Jak řešit přecitlivělost a hysterii u pětileté dcery?
Ahoj maminky, jdu si k vám pro vyslechnutí a pokud máte někdo zkušenosti, tak i pro radu. Mám dvě malé děti a delší dobu již řeším problém se starší dcerou (bude jí brzo 5 let). Od malá je velmi chytrá, upovídaná, přátelská a společenská. Jenže do toho je i strašně hysterická, vzteklá a přecitlivělá.... A já už nevím co s tím! Jsem z toho nešťastná a unavená. Nebudu si tu stěžovat jak je špatná atd... Ona je hodná ♥️, miluju jí, ale občas má své velmi špatné dny. Když to shrnul, nefunguje nic. Nespolupracuje, neposlouchá, jede si svoje a končí to často pláčem z obou stran. Ve školce funguje perfektně, u babiček to celkem jde, ale co koná doma, to je strašný 😞. Ano četla jsme hodně řádku jak děti ve školce poslouchají a doma pak se uvolní... Tohle všechno já vím, jenže nikdo mi neřekne to co chci slyšet. Jestli je všechno to co doma vyvádí normální?. jestli to nemá hlubší problém? Kdysi jsem se naše obvodní Dr svěřila se tím jaká dcera je, chtěla jsem žádanku k psychologovi..na což mi bylo řečeno, že mám být důsledná a to je vše. Žádná žádanka, žádný vyšetření. Jenže čas letí a já každý den brečím, protože mám pocit že je celý svět špatně. Jak jsem psala, doma nic nefunguje ... Ať už jde o hygienu a cokoliv dalšího. Všechno vyžaduje neustálé přemlouvání, den co den kvůli tomu stejnému. Nebudu říkat,jak je to únavné. Zkusili jsme kde co, po dobrém i po zlém. Den se přežít dá ale je to těžké, žádná radost ze společných chvil.
Když se jí něco nedaří je vzteklá a výbušná. Třeba jí nejde šlapat na kole , tak se zastavi a začne mlátit do kola, že je to hnusný kolo.
Když jí někdo naštve, je strašně vznětlivá a začne řvát, že ho nesnáší.... Že si s ním nebude hrát, mě nesnáší když jí nekoupím sušenku, kamarádku nesnáší protože se na ní blbě podívala. Joo beru, že neumí zpracovat třeba své emoce, jenže pak se dostáváme do situace kdy začne kvůli všemu brečet a já nevím co s tím.... Dám příklad. Dneska jsem.jejimu bráskovi našla třísku. Ona úplně nesnáší když brečí, vždycky z toho má hysterak. Začala jsem mu ani tu třísku koukat a přemýšlet jak ji vyndám, do toho začala klasický ječet, že nechce abych to dělala. Že chce jít pryč, že mám já odejít za dveře bytu... Třísku jsem přestala řešit a ona až do uspání neskutečný záchvaty břeku.. kvůli čištění zubů, kvůli tomu že jsem chtěla aby se svlékla a vzala si pyžamo, kvůli tomu aby se vyčůrala... Prostě kvůli všemu. Nakonec jí šel uspat manžel a já za zdí slyšela jen pláč, pláč. Nakonec ticho, usnula. Jenže pak se vzbudí během noci s hysterakem, volá.... Atd atd. A já si říkám, je tohle ok? Tyhle plačtivé a neuklidnitelne chvíle se stávají často. Proč? Co s tím? ... Vím že je citlivá ale tohle je prostě moc, moc. Kdyby se to stávalo občas, neřeknu ale je to skoro na denním pořádku a já už jsem zoufalá. Dochází mi pak trpělivost a jsme z toho smutná. Kam zajít? S kým o tom mluvit???
