Už nevím, co si počít se synem a jak se k němu chovat. Co pomohlo u vás?

Mám doma dva kluky, starší 4,5 roku, mladší 2 roky. Jsem na pokraji sil kvůli staršímu, vůbec nevím, jak na něj, jak s ním komunikovat. Zvažuji konzultaci u dětské psycholožky, aby mi poradila, jak jednat s vlastním dítětem.. zkouším ale i tady toto forum, je možné, že zjistím, že je jeho chování pro tento věk normální.
Co denně řešíme? Snad 30 výbuchů mixu lítosti, vzteku, vzdoru. Něco chce, já mu vysvětlím proč to mít nemůže (např. dnes ráno chtěl místo snídaně zmrzlinu), začne kvůli tomu brečet a fňukat. Člověk musí strašně pořád vážit slova, aby se nerozbrčel kvůli prkotině. Případně aby se nezačal vztekat. Kdyby to bylo párkrát za den, ale mám pocit, že je to pořád! Ráno jsme půl hodiny vzhůru a už máme za sebou několik scén, já se ještzě nestihnu vyslíknout z pyžama a už jsem utahaná, jak po celém dnu.. viz dnešní ráno ptám se ho co bude chtít na snídani (nabídnu, že nachystám cereálie), místo toho, aby mi řekl, že na ně nemá chuť, začne fňukat, brečet, pobíhat po obýváku.. ne že by řekl, já na ně nemám chuť, nemáme něco jiného. Takže se musím doptávat, proč brečí, zjistíme že kvůli snídani. Takže mu nachystám něco jiného, když to dostane na stůl, začne brečet, že chce cereálie.. já vím, pro někoho kravina, ale já tohle řeším opakovaně každý den a jsem ve stavu, že jsem na vlastní dítě už naprosto alergická. Pokud po něm něco chci, na všechno mi odpovídá "ALE" a důvody, proč to nejde. Do toho, kdžy po něm něco chci, musím to opakovat třeba pětkrát a to už vlastně křičím, jinak reaguje výjimečně. Nápady na motivaci mi dochází. Dřív fungovala tabulka s trestnými puntíky a naopak srdíčky za odměnu. To už efekt ztratilo.
Čekala jsem, že takové potíže budu řešit s mladším, který má dva roky a období vzdoru, ale oproti staršímu je to procházka růžovou zahradou. Jo, taky umí vyzuřit, ale za pět minut je klid.
Před nějakou dobou byly na staršího syna i stížnosti ze školky, že prý je agresivní vůči ostatním dětem, háže po nich hračky, je hlučný. Doma nějaký problém s agresivitou neřešíme. K mladšímu bráchovi se chová pěkně, občas se naštve, když mu vezme hračku nebo mu zboří stavebnici, kterou staví, což i chápu.
Prostě nevím, jak z toho ven, jak mu pomoci.. člověk to zkouší vlídně, ale mám pocit, že to jej jen horší, že ho to jen podpoří v nějaké jeho lítosti. Že se dokáže vzpamatovat jen když začnu na něj být trochu ostrá, ale to nechci. Řešil jste někdo doma podobné potíže? Co pomohlo?