Budu služkou a kojnou/chůvou. Ach jo
Budouci maminky, taky se na to netěšíte? Nebo jsoucí maminky, štve vás to? Zdá se mi to jako ztráta důstojnosti: z chytré ambiciózní ženy se stane ukoptěná cuchta která se ještě bude po večerech snažit pracovat, aby sobě a manželovi připomněla, čím vlastně je. Chtěla bych žít v době, kdy si i rodina střední třídy mohla dovolit aspoň kuchařku.
@babickamary ahoj, chápu, že se bojíš, ale myslím, že otázka není, co z tebou udělá dítě - jestli to zvládneš, přibereš, nebudeš tak atraktivní atd... ale o tobě a tvém okolí teď. Bylo miminko chtěné? Máš důvěru v partnera, že nemá rád jen tvoji postavu a fakt , že jsi nějak úspěšná v práci a doma má naklizeno? Pokud o sobě sama víš, že máš problém s udržováním domácnosti a vařením a nebaví tě to, tak je dnes spousta vymožeností, které nejsou jen pro bohaté a ušetří spoustu práce, času a všeho... Vařím velmi ráda, i peču a můžu zodpovědně říci, že i moje matka koukala jak z jara, když jsem do elektrického hrnce, co mi dala na vánoce hodila zmrzlé maso, zasypala ho cibulí, paprikou, vodou atd... a zapnula tlačítko a za 20 min. mi vypadlo kuře na paprice, ke kterému jsem udělala těstoviny ( 5 min) a těch možností je spousta, jak se o domácnost postarat v pohodě a nebýt z toho v transu, že nestíhám. Do domácí pekárny během 3 minut hodím mouku, kvasnice, vodu a sůl a za 2 hodiny mám upečený chleba - míň času mé práce, než kdybych pro něj šla do obchodu... Pokud o sobě víš, že neumíš dělat dvě věci zároveň, napiš si seznam, co bys měla každý den udělat, aby byla domácnost v pohodě a ty taky a měla jsi na sebe volný prostor. A co hlavně, promluv si o své obavě s partnerem, domluvte se na tom, že třeba o víkendu bude chodit na procházku s kočárkem a ty tu dobu můžeš využít na čtení knížky, hodince či dvou ve fitku, kafču s kamarádkami atd... máš rodiče? Určitě budou celí šťastní, když jim mimčo dáš na hlídání - třeba na již zmíněnou procházku. Jsem o nějaký týden méně těhotná a jediné čeho se bojím je, aby bylo miminko v pořádku, abych ho donosila, narodilo se zdravé atd... Neřeším, jestli budu mít strie nebo ne, kolik přiberu, jestli mi budou padat vlasy... jím vitamíny, nepřežírám se, mažu se a pokud to nebude stačit, tak nebude, miminko je vymodlené a chtěné a stojí mi za každou strii, vypadený vlas nebo kilo navíc. Vím, že to nebude lehké, ale to ostatně není žádná změna v životě - ať již plánovaná a chtěná nebo ne... Máš kolem sebe rodinu a kamarády, kteří ti pomůžou, poradí a je jen na tobě, jak se s novou rolí popasuješ a kde budou tvoje priority.
@babickamary to si děti nepořizuj. Ano ukazuju manželovi čím jsem - jsem pořád ženou...ne, nejsem hnusná neupravená cuchta, chodím na kosmetiku, ke kadeřnici, čistím si zuby...nemusím po večerech pracovat, protože nás manžel uživí a s mírným uskromněním se lehce smířím...jsem pořád ambiciozní a proto čtu, vzdělávám se, starám se o sebe a připravuju se na to, že po mateřské budu zase sbírat i jiné úspěchy než první slova, krůčky a první složené puzzle... jestli někomu vadí to, čím se stane při dítěti, ať to dítě nemá, žene se do pekel....
Nevíte, jestli se to dá nějak smazat?
Mrzí mě, že jsem založila fórum, kde se vyskytuje tolik zlých příspěvků. Vy, co mi říkáte, že jsem si neměla dítě pořizovat, nebo dokonce že jsem měla jít na potrat a nebo že jsem omezená a tak, zamyslete se radši nad sebou, proč máte potřebu mě soudit. Většinou to bývají komplexy... Pochybovat o tom, jak člověk velké změny zvládne, je spíš známka velkorysosti, než omezenosti. Moudro typu "jaký si to uděláš takový to máš" je směšné. To je přeci jasné, ale jde o to, že člověk může pochybovat, jestli je v jeho schopnostech zařídit se v dané situaci tak, aby mu to vyhovovalo.
