do epidemiologie a že vím, co je správné. Opatření ale dodržuju, ven chodím jen sama s dcerou cca jednou za 3 dny tak, že ji naložím do auta, odjedeme k lesu, kde nikdo není a zpátky. Poslední 3 dny vidím, jak lidi chodí ve skupinkách, bez roušek, na hřiště za náš barák a dneska jsem viděla i veselou skupinku mládenců s pomlazkama chodit. U vás se to taky už rozvolnilo, tedy lidi si to rozvolnili?

Strana
z2
avatar
babanci
15. dub 2020

@shaun40 Já jsem normálně upravená starší dáma. Teď je ze mě stará čarodějnice.🙂

avatar
babanci
15. dub 2020

@journals U nás se právě na hřiště nemůže. Jen do polí a lesů. A v lese je to pak jak na Václaváku před covidem.

avatar
mari90
15. dub 2020

Mně přijde, že u nás se to fakt striktně dodržovalo tak týden, 14 dní. Bydlím na vesnici, když jedeme nakupovat do města ty rozdíly tam vidím velké. Všude mezi lidmi rozestupy, opravdu všichni nosí roušky, občas vidím i gumové rukavice. Asi by si to v tom městě nikdo nelajzl nenosit už jen kvůli pokutě. Ale tady je to prostě jiné, máme zahradu a sousedi se vesele shlukují. Je jich tam i kolem deseti, všichni bez roušek. My jsme i omezili každodenní kupování pečiva a s tím spojenou návštěvu obchodu, ale jsou tu tací, které vidím i třikrát. Ale jejich věc, neřeším to. My vezmeme každý den dětí a jdeme do lesa, jsme tam za pět minut. Nikoho nepotkáme a jakmile to jde roušky sundavame. Ostatní ať si dělají co chtějí...

avatar
kajalka
15. dub 2020

@mari90 No jak kde. Tuhle jsem potřebovala do globusu pro toaleťák a byla jsem v šoku, jak si lidi v klídku bloumali mezi regálama, i celé rodiny. Přehrabovali se ve zboží, rozestupy nula nula nic ani u pokladen.

avatar
eithelwing
15. dub 2020

Přiznávám se, že už nejsme tak obezřetní. Doma se můžeme sežrat, tedy hlavně já to snáším hůř - pár týdnů do porodu, tříletá dcera a muž na homeoffice. Pro mě je to už ponorka. 🙂
Chodíme s rouškou nebo šátkem, ale jednou týdně vezmeme dítě na hřiště. Jenže máme výhodu - jsme na vesnici a na tom hřišti nikdo není. A kdyby se někdo objevil, jdeme pryč.
Dnes jsem byla s dcerou kolem vsi na odrážedle, šátky jsme měly jen nachystané. Viděly jsme asi tři sousedy přes plot, pozdravily jsme, ale bylo to na vzdálenost snad 5-7 m, možná víc, tak jsem dceru nezatěžovala šátkem. A šup domů.
Rodinu zatím nenavštěvujeme, spíš kvůli nim.
Ale jako ano... Na mozek to už leze. 🙂 Přesto prostě nevýletujeme, chodíme tam, kde je minimální šance někoho potkat. A pokud to hrozí, hned nasadíme šátek či roušku. Můžu říci, že to tak dělají u nás téměř všichni.

Za to ve městě vidím různé věci. Ano, někdo má vzorně rukavice a roušku a někdo v pohodě vykuřuje u košíků před obchodem, tj. rouška sundaná. Skupiny rozhodně větší než 2 lidé a pochybuji, že jde vždy o rodinu. Odstupy také nefungují.

Strana
z2