Budu služkou a kojnou/chůvou. Ach jo
Budouci maminky, taky se na to netěšíte? Nebo jsoucí maminky, štve vás to? Zdá se mi to jako ztráta důstojnosti: z chytré ambiciózní ženy se stane ukoptěná cuchta která se ještě bude po večerech snažit pracovat, aby sobě a manželovi připomněla, čím vlastně je. Chtěla bych žít v době, kdy si i rodina střední třídy mohla dovolit aspoň kuchařku.
@lin18 je to spis koncipovano tak, ze se pak nedela velky uklid (tj. jedna mistnost se bere z gruntu, odtahuje se nabytek, myji lustry). Hotspot je treba misto, kde se pohazuje obleceni, ac tam nepatri (zidle) nebo psaci stul (ma na nem byt jen to, co tam patri (pocitac). Clovek (tedy konkretne asi spis zena ☺) si pak radu veci zautomatizuje. Taky uklizim po diteti porad, ale tohle je nad ramec a libi se mi to, ze to nemusim planovat ja. BTW mam i takovy system na cviceni - zvolim si tip a mam ruznorody program na kazdy den. Ohromne to uvolnuje mysl.
Tyhle starosti bych chtěla mít 😀
@babickamary mohu se zeptat Tve tehotenstvi je plánované? Jinak za me paní na úklid jednou tydne jsem si vydupala a nemyslím, ze jsem v dnešní dobe exot. Ano něco to stojí ale je to tez o prioritach. Kdyz bych sla do extrému nechtěla bych se za 10 let odhlédnout a rict si tak jsem mela naklizeny byt, strávila jsem tim spoustu času ale kdybych mohla vrátit cas nebylo by lepsi ten cas trávit hraním s dětmi?
@terezapetrova jo je planovane. Ale priitom se priznam, ze me deti nikdy nedojimaly. Proste chci mit potomka a tesim se na vychovu deti, na ten pocit, ze jsou to co tu po me zustane, na tu velkou lasku k mim, na starost, aby byly stastne. Ale takove ty veci jako kojeni, krmeni,prebalovani, utěšovani-to si zatím nedovedu představit jinak, nez jako tu nutnou neprijemnost s detmi spojenou. Tak mam starost jak to zvladnu tak, aby se ze me nestala iplna hysterka.
@kika_21 Normálne je nechas kde jsou a uklidis je, kdyz na ne prijde rada podle planu 😃 ne vazne, kakao rozlite v utery neprekracuju az do soboty, kdyz jsou podlahy, proste to uklidim ☺ ukoly jsou pro predstavu takove: vylestit horni skrinky v kuchyni, vydrhnout sprchovy kout vcetne vyndani dveri z pantu s pouzitim maleho kartacku na nepristupna mista, sundat lustr a umyt apod. Ale souhlasim, ze uklizecka setri cas, ale take jsou ruzne peclive a mne osobne narusuji soukromi.
@babickamary citila jsem to stejne. Promluv si o tom s partnerem a treba babickami, ze bys ocenila jejich pomoc a ze bys chtela trochu casu i pro sebe samotnou. Tvoji blizci (zvlast muzi) totiz muzou povazovat za naprosto samozrejme, ze narozenim miminka hodis vsechen dosavadni zpusob zivota za hlavu a bude te automaticky uspokojovat jen ta pece o dite.
@babickamary většina tech veci, na ktere se netěšil trvají rok dva strašně Ti to poletí. Neboj. Je asi hodne maminek co si kojení uzivaj. Ja tady klidne otevřené napisu, ze pro me je to """opruz""" a uz se těším az přestanu ale stále to dělám poctivě každy den 7x protože věřím, ze dělám pro své mimi dobrou věc ale těším se az skončím mozna za 3 měsíce mozna za 6.
@terezapetrova Prosím nejprve chci napsat, že rozhodně nekritizuji. Ale proč je to pro vás opruz?
@babickamary Abys mela predstavu o mne: mela jsem naslapnutou karietu, dite bylo planovane, tehotenstvi me bavilo, tesila jsem se na miminko. Mela jsem velke plany, ted uz vim, jak naivni. Par tydnu po porodu zacalo jit vse z kopce. Chtela jsem byt super mama, dobre vypadat, mit naklizeno. Nedarilo se nic. Pratele se starali o praci, sousedy jsem neznala, od rana do vecera sama. Rodina daleko. A do toho jsem se pripravovala na profesni zkousky. Kdyz byl malemu rok, zkousky jsem slozila, ale sahla jsem si na totalni psychicke i fyzicke dno. Je to smutna kapitola meho zivota. Nesmi od sebe proste clovek zadat moc (ledaze by mel lepsi zazemi).
@dc2015 muj kojený ma od 2,5m zuby a stále se mi nedaří naučit ho nekousat, i kdyz nekouše dost casto je mi to fyzicky " zmoulani bradavek" nepříjemné, chování a tuleni se synem si užívám na maximum ale ne pri kojení, takhle nejak v kostce
@terezapetrova Jasný. No my jsme na 2 měsících, tak doufám, že ty zoubky budou trošku dýl :D
Nečetla jsem celou diskuzi, jen k tomu úvodu: Mám dvojčátka. Když jsem je čekala, říkala jsem si, jak to zvládnu? Rodinu u sebe žádnou nemáme. Kluky mi nikdy nikdo nevzal třeba do kočárku apod. S manželem jsme ze začátku jeli oba na 100 pr. Ale na kluky jsme se těšili. Důležité jsou tvé priority. Já jsem si říkala, že to přece zvládnu. A jde to. Jasně, že nemám doma naklizeno, taky nežehlím. Pro mě je nejdůležitější domácí pohoda a radost dětí. Aby byly spokojené a šťastné. Dnes už spolu vaříme, pečeme a uklízíme. Je jim 1,5 roku a všechno děláme spolu. Chodíme pořád ven, všechno je baví. A já mám i čas na sebe. Jde to zvládnout, i s dvojčátky. Manžel je pořád v práci a já jsem s nimi často sama, ale jaké si to uděláme, takové to máme. Jsou to nejkrásnější roky, ikdyž není všechno podle tvých představ. A kariéra? Do práce se těším, to jo...ale když mám kluky, jsou na prvním místě. Neměj strach. Maminky jsou nastavené tak, že zvládají hodně věcí najednou. Já jsem zjistila, že to není zas tak důležité, mít všude perfektně uklizeno, raději se věnuju jim. Ta radost z jejich pokroků a smíchu mě jen utvrzuje v tom, že to dělám dobře. Mohla bych se po nocích trápit a lozit tu po kolenou. Priority mám jiné.
Přeji ti, aby sis taky našla to své, abys byla s miminkem šťastná.
