Má církevní výchova negativní vliv na děti?
Zdravím maminky.
Zajímalo by mě, kdo z vás byl vychovávaný v katolické rodině, jestli jste neměly kvůli různým pravidlům církve někdy úzkosti?
Ještě mě zajímá, zda jste třeba nechaly děti pokřtít i přesto, že s některými názory církve jako instituce nesouhlasíte.
Názory co se týkají sexuality, co všechno je hřích atd. Hodně se teď o víru zajímám a z některých pravidel nemám dobrý pocit. Nevím tedy, jestli z tohoto důvodu křest dětem domluvit, jestli je tím automaticky zavážu k tomu, aby toto vše dodržovaly nebo zda je to volbou každého člověka.
Četla jsem i že nechození do kostela je hřích, ale nevím, jestli to neplatí až po prvním svatém přijímání.
V Boha věřím, ale tyto církevní pravidla mi přijdou velmi svazující.
Víra je svobodné rozhodnutí, vždy. Křest je základ. Ponoření do Kristovy smrti i vzkříšení. Smyje ,, dědičný hřích". Já jsem z generace, kdy byli spolužáci pokřtění, protože se to tak dělalo, aniž by do kostela pak někdy přišli. Nás s bráchou nechali naši nepokřtěné... řízením Božím jsme se nechali pokřtít oba.
On praktikující není, já ano.
Při křtu malých dětí se za výchovu k víře zaručuje Církev... rodiče a kmotři především. Proto kmotr musí být ,,dospělý křesťan" s mít svátost biřmování.
Jak už tu někdo psal...je to jako investice. Kdyby si někdo vzpomněl, že chce svátosti od Církve.... pomazání nemocných třeba, svátost smíření, tak bez křtu to nejde. Musí proběhnout nejprve křest.
Křty v nebezpečí smrti jsem nezažila...většinou je to spíš teorie, která spadá pod výjimečné stavy. Měli jsme tu paní, která se rozhodla pro křest na smrtelné posteli a na druhý den zemřela. Tak to ji vyšlo 🙂
Křesťan by se měl držet desatera, ale pak jsou i církevní přikázání, kde je například to, že by člověk měl jednou za rok jít ke zpovědi a přijmout Eucharistii. A také chodit v neděli do kostela.
U dětí je to tuším od sedmi let, kdy to platí i pro ně. Je to věk, kdy už mají dostatečný rozum.
Chápu, že lidi celkově nesnáší pravidla, ale jsou to jen značky k dobrému životu. Pro nás to není absolutně nic omezujícího, naopak. Ale chápu, že ne každý to tak má.
@eternitka Jde o to, že křtem se člověk zapíše ke konkrétní instituci, není potom úplně jednoduché vystoupit, pokud se člověk rozhodne, že k té instituci patřit nechce.
Mě jde hlavně o to, jestli se zavazuji k tomu, že budu uznávat veškerou nauku církve, když v této konkrétní církvi budu chtít pokřtít děti. Protože spousta nauk nemá oporu v Bibli a já se řídím hlavně Biblí.
@denuliss Podle mě 99.9% věřících nesouzní se všemi pravidly církve. Např. sloužení mše čelem k lidu oproti čelem k oltáři po 2. vatikánském koncilu - to byla docela výrazná změna už na první pohled a hodně lidí to tehdy určitě pohoršilo. Jen sotva s tím "mrknutím oka" souhlasili, a to včetně kněží. Naopak, hodně lidí bylo proti a dodnes to kritizují. Přesto to většina přijala, protože jinak by to na mši vypadalo jako v blázinci, kdyby si každý dělal, co chce. Pravidla drží církev pohromadě a není možné se zavděčit se vším všem. Myslím, že pokud není ten nesouhlas s nějakou naprosto zásadní věcí, jako např. že Ježíš je syn Boží, tak to není důvod se církve stranit.
Bible je samozřejmě základ, ale na druhou stranu v ní není nikde psáno, že se má člověk řídit jen Biblí. Není to návod na všechno a navíc se dá vykládat mnoha způsoby a dokonce si některé výroky protiřečí. Bible pomáhá poznat, jaký je Bůh, ale není vyčerpávajícím manuálem.
Z církve je možné vystoupit, ale jde spíše o administrativní úkon. Křest je brán jako otevření dveří, která už navždy zůstanou otevřená, ačkoli projít jimi nemusíš - to je jen na tobě.