Jak zvládnout vzteklé dítě v batolecím věku?

@gbp ten kde taky ale vrací se taky za 5init protože 6mu vzteká

@lidija1234 ony se proste v tomto obdobi vztekaji 🤷🏼‍♀️ nekdo min, nekdo vic. presne si to pamatuju. jdeme ven - rev. dobre, tak budem doma - rev, ze chce ven 🤷🏼‍♀️ tak zacnu oblekat. rev, ze chce sama. prestanu, rev, ze chce pomoc 🤷🏼‍♀️
je to narocne vim...
venku sem si kolikrat sedla na obrubnik a cekala. akorat v prostred silnice mi to udelala jednou, ze si tam lehla. to sem ji popadla a odnesla. jinak sem ji nechala. nezabiralo domlouvat, zakricet, odvest pryc, odvest pozornost, obejmout, proste nic. a cim vic sem byla nervozni, tak tim to bylo horsi 🙄🤷🏼‍♀️

Obalit si nervy a vydrzat. Ked sa vonku vzteka tak ho nechaj. Nech sa povala po zemi, pokrici si a ked skonci, mozete pokracovat. Teda hlavne manzel by si mal zvyknut a vydrzat. Ty v 9 mesiaci by si mala skor odpocivat. To obdobie vzdoru moze byt dlhe a naozaj chodit denne na 5 minut von je dost malo.

Ještě je problém že nemluví takže si ani neřekne co chce ale já zas odmitam skákat jak on si bude vyřvávat. Vím že 5 minut je málo ale přeci nebudu venku sedět hodinu a čekat až se uraci uklidnit a fakt to tak dlouho trvá. Úplně mám problém ho teď mít ráda vím že to jsou i hormony několikrát za den to obrecim i já ale je to fakt hrozný a když si představím že každým dnem má přijít sem novorozeně tak mě je úplně špatně

@lidija1234 jenze on te prave ted opravdu moc potrebuje 🙄 nemusis skakat, jak bude vyrvavat, ale trochu pochopeni a vciteni do nej...obejmuti, ukazat mu, ze si tu pro nej a mas ho rada i kdyz se zlobi, nevi 🤷🏼‍♀️on to citi, nemysli si. a az prijde sourozenec, bude to potrebovat uplne stejne. potrebuje citit, ze ho porad mas rada, ikdyz mas ted miminko. a muze se chovat treba jeste hur, bohuzel...bude to reakce na to nove mimco. potrebuje s tou novou situaci pomoct, on si ji nevybral, musi to zpracovat.

Chápu, že je toho na tebe moc, taky jsem měla dva porody tak blízko po sobě. Ale zkus si zvědomit, kolik toho leží na bedrech toho malého dítěte - je v období, kdy je na tebe ještě hodně napojen, tudíž všechny tvé emoce a strachy on vnímá, včetně tvého odmítání, kdy sama přiznáváš, že máš problém ho mít ráda. Do toho se musí vypořádat s těmi vlastními emocemi a strachy. Do toho neumí mluvit, takže je nucen se dorozumívat zvuky a posunky, které ovládá. Do toho tady má typické období vzdoru, kdy se mu nedostává z tvé strany pochopení, protože jsi unavená a podrážděná (ano, v tvém stavu je to pochopitelné, ale za to ten prcek prostě nemůže). A k tomu cítí, že brzy přijde sourozenec a tvá pozornost už nikdy nebude jen jeho... Prostě na jednoho malého klučinu je toho přespříliš a zasloužil by si každý den pocítit, že i přes všechny jeho vrtochy ho miluješ a chápeš.

Tohle je vse chápu snažím se ho i obejmout.kdyu se vzteká nebo mu to vysvětlit ale to on kope a kde pryč nechce kontakt. Já spíš nechápu že nastala ta změna tak rychle jak říkám před 14 dny to bylo nejlepší dítě a najednou bum a vše úplně jinak

Vždycky mě potěší, že v tom nejsme sami. Jak je uvedeno výše, je to potřeba vydržet a najít si nějakou vlastní cestu. Jsou dny, kdy jsem na nervy úplně jako ty, ale pořád se snažím hledat vlastní cestu. Teď začínají fungovat banality - třeba že po příchodu ze školky chvilku odložím mladší (k hračkám, do postýlky…) a jsem po příchodu domů s ním (na povídání, pomoc se svlečením apod.). Nebo ho odpoledne uspávám jako miminko - sedím s ním na posteli, mám ho napůl v náruči a zpívám stejnou ukolébavku jako mladší. A i když má období vzdoru už asi třičtvrtě roku a hledat cesty je opravdu těžké, vidím, jak i on má radost, když ho konečně pochopím. Sice krásně mluví, ale jak jde o vysvětlení vzteku, je to úplně stejné 😀 Drzim palce.