Strašné... Chudák dítě... A to komentují jen nadpis diskuze... Velmi špatně podáno
Asi to bude pro mnohé znít jako další provokace (ano, přiznávám, že ten úvodní příspěvek je schválně psán provokativně): Kdybyste si dělaly žebříček hodnot, daly byste dítě před partnera nebo partnera před dítě? Prosím neabstrahujte do do konkrétních situací. Žebříček hodnot se děla obecně, pro život. Ale je známo, že aby vztahy dobře fungovaly, partner má být na vyšší příčce hodnot. To se nevylučuje s tím, že bude nějaký čas velmi zanedbáván, protože všechnu mou pozornost a projevy lásky budou směřovat k dítěti, tak to holt bývá. Ale moje starosti dost souvisí právě s tím, že to nejdůležitější na světě je pro mně můj manžel. Tak to je a tak to zůstane. A moje drahocenná svoboda se posune až na třetí místo. Na devalvaci je zvyklá, tím že jsem se vdala se posunula z příčky jedna na příčku dvě 🙂
A ještě poznámka: Vím že je to pošetilé, řešit takové věci v 11 týdnu těhotenství, celkem chápu i vás, co mi píšete, že mé starosti byste chtěly mít 🙂
@lajla Jestli si myslíš, že jsi mě kdovíjak ranila, tak ani ne 🙂 Já myslím, že mé dítě se bude mít skvěle. To, že se netěším na utírání blitků ještě neznamená, že své dítě nebudu milovat stejně nebo víc, než kterákoli jiná matka. Zato tvé děti: Mít mámu, která je s názory tak rychle hotová... 😢
@babickamary rozhodne deti na první místo, nic ve zlem ale to nemůžes pochopit dokud maminkou nebudeš 😉
@babickamary láska k dítěti a láska k partnerovi se nikdy nedá srovnávat, protože aby rodina fungovala, tak se "ony lásky" musí doplňovat, stejně tak, jak partner musí cítit "obě lásky". A jednou mi bylo řečeno "až porodíš, tak pochopíš" a ano, až jsem porodila, tak jsem pochopila věci pro mě do té doby nepochopitelné a třeba zbytečné... Třeba takhle taky prozřeš 😉
A ještě jednu odpověď: Mnohé z Vás píšete, že mateřství je ta nejnádhernější doba. Jo, já tomu věřím. Moje maminka to také říká. Ráda bych právě dosáhla toho, že se budu na mateřské cítit dostatečně sebevědomá a dobrá, aby mě to nenutilo k večerní práci (já nejsem workoholik, já se naopak těším, že nebudu muset pracovat) a abych se smířila s kily navíc (to je bohužel mé prokletí už od puberty, že se mi špeky hnusí chorobným způsobem) a abych se se zbytečně za něčím nepachtila. Zatím si to ale těžko dovedu představit. Bojím se, jestli ve mě dítě vzbudí ty správné pudy, aby mě mateřství uspokojilo jakožto můj hlavní úkol, když mi ty skutečné nutkavé biologické hodiny, o kterých se tak často mluví, vůbec nezačaly tikat. Mít dítě bylo zcela racionální rozhodnutí.
@bledulka84 V to "až porodíš tak pochopíš" doufám. Možná taky "v 8 měsíci začneš chápat" 🙂
@babickamary já si myslím, že tohle všechno řešíš teď zbytečně. Předtím, než se ti dítě narodí, nemůžeš vědět, jaká budeš matka, jak budeš milovat manžela a jak dítě ani jestli ti budou vadit kila navíc. Po porodu se ti všechno změní způsobem,jaký si teď nepředstavis,a neříkám,že se ti to změní stejně jako mě, ani stejně jako nějaké jiné diskutující, ale změní se ti to hodně. To, co je pro tebe teď největší starost, bude pro tebe po porodu maličkost. Tak ti radím to teď neřešit, a příjmi po porodu tu novou realitu takovou, jaká bude. Já miluju dítě i manžela,každého jinak. Za dítě bychom položili život oba, a milujeme se navzájem stejně jako předtím. A ano, svoboda se přirozeně posune na třetí místo ale vadit ti to nebude. Já jsem se hrozně bála ze mi bude po porodu chybět práce a společenský život... Nechybí. Je to úplně jiné, než jsem si představovala. Proste teď to moc neřeš, neplánuj, uvidíš, jak to pak bude.
@babickamary pro me, je to jedno z nejhorších období. Jsem šťastná, že je dítě zdravé. To mi přijde i zbytečné psát, to je jasné. Ale jinak bych Ti upřímně řekla, že se těšim, až to bude za mnou. Mám sice horší průběh těhotenství, zvracení do 8mého měsíce, krvácení apod. Ale ani se necitím vůbec žensky. Vadí mi moje postava, a to jsem zas tolik nepřibrala.. Vždycky když mi někdo řekne, že je to nejkrásnější období, tak nemám slov. Asi to tak někdo opravdu má, ale já tam rozhodně nepatřím. Moje máma například, když jsem se narodila, tak jí trvalo asi půl roku, než si uvědomila, že jsem opravdu její dítě. Každý má ten průběh jiný a nemá cenu někoho soudit. Mě se třeba nechce kojit, tak ani nevím, zda budu. Třeba se to zlomí. Nicméně, dítě a chlap.. To asi nejde říct, kdo bude první. Nebo takhle, pro mě, jednoznačně dítě. Je to tvoje krev, chlap je stále cizí člověk. Ale abych byla šťastná, tak potřebuji aby byl součástí rodiny. Neumím si to bez něj představit.