@anonym_autor pokud nejsou problém finance , zkuste soukromého psychologa za přímou úhradu. Určitě bych to nenechala být ..dcera byla dost podobná , bohužel nakonec je to silné adhd a porucha opozičního vzdoru. Je jí 14 a dostali jsme se do fáze kdy už si s ní nikdo včetně lékařku neví rady , protože tyto hysteráky má denno denně , ale i horší , kdy nám vyhrožuje smrtí , nebo svou smrtí , tyranizuje nás a vydírá. Máme nyní dvouleté dítě a nedá se takto žít. Psychiatrička už dala doporučení na výchovný ústav což mě jako matku hodně bolí , ale nemůžu už tohle dál dopustit. Ještě dodám , že ne vše lze korigovat výchovou a důsledky ..pokud je tam nějaká ,, porucha" můžete se stavět na hlavu a nepomůže nic , jen dlouhodobá spolupráce s psychologem, případně psychiatrem a i tak jak je vidno u nás se ne vždy povede to držet pod kontrolou .. držím palce , není to lehké
@anonym_autor odpovím, ale nevím, jestli to chcete slyšet. Dcera měla něco podobného a nakonec diagnoza ADHD. V mírné forně. Až takové záchvaty neměla, ale také byly. A ve školce si ji chválili, jak je zlatá i ve škole, ale už nikdo nevidí tu práci okolo. Přeji vám jen hodně trpělivosti a lásky, potřebuje to ♥️
No a dostává od svých rodičů návod, jak s emocemi pracovat????
Syn velmi podobne chovani a ma ADHD...
No, tak to je docela silná káva. Jsem zvědavá, co na to napíšou ostatní. Jako já mám docela polízanici s mladším dítětem - syn, co teď bude mít čtyři roky. Taky dostává solidní záchvaty, takové amoky, kdy se zdá, že na něj prostě nic neplatí, jako by byl mimo. Zdá se mi, že u něj je to reakce na únavu nebo velké režimové změny. U Tebe, já bych se sama sebe ptala, co Ty v té přímé reakci děláš a jestli to má nějaký pozitivní vývoj. Jestli ne, chce to zkusit něco jiného. Já tedy nedám dopustit na slavné "důsledky". Tedy když se takto chová, má to nějaké důsledky nebo nic a jede se dál? Protože pětileté dítě už je schopné velmi dobře pochopit akci a reakci. Nepoučí se třeba hned, ale po párkrát to pochopí. Nemusí zabírat vše, ale chce to zkoušet. Např. u nás, když jsem tedy hnusná máma, tak hnusné mámy neukládají děti do postýlek a nečtou jim pohádky (to on miluje). Někdy také před záchvatem pomáhá se snažit zklidnit, zastavit, to nabízím pomazlení. Někdy to pomůže a někdy ne. Nebo třeba bouchání do polštáře na vybití vzteku. Když je hnusný na dceru, tak prostě ona si s ním nebude hrát. Když hází věci, nebude svačina, dokud to nepoklidí. Věci, co jsou rozbitné, ty zabavuji. Dělá blbosti u jídla, jídlo odnáším. Když se mě snaží bít, tak prostě držím v náručí, dokud se neuklidní. A tak dále. Dlouho se zdá, že to nemá efekt, ale ono to v té hlavičce trochu nějak zůstane a ten i třeba maličký vývoj hodně pomáhá, abych z toho nebyla na nervy. Manželovi i funguje, když fakt to hodně zklidní, racionálně vysvětluje nebo obrátí v legraci. To mě moc ne, já se taky vytočím a asi to ze mě cítí. Taky mám starší, pohodičkové dítě, ale nehodlám dceru kvůli tomu upozaďovat, to by bylo vůči ní hodně nefér. Takže dostat se musí na oba, pozornost střídám. Jasně, vzteká se, ale prostě, ať se kdyžtak jde urazit jinam. Neexistuje, že by si vydupal pozornost směrem k němu, když něco řeším s dcerou. Nebo mě vyháněl ven, to by tam asi za chvíli stál sám. Opravdu to chce držet hranice, což u vás se zřejmě nepovedlo. Možná budu připadat ostatním přísná, ale my máme pravidla a dají se uvolnit, ale přes něco nejede vlak. Jsme doma čtyři a musíme koexistovat, ideálně trochu v harmonii. Co se týká psychologa, jestli už nevíš, jak dál. U nás byla v létě taky už krize, tak jsem nad tím uvažovala. Pak se to zlepšilo, zřejmě reakce na novou situaci. Já bych se na doktorku vykašlala a šla jako samoplátce. Pokud si to aspoň trochu můžete dovolit. Tohle se fakt popisuje těžko a pokud není doktorka hodně vstřícná, tak to nemá smysl. A stejně jsem se dívala, že na kasu neberou nebo jsou obr čekačky. Myslím, že psycholog by vám mohl poradit nějaké strategie. Já tedy zadarmo radím důsledky, důsledky, důsledky a do zblbnutí. A zároveň si dělat hezké chvilky, chválit a nepřistupovat k dítěti automaticky jako k problémovému. To pozitivní na tom je taky hodně důležité.