Jak řešit vztek a ignoraci u čtyřleté dcery?
Ahoj potřebuji poradit... Vůbec si nevím rady 😭.
Dcera v říjnu 4 roky je poslední dva měsíce neskutečně ale fakt neskutečně vzteklá a celkově emočně vypjatá. Poslední dva roky máme fakt krušné ale co se děje teď 🙄... nestačím se divit a občas z toho až začnu brečet. Snažím se to řešit s klidem, mluvit s ní... Ale jsou prostě věci přes které nejede vlak, které mají své hranice. Občas ale bouchnu a jsem naštvaná ( nebiju jí...). Přijde mi že nic nefunguje, nenechá si vysvětlit, nepřijme kompromis... Jakmile se dostaneme do bodu že něco chce ale není podle ní tak bouchne. Řve na mě, kopne do mě, napřahuje ruce, řve že mě nechce, že mě nemá ráda, že se mám odstěhovat, že na ní nemám sahat, že chce k babičce. Tohle je několikrát za den když není podle ní. Ok... Vím to, snažím se to pochopit. Jenže já už nevím jak reagovat. Dám příklady.
Má kočárek pro panenky, který si naloží panenkami, plyšáky, kosmetikou no prostě vším co má ráda. Jenže tohle prostě nelze tahat ven. Nechci, mám ještě půlroční miminko v kočárku atd. Vysvětlím proč, řeknu že si může vzít třeba 2x panenky, jelení lůj atd... Samozřejmě bouchne, začne se vztekat... Ok chápu že to chce ale prostě to nejde. Mužu to s ní řešit furt dokola a prostě neustoupí, takže výsledek nejdeme třeba 3dny ven, protože furt řešíme to samé.
A takhle se hádá snad co 20min i kvůli tomu že si nebude mýt zuby, koupat se, oblékat se... Prostě kvůli všemu.
Venku se svlékne do naha, běhá bosá... Ok. Jenže já skoro každý druhý den tahám třísky. Totální řev že bolí a já nevím co. Pomaluj jí drží tři lidi. Nenechá si na to sáhnout. A další a další den znovu. Ok může jít ven jako mořská víla, jednorožec ale bude mít něco na sobě a ne že 14dni je doma nemocná, furt kašle a první věc, že se venku svlékne. Opět amok, řev, vztek. Nezabere nic. Jdeme domů s řevem a další den znovu.
Další problém (nevím zda to nazvat problémem ?) ke každému se venku hrozně má, každého se hned chytne. Ok je hodně přátelská a komunikativní jenže mě to vadí, neb mě totálně ignoruje. Na všechny je milá, všichni z ní jsou PAF a na mě řve, vztek atd. Vadí mi to, že na hřišti si jde k cizí mamince, začne se s ní bavit a nakonec jí mazlí, pusinkuje atd. Pak jdem třeba do zoo, najde si k sobě holčičku, té se chytne pak samozřejmě jde s nima. A mě totálně ignor, cizí maminku vezme za ruku a jde s nima. Samozřejmě cizí maminka z toho rozneznena. Jenže já se za každým nechci táhnou jako smrad a doufám že si všimne že tam jsem. Nevnímá mě do doby než na ní zařvu...
Kolikrát mám fakt pocit, že má ráda všechny a já jsem až na konci seznamu.
Vůbec nechápu proč se ke mě takhle chová. Dělá to i manželovi ale hlavně mě. Neskutečně mě to štve a zároveň i bolí protože když pak vidím třeba v té zoo jak se děti baví, rodiče jim povídají... Moje dítě mě buď jen ignoruje nebo jen řve tak si říkám kde jsem udělala chybu.
Je hodně i plačtivá. Občas si říkám jestli je vůbec šťastná 😭...