Vám, co máte pochopení a podělili jste se se mnou o to, jak jste to měly vy, děkuju. Proto jsem to založila.
@babickamary - zkusila bych kliknout na ten vykřičník pod příspěvkem a do zdůvodnění napsala na vlastní žádost, možná to klapne, ale víš ty co, nic si z toho nedělej, někdy je na koňovi špatná atmoška a lidi sei rádi rýpnou, když tě nikdo nezná osobně, co tak může soudit, asi bych si to tady až tak nebrala, je to virtuální svět a mnohy ti, co si tady dovolují v normálním světě by ti nebyli schpni říct ani půl slova, protože by na to neměli koule...dokonce se tady překrucuje i psaný text a mohy i tón v hlasu by s textem udělal divy, takto prostě si lidi hodně domýšlejí...
@marcicek84 JJ, chápu to. však i já jsem zvolila o dost drsnější formu úvodního příspěvku, než bych použila v hovoru. Ale zdá se mi, že už ta diskuse nic nového nepřináší...
@babickamary No tak ptala jste se vy a ostatní se vám snaží jen dát nějakou odpověď, nebo spíš sdělit svůj názor. 😉 Kvůli tomu se čertit nemusíte... A abych teda dostála své pověsti "chytrého rádia" - pokud se vy budete cítit jako ukoptěná cuchta, tak vás tak bohužel začnou vnímat i ostatní. Tomu se říká sebenaplňující předpověď. 😉 Platí to tedy i naopak. Suma sumárum - pokud nechcete být cuchta, tak nebuďte. Vymalováno, jednoduchý jak facka. :D
@babickamary z toho tvého komentáře nevím, co vlastně chceš - chtěla jsi názor, ale když ti tu někdo napíše, že bys měla začít u sebe, hned to považuješ za zlé. Přemýšlet o tom, jak člověk změnu zvládne je normální, ale neřekla bych že velkorysé... Píšeš, že máš pochybnosti, aby sis to zařídila tak, aby ti to vyhovovalo a právě toto je důvod těch pro tebe "zlých" komentářů . Tohle není sólo sport a ty nebudeš jediná, které bude muset daná situace nějak vyhovovat - jedná se tu o miminko, tvého muže, a pokud chceš pomoc ostatních, tak i o ně, nejen o tebe. Hodně štěstí, přeju ti, abys v průběhu těhotenství přišla na to, že dítě je dar a že máš ohromné štěstí, že ho máš a můžeš mít. Možná až ho budeš poprvé držet v náručí, přehodnotíš ty to, co jsi tu napsala.
@konik_mischel Přesně tak. Já si tedy neuvědomuji, že by se to tady rojilo nějakými zlými a úmyslně uštěpačnými komentáři. Spíš jsme asi některé odpověděly něco, co zakladatelka nechce slyšet/číst....Mít pochybnosti je naprosto normální. Nenormální je ten, kdo o sobě nikdy nepochybuje. 🙂 Jinak zakladatelce přeju jen to dobré, ať všechno klapne na jedničku, ať má krásné a zdravé miminko a roli maminky si užije a ztotožní se s ní.
@babickamary Měla jsem/mám stejné obavy. Můj život před těhotenstvím byl velmi aktivní, neustále jsem někde lítala. Mít obavy ze změny/pochyby , jestli to zvládnu je normální. Ne každé ženě po dvou čárkách na testu přeskočí kolečka do módu "matka" (není myšleno jako urážka). V podstatě celé těhotenství neslyším nic jiného, než co musím a nesmím, jak s miminkem nebudu mít na nic čas, nebudeme nikam jezdit, protože přece s miminkem se to nedá, že teď mám nějaké představy, ale počkej, však změníš názor - prostě "budu ráda za 14 dní v lázních". Myslím, že právě přístup okolí je děsivý. Slova podpory slyším jen od mého muže a otce, který tvrdí, že těhotenství a dítě není nemoc. A má pravdu. Rozhodla jsem se tyhle negativní řeči a lidi neřešit a vyfiltrovat a zařídit se podle sebe. Chci s prckem cestovat, běhat, vzdělávat se, pracovat, prostě všechno, co dosud. Prostě nás jen bude víc a budeme se muset přizpůsobit oba dva, resp. tři. Slovo "nejde" neuznávám, protože kde vůle neschází, tam se cesta nachází. A že to bude lehké nikdo netvrdí.. Takže se nenech rozhodit okolím, nastav si v hlavě filtr a dělej si vše podle sebe. A klidně měj obavy, protože určitá míra strachu je to, co nás nutí hledat nové cesty.
