Začít po rozchodu s dítětem znovu v rodném městě?
Ahoj, budu moc ráda za nezaujaté názory lidí, kteří třeba řešili podobnou situaci.
Před několika lety jsem se kvůli partnerovi přestěhovala z Prahy na Moravu do menšího města (cca 5 000 obyvatel). Máme šestiletého syna, který letos nastupuje do první třídy. S partnerem jsme se rozešli a najednou přemýšlím, kde vlastně chceme se synem žít.
Srdcem pořád cítím jako domov Prahu. Žije tam moje rodina, kamarádi a mamince je už 73 let. Čím je starší, tím víc mám pocit, že bych jí měla být nablízku a pomoct jí. Vlastně jsme za ní stejně téměř pořád jezdili.
Máme navíc možnost bydlet u maminky v rodinném domě a syn by mohl nastoupit do školy, která se mi moc líbí a o které si myslím, že by mu vyhovovala.
Na druhou stranu jsme si za ty roky na Moravě vybudovali zázemí, syn to tu zná a pro dítě mi přijde malé město v mnoha směrech skvělé – klid, bezpečí, příroda, všechno blízko. Opravdu vidím, že i tento život má spoustu výhod a nechci říct, že je jedna varianta správná a druhá špatná.
Jenže já sama se pořád nedokážu úplně sžít s maloměstským životem. Chybí mi kultura, kavárny, akce, možnost jen tak někam vyrazit, pestrost a celkově ten městský život. Přijde mi, že na malém městě se lidé mnohem víc znají, řeší a pomlouvají jeden druhého, a to mi není moc blízké.
Zároveň si ale říkám, jestli není rozumnější zůstat tam, kde už máme zázemí a jistotu. Bojím se ale, že pokud zůstanu, bude mě to stejně podvědomě pořád táhnout zpátky do Prahy a jednou si budu vyčítat, že jsem ten krok neudělala.
Prosím, otázku bývalého partnera neřešte- případné stěhování není z jeho strany překážkou, pracovní možnosti má flexibilní.
Zajímaly by mě hlavně zkušenosti lidí, kteří řešili něco podobného:
* Přestěhovali jste se s dítětem kolem šesti let do jiného města?
* Jak to děti zvládaly?
* Litovali jste někdy, že jste zůstali, nebo naopak že jste se přestěhovali?
* Co byste dělali na mém místě?
Budu moc ráda za vaše zkušenosti a názory. Třeba mi pomůžou podívat se na celou situaci z jiného úhlu.
Stěhovali jsme se z Prahy na Moravu, když bylo staršímu deset a čekala jsem mladšího. A bylo to náročnější v tom, že musel měnit školu. U vás by to bylo jednodušší v tom, že by nastoupil do první třídy už v Praze. Ségra se taky stěhovala a i když neteř měla hodně kamarádů ze školky, tak do školy už šla v novém městě a zvykla si, myslím, vcelku rychle. V tvém případě bych neváhala a šla bych do toho, vidím tam samá pozitiva.
Ja jakozto mestska holka, s zijicim otcem na vesnici, trpim pokazde kdyz tam jedu. Vubec si neumim predstavit tam zit. Takze rozhodne se prestehuj zpet. Maminka te bude potrebovat. O to snadnejsi to mas, ze dite jeste neni ve skole.

Nečetla jsem celé…
Já se vrátila k rodině a kamarádům, ale jen 50 km.
Později přečtu celé a kdyžtak napíšu víc.