Panika z plánovaného třetího dítěte. Jak to zvládnout?
Můj partner od první chvíle, co jsem otěhotněla všem a všude vyprávěl, že budeme mít 3 děti. Ač to můj sen někdy nebyl, tak po x letech, co jsem to stále slyšela, jsem se s tím vlastně sžila i já. 😃 Pořád bylo spoustu času a najednou duben by měl být ten čas, kdy počít třetí miminko, pokud mají děti na sebe navazovat. Najednou mi přijde, že nás místo radosti přepadla panika. Oba dva. Partner teď už miminko vlastně ani nechce, ale zároveň je každý měsíc zklamaný, že jsem to dostala. A já mám dost obdobné myšlenky. Spíš u mě převládají pocity, že to nemůžu zvládnout. Že už se 2 dětmi je všude příšerný bordel, chaos a řev. Když někam jdeme, vždycky to bojkotuje aspoň jedno z dětí. Jakmile začnu vařit nebo cokoliv dělat, tak najednou obě děti pořád něco potřebují. Zapnu sporák a už to jede mami čůrat, mami kakat, rvačka, smrkat, čůrat, další rvačka, kakat druhá, smrkat, až si říkám, že to ty děti snad dělají SCHVÁLNĚ a jak bych to jako dělala ještě se třetí!!! Kamkoliv jdeme, chodíme pozdě,protože jakmile dojde na odchod tak mami na záchod, mami polila jsem se, mami plyšáka, mami hračku, kterou nevím kde mám, scéna nejde mi oblíkání, tlačí mě ponožka v botě, tyhle boty nechci. To si taky říkám, že mít ještě třetí, tak už nikdy nikam neodejdeme. Taky mě začínají přepadat strachy, abych z toho vyšla v pořádku já i miminko. Co bych dělala, kdybych třeba musela být měsíc v nemocnici nebo měla rizikové těhotenství a jakmile si v řekneme, že se na to vykašleme, tak mě to ale vnitřně hrozně mrzí, že už další miminko nebude. Jsem blázen? Protože já si tak připadám. 😫 Panikařím z představy třetího dítěte i z toho, že by nebylo.
Stručné shrnutí
- Diskuze doporučuje odložit rozhodnutí o dalším dítěti na půl roku až rok jako konkrétní způsob, jak snížit paniku a získat čas na promyšlení.
- Praktická řešení navrhovaná v diskusi zahrnují domluvu s partnerem na konkrétních rolích při odchodech (kdo má co na starost) a zvýšení časových rezerv před odjezdem.
- V diskuzi se objevily konkrétní návrhy administrativně/organizační povahy, například prodloužit rodičovskou dovolenou na čtyři roky, aby rodič získal více času na rozhodnutí.
Nejčastější otázky
Q: Jak dlouho si dát čas, než se rozhodnu pro další dítě?
A: V diskuzi rodiče konkrétně doporučovali pauzu „půl roku - rok“ jako realistickou lhůtu pro zvážení, alternativně někteří navrhují počkat, až budou děti starší (příklad uvedených rozestupů: 5 let a 2,25 roku).
Q: Jak lépe zvládat každodenní logistiku s více dětmi při odchodech z domu?
A: Praktická doporučení z diskuse zahrnují sestavení jasného rozdělení rolí pro odchody (kdo má co na starost) a plánování větší časové rezervy před odjezdem.
Q: Pomůže větší rozestup mezi dětmi snížit stres rodičů?
A: Některé příspěvky uvádějí, že větší rozestup (např. 3–5 let) usnadní péči a rodičovství, zatímco jiné rodiny s rychle po sobě narozenými dětmi (příklady z diskuse: děti 6, 8 a 10 let; nebo 8, 5 a 3 roky) popisují konečný pozitivní výsledek, takže praxe se liší podle rodiny.
Q: Co dělat, když mě děsí myšlenka znovu otěhotnět kvůli zdravotním nebo psychickým obavám?
