Jak pomoci stydlivému dítěti překonat strach?
Ahoj maminky,
chtěla bych se zeptat, jestli máte někdo podobnou zkušenost. Moje dcera má 2 roky a je velmi stydlivá. Když jdeme ven a někdo se na ni třeba jen podívá, sklopí hlavu, mračí se a nenápadně pokukuje, jestli se na ni stále dívají.
Bylo období, kdy byl velký problém i to, když k nám přišla moje mamka nebo někdo jiný z rodiny – strašně plakala a nechtěla k nim jít, držela se jen mě. Když někdo přišel na návštěvu, hned brečela, chtěla na ruce a byla pouze u mě. To samé se děje i u návštěv – třeba když jsme u někoho doma.
Jednou dokonce dostala hysterický záchvat, když máma přišla se svým přítelem, a on musel odejít. Chápala bych, kdyby to bylo jen u cizích lidí, ale děje se to i u členů rodiny, se kterými se vídáme pravidelně.
Jinak s dcerou chodíme ven, je mezi dětmi, snažíme se být co nejvíce v kontaktu s lidmi.
Máte prosím nějaký tip nebo radu, jak jí s tím pomoci?
Děkuju. ❤️
Ano, mám zkušenost...mám starší dceru stejné nátury...měla jsem pocit, že je potřeba to zlomit...naštěstí mi relativně brzo došlo, že to jsem byla pitomá a že to je absolutní nesmysl. Nech ji, netlač, respektuj to a snaž se ji podpořit a pomoct.
Mám to stejné se synem dva a třičtvrtě roku, babičku teda bere naprosto v pohodě a miluje ji, ale jakmile na něho mluví někdo cizí, nebo se někdo k nám přiblíží, tak klopí oči nebo si schová obličej a pokukuje, ale po chvíli začne tak trošinku jako kdyby stydlivě dorážet. Ani dalších rodinných příslušníků se nebojí, má to pouze s cizími lidmi.
Nenutila bych jí do něčeho do čeho zatím není připravená. A nesoustředila bych na ní moc pozornosti v momentech, kdy se stydí.
Ahoj, zkusila bych ji možná nějak postupně socializovat. S malým jsme měli podobný problém a začali jsme chodit na kroužky Gymnathlonu, kde v tom programu pro nejmladší je nejprve cvičení rodičů s dětmi, takže by tam nebyl sám a pak postupně se osamostatňují a dále už cvičí sami. Zkus kouknout. Nám to moc pomohlo a malý si tma našel i spoustu kamarádů. 🙂
@lauraa01 je to úplně normální, některé děti mají takovou povahu. Radila bych respektovat to, nenutit jí do věcí, které jí nejsou příjemné. Ona se časem naučí s tím pracovat a mluvit s lidmi, i když možná bude spíš introvert. Mám taky takovou holčičku, ve dvou letech byla přesně taková, jak popisuješ, teď už normálně za babičkou chodí i s ní mluví a nedávno začala i zdravot cizí lidi. Když jí chválí, nebo na ní prosrě nějak mluví, tak se na ně mračí pořád, to nemá ráda 😀