Jak zvládnout náročného druhorozeného?

Vzdy jedno obdobi konci a zacne jine.

Nic neděláš špatně .Prostě je to akční dítě.Přijmi situaci taková jaká je a trochu se Ti uleví.Ale bude to lepší ❤️❤️❤️Chce to jen čas a vydržet.
U nás taky bylo druhé dítě náročnější.Do teď nechápu jak jsem to přežila 😃

@gimlik večer si s nim lehni kolem te 20h a usni s ním. Nebo ať si s nim "blbne" manžel, ty si jdi jinak odpocinout,zkus usnout. Až bude v noci nejhur a bude potřebovat mliko,tak at te manzel vzbudi a jdi zpět k němu. Nepíšeš,kolik mu je? Vic zapojit chlapa,rodinu. Máš druhé dítě, tudíž se staras o dvě děti a to je prostě zahul. Extra,jestli jsi na děti a domácnost sama. A pokud manžel občas děti vykoupe a umyje nádobí,tak jsi na to sama!! Proto jsi tak vyčerpaná. Flasku by malej nevzal? Aby ses vyspala celou noc.

@malytlustyhroch děkuji. Právě se na to těším až konečně bude spát celou noc. Nebo aspoň většinu. Musím přiznat, že jeho rok mám taky jak v mlze. U prvního si toho pamatuji víc a to už je 5 let zpět.

@squezy Ono to není tak jednoduché. Chodím si lehat s ním, jelikož když už konečně usne,tak je beze mě za chvilku vzhůru. Jinak manžel spí se starším. Bohužel nemůžu usnout,když je mladší doma a stará se o něj manžel. Bohužel on manžela úplně nebere,tak furt člověk poslouchá jak to zvládají. Ale mohla bych je vyhnat ven aspoň s kočárkem. To není špatný nápad. A já třeba se třeba aspoň trošku dospím.
Flašku nebere. Jinak mi přijde, že to úplně není o mléku, ale kontaktu a dudlání. Bohužel jsem takový živí dudlík. Vím, že jsem udělala chybu, ale s prvním to bylo " v pohodě " . Ten se odstavil sám. Tento se dudláním uspává. Jinak nám byl rok nedávno.
Manžel se snaží pomáhat, ale vidím,že ho to taky trápí,když u něj malej brečí a nechce s ním být. Hlavně teda,když už je třeba unavený nebo tak. 😒

@gimlik Jako bys psala o mém dítěti 🙂 Dcera také nespala, v noci na prsu, ve dne častý řev nebo kňourání, špatně snášela i oblékání. Ve dne spánek jen v kočárku za jízdy a zároveň absolutního ticha... Teď je jí 15 měsíců a už je to nesrovnatelně lepší - zvláště poté, co jsem zrušila noční kojení. V noci spí pěkně a přes den je veselá a v pohodě. Prostě obrovská změna oproti tomu, co bylo před rokem. Samozřejmě, že za pár měsíců to zase může být jinak, ale uklidňuje mě, když vidím, jak velké změny jsou možné.

@eternitka a můžu se zeptat jak se podařilo zrušit noční kojení?

Vydrz, bude to lepsi! Ten dojem nekdy udelaji i maminky kolem, co maji spinkaci deti a vubec nechapou, proc mam nekdo s miminkem "problem". Ale nespaci dite je proste peklicko na zemi.
Me prijde, ze se to hodne zlepsuje ve chvili, co dite zacina chodit - je pak takove unavenejsi 😅 a vic to u nas zacalo dostavat pak rad, ze proste dopoledne jdeme ven - ale uz ne spinkat v kocarku, ale trochu ten svet vic objevovat. Pak obed a spani a to najednou docela usinaly, ptz byly hotove z toho dopoledne a odpoledne bud zas ven nebo proste hrani doma, ale uz to zacina byt opravdu trochu hrani a i s pohybem

K tomu jsem si teda deti pak uz dala bez skrupuli do postele - nocni kojeni se tim stane trochu snesitelnejsi, kdyz nevstavas. Dcer pak teda nalepena na me potrebovala spat docela dlouho, ale vlastne mi to nevadilo.. (ne dudlajici, jen nalepena na me).

@gimlik Dlouho jsem se nočnímu odstavení bránila, bála jsem se, že to nepůjde, že bude hodně brečet a nedám to, že tím ztratím mléko a jak budu uspávat potom, atd atd. Nakonec jsem byla tak extrémně vyčerpaná, že jsem to prostě zkusila (to bylo cca v polovině prosince). Dceru začal uspávat manžel a spal s ní i celou noc v ložnici, zatímco já jsem byla jinde. První den dost brečela, ale byl tam s ní a snažil se ji uklidňovat dudlíkem, prohlížením knížky atd. Druhá noc byla o dost lepší a do týdne spala v podstatě celou noc a bez breku. Tak je to dodnes, i poté, co jsem se (asi po 2 týdnech) do ložnice vrátila. Na kojení během noci si dcera už ani nevzpomněla. Jediné, co je trochu "problém" je to, že spí s námi v posteli a lepí se na nás, v podstatě většinu noci prospí na mně, z čehož mě potom bolí záda. Ale to je drobnost oproti tomu roku nevyspání, který tomu předcházel. Večer pořád uspává manžel, ale vzhledem k tomu, že dcera teď už ani moc nechce večerní kojení (ještě před koupáním), tak doufám, že už se nic dramatického dít nebude, až ji budu zase uspávat já. Jinak přes den zatím pořád kojím cca 2-3x, ale přijde mi, že to dcera vyžaduje méně a méně. Jo a manžel uspává tak, že zhasne, lehne si a řekne dceři "lehni si". Ona chvíli krouží kolem a dělá blbosti (máme k tomu uzpůsobenou celou ložnici) a pak si přilehne a za chvíli spí. Když se probudí v noci, také použiju tuto zázračnou mantru 😀 a ona si opravdu většinou zase lehne a spí. Ale obvykle se ani nebudí, až tak k ránu. Nikdy bych nevěřila, že se to může takto změnit. Kdybych si jí v době nočního kojení dovolila říct "lehni si a spinkej", to by byl hurónský řev a bezesná noc 😅

Jinak ohledně přebalování mě zachránily plenkové kalhotky, jinak bych si to asi už šla hodit a dcera by byla nepřebalená dodnes 😀 Nepoužívám ubrousky, ale umyju pod kohoutkem a potom dceru postavím, což jí dodá pocit "volnosti" nebo "kontroly" nad situací - myslím, že v jejím případě je to hodně důležité - a plenkové kalhotky natáhnu ve stoje. Přidělali jsme k přebalovacímu pultu takovou "hrazdičku", za kterou se drží, a má na ní pověšené různé hračky, aby se mezitím zabavila. Vzhledem k tomu, že ji přebaluji většinou sama, to je fakt jediná možnost. Vleže ji přebalit v jedné osobě a ještě zalepit obyčejnou plenu z obou stran bylo prostě nemožné už od chvíle, co se začala stavět.

@tereza0111 děkuji za podporu. Noo,právě moje první dítě bylo spací. Ještě než mu byl rok,tak spal celou noc a v kočárku odpoledne každý den 3h. To bylo super. Celkově byl klidnější. Začal i déle chodit atd.
Druhý je přesný opak.. 🫣 Dopoledne už nespí. Po obědě usne už skoro hned,ale nikdy nevím, jak dlouho bude spát. 😏 Jinak pohybu se starším má dost.. Furt se tady nahánějí.
Spí semnou v posteli,takže vstávat nemusím, ale ten jeho spánek prostě není "tvrdý ".. Jen asi 3h za noc.. Zbytek noci je to kňourání, převalování,..

@eternitka to já jsem to chtěla už zkusit,ale on opravdu nehorázně křičí.. I jsem zkoušela ho nakojit a pak sebrat prso aby se sním neuspával. Hladila jsem ho,zpívala, šum jsem pustila,houpala.. Ale ten křik to bylo hrozné. Až se zalikal. 😒 S manželem to samé.. Ten to tedy vydržel půl hodiny,kde to nabíralo pomalu na obrátkách.. Křičí jak kdyby jsme tam vůbec nebyli. Nebere nás vůbec v potaz. 😏

@eternitka jj,ty používám taky,ale na střídačku s látkovími. Ale umývat pod kohoutkem bych mohla. Oblékat ho musím většinou na klíně. To se jak takž nechá..

@gimlik Ono kdybychom to odstavení zkusili třeba o měsíc, dva dřív, možná by to vypadalo stejně jak u vás. Asi k tomu dcera prostě dozrála a když jsme to zkusili, byla už "připravená". Když to zkusíte příště, třeba už to půjde 👍

Máme akčního prvorozeného (asi výhoda, že druhé může jen příjemně překvapit, ale vypadá to na stejnej gang i s druhorozenou 😅 ), spát večer jít nechtěl, aby mu náhodou něco neuteklo. Párkrát jsme ho museli nechat propuknout v pláč, když nás tahal z postele v 11 večer a my řekli, že už fakt ne, tak až ten pláč ho jakoby zlomil k únavě, jinak jel na solární pohon a vesmírnej prach 🙈 Energii měl prostě i večer, postupně jsme to přijali a byl s námi vzhůru a do postele jsme šli kolem 22.hodiny (naštěstí ráno vstával třeba v 9, takže jsem byla relativně vyspaná i přes noční kojení). Uspávání ale tím pádem nebyl boj, půl hodiny až hodinu jsme si četli, pak si cucnul a usnul jak lusknutím prstů ✨ Kojil se teda x krát za noc aspoň do 2,5 let, ale to už jsem postupně nějak moc nevnímala, když spal s námi 🤭 Čím byl starší (tvůj je prcek v 1 roce), tím to bylo lepší ohledně možností jak ho unavit přes den, postupně začal na odrážedle a chodili jsme hodně ven. Pak když už ta únava nastala, spal dobře (= na kojení se budil, ale neměl žádné noční párty). To ponocování ho teda nepřešlo ani v 8 letech, prostě 100% sova, klidně v 11 večer si vzpomene, že potřebuje udělat ještě nákres něčeho, nebo že budeme hrát UNO 😅🙈 No a povahově říkat mu NE je vlastně zcela zbytečně vynaložená energie... V tomhle mi pomohly knížky psycholožky Šárky Mikové o teorii typů, snáz jsem projevy jeho povahy a potřeb přijala 🩷

Radu nemám, stejně je každé dítě originál, u nás jsme se snažili hodně pracovat s tělem, ať vybije energii a "režim" byl vlastně postupně natolik podle něj, že jsme šli alternativní cestou i ve vzdělávání. Ale to si uvědomujeme, že je v podstatě extrém, že se snažíme jemu a tím pádem i nám co nejmíň komplikovat život 😅