@syranella tohle třeba u nás vůbec nefunguje (nebo aspoň neznám osobně děti, na které by to fungovalo). Vzteklemu dítěti je jedno, že jdeš bez něj. Nechce se oblékat a tečka, klidně se postaví na uši řevem, ale oblékat se nebude. Nebo chce dělat ptákoviny a ne jít ven, opět, je mu jedno, že ty už jsi venku. A promlouvat si s dítětem co mu vadí...já nevím, tobě to nějaké dítě někdy řeklo? Já jsem to teda viděla v mnoha chytrých poučkách, ale ve skutečnosti, kdykoliv se dítěte (i o dost staršího) zeptám na otevřenou otázku, prostě to neví. Ono je to těžké i pro dospělého, definovat proč se zlobí, proč se tak chová, co mu vadí atd. To totiž nemá jednu konkrétní příčinu, kterou když odstraníš, bude vše dokonalé...tady tipuji žárlení na sourozence - málo pozornosti přímo pro ni, nudu, málo sociálního kontaktu...to ti těžko čtyřletá holčička popíše. Ale třeba to zrovna na ni fungovat bude, půjde s ní promluvit, těžko říct. 🙂
Za mě by obou dvou prospěla krátká přestávka i třeba pár hodin, že by děti někdo pohlídal (chápu, že někdy je to nereálné. Sama to tak mám, 2 děti a rozdíl 3 roky)
Druhá věc, udělat si čas jen s dcerkou. Nějaká aktivita, která bude jen vás dvou a bez mladšího sourozence ;)
Jsem už sice babička ale mladá duchem,miluji děti a teď i vnoučata. To co teď mnohé maminky popisují vůbec neznám. Pravda je že vaše starší dítě opravdu potřebuje pozornost protože si myslí že je odstaveno na druhou kolej. Pokud můžu něco málo doporučit tak ho zapojte jako pomoc při péči o vaše druhé. A hlavně si s ním hrajte. Třeba může odnést pocurane pliny do koše. A také co mě osobně se osvědčilo. Nebude chtít plný kočárek nesmyslů když bude i ona mít své miminko. Můžete spolu převalovat,krmit ,koupat mluvit na něj,prostě jako by bylo živé. Měla jsem tři děti do pěti let a to holky. A tohle jsme dělaly často. Dokonce jsem jim na panenky sila oblečení. Můžete se tak věnovat oběma naráz. A nechodí aspoň dopoledne do školky? To by jí hodně pomohlo se uklidnit. A pokud vám to druhé spí tak se věnujte jen jí. Dnes je mnohem víc možností než bylo Kupují vnukům vystřihovánky i s nůžkami pro děti různé samolepky. Vaše dítě musí cítit že jste tady jen pro něj a nelze mu vše dovolíte abyste měla od něj klid. A to mělo být od začátku. Učila jste dítě že bude mít bratříčka nebo sestřičku? Mluvily jste na něj když bylo ještě v bříšku? Mohlo si ho hladit a vytvářet si tak postupně vztah že už nebude sama? Klidně malou nechte pohladit miminko nebo přinést dudlík,novou plenu, hračku. A pořád ji říkejte že ji máte ráda stejně. A mantinely jsou velmi důležité pro vývoj sourozeneckého vztahu spolu s láskou a trpělivosti . Snad ještě není pozdě. Pokud se bude vztekat,zkuste to doma řešit tak že si ji nebudete všímat. Slova mám tě moc ráda ale tvé chování ne úplně postačí.Vim že když dcera takhle připravovala vnuka na druhé miminko a hodně s ním mluvila,Pomohlo to moc.Ten starší má za měsíc 5 let a ten mladší má jeden roka jsou báječní. A také zapojte hodně tatínka. To velmi pomáhá.
Už to tady v některých komentářích zaznělo. To kouzlo jsou hranice. Děti, které se o ně nemůžou opřít, jsou hodně rozhozené a vzteklé. Je to hodně náročné být důsledná, pomůže podpora tatínka, když je to možné.