Nevím. Říct mi, že musím změnit postoj, je mi k ničemu. A už se to tu furt opakuje. Taky už je to pár týdnů, co mě ten pocit popadnul a teď se na to koukám trochu jinak. Prostě to nějak dopadne, na miminko se těším a na spoustu věcí s jeho příchodem a výchovou spojených taky. Na některé konkrétní věci holt ne. Ale těším se, že se můj život bude orientovat hlavně na péči o rodinu. Jenže si nemyslím, že hlavní složka péče o rodinu je starost o domácnost. Jsem z prostředí, kde naše máma sice taky nesnáší domácí povinnosti, ale vždycky žila jen pro nás. Nikdy neváhala obětovat pro nás cokoli a vždycky nás podporovala (i táta) a to i teď, v dospělosti. Že budu taky žít takhle, na to se těžím.
Napsala jsem adminům, ať to smažou.
ahoj, nečetla jsem celou diskusi, ale mám trochu stejné obavy, jako zakladatelka. před otěhotněním jsem taky měla super práci, super příjem, mohla jsem cokoli, pořád jsem někde lítala, výlety, kina, divadla, hospody... a péči o domácnost nezvládám moc ani teď, ještě před narozením potomka. nikdy jsem nebyla typ domácí ženušky, která si doma fintí svoje hnízdečko a má nakoupenou výbavičku rok před otěhotněním. pro dítě jsme se rozhodli čistě racionálně, je mi 33, s manželem máme super vztah, řekli jsme si kdy jindy, když ne teď? když jsem našla dvě čárky na testu, tak jsem asi měsíc oplakávala to, že přijdu o svůj super skvělej a pohodlnej životní styl, že se prostě všechno změní a ztíží...
moje rada zní nehroutit se z toho 🙂 všechno se dá řešit. já jsem sama zvědavá, jak všechny ty domácí práce a péči o dítě po porodu zvládnu. ale vím, že pokud to zvládat nebudu, pomoc si prostě objednám. zjednat si paní na uklízení, který dám týdně cca 500 Kč za uklizení domu, vytření, žehlení a úklid koupelny, záchoda a kuchyně, vyjde na 2000 měsíčně a to si "střední třída", jak píše
@babickamary, může dovolit. ohledně vaření bych se zas tolik nestresovala - to přijde až mnohem později a případně se dá taky řešit operativně - jídlo odněkud objednávat, případně využít babičky... v současné chvíli sama nevařím, až se miminko narodí, budu zřejmě kojit nebo dávat sunar, zbytek se vystříbří tím, jak bude malej růst.
dívám se na to tak, že když jsem zvládala náročnou práci, zvládnu i dítě, prostě se s tím nějak poperu. taky si opakuju, že narozením dítěte objevím úplně novej druh lásky, což se žádnou prací nedá vyvážit. co pro mě kdy udělala práce - akorát mi přinášela neskutečnou míru stresu. teď mám možnost na chvíli přehodit do jinýho módu, zaměřit se na něco jinýho, zvolnit tempo a očekávat trochu nejistou budoucnost.
někde na začátku diskuse jsem četla názor, že šikovné ambiciózní ženy by neměly mít děti. tsss, co je to za blbost? kdo by jinak rodil ty šikovné ambiciózní děti? ;) hlavu vzhůru, babicko mary, a good luck!
Na přání zakladatelky téma zamykám.
Já jsem dítě moc chtěla a věděla jsem, co všechno tomu pak budu muset "obětovat". I přes to, že svoje dítě miluju a udělala bych pro něj všechno, na mě občas padá splín. Sama pro sebe mám za celý den tak dvě hodiny, to počítám dobu, kdy si opravdu můžu dát nohy nahoru a nic nedělat a třeba si v klidu vypít kafe. Nejhorší je ta sociální izolace. Nejsem zrovna ten typ, který by se rád vídal s ostatníma maminkama a bavil se jen o plenkách, kojení atd... Naštěstí máme hodný a klidný dítě, který v noci dobře spí, takže k nám chodí o víkendech kamarádi a můžeme posedět, popít a pokecat. Tepláky je teď oblečení, který nosím 90% času, kdy jsem se naposled cítila hezky žensky si ani nepamatuju 🙂 Obavy zakladatelky naprosto chápu 🙂 Přesto mám pocit, že teď zažívám nejlepší období svého života a neměnila bych za nic na světě.