Jak zvládnout vzteklé období u dvouletého dítěte?
Zdravím,malej má dva a půl roku.....a od mala je to sním hrozné...má vždy období kdy je totální spratek a stydím se sním jít jen před barák. Já už nevím co sním mám dělat, teď má zas období že všem všechno bere ale sám nic nepujci a když něco nemůže tam chytne totální hysterák a plácá mě jak je v ráži. Vysvětlují,vysvetluji ale je to jako házet hrách o zeď. Jinak je hodný až na to strašný vztekani. Nevím co sním mám dělat fakt se za něj stydím a kolikrát jsme venku 5 min a jde se dom. Asi mi neporadite žádný zázrak jak udělat aby prest být zurivej ale potřebuji se aspoň vypsat....vždy jsem si říkala že čím bude starší tím to bude lepší a není.
Stručné shrnutí
- Vzteklé období u dítěte kolem dvou až tří let je běžná vývojová fáze způsobená rychlým rozvojem ega a pomalejším dozráváním nervové soustavy; k porozumění pomohou populárně-naučné zdroje a podcasty (např. epizoda na Spotify) a odborná literatura typu "Pohodové rodičovství".
- Praktické strategie pro zvládání záchvatů zahrnují předcházení rizikovým situacím (chodit na méně frekventovaná hřiště nebo do lesa, vynechat restaurace/herny), používání přirozených důsledků (odejmutí hračky, ztráta výhody), techniku "maximálně 3 připomenutí" a konkrétní postupy jako počítání do 5, odnést dítě z místa nebo nabídnout alternativní činnost.
- Některé rodiče zmiňují doplňky jako rybí olej v želé medvídcích a doporučují knihy/autoři (Milan Studnička, "Pohodové rodičovství"); názory na fyzické tresty jsou však rozdělené a neexistuje shoda ohledně jejich použití.
Nejčastější otázky
Q: Jak poznat, že vztekání je normální vývojová fáze a ne problém vyžadující odbornou pomoc?
A: Normální je silné vztekání u dětí kolem 2–3 let kvůli vyvíjejícímu se egu a nedostatečné seberegulaci; poradna uvádí, že pokud se chování nezlepší do 3 let, je na místě konzultace s odborníkem.
Q: Kdy a koho vyhledat, pokud se chování dítěte nelepší?
A: Doporučuje se kontaktovat dětského psychologa nebo poradnu; v kontextu rodičovské literatury je jmenován psycholog Milan Studnička jako autor knihy "Pohodové rodičovství".
Q: Jaké konkrétní kroky fungují při záchvatech na veřejnosti?
A: Praktiky zahrnují volit méně frekventované hřiště nebo les, mít připravené náhradní aktivity, dítě chytit a odejít z rizikové situace, držet dítě za ruku, použití košíku v obchodě či autosedačky pro bezpečnost.
Q: Jak komunikovat s dítětem během frustrace doma?
A: Doporučují se krátká uznání emocí, maximálně tři upozornění s uvedením přirozeného důsledku a následné jednání (např. 1. upozornění, 2. doplnění důsledku, 3. realizace důsledku); jako techniky se uvádějí i polštářové bitvy pro vybíjení energie a počítání do pěti.
Q: Pomůže doplněk jako rybí olej na zklidnění dítěte?
A: Někteří rodiče zmiňují podávání rybího oleje v želé medvídcích jako krátkodobý pokus, ale účinnost není v diskuzi potvrzena a chybí jasné vědecké ověření v rámci příspěvků.
Závěry z diskuze
Shoda
- Většina účastníků považuje silné vztekání u dětí kolem 2–3 let za běžnou vývojovou fázi spojenou s nedozrálou seberegulací.
- Doporučené praktiky zahrnují předcházení rizikovým situacím (méně frekventovaná hřiště, les), krátké uznání emocí, přirozené důsledky a postupné učení pravidel.