Je dobré dětem vysvětlovat situaci, ale diskuse donekonečna je cesta do pekla. Pak je potřeba jasně nastavit hranice bez diskuzí. Když se s hranicemi začíná, může to být ze začátku těžké, ale když dítě pochopí, že jste ve svém slově pevná, bude to časem mnohem jednodušší. Vím že být pevná je těžké, ale je to přesně to, co dítě potřebuje, oni se o nás potřebuji opřít. Důvod proč děti testují hranice je právě to, že si chtějí osahat prostor - zjistí že není neuchopitelny, ale má hranice a v tom cítí bezpečně.
Mám doma podobnou slečnu a situaci s kočárkem řešíme úplně stejnou. Ale už stačí jasně omezit množství a je brzy klid. Ale ona už ví, že nic neukeca. Už jsme si to vyřešily dřív. Už jsem udělala i to, že jsem ji nechala prosadit si svou a nést důsledky - např. kočárek by musela vést celou dobu sama, když ho chtěla a když něco ztratila tak smůla. Postupně zjišťuje co zvládne a kdy je lepší poslechnout maminku 🙂
Co se týče pláče a vzteku na veřejnosti, musela jsem si to v sobě vyřešit nejdřív já. Malé dítě nezvládá emoce, teprve se to učí, to není žádná ostuda. Pokud to tak někdo chápe, je to jeho problém. Jako matka své dítě zákonitě občas naštvu - nenechám ho běhat po silnici, hrát si s nožem, cucat odpadky apod. Už se mi stalo, že jsem musela dítě popadnout a odnést. Byla to hodně jasná hranice 😅 není to dokonalé, ale lepší se to. Držím palce, ale zkušenost s mým vzteklikem mi ukazuje, že moje pevnost jí dělá dobře. Když dostane jasně a pevně hranice, je mnohem klidnější..
(ps: řád a pravidelné návyky těmto dětem taky pomáhají, ale je to totéž z jiné strany)
@adelisss Já jsem si musela založit profil, abych odpověděla, mě tento komentář úplně zamrzel 😔 Píšeš, že nevíš, jestli je to výchovně správně. Takže možná sama intuitivně cítíš, že to není úplně ok, ale možná nevíš, co jiného dělat, což je naprosto pochopitelné, neber to prosím jako kritiku. Kvůli srovnávání s jinými dětmi, zesměšňování a ukazování, že její projevy emocí jsou špatně (videa, jak se vzteká) může mít do budoucna problémy se sebevědomím a spoustu dalšího. Doporučuju kouknout na instagram na laskavehranice, mají to moc pěkné. Nebo potom důsledky výchovy a dětství vysvětluje Daniel Legát na instagramu poviem_ti_to.
@maze5 Moje dítě už chodí do školy a nevypadá to na nějaké problémy se sebevědomím. Je dost komunikativní, rychle se seznamuje. To, co jsem zde popisovala v diskuzi, jsem dělala minimálně 3 až 4 roky zpět. Chápu, že slabší povahy by to mohlo nějak poznamenat. Moje dcera ale není žádný ustrašený uzlíček, spíš je někdy pěkně drzá. Nemyslete si, že jsem nejdřív nezkoušela být milá a říkat vše v klidu s úsměvem. Ale to jaksi v období vzdoru často nefungovalo. Já přirozeně zkouším věci nejdřív po dobrém.
@maze5 Jinak jsme ještě ve školce spolu četly knížku Já a pan Hněv. Je mi sympatické pojetí práce s emocemi, jak je to v té knížce. Nikdy jsem dceři neřekla, že emoce jsou špatně. Ale že se mají ovládat - např. není úplně OK rozbíjet ve vzteku věci. Neříkám, že je to snadné, ale podle mě je cílem se naučit prožívat emoce trochu kultivovaně.
@prejeta_zaba Jasně že to neřekne hned, musí na to vyvstat správná doba a musí si taky promluvit ideálně s někým jiným než s rodiči. Dost často právě pomáhá babička či dědeček. Někdy je třeba psycholog. Většinou se totiž dítě otevře a svěří spíš vzdálenějšímu příbuznýmu nebo úplně cizí osobě.