@lidija1234 přesně jak říká @gbp, období vzdoru a těhotenství. Měli jsme to stejně, po narození mladšího to byl boj ještě půl roku, k tomu moje hormony, hrůza, bylo to jako boj kdo s koho. Teď mají skoro 3,5r a 9 měsíců a je to lepší, hlavně co starší začala chodit do školky, je to lepší i teď, když je nemocná už týden doma. Dost si to sedlo. Je to těžké, ale přejde to.
Jednou jsme šli přes cestu, no sekla se a sedla si přímo uprostřed přechodu 😂. Už ani nevím, co se jí nelíbilo. Tak jsem ji holt chytla a odnesla. Kolikrát jsem vezla kočár s mladším, a ona třeba odmítala jít, musela jsem ji vzít a odnést. A to podotýkám, má 19kg 😂 v těhotenství to byla hrůza, protože už tehdy vážila přes 15kg a já se ji bála zvedat nebo nosit. Občas to ale jinak nešlo a naštěstí to bylo ok.
Jinak s babickama je to u nás podobné, když je s nima sama, třeba vedle v pokoji, tak byla vždycky o dost klidnější, když jsme spolu všichni, tak se předvádí asi. Když dojde taťka z práce, tak to je taky někdy divočina, a to i teď, je jak utržená ze řetězu 😂. Hlídat ji nikdo nechce.

@veru181 ano, naše taky mluví, ale jak se zasekne, tak jen ječí. Říkám jí, ať mi v klidu řekne, co chce, že jí nerozumím. Někdy se naštve ještě víc, ale někdy, když vidí, že tím ničeho nedocílí, tak se zklidní a řekne to. Ale začíná se to fakt lámat až poslední dobou, po tom třetím roce. Hlavně pomáhá, když jsem v klidu, což jsem se taky musela naučit, jakožto horká hlava, dalo ní to dost zabrat. Holt se člověk pořád něco učí.

Bráchu má naštěstí ráda, u nás byla žárlivost hodně směřována vůči mně, což mě samozřejmě taky mrzelo. Ale vím, že si to neuvědomuje.

Jo a když měla nějaký svůj záchvat vzteku, nebo ho má občas i teď, tak pomáhalo ji nechat být, hlavně na ni nesahat, nebo člověk schytal taky jednu 😂. Někdo říká, že pomůže dítě obejmout nebo tak něco, ale to u nás nepřicházelo v úvahu. Prostě nechat vyvztekat a pak podle situace, někdy obejmout, někdy to přejít a dělat jakoby nic. Ale to má asi každé dítě jinak a určitě to vypozoruješ, jak to má to tvoje.
Fakt chápu tvůj vztek na dítě, tím jsem si taky prošla, byla jsem naštvaná na sebe, na ni, i na manžela, že mi udělal děti 😂. Hlavně ten konec těhotenství a po porodu je masakr, drž se.

@lidija1234 ano, to přijde takhle z ničeho nic, a taky to třeba za půl roku, za rok, nebo při velkém štěstí za pár měsíců, stejně rychle přejde. Ale nějaký záchvěv tam sem tam ještě bude, jen to nebude tak hrozné. Nebo si člověk zvykne a otupí, nevím 😀.

@lidija1234 období vzdoru vždy přijde z dne na den. U vás, stejně jako kdysi u nás, je to navíc umocněné očekáváním druhého porodu. On je na tebe opravdu velmi napojený a ví, že se to blíží, ví, že se o tebe bude muset již brzy dělit.
Chce to fakt jen čas a zvědomit si, že ti nedělá naschvály, že se tě nesnaží úmyslně vytáčet a nesnaží se ti ublížit a že si zaslouží tvou lásku za všech okolností...
Po porodu se snažte s partnerem o to, abyste na něj každý den měli oba dva chvilku, kdy tu budete jen pro něj. U nás se toto kvůli zdravotnímu stavu mladšího nedařilo a starší dcera si to v sobě nese doteď.
Hodně vám také pomůže, až se malý rozmluví a dokáže vyjadřovat své potřeby i slovně a najednou se začnete vzájemně lépe chápat...
Tohle období nepotrvá věčně ;)

Zacni neco studovat o vyvoji detsky psychicky a emocich… dyt oni se teprve uci jak se vsim pracovat a jak zpracovavat ruzny situace.. ja si obcas rikam co by tu nektery maminky po tech malejch detech chtely.. presne v tehlech situacich kdy se dite zacne vztekat a projevovat se je hrozne dulezity ukazat mu spravnej smer a vzor a hlavne byt tu pro nej. nechat ho hodinu se vztekat tak jak ma priste vedet ze je jina cesta jak se z tech jeho silenejch nervu dostat.. kdyz nekdo ztraci trpelivost a rve na dite zpatky co pak ocekava ze se mu vrati zpatky od ditete? Je mi vazne moc lito tech deti ktery se tu pak nazyvaji spratkama jenom za jejich prirozenej vyvoj. A s miminkem to se ti situace doma muze pak nekolika nasobne zhorsit pokud se on bude citit ze uz neni on sam a ze se deli o pozornost s nekym dalsim a tisice dalsich situaci ktery budou horsi resit s novorozencem k tomu doma..