Sporné názory
- Fyzické tresty: někteří rodiče považují občasné plácnutí za přijatelné krajní opatření kvůli bezpečnosti, jiní fyzické tresty výslovně odmítají a preferují non-fyzické zásahy.
- Expozice situacím: někteří rodiče doporučují pravidelně vystavovat dítě situacím, aby si zvyklo, zatímco jiní doporučují dočasně omezit návštěvy frekventovaných míst a postupně zvyšovat expozici.
Otevřené otázky
- Přesná hranice, kdy vztekání přechází z normální vývojové fáze do problému vyžadujícího specializovanou intervenci, zůstává nejasná.
- Neexistuje konsenzus o účinnosti doplňků (např. rybí olej v želé medvídcích) při snižování intenzity vztekání.
Zmíněné značky a firmy
Spotify
Zmíněné produkty a metody
rybí olej v želé medvídcích, počítání do 5, polštářové bitvy, přirozené důsledky, respektující výchova, maximálně 3 připomenutí, záslepky do zásuvek, učící věž, autosedačka, košík v obchodě, omezování návštěv restaurací a heren, předcházení situacím, odnést dítě/odejít z místa
Místa a osoby
Milan Studnička
@elesse pořád jsme savci a viděla jste jakékoliv zvíře, že by svým mláďatům domlouvalo a určovalo hranice mile a nenásilně? 🙂 Tím nenabádám k fyzických trestům, to vůbec ne, ale pokud dítě nerespektuje hranice po dobrém, tak jak jinak to chcete řešit? Jsou děti různě citlivé a různě netolerantní. Na některé děti se stačí zle podívat a už šlapou jako hodinky, jiné děti neustále testují hranice nejen doma. Dneska už člověk ani nemůže vyslovit nahlas, že dal dítěti na zadek, ale pak když vidí ty děti na male základní škole, jak respektují rodiče i učitele... No, je to přinejmenším k zamyšlení. 🙂
Tak to je ta hůře okecatelná verze, když ho fakt chtěl 🙂 Uznávání emocí a dávání pochopení řvoucími dítěti je vyšší level, kolikrát si nadávám, proč jsem neobětovala pár kaček za prkotinu, že už jsme mohli být doma, ale člověk nechce mít v baráku tuny blbin, takže rozumím. Vysvětlování, když je dítě v emocích, je jen plýtvání energií, mozek to neprobere, raději stručně vysvětlit, až se uklidní, klidně večer před spaním.
@elesse ale ty děti se jako zvířata chovají... 🙂 Máme kolem sebe hodně učitelek v mateřské škole a 2 učitele na škole a všichni říkají v podstatě to samé. Že dnešní děti nemají vůbec žádný respekt k dospělým. 🤷 Já nejsem zastánce mlácení, u nás platí pravidlo, že pokud nejde o život, nejde o nic. Bohužel u starší někdy o život jde. Ale nedělala bych z toho zas takovou vědu. Je to prostě hrozný, že jakmile rodič zvedne hlas nebo lepne dítě po zadku (nemluvíme teď o vařečkách a modřinách na zadku, to je něco jiného), tak nezvládá emoce, je nevyrovnaný a příšerný rodič a není divu, že je dítě vzteklé. Kdo nemá náročné dítě, nemůže to pochopit, co se děje v hlavách rodičů i těch dětí. 🙂
@lenerka1 to je asi něco jiného ne? Nebavíme se o násilí na dětech. To v pořádku není, ale dělá se dneska věda i z plácnutí přes plínu. Moje starší třeba týdny strkala věci do zásuvek, nedokáže pochopit vysvětlování typu - to se nesmí, to ti hodně ublíží. Dokud si nebo jí reálně nebylo ublíženo, nedala si pokoj. Dokud za to nedostala, strkala tam předměty dál, dokud se nespálila při vaření, sahala na hrnce a plotnu, dokud nedostala na parkovišti na prdel, chovala se vyloženě sebevražedně. Nedokáže vysvětlováním pochopit, tady se ti něco stane. Jsou to pro ní jen abstraktní pojmy, které nebere vážně. Taky jsem si říkala, že děti nikdy bít nebudu, ale ráda bych, aby se dožila dospělosti ... Druhé stačilo vynadat a říct, že se do zásuvek nic nestrká a už se o to nezajímala. Řeknu tady jezdí auta a drží se u mě jako klíště. Proto říkám, že každé dítě je jiné a to že některé děti fungují na domluvu, nerovná se tomu, že to tak je u všech a srovnávat to s násilím ve vztahu je přehnané.
@cherie24 srovnávání je naprosto na místě, je to totéž. Bohužel, v lidech je to zakorenene, že je to v pořádku. Ale není
@cherie24 Pro mě jedna přes plínu násilí je. Když rodič plácne dítě, protože mu neumí jinak zabránit v jednání, které se mu nelíbí, je to výchova, když batole plácne jiné ze stejného důvodu, je to agrese, dělá se na něj tytyty, to se nedělá. Také mám jedno kamikadze dítě, pro které ne není odpověď, v zásuvkách máme krytky, plotnu jsme názorně otestovali, u silnice, když blbne, chytím za ruku a nepustím a je mi jedno jestli je to batole, skoro předskolačka či prvňák, ať si řve jak tur půl cesty, ale zajistím jim tím bezpečí a oni pochopí (někdo dřív někdo později), že u aut volný pohyb jen když dodržují pravidla. Fyzicky zakročit v případě ohrožení je v pořádku, ale proč ponižovat dítě plácáním a bitím? Hledat jiné cesty je s některýma dětma sakra těžké, protože nás to nikdo neučil, ale jde to, ale to by bylo na sáhodlouhou debatu.
@cherie24 Všem uvedeným situacím lze předcházet a eliminovat rizika. Do zásuvek dát záslepky (a klidně mít jednu vždy po ruce v kabelce) a potřebu do nich strkat věci saturovat zapojováním spotřebičů pod dohledem, při vaření mít dítě v učící věži na druhé straně kuchyně (ale to spálení mi nepřijde od věci, to je prostě přirozený důsledek, ne jako bití), na parkovišti dítě mít v autě v autosedačce a pak s ním jít za ruku/mít ho v košíku. Prostě si tady přiznejme, že po násilí sáhne jen člověk, který prostě nezvládá situaci jinak. Chápu, že to někomu může v ojedinělých situací ujet, ale nechápu tohle alibistický obhajování fyzických trestů. Vždycky je jiná cesta. Taky jednu nefláknu manželovi, když mě rozčiluje.
@lvl16 tak doma záslepky dám, ale všude jinde? I v dětských hernách nejsou záslepky. A u návštěv? My třeba jezdíme pomáhat starším generacím, kde tedy člověk nesedí a nekouká 120% času na dítě, ale pomáhá. V těchto domech je starší elektrika bez chráničů a strčení předmětů se rovná jisté smrti. Mám sebou tahat všude balík záslepek a u každé návštěvy jim oběhat dům? A ano, za předpokladu, že mám pokaždé volné ruce, tak můžu dítě všude držet. Ale když má člověk ještě k tomu mimino, tak to zas tak jednoduché není. Samozřejmě hodně věcem předcházím, viz třeba to posazování dětí do auta, do košíku, do kufru, ale všechno nejde 100% . A kdyby mi moje dítě zabila elektrika nebo přežehlilo auto, tak pocit toho, že jsem jí nikdy nedala na zadek, by mě teda u srdce nehřál. 🙂 Za vztekání nebo fackování se mezi dětmi/ sourozenci nikdy netrestám, to jsou emoce a ty se učí ovládat, ale když jí 30x řeknu, že do zásuvky se nesahá a přesto ji od tud několikrát za hodinu výhodím, tam to řeším jinak. Ano, nejspíš jsem v tu chvíli tyran, ale priorita pro mě je, že to pochopila a že se nezabije. 🙂
Tady se ta debata úplně zvrhla 😄snažím se samozřejmě vždy po dobrém ale vadí mi když mě dítě neposlouchá a moc dobře ví co něm chci. Jsem máma tyran co plácne přes zadek i přes ruku a ano spoustě věcí se dá zabránit ale ne všemu na 100 procent a ano pokud je děti už víc o to je to těžší a potřebuji aby.me děti poslouchali. Například malej na odrážedle poslouchá vi ze na mě musí čekat a nesmí ujíždět a najednou dostal skrat a z prudkého kopce ujel..manžel na něj řval stůj a neposlechl vlail za ním a řval na něj...až zastavil tak dostal na prdel. Já v šoku že bude mrtvej ví že tohle dělat nesmí kdyby spadl nebo to sjel úplně dolů kde jsou koleje tak nechci předvídat co by se mohlo stát...takže ani teď už zase hezky na provázku a jednou ujede a je bez odrážedla. Prostě musí poslouchat
A to je zrovna krásný příklad s tím odrážedlem 🙂 Nádherný přirozený důsledek! Nerespektuju bezpečnostní pravidla, nemůžu volně jezdit. O výprasku už druhý den neví, ale že nezastavil, kdy měl, mu každou další procházku připomene to, že musí být na šňůrce. Jen tak mimochodem z čiré zvědavosti (fakt to neberte jako útok či manipulaci, opravdu mě to zajímá), jak chcete syna odnaučit, že vás v ráži plácá, když jako rodiče, které cca do 6 let nekriticky kopíruje, děláte totéž?
@lenerka1 jo tak to netuším, je mi jasný že kopíruje mě 😄minule mě něco spadlo na zem a on mě placl přes ruku 😄
@lenerka1 ani třeba nevím jak ho naučit aby poslechl bez toho aniž bych na něj musela zařvat řeknu to 10x normálně i hezky poprosím a nic stačí zařvat a je to hned... samozřejmě se mi to nelíbí ale jinak neposlechne 🤷
Těžko radit, děti nemají v programu poslouchat, ale napodobovat. U nás pomáhá, že co chci, aby dělaly, sama často dělám i směrem k nim (zdravení, děkování, omlouvání se, ale i čištění zubů, úklid, nošení čepice v zimě apod.), co nechci, aby dělaly, nesmím dělat ani já (plácání, hádání se, jíst nezdravé jídlo, skákat do řeči atd.). Jinak snažím se instrukce neříkat 10x (děti pak nevnímají, však máma to ještě zopakuje, tak proč to dělat hned), ale max. 3x - poprvé upozorním, podruhé doplním o důsledek (ne trest), který nastane, potřetí jednám např. 1. Voda musí zůstat ve vaně, na podlaze na ní může někdo sklouznout. 2. Stop cákáním, jinak tě budu muset vytáhnout z vany. (Konstatování bez výhružného tónů v hlase) 3. Vidím, že cákání vody ven je moc lákavé a mě se to nelíbí, pojďme dělat něco jiného (zároveň vypouštím vodu a vytahuju z vany). V krajní nouzi, ale fakt výjimečně (zavání mi to vydíráním), používám počítání do 5. Zastav cákání vody z vany, jinak tě budu muset vytáhnout, 1,2,3,4,5 a když pořád cáká, vytahuju. Je fajn si načíst o principech, jak některé typy komunikace fungují a co způsobují např. to časté opakování.
@lenerka1 třeba venku když jsme aby když řeknu stůj aby zastavil, aby mě neutíkal..třeba i ty balónky pochopil že nemůže mít vše a neznamená prostě ne. Já to mohu vysvětlovat říkat s klidem a když to nepomůže dat trest ale stejně potom bude následovat půlhodinový záchvat vzteku
@lenerka1 ano cakas z vany vodu to se nedělá ještě jednou a půjdeš ven a stejně to dělá, dobře vytáhnu to s histerii a budu čekat další půlhodinu než se uklidní
Ale v tomhle věku záchvat vzteku je v pohodě. To dítě nemá mentální kapacitu a vyzrálý systém seberegulace, aby své zklamání, naštvání, smutek nedávalo najevo. To ho my rodiče máme za úkol svým příkladem do puberty naučit 😉 Někde jsem četla pěknou myšlenku - pokud pravidelně děláme věci jinak, abychom rychle zastavili záchvat vzteku dítěte, naučíme ho, že čím větší cirkus dělá, tím snáze rodiče přesvědčí na to, co mu nechtějí dát, či aspoň na cenu útěchy. Takže pokud vím, že nechci řešit scénu, nechám dítě cákat (prostě pak budu vytírat koupelnu) a nic mu neříkám, když nejsem připravena dodržet, co řeknu. Jen tak si zvykne, že co máma řekne, tak platí a bude lépe reagovat i na stůj na procházce. Ale je to hodně komplexní, z pár útržků vytržených z kontextu tady na fóru se nemůže člověk naučit chápat chování dětí a upravit své reakce, aby to společně fungovalo. Skoro 8 let ležím v odborné i populárně naučné literatuře k výchově, psychologii, rodičovství, seberozvoj a pořád mám mraky témat, na kterých musím zapracovat, ať nám to s dětmi klape. PS: Je rozdíl trest a přirozený důsledek chování
Ono je i problem popsat zavadnost chovani jako “to se nedela”. Ale proc? Vadi to necemu? Nekomu?
Podle tebe sourozence vzal v pohodě,podle mě tam může být skryté zárleni.
Bojí se o sve místo v rodině,tak se snaží poutat pozornost právě tím,že "zlobí".
Musíš si vybrat,co chceš..buď mu řekneš budeš cakat,půjdeš z vany a pokud to udělá,fakt ho vyndas i s tím,že bude mít "hysterak". Nebo chceš mít "klid", necháš ho,ale pak mu zbytečně "nevyhrožuj",že půjde ven,když to nesplnís.
Odrážedlo bylo o zkoušce vašich Hranic.
Nemám to dělat,ale zkusím to a uvidím,co se stane..
Plus se mu asi i líbí jezdit s větrem o závod..
Zkusila bych najít místo,kde to bude bezpečné a tam ho nechala ,ať si jezdí jak rychle chce.
Já se snažím křiku a "výchovnym" vyhnout,ač to má člověk v sobě prostě zakořeněné z výchovy své,nechci to tak předávat dál svým dětem.
Podle mě se naučil,že az ten křik znamená mama něco chce.jak to říkáš 10 x dokola ,tak to vypouští, dokud nekřičis.
Zkus to třeba říct 3x ,pak důsledek.(Vyndej z vany,seber hračky,když s nima mlátí o topení).
Pokud je to život ohrožující situace,tak prostě nejdřív jednam,pak vysvětluji.
Autorko, na vysvětlování je vážně ještě malý. A obzvlášť pokud je v nějakém záchvatu, tak je vysvětlování úplně k 💩 v tu chvíli . 🤭 Popovídat si třeba zpětně, když už je "v klidu" , ale věčně a krátce, bez zbytečné omáčky kolem. Je fajn tam i přihodit nějaké pochopení, jakože ta hračka byla opravdu pěkná, ale nebyla naše. A moc to nerozmazávat dál. Musí se to naučit. Stejně jako se učí mluvit, tak se musí naučit, že není všechno moje a všechno nedostanu. Některé děti jsou ale bohužel vzteklejší a odhodlanější než jiné. 😃 Nevyhýbala bych se kolektivu úplně, ale určitě neuškodí to dočasně trochu omezit. Pokud je toho na dítě i na rodiče moc, nemá smysl se každou cenu družit. Akorát budete vynervovaní oba dva. 🙂