Kdy zvládáte uvařit?
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale připadám si trochu neschopne. Máme dvě děti. Starší 2 a třičtvrtě roku a mladší 9 měsíců. Se starší už je to v pohodě, ale s mladší nejde vařit. Vyžaduje pozornost, sápe se po mě. V učící židli vydrží chvíli. Ráno bych si klidně přivstala, než se děti vzbudi, jenže jak se od mladší hnu, už se budí taky. První spánek přes den má až před obědem, takže to je pozdě začít vařit. Při odpoledním spánku jsme většinou někde venku a večer děti usínají az okolo 9 a to už nemám sílu jít vařit. Takže se snažím vařit rychlovky na 2-3 dny, ale štve mě to. Ráda bych měla na vaření klid a uvařila pořádné jídlo, třeba i polévku, ne jen hlavní jídlo, občas bych ráda upekla... Jak to máte vy?
Mám 2 kluky (3 a 3/4roku a 10m). Mladší je mamánek aktuálně se separační úzkostí 😬 Ráno jsme vzhůru od 5ti, takže přivstat si nepřipadá v úvahu. Vařím buď dopoledne, když mladší spí. Ale často spí jen 30 min, to stihnu tak oškrábat brambory nebo dát maso do trouby. To jsou pak rychlovky.
Snažím se mít uvařeno od večera, když kluci usnou. Starší chodí spát teď kolem 20, mladší dřív. Ale každý večer se mi u sporáku taky trávit nechce...
Ještě je super učící věž. Tam mladší taky chvíli vydrží, tak se něco dá udělat.
Vařím jednoduše a na víc dnů, typu spagety, polevky, zapečené brambory, pečená ryba, cokoliv zapéct, upect kuře. Žádné vyvařování. A určitě alespoň 2 x týdně jíme z restaurace. Vaření nesnáším, ať už s dětmi nebo bez. Akorát s dětma za zadkem je to ještě větší opruz.
Ahoj, já jsem začala víc vařit, až když dcera z příkrmů přecházela na "naši" stravu, tj. kolem 1r. Pořídila jsem jí učící věž, kde si postává, nebo kouká z ní z okna, nebo na mě, co dělám na lince. Občas si odběhne, někdy zakrámuje v šuplíku, někdy prostě musím odložit vaření a jít jí něco přečíst. Obecně moc vařit neumím, jedu podle jednoduché dětské kuchařky, tuším z 60.let, a vařím jen snadná jídla. Omáčky a něco složitějšího jen o víkendu, když je doma přítel a Fanču zabaví kdyžtak on.
Deti mam 4 a 2 roky. Vařím,když de vrátíme z venku. 11-12. Za holku je uvaření. Starsi se zabaví sám,mladší je pořád u mě. Tak vaří se mnou,nebo míchá v hrnci na zemi vareckou apod.....Polívku stacim tak jednu v týdnu,večer,kdy je doma manžel. Upéct také až večer....
Mám už větší děti, ale dopoledne pracuji, takže se synem je manžel, který nevari, jen čaj 😂takže vařím vždy večer, ale chodím pozde spat, takže mi to neva. Od malinkych děti když už byly dvě, jsem si dělala přípravu večer, třeba nakrajela maso, zeleninu. A pak jsem dodelavala s detma, oni si hrály s bramborami a já kuchtila. Často jsme ale byly pryč, návštěvy, výlety, kroužky, tak jsem také vařila večer. Jo a s detma jsme si koupila tlakový hrnec pravé na omáčky ,hovězí maso, je to mekkoucke, rychle.
Klid na vaření mám až od doby, kdy si děti začaly spolu hrát. Pokud se teda zrovna neperou.😀 Řeším to většinou tak, že třeba napeču víc masa, něco hodím do rizota, něco nechám na plátky a dám různou přílohu. Mám jídlo na 3 dny. Některá oblíbená jídla vařím ve větším, ale vždycky se snažím na 2 dny pokud to není extra rychlovka. Nebo jsem třeba dělala vepřové na paprice a do zbytku co se nesnědlo zamíchala zelí (segedin)...To mi zatím přijde jako nejlepší řešení. Složitá jídla dělám jen občas, i když vařím ráda, ale vadí mi, že na to nemám klid. Pokud je fakt blbej den, pustím dětem pohádky/půjčím mobil. Dřív bych to neudělala, ale nervy mám jen jedny. 😉Ale většinou není potřeba...
Vařím vždy hned ráno po probuzení. Dám jim snídani a pak si hrají a jsou nejhodnější. Před polednem už jsou na zabití, to už bych neuvařila. Ráno to prostě jistí. A vařím na dva dny. Jeden den polívku a druhý den druhé. Nikdy nevarim obojí v jeden den. Mezitím tak 2x za týden nějaká buchta nebo koláč a teď ještě zavařují věci ze zahrádky. Všechno jde
Záleží na dítěti. Pokud se dítě samo nezabaví, tak i špagety s kečupem budeš vařit blbě. Když má někdo dítě, které se zabaví samo klidně na hodiny, tak není problém ani svíčková s knedlíkem. Většina podobných diskuzí končí tím, jak jsou matky dokonalé a nechápou, že někdy opravdu je problém uvařit - vždyť je to přeci otázka 15 minut 😖 (a úklid dalších 10 😅). Jedna diskuze na podobné téma tu byla a výsledek byl celkem vtipný, určitá část matek vlastně nechápala v čem je problém. Vždyť uvařeno máš za 15-20 min. Když jsem se ptala co za jídla vaří, tak mi žádná neuměla odpovědět 😂.
