Selhaly mi nervy a křičela jsem na dítě. Jak dál?

Dneska jdu do anonymu protože se za sebe fakt stydím ale jsem taky jen člověk... Naše dvouletá dcera v poslední době fakt zlobí ale fakt neskutečně. Kolikrát už fakt nevím co s ní.. opravdu se držím, snažím se řešit problémy po dobrém. Joo občas mi prostě rupnou nervy a dostane po zadku ale nic hrozného (nejsem zastáncem bití). Jenže v poslední době je toho na mě fakt hodně ( problémy domy, zdraví, škola, aktuální finanční situace) a dneska jsem fakt cítila úplný psychicky zkrat. Celé ráno bylo celkem ok, po obědě šla spát... Slíbila jsem jí že pojedeme k babičce vlakem. Hodinu před odjezdem jsem s ní Šíleně bojovala, u všeho se vzteká, nenechá se obleknout.. když jsem jí oblékala bundu začalo to gradovat. Šíleně začala zuřit, tak jsem jí třikrát lupla po zadku s tím že takhle teda ne a že mám toho už plný zuby... Samozřejmě křik (i když přes ty hadry to nemohla ani cítit) ale byly jsme obě úplně mimo.. No zkrátím to... vlak nám ujel, dítě uřvané, vzteklé. Sedáme do auta a úplně černo před očima... Začala jsem křičet na celý auto ale fakt jako že hrozně na hlas,😶, že už mě to všechno sere, že už nemůžu, kurvaaa, na malou jsem začala že je spratek a že pro ní dělám všechno a co za to mám. Kopání, kousání, řvaní,... Trvalo to asi dvě minuty.. Malá plakala a já začala taky. Po 5min jsem zastavila a šíleně plakala, bylo mi to líto, jsem na sebe nasrana. Omlouvala jsem se jí . Teď se cítím al hrozně. Nikdy se mi to nestalo. Nikdy jsem na ní tolik nekřičea. I přes to, že jsem na ní byla vždy hodná se ke mě chová kolikrát tak vzteklé, že ani nevím kde se to v ní bere. Máme jinak klidnou domácnost. Opravdu se to stalo poprvé 🙁🙁. Teď mám ale strach zda to nebylo moc. Zda jí to nemůže nějak ublížit 🙁 věřím že pro ní to musel být fakt emoční zážitek 🙁🙁🙁 řekněte mi, že nejsem jediná komu takhle selhaly nervy... 😔😔 Jsme z toho fakt v háji 😶 celou dobu se k ní teď tulim ale je vidět, že není úplně vůči mě ok ... Odtahuje se ode mě 😓