Je nervozita dítěte na veřejnosti normální?
Zdravím maminy, chci se zeptat na vaše zkušenosti. Mám syna 3 roky. Velmi šikovný kluk. Co mě ale trápí. Dnes byl poprvé na karnevale, byl z toho takový nesvůj prvně, ale líbilo se mu tam. Než se aklimatizoval, tak různě propínal ruce, poskakoval na špičkách, zatínavě se smál, popobíhal stylem jako když se dělají nůžky v gymnastice atd.. často se plácá rukama do těla. Já nevím, mě to přijde že vždy vypadá jak s nějakým postižením skrz tyto projevy. Pak se aklimatizoval a dobrý. Doma když dojde návštěva nějaká nová tak je taky takhle výraznější v těch projevech. Nevim jestli je to normální, jiné děti to tam nedělali. Chtělo se mi brečet a odejít. Pak jsme si to nakonec ale užili.
Hodně emocí, vjemů, to je normální
@jana5382 Promiň, ale tvoje reakce mě spíš zarazila. Tobě se kvůli tomu chtělo brečet a odejít, a přitom první věc, kterou napíšeš, je, že vypadal jako postižený? Máš zvláštní reakce.
@jana5382 Promiň, ale tvoje reakce mě spíš zarazila. Tobě se kvůli tomu chtělo brečet a odejít, a přitom první věc, kterou napíšeš, je, že vypadal jako postižený? Máš zvláštní reakce.
@hana_mikes ja vím že to zní zvláštně. Když měl necelý rok, sdělili nám, že může mít mozkovou dysfunkci. Prošla jsem si osychickým peklem. Bohužel to ve mě zanechalo takové pocity
@hana_mikes ja vím že to zní zvláštně. Když měl necelý rok, sdělili nám, že může mít mozkovou dysfunkci. Prošla jsem si osychickým peklem. Bohužel to ve mě zanechalo takové pocity
@jana5382 vyhledej odbornou pomoc, pokud máš takové pocity.
@jana5382 vyhledej odbornou pomoc, pokud máš takové pocity.
@hana_mikes jezisi kriste
Mám "postižené" dítě (píšu to úmyslně v uvozovkách, protože oba kluci sice mají diagnozy od lékaře, ale oba fungují v běžné škole a společnosti). Prosím, zkus udělat několik věcí:
1) oprosti se od toho, že dítě musí být vždy stejné, jako jeho vrstevníci. Tj "nevypadat blbě". Pokud to nezvládneš sama, jdi za odborníkem - sama píšeš, že máš důvod k traumatu v tomhle směru, tak ho řeš. Protože ani úplně zdravé a normální dítě nezapadá vždy... a teď tvůj pláč možná přehlédne, ale v pubertě mu může velmi ošklivě podkopnout nohy.
2) Máš velmi šikovné dítě: umí ve třech letech své emoce ventilovat způsobem, který nikomu neubližuje (plácání a "divné pohyby"). Možná to opticky nevypadá dobře, ale věř, že je to mnohem lepší způsob, než křičet, bouchat ostatní, nebo tiše trpět a pak nezvladatelně vybouchnout. Rozhodně mu tyhle projevy nezakazuj a nepotlačuj.
3) Pokud máš pocit, že ty pohyby jsou fakt "přes čáru", zkus mu pomoct lépe vnímat vlastní tělo. Obvykle se tím zabývá ergoterapie, v tomhle případě nejspíš smyslová integrace. Museli byste si hodiny platit samy, ale děti to obvykle baví a naučí se užitečné věci - vpodstatě na to jde koukat jako na individuální pohybový kroužek/osobního trenéra ve fitku.
... Nebo si pust pár videí na téma "mladá Američanka dostala nečekaný dárek" a zjistíš, že tvůj syn se chová úplně, ale úplně normálně...
@jana5382 ja to naopak chápu a z některých reakci tady si nic nedělej... ale myslím si taky, ze naprosto v pohode, některé deti jsou prostě nervózní a každý se projevuje jinak. Pamatuji si na nas prvni karneval, taky ve 3 letech a taky byl nervózní a trvalo, nez se aklimatizoval. Jako jestli máš fakt nějaké obavy, tak se můžeš svěřit dětské doktorce. Ale ja bych to nejak tragicky neviděla. Přijde mi to jako normální dětský projev nervozity.
@jana5382 ja to naopak chápu a z některých reakci tady si nic nedělej... ale myslím si taky, ze naprosto v pohode, některé deti jsou prostě nervózní a každý se projevuje jinak. Pamatuji si na nas prvni karneval, taky ve 3 letech a taky byl nervózní a trvalo, nez se aklimatizoval. Jako jestli máš fakt nějaké obavy, tak se můžeš svěřit dětské doktorce. Ale ja bych to nejak tragicky neviděla. Přijde mi to jako normální dětský projev nervozity.
@rikatoka děkuji, možná kdyby se tenkrát neřešilo co se řešilo, asi by mě tyhle myšlenky ani nenapadly
Mám "postižené" dítě (píšu to úmyslně v uvozovkách, protože oba kluci sice mají diagnozy od lékaře, ale oba fungují v běžné škole a společnosti). Prosím, zkus udělat několik věcí:
1) oprosti se od toho, že dítě musí být vždy stejné, jako jeho vrstevníci. Tj "nevypadat blbě". Pokud to nezvládneš sama, jdi za odborníkem - sama píšeš, že máš důvod k traumatu v tomhle směru, tak ho řeš. Protože ani úplně zdravé a normální dítě nezapadá vždy... a teď tvůj pláč možná přehlédne, ale v pubertě mu může velmi ošklivě podkopnout nohy.
2) Máš velmi šikovné dítě: umí ve třech letech své emoce ventilovat způsobem, který nikomu neubližuje (plácání a "divné pohyby"). Možná to opticky nevypadá dobře, ale věř, že je to mnohem lepší způsob, než křičet, bouchat ostatní, nebo tiše trpět a pak nezvladatelně vybouchnout. Rozhodně mu tyhle projevy nezakazuj a nepotlačuj.
3) Pokud máš pocit, že ty pohyby jsou fakt "přes čáru", zkus mu pomoct lépe vnímat vlastní tělo. Obvykle se tím zabývá ergoterapie, v tomhle případě nejspíš smyslová integrace. Museli byste si hodiny platit samy, ale děti to obvykle baví a naučí se užitečné věci - vpodstatě na to jde koukat jako na individuální pohybový kroužek/osobního trenéra ve fitku.
... Nebo si pust pár videí na téma "mladá Američanka dostala nečekaný dárek" a zjistíš, že tvůj syn se chová úplně, ale úplně normálně...
@cilkat děkuju 🙂 moc hezky napsané
Plácání rukama do těla či stehen, to snad dělá každé dítě, ne? Je nesvůj v cizím prostředí, neví, jak s tím naložit.