A: V diskusi se objevily konkrétní sdílené zkušenosti s komplikacemi v těhotenství a s opakovanými potraty (zmíněn potrat v 10. týdnu a další následné potraty u jedné ženy), rodiče proto doporučují dát si čas a případně konzultovat rizika s lékařem před plánováním dalšího těhotenství.
Q: Jaké výchovné přístupy fungují v rodinách s více dětmi?
A: V diskuzi jsou konkrétně zmiňovány přístupy jako „respektující výchova“, „dohody místo příkazů“ a „kontaktní výchova“; někteří rodiče uváděli, že děti v početnějších rodinách dříve přebírají zodpovědnost za své věci.
Q: Lze prodloužit rodičovskou dovolenou jako způsob, jak získat čas na rozhodnutí?
A: Ano, v diskusi bylo přímo doporučeno „prodlužit rodičák na čtyři roky“ jako konkrétní praktickou možnost získat více času před rozhodnutím o dalším dítěti.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je běžně doporučováno odložit rozhodnutí o třetím dítěti a nejprve si to ujasnit s partnerem.
- Většina diskutujících souhlasí, že péče o další dítě zvýší nároky na čas, prádlo a organizaci domácnosti.
- Doporučení zahrnují konkrétní organizační kroky: rozdělit role při odchodech a plánovat časovou rezervu.
Sporné názory
- Někteří rodiče tvrdí, že třetí dítě výrazně zvyšuje chaos a stres; jiní rodiče tvrdí, že třetí dítě přinese velkou radost a sourozenecké vztahy se stanou „úžasnou partou“ (příklady rodin v diskuzi: děti 6, 8 a 10 let; nebo 8, 5 a 3 roky).
- Někteří doporučují výrazné prodloužení odstupu mezi dětmi; jiní preferují rychlé pořizování dětí bez velké pauzy.
Otevřené otázky
- Jak spolehlivě zjistit, zda je pár emocionálně a prakticky připraven na další dítě?
- Jakým způsobem dlouhodobě ovlivní rodičovu psychiku rozhodnutí mezi dvěma a třemi dětmi?
- Jak velký rozestup mezi dětmi je z hlediska rodinné spokojenosti optimální?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
prodlužení rodičovské dovolené na čtyři roky, pauza „půl roku - rok“ před rozhodnutím, plánování odchodů (kdo co má na starost, časová rezerva), respektující výchova, kontaktní výchova, přenášení zodpovědnosti na děti
Místa a osoby
žádné
@antoinet
@okapia ženy děkuji za hezké odpovědi. S partnerem jsme o tom mluvili a vlastně se oba bojíme toho, že by na ty děti bylo málo času. Že bychom jim mohly dát více času a všeho, když budou jen 2. Já se zas bojím těch prvních 3 let, těhotenství jsem si nikdy nijak zvlášť neužila, porody hrůza a do 2 let je to šílený zmatek. Od těch 2 let už mi přijde taková pohoda. Dáme si čas do léta a uvidíme. Je fakt, že co už je sluníčko a můžeme trávit čas venku, ta psychika je na tom taky mnohem lépe ❤️ čas nás sice moc netlačí, ale ráda bych to dětské období zfoukla naráz a pak už si spíš užívala a vedla děti k aktivnímu životu. 🙂
A pro všechny, není to jen trapný stereotyp, který jsme si předsevzali jako bezdětný pár. Když přemýšlím nad tím, že už další dítě nebude, opravdu mě to uvnitř bolí. Ale zároveň se obávám toho, abych nás nepřecenila. Když se koukám na ty děti, jak si hrají a co všechno vymyslí. Stále nás dokáží překvapovat, v dobrém i zlém, tak si říkám, že by to bylo krásné, mít tolik radosti. Ale v těch horších dnech si zas říkám, že ani náhodou. Bojím se, že bych to nezvládla nebo že už té lásky a štěstí máme dost a jestli už třeba nemáme vybráno. Jestli to ještě pokoušet na potřetí. Kdyby mi někdo donesl už hotové malé miminko, brala bych ho hned s láskou a radostí, ale bohužel to takto nefunguje. 😃
Jen k tomu jestli si děti vyhrají - u nás absolutně NE 😀