Taky může pomoct kreslit a dotknout se daného tématu. Dětské malby jsou odrazem jejich chápání světa a jsou hodně projektivní, proto jsou tak oblíbené u dětských psychologů, obzvláště v případě odkrytí různých traumat.
Pokud to nejde po dobrém, asi bych nějakého psychologa navštívila. Laickým pohledem si myslím, že jednoduše žárlí na mladšího sourozence, ale mohu se taky mýlit a může za tím být úplně něco jiného.
Někdy pomohou ne zrovna lichotivá řešení jako třeba dítě celý den ignorovat a nechat ho, aby přišel sám. Nechat ho se vyvztekat. Nechceš se oblíkat? Ok, nebudeš, ale taky si s tebou nebudu hrát a nikam se nejde. Nechceš jíst? Ok, nebudeš, dát ho spát hladového, apod. Tím pochopí, že se svět netočí jen kolem něj a že rodiče nebudou jen celý den lítat kolem něj a obskakovat ho, když holt nechápe slovní vysvětlení. Někdy se ale tento přístup může i vymstít a ještě více prohloubit díru mezi vámi. Proto bych napřed navštívila psychologa. On by měl zhodnotit jeho stav a dát nějaké rady, jak s tímto problémem dál postupovat. Může ale i jen zkoumat své hranice, co si ještě může dovolit, proto já osobně bych byla přísná matka a nepřistoupila bych na jeho hru.
@adelisss Tak to je skvělé, děkuji za tip na knížku. S tím souhlasím, že je třeba vysvětlit, že nemůže rozbíjet libovolné věci, ale ventilovat ten vztek jiným způsobem - praštit do polštáře a podobně. Já jsem vás nechtěla urazit, neznám vás a vaši dceru, reagovala jsem čistě jen na to, co jste napsala - natáčení dítěte při vztekání se, to mi přijde prostě jako velký shaming, zkuste si představit sebe na jejím místě. A taky máte pravdu, že každé dítě je jiné a může na to reagovat trochu jinak a vaše dcera může být z jiného těsta. Nízké sebevědomí se může projevovat i tak, že ego človeka vytvoří obranu, takovou vnější masku, která na venek vypadá jinak, než se člověk cítí uvnitř. Poznáte to mimo jiné třeba na tom, že je extrémně citlivý na kritiku. Ale lépe by to vysvětlil nějaký odborník 🙂
Žárlí na mladšího sourozence a dává to to najevo tímto způsobem. Tím, že dělá co dělá, musíš se jí věnovat, vysvětlovat a stále ji řešíš dokola. Kdyby to nedělala a byla hodná, soustředia se na mladšího..
Obrat se na dětského psychologa. Oni mají hodně dobrých rad. Na netu je známý Milan Studnička. Ten vysvětluje rodičům jak se správně chovat k dětem, umí opravdu hodně poradit a obrací se na něj rodiče z celé ČR.
@bab65ka já souhlasím. Synové dvojčata 9let mají sestřičku, ta má 2 roky a 4 měsíce. Mají spolu úžasný vztah od počátku. Kluci ji zbožňují, pomáhali ji hlídat, vozit hlavně kočárek, já nevozila jen oni... Dnes ji sami hlídají, pusinkuji a ona je taky miluje. Když byla malá bříšku, moc se na ni tesili protože jsem je připravovala. Říkali, že kdyby to byla holka, bude jejich služka 🤣 A teď? Ona s nima cvičí a kluci skáčou jak malá píská
@syranella To odcházení bez dítěte jsem párkrát zkusila. On ví, že jedeme pozdě, vidí, že nestíháme a schválně místo aby šel do auta, tak pobíhá po příjezdovce. Většinou stačilo říct, že jedu bez něj. Jednou ani to nepomáhalo (a já ho odmítám někde nahánět a běhat za ním), tak jsem bouchla jeho dveřma, obešla auto, nasedla a nastartovala. Nejsem na to hrdá, ale syn od té doby chápe, že když řeknu "jedu bez tebe", nejsou to plané výhrůžky.