@babickamary znam matky, kterym manzelstvi kraane klape a vahaji, koho na prvni pozici dat a jejich vyjadreni je nejbliz asi prispevek od @bledulka84
Pak znam matky, kterym to s chlapem neklape a na prvni misto dosazuji deti. V poradku, ale nektere to zenou az do extremu, kdy prvni skupinu povazuji za spatnou.
Ja svou zkusenost nemam.
@babickamary Co se toho žebříčku hodnot týče, dle mě se nedá srovnávat láska k dětem a k partnerovi. U nás se to bere tak (dost podobně to má můj partner, když jsme se o tom nedávno shodou okolností bavili), že děti jsou momentálně "aktuálnější" - mají potřeby, které nelze opomíjet, člověk se jim musí věnovat, pochopitelně je miluje, ale na druhou stranu ty děti za relativně pár let (nezdá se to, ale uteče to jako voda, vidím to na své nejstarší) začnou být samostatné, pak se odtrhnou úplně, začnou si žít svůj život a partneři opět jsou jen sami pro sebe. Takže lásku k partnerovi rozhodně nelze "upozadit", naopak o ten vztah se musí oba starat, jinak to špatně dopadne...
Však teď v těhotenství je poslední chvíle kdy se člověk může odvažt ten žebříček dělat. Až bud dítě na světě, těžko si člověk dovede představit byť jen myšlenku typů: Můj moje milé děťátko, jsi to nejkrásnější a nejmilovanější, co mi život nadělil...až na tatínka. Nebo: Moje lásko, bohužel jsi právě postoupil na druhou příčku mého žebříčku hodnot, protože tu první teď obsadil náš malý Honzíček. Nikdy už se člověk neodváží to srovnávat. Ale takhle objektivně - s partnerem nám musí vydržet láska až do smrti.
@babickamary Nečetla jsem celou diskusi, snad se nebudu opakovat po jiných. Zkus se podívat na můj profilový obrázek, připadám ti jako domácí puťka a kuchtička? Snad na první pohled ne, a ani nejsem, přestože mám 3 dětičky, velký dům a velmi náročného manžela.... Je pravda, že jedu na plný plyn, pracuji a podnikám, starám se o rodinu a dělá tak něja vše, co běžně žena/matka dělá. Ale umím si najít čas i na sebe. Starám se o sebe, protože je to pro mě důležité. Sportuju, ráda se dobře oblékám...a jsou věci, které prostě dělat odmítám - nedělám generální úklidy, nemyju okna a nedělám další podobné časožroutské aktivity (tepování koberců, mytí auta, žehlení....). Na co nemám stroje, na to si párkrát do roka zaplatím firmu. Nemusíš mít miliony, stačí umět si vydělat tak nějak přiměřeně na to, aby sis mohla takovou službu dovolit zaplatit. Držím palce, ať zvládneš být i po porodu sebevědomou ženou. A jestli jsi chaotik, tak úklidová služba 1x za měsíc by to určitě taky vyřešila. Snaž se zůstat pracovně aktivní, nebo si rozjeď vlastní business, udrží tě to "v kondici", nezakrníš a sebevědomí nepůjde dolů, možná i vzroste, až zjistíš, kolik toho po narození prcka zvládneš. A zvládneš toho mnohem víc, než si myslíš. Příroda nás ženy dobře naprogramovala, neboj 🙂.