Co děláte přes den?
Ahoj mámy,
mám doma tříměsíční miminko a přes den prostě nespí. Respektive když spí, tak jen na mě. Šátek, nosítko, hojdavak nesnáší. Zkoušela jsem všechno a upřímně už mi veškeré rady lezou krkem. Večer je samozřejmě přetažená a uspávání trvá věky. Neskutečně mě to vyčerpává...
Vím, že je to normální. Ale - co doma děláte, když dítě nespí? Můj den je složený pouze z přebalování, krmení, frustrujícího uspávání a hraní s malou. Od rána do večera. Každý den. Manžel přebírá malou cca od 18:00.
Bude mi ke štěstí stačit, když mi napíšete, že v tom nejsem sama. Že je to normální. Jen vydržet.
Děkuju moc ☘️
V kočáře spí? Pokud jo, tak dvě velký procházky denně. Jinak 3-6m jsou za mě nejlepší věk, nezdrhne, nikam nevleze, z novorozence už vypiplaný.
Je to fakt těžký, člověk má pocit jsem doma chci dělat to a to, ať už úklid nebo nějakou práci, seberealizaci. Zpětně teď hodnotím, že jsem se měla na vše vykašlat a jen prostě být s miminem. Však nic neuteče. Ale v tu chvíli mi to přišlo prostě frustrující a potřebovala jsem něco dělat. Já teda jezdila 2x denně kočárem. Byla to paráda. Člověk se provětral, pročistil hlavu, protáhl tělo. Ale pak doma jsem chtěla něco dělat a miminko to vidělo jinak.
Chodila jsem ven s nosítkem. Moje dcera byla od malička fajnšmekr a spala jenom při chůzi o rychlosti alespoň 5km/h a aspoň mírně do kopce, což mu v jejím roce přivodilo největší štíhlost v mém dospělém životě, pobyt mi venku mi zachránil duševní zdraví (ale že mělo mezi 0-6 měsíců dost namále)…
Upřímně, s takhle malým miminkem jsem se prostě podřídila jemu. Takže jsem trávila čas buď chozením s kočárkem, v něm spal prvorozený rád a radost z toho měl i lese, že jsme chodili minimálně dvakrát denně do lesa. Prostřední denní spánek jsem pak trávila v pololehu na gauči obklopená pitím, jidlem, knížkama a s ovladačem na dosah, zatímco on na mě spal. Proč si děláš násilí, jestli spolehlivě spí na tobě, tak ji nech spát na tobě.
S kočárkem teď parádu neuděláme. Už se jí tam nelíbí...
Snažím se opakovat větu, že jsem tu teď pro ni, a to je nejdůležitější. Ale mám pocit vězení. Jsem jen doma. Chtěla bych alespoň večer jít na procházku, ale chybí mi energie a vlastně pak už jen pláču. Vyčerpáním. Jakousi bezmocí. Pluju jen v mlžném meziprostoru...
Poslouchám ale podcasty. Ty mě zachraňují při uspávání. Abych měla i jiný stimul. Je to těžké. Život bych za ni položila, zároveň jsou ty krásné pocity zahrabené pod tíhou vyčerpání.
Děkuju ženy za vaše zkušenosti ❤️
Vim, jak strasne je to vycerpavajici, ale jako vse ostatni, je to jenom faze. Velky spavec z ni asi nebude, ale lepsi to bude.
Jedina moje rada je doma nedelat nic krome prebalovani, krmeni, uspavani a hrani. Vsechno ostatni pocka, par domacich praci se da zapojit do hrani, zbytek holt nebude. Jestli spi na tobe, tak proste bezte spolu spat. U malych deti plati, ze cim vic spi, tim vic spi a cim min spi, tim min spi.