U nás je to různé. Někdy uvaří pomalý hrnec přes noc, někdy spáchám nějakou rychlovku a dost často objednáváme. Uvařit na 2 dny se mi většinou nepodaří a i když ano, tak to stejně do druhého dne nevydrží 😀. A jedno jídlo tři dny jíst nechceme, takže stejně vařím jen jednorázově. Učící věž nemám a nechci. Když syn spí, tak nevařím a neuklízím, protože se nehodlám připravit o jedinou chvilku klidu.
Za sebe musím říct, že hodně záleží i na věku. S miminem se to zvládne celkem dobře. Nosítko na vaření radši ne, to si říká o průšvih.
Já mám zatím jedno a druhé čekáme. Když byla úplně malá vařila jsem jen večer, když byl chlap doma. Když nedorazil, jídlo prostě nebylo. Na zádech být nechtěla v šátku a vařit jsem se s ní bála, když byla vepředu. Teď se to dalo, ale co jsem těhotná, tak mě zachraňuje to, že mamka partnera pracuje v jídelně, takže odebíráme jídla z jídelny. Mě to třeba náramně pomáhá a celkem mě i překvapilo, jak se tam jídlo zlepšilo od mých dětských let 😀 Ale třeba švagrové manžel řekl, že to jíst nebude a ke 2 dětem ještě i vaří každý den. A občas si to ulehčuju tím, že jedeme k babičkám na jídlo, najíst se ven, chlap jí venku a my si třeba uděláme jen nějakou rychlovku s malou. Partner už z nároku každodenně navařeného jídla taky slevil, původně si představoval ženu, která mu donese teplé jídlo na stůl hned jak dojde z práce, teď se jemným hlasem ptá, jestli máme něco k jídlu a jestli se může najíst 😄
@journals Tak ono se vážně dá uvařit za pár minut, ale otázka je, kolik peněz má dotyčná k dispozici, jak náročné má strávníky a jestli dřív vařila nebo začala až na MD. Třeba taková koupená smažená cibulka je při vaření bomba. Žádné krájení, smrad v kuchyni, ovšem za 500g 70 korun. 😐Taky se vyplatí mít předem hotovou jíšku v dobře uzavřené nádobě a jen odebírat. Omáčky jsou pak o 10 min ryvhleji. Upéct maso je taky skoro bez práce. Různě namarinovat, případě péct rovnou různé druhy masa zároveň a je jídlo na víc dní. Potom příloha už je rychle. Když vařím brambory, půlku odeberu, zbytek vařím dál a udělám rovnou kaši. Když vařím knedlo vepřo zelo, používám zelí ze sklenice, chutná nám to i tak. Kynuté těsto mi míchá pekárna,takže mně se vyplatí i knedlíky,pak řeším vlastně jen nádobí,které počká. Posledně jsem dělala holandské řízky v troubě. Smažení se vyhýbám kvůli úklidu. Fakt je, že jsem se přestala snažit o jídlo jako z Alcronu, na to teď nemám náladu. Ráda vařím,ale potřebuju klid. Manžel do práce na jídlo nechce,že mu ode mě chutná, takže určitě ani tak to zlé není, ale svému tátovi bych třeba vařit nemohla, ten musí mít všechno perfektní. 😉
Já mám syna 5mesicu a druhého 9let.... Vařím po večerech, když přijde chlap.. Miminko je neodlozitelne a uknourane, takže pořád na rukách a dojít si na WC je jak výprava na Mars. Polévku jsem snad vařila jako těhotná naposledy... Vari se Rychlovky na víc dní, v podstatě dokola ta samá jídla, mě je to fuk, hlavně, že mám co do huby. Navíc mě potřebuje i ten devíti lety... Teď bude škola a masakr, vůbec nevim, jak to dám... Miminu teď rostou zuby a já spím v noci tři hodiny, teď usínám za kočárem.... Od září, učení, úkoly, vozeni do školy, už teď mám hrůzu, jak s tím miminem vstanu, když spím tři hodiny 🤦🤦🤦😰😰😰
Já mám 2 děti (3r a 0,5r nyní) a vařím tedy pořád, 2x denně, občas i něco upeču nebo dělám domácí zmrzlinu. Vaření mě většinou neba, ono taky vymýšlet pořád něco nového po 3 letech doma, snažím se o dost pestrou stravu, plus do toho zamíchat domácí chvilkové megaúrody či zásoby (nakupujeme ve velkém méně často)... Vařím většinou do 20 minut, dlouhé vyvařování české kuchyně ani neumím, maso nemáme tak často (z ekologického hlediska). Dcera už se dlouho umí zabavit sama, je to naštěstí tehle typ dítěte od narození. Syn většinou spí nebo ho taky nějak zabavím, případně manžel.