Co je malý na světě, bojím se o něj hrozně moc
Co se narodil malej, pořád mam o něj strach. První rok jsem vůbec neridila auto, vyhybala jsem se dojizdeni kamkoliv,navstevy,nakupy atd. Po roce to bylo lepší, ale tyden jsem z plánované cesty nespala. Dnes je to ještě lepší, občas řídím, kdyz jede i přítel a uplne sama jsem si troufla jet tak 3x,kdyz mě k tomu situace donutila. Ale k věci,ze které nespim hodne dlouho a vidim to pořád před očima. Šli jsme s malym z prochajdy domů, u naseho baráku je parkoviště,kde syn s tatinkem hrali mezi auty na schovavanou. Ka stala opodál na chodniku a sledovala. Když tu najednou se vyritilo auto. Pritel za autem,malej před nim. Zustali jsme stát jak opatření, ja s malym jsme sr divali sobě do očí,trnula jsem strachy a v hlavě mi prolitlo- hlavně se nerozbehni ke mě,stůj na místě. V tu chvili by se mi krve nedořezal. Kdybych se za nim rozběhla,nestihla bych to ty 4metry k nemu a srazilo by mě to auto. Přítel se zas bál za nim ze zadu vybehnout aby se nelekl a nezabehl pod to auto. No prostě to byl mzik a my neudelali vůbec nic! Osud to tak asi nechtěl, ale pořád na to myslim, co kdyby, pořád si predstavuju katastrofický scénář. Nikdy jsem nebyla žádná hysterka, naopak, ale co je malý na světě, bojim se o něj hrozně moc.
Stručné shrnutí
- Hraní dětí mezi auty na parkovištích je v diskuzi označováno za nebezpečné a doporučuje se přesunout hry na hřiště nebo jiné bezpečné místo.
- Pokud strach z ohrožení dítěte omezuje běžný život (rok neřídit, týden bez spánku před cestou), diskutující doporučují vyhledat odbornou pomoc u psychologa nebo psychiatra, případně pedopsychiatra.
- Technická opatření v autech jako couvací senzory a zadní kamera byla v diskuzi uváděna jako užitečná prevence při couvání na parkovištích.
Nejčastější otázky
Q: Jak okamžitě zabezpečit dítě po situaci, kdy hrálo na parkovišti mezi auty?
A: Okamžitě přesunout dítě z parkoviště na bezpečné místo, držet ho za ruku nebo v náručí a už na místě neumožňovat hry mezi auty; diskutující opakovaně uváděli pravidlo „mezi auty se nehraje“ a doporučení přesunout aktivity na hřiště.
Q: Kdy vyhledat odborníka pro úzkost spojenou se strachem o dítě?
A: Pokud úzkost omezuje běžné činnosti (v diskuzi zmíněno: rok se bát řídit, týden nespání před cestou), doporučuje se kontaktovat psychologa nebo psychiatra; v jednom příspěvku bylo zmíněno i vyšetření u pedopsychiatra a medikace jako součást léčby po traumatu.
Q: Jakou technickou výbavu auta doporučují lidé pro vyšší bezpečnost na parkovištích?
A: V diskuzi byly konkrétně zmiňovány couvací senzory („couvací senzory“) a zadní kamera („zadní kamera, širokoúhlé zadní okno“) jako pomůcky, které pomáhají při couvání.
Q: Jaké preventivní pomůcky pro batolata byly v diskuzi zmíněny?
A: Uživatelky zmínily autosedačku, dětskou helmičku pro batolata a postroj na vycházky jako možné ochranné pomůcky.
Q: Jaká rychlost je na parkovišti považována za bezpečnou?
A: Někteří diskutující doporučovali jezdit na parkovišti „cca pětkou“ (asi 5 km/h), jiní varovali, že i 10 km/h nebo 40 km/h může stačit k tragédii; otázka bezpečné rychlosti zůstala diskutovaná.
Q: Ovlivní přehnaná mateřská úzkost dítě v dlouhodobém horizontu?
A: V diskuzi byla citována interpretace výzkumů, že „úzkostné matky mají úzkostné děti“, a několik příspěvků upozorňovalo, že přehnaná ochranitelskost může negativně ovlivnit vývoj dítěte; toto je v diskuzi prezentováno jako relevantní riziko.
Závěry z diskuze
Shoda
- Parkoviště není vhodné místo pro hraní dětí a mezi auty by se nemělo hrát.
- Držet dítě za ruku nebo v náručí v rizikových místech (chodník u silnice, parkoviště, úzké prostory).
- Pokud úzkost rodiče významně omezuje běžné fungování, vyhledat odbornou pomoc (psycholog, psychiatr).