@daisy95 takovej typ matek jako vy obdivuji a závidím vaší trpělivost. Studovala jsem si hodně ale ne vše šlo u nás praktikovat a ne se vším jsem souhlasila a.ano pak je tady ta trpělivost. Třeba když po mě chatu kostky a tisíckrát mu řeknu že se to nehaze že to maminku bolí a on se mi směje do obličeje a jako by byl hluchej tak obdivuji matku která na to dítě nezarve. Ano nebo kostky seberu vysvětlím mu proč následuje histerie a další den je to znova to stejný a takhle pořád dokola. Tak buď ten můj prostě nevnímá nebo nevím jak to řeší jiné maminy 🤷

@lidija1234 hele a pomohl ti někdy nějak ten křik? Má máma si mohla hlasivky vykřičet, mohla o mě přelomit vařečku a nebylo jí to k ničemu, protože čím více hrubě na mě šla, tím více jsem měla potřebu jí ukázat, že primitivními způsoby ničeho nedosáhne. Neříkám, že jsem nikdy nekřikla na děti, i mně to někdy ujelo a jistě ještě mnohokrát ujede, ale vždy si tím potvrdím to, co vím už z dětství - toto prostě není cesta.
Osobně bych se k té kostce postavila tak, že bych jednou upozornila, co mi ta kostka způsobuje a poprosila ho, aby to nedělal. A jakmile by to udělal znovu, o kostku by přišel. Pak bych klidně vyjádřila pochopení pro jeho vztek a současně mu připomněla, že mě to bolelo a dopředu jsem avizovala, co se stane když... A tak bych to dělala pokaždé, když by na první upozornění nereagoval. On tím hledá hranice a potřebuje je vidět. A věř, že jednou by s tím přestal, protože by mu v té hlavince seplo...

@miryp je to blbý ale zařvat pomáhá ač nerada na něj kricim tak on jinak neposlechne až to řeknu fakt hnusně a důrazně tak to přestane dělat nebo poslechne. A jak řešit až tu bude novorozenec a ok n tu kostku hodí po něm ? To že to praští mě mě zas tak netrápí ale.mma strach tady s tím házením hraček a všeho možného aby tím pak neublížil mimcu proto se ho snažím naučit že tohle se nedělá a zatím teda bez úspěchu

@lidija1234 a na krik ti reaguje k tvymu uspokojeni teda? Ze mas od nej pak klid a nehysterci ti? tema kostkama bych to delala uplne stejne jako pise @miryp u nas se taky hazelo autickama a sem tam me starsi treba placlul.. a tak se vysvetlovalo a vysvetlovalo a oni vazne pochopi akorat nekdo na to potrebuje den a nekdo tyden no.. a nebo ty kostky uklid uplne a vrat mu je treba za tyden a uvidis.. u nas hodne pomahalo vyvarovat se tomu co v diteti zrovna zpusobovalo takovy stavy.. kdyz by mi chtel jezdit trikolkou po silnici tak ho vezmu nekam kde silnice proste neni, je to sice narocnejsi ale o to vic klidnejsi zivot jsme pak s dvouletalem meli..

@lidija1234 urcite pomaha sa tym vyhrotenym situaciam snazit vyhnut od zaciatku. Ja som sa s dcerou tiez vyhybala miestam kde bol vzdy rev a problem. Kocky ak po tebe hadze tak ich schovaj a vrat po case. Ked zase zacne tak zase zbalit. Moja dcera napriklad nervacila ked jej nieco neslo postavit z lega tak proste som dala lego na cas prec a bol klud. Ked mi utekala do cesty tak sme isli do parku kde ziadna cesta nebola a mohla behat kde chce. Treba trochu predvidat. A hlavne, ked nechas dieta vyvztekat tak to neznamena, ze skaces ako piska ale nechavas ho iba prejavit emocie. Oni nevedia ako sa maju ukludnit. Ked zacne on nervacit a tvoja reakcia je, ze zacnes aj ty nervacit tak to mu moc neukazujes ako zvladat vyhrotene situacie

Nejdriv me takove chovani vytaci a jsem zoufala...pak kdyz si zacnu cist o vyvoji mozku ditete a celkove jak dite funguje co se v jeho tele deje atd zacinam to chapat...

Ve zkratce pro dite je tenhle vek a tohle vymezovani se dulezite :

Uci se vedet co znsmena ze chce neco on a ze mu na necem zalezi...

Uci se ze jsou veci ktere bohuzel nejdou

Zjistuje ze je slozite a uci se pracovat s emocemi ktere nejaky zakaz nepohodli nebo opak jeho prani zpusobuji...

Proto je dulezite misto nejakeho biti nebo odsekavani volit spravne slova ( tim nemyslim hodinove vysvetlovani )

Ale - chapu ze jsi smutny ale po ceste jezdi auta a deti po chodniku - na ceste je to pro nas nebezpecne...

Dale uz jen pomaham pokud dite chce...

A jelikoz u 2letaka jet toto i diky jine obuvi nebo spatnemu tricku ..nebo nezmacknutemu vytahu ...je fajn eliminovat to na co nejmene veci... a chodit casto i tam kde si klidne hodinu muze hrat aniz vy mu mama cokoliv rekla ( davej pozor,pomalu,chytni se apod)

@lidija1234 my mame sousedku, je na kluka sama a rve na nej opravdu kazdy den, stale 🤦🏼‍♀️ i sproste, hnusne, tak ze to ani nemuze pochopit. jednou sem mela dost blby den. a na holky taky rvala (ale fakt slaby odvar oproti te sousedce). nakonec sem je radsi sbalila a sla ven. a cestou po schodech zase slysime, jak na nej silene rve a on place. dcera se me pta: proc na nej ta maminka tak krici? ja na to, ze asi zlobi, ze neposloucha. a ona na to: maminko, ale vzdyt on place, proc ho nepochova? 😔
tolik zpetna vazba od moji trilete dcery...
stale ji slysime dost casto hnusne rvat, jde to slyset na chodbu, i pred barak...ale chlapecek uz skoro nebreci...kazdy si zvykne 🙄😞

Je to vopruz (zejména pro matku), ale je to přirozený a důležitý vývoj. Tak to zkus vnímat - jako něco, čím si to dít+ potřebuje a musí projít

A to, že to dělá zejména Tobě ber jako "lichotku" - dítě se dokáže uvolnit a plně projevit své potřeby a emoce zejména před lidmi, kterým důvěřuje, v jejichž přítomnosti se cítí bezpečně. Což jsi (zatím) Ty, tak si to nepokaz nepochopením, netrpělivostí atd

@patypresdevaty to musim potvrdit. dcera ted zacala chodit do skolky. tam ji vzdy chvali a doma spousti hystericke revy, ktere spusti uplny nesmysl, jakoze ji reknu, ze ma opacne boty 🙈 proste potrebuje upustit paru, ctvrt hodiny jeci, dokonce i zakloni hlavu, aby to bylo dramatictejsi a pak prestane a prijde se pomazlit ❤️

Achjo, říct o dítěti, ze je spratek?
Doporucuju si přečíst knížku “Cesta ke šťastnému dětství.” Žádný ezo kecy, ale souhrn vyzkumu za poslední roky o dětském mozku a jeho vývoji. To, co děla vaše dite, je naprosto normální. Je to vývojová fáze, která dřív nebo později přejde. Záleží ale hlavně na vás, jak v tadytech situacích budete reagovat 🤷‍♀️

@lidija1234 tohle měla dcera nejvíc v 1,5 roce, nonstop na zemi. Jsou jí dva roky a je hodně už klidná, ale musím se ji hodně věnovat, chce prostě moji pozornost a abych si s ní hrála. My to měli nejhoršího půl roku (začalo to v roce)

@lidija1234 psala jsem už níže v jiném prispevku, koupit si knížku od Pohodove rodičovství od Milana Studničky. Nejsi jediná kdo tohle řeší a on tam má úžasné vysvětlení proč to ty děti dělají a jak jim pomoci. Mě to taky pomohlo. Mám kluky dvojčata a holčičku rok a 8 mesicu. Kup si ji, protože ti může pomoct i pak jak přijde sourozenec. Jinak to bude horší a budeš bezradná.. 2 lete miminko neví co dělá, potřebuje maminku, její náruč, ne zákazy příkazy : nesmíš, nedělej to atd... Studování co se děje v jeho hlavě je nesmysl, že je to normální a má to každé druhé dítě ano, ale ne každý rodič chápe a dokáže dítěti pomoci a má trpělivost. Potřebuješ vědět co cítí, vnímá a proč se tak chová 👍 Díky tomu mu můžeš pomoci.. to přece chceš. Je to

@mama_mila Taky s tím mám problém. Paradoxně jsem vždycky byla kliďas, ale teď mi tečou nervy. Ale taky vidím, že dny, kdy méně křičím, jsou o něco lepší. Vztah k ségře má právě dost složitý, na jednu stranu ji zbožňuje, na druhou žárlí a vybíjí si to všelijak.