Jak řešit společné spaní s dětmi a uspávání?

Ahoj ženy, jdu si k vám trochu vylít srdce a třeba mi někdo poradíte. Jsem už zoufalá a nějak se nám to doma trošku hroutí. Máme dvě malé děti 3,5l a 5,5m. Starší dítko s náma spí od narození až na pár výjimek. Spí mezi námi ve velké posteli. Má ve svém pokojíku postýlku ale nějak se tam nehrne (krom hraní). Dřív jsem uspavala já a po narození druhého to přešlo na tatínka. Když se narodil druhý spala jsem s ním první dva měsíce v jiném pokoji , jenže starší začali být smutno, začala mě i víc odstrkovat a žárlit. Takže jsem se sebrala a přestěhovala se zpět do ložnice i s postýlkou. Postýlku mám přiřazenou bez bočnice přímo k posteli. Ano dalo by se to ale i přesto jsem z toho spaní úplně ve stresu a nevím jak to řešit do budoucna. Respektive vím ale nechci straší dítě odhánět 🙄.
Problém opět nastává v uspávání. Tatínek už je z toho unavený. Nedivím se. Každý večer uspává hodinu tím že s ní leží... A většinou už ani nevyleze. Zuří že by měla jít už k sobě m že by si třeba taky večer rád pustil film atd atd. Což chápu. Je s ním domluva a jede dál v režimu co je. Jenže mega problém nastává když je mimo domov a je to na mě. Situace kdy ležím s dvěmi dětmi v posteli je teda příšerná. Mladší se kojí, do toho zuří že mu vypadlo prso z pusy a z druhé strany výčitky že chce obejmout obouma rukama, že jí nemám ráda protože jí jen držím jednou rukou. Že buďe plakát prostě jsme se k ní otočila zády ( neb kojím) atd atd. Jenže nakonec neusne nikdo. Budí se navzájem. Dokud nepřijde tatínek a opět si to nerozdělíme 😶. Připadám si fakt neschopná. Že nedokážu uspat dvě děti a v tu chvíli ani to jedno protože ho budí to další 🥵. Říkám si že jsme neschopná. Žejsem na to krátká.
Tak moc si říkám když by starší šla do pokojíku jak by to bylo lepší ale evidentně se nic nekoná 😭😭😭. Asi zešílím. Začínám se dostávat do fáze že si říkám že jsem si možná zadruhé neměla pořizovat. Samozřejmě ho miluju ale mám pocit že je vše postavený na hlavu.