Sporné názory
- Někteří diskutující zdůrazňují odpovědnost řidičů (jezdit opatrně, počítat s dětmi), zatímco jiní kladou hlavní odpovědnost na rodiče (nedovolit hraní mezi auty).
- Někteří považují intenzivní strach rodiče za patologický problém vyžadující terapii, jiní jej považují za přirozenou, i když silnou rodičovskou reakci.
Otevřené otázky
- Kdy přesně je potřeba zahájit terapii nebo medikaci při úzkosti související s rodičovstvím?
- Jak nastavit konkrétní domácí a venkovní pravidla, aby dítě získalo samostatnost bez nadměrné ochrany?
- Jaké konkrétní rychlosti a pravidla jízdy na parkovištích by měly být prosazovány pro maximální bezpečnost?
Zmíněné značky a firmy
BMW X5
Zmíněné produkty a metody
autosedačka, couvací senzory, zadní kamera, dětská helmička pro batolata, postroj na vycházky, psychologické poradenství, psychiatr, pedopsychiatr, medikace, zabezpečení nábytku (zaobení rohů), pravidlo „mezi auty se nehraje“
Místa a osoby
Čechy
@odula Já taky nemám ráda řidiče, co si myslí, že jsou pány světa a jezdí i na parkovišti rychle. Je super, že jsou tací, kteří s pobíhajícími dětmi počítají a přizpůsobí tomu jízdu, ale já jako matka bych na to nikdy nespoléhala. Padesát lidí může jet opatrně a pak se objeví jeden magor a tragédie je na světě. Takže za mě je lepší naučit své děti, že mezi auty se nehraje, než spoléhat na úplně cizí řidiče, že mají rozum a na parkovišti jezdí pomalu. Nehledě na to, že parkoviště je určeno primárně pro auta, ne na hraní dětem. A jak už tu taky bylo psáno - člověk může dávat tisíckrát pozor, ale někdy to malé dítě vyběhne tak nešťastně, že to ani sebeopatrnější řidič nemusí stinout. Prostě rizikovým situacím se má předcházet, ať už jde o řidiče nebo o matku dítěte.
@anastacia01 Pro zakladatelku bych jen napsala, že pokud má takové úzkosti, že se s dítětem bojí řídit auto nebo týden nespí, když se má někam jet, rozhodně by si o tom měla promluvit s odborníkem. Neříkám, že jsi "psychicky narušená kravka", jak jsi tu psala, ale prostě mi takový strach přijde přehnaný. Taky mám o dceru strach, asi jako každý rodič, takže to docela chápu, ale člověka ten strach nesmí svázat, omezit. Pak už je to špatné a negativně to ovlivní i to dítě. Samozřejmě nevím, jak se chováš v různých situacích, takže třeba to tak zlé není, ale někdy si ani člověk sám neuvědomuje, že jeho chování je přehnané. Možná bych se zkusila zeptat svého okolí, zda si nemyslí, že jsi příliš vystrašená. Mě taková zpětná vazba od nejbližších lidí dost pomáhá. Třeba naposledy mi moje maminka vyčetla, že venku dceru zbytečně často okřikuju, aby tohle nedělala a tam nechodila atd., a když jsem se nad tím zamyslela, zjistila jsem, že má pravdu. Takže jsem se pokusila trochu ubrat a snažím se spíš než dceru okřiknout, zaujmout ji jinak, aby nedělala to, co by neměla, a pak třeba vysvětlovat. A tohle u mě taky pramení z přehnané starostlivosti a strachu...
Já teda nevím, jestli je možné, aby si člověk něco přivolal, ale...já měla neuvěřitelný strach o svou prostřední dceru. Pořád jsem jí volala a otravovala jí svým strachem, už byla dospělá a já nedala pokoj ani pak. Naopak, úzkost stoupala. Až se opravdu stala tragédie, vážně onemocněla a zemřela.
Musím se přiznat, že rodiče, kteří hrají s dětmi na schovku/hoňku mezi auty z duše nenávidím. Mají si jít hrát na hřiště, do lesa, do parku, ale ne mezi auta. Již několikrát nám tyto hrátky odřely auto. Ano, auto je věc, které "je to jedno", ale nám ne. A bohužel ne všichni mají možnosti garáže. Takže opravdu nechápu... A samozřejmě, není to zrovna bezpečná zábava, jak popisuješ příhodu. Bohužel jsou řidiči, kteří naprosto nic nerespektují a ještě Vám nadávají... A pak je neštěstí 😢.
Před domem mé dcery takto zajeli dvouletého chlapečka. Leží tam u pomníčku jeho medvídek, vždycky je mi z toho nanic. Tak na takové hraní bacha.
@zuzineckah tak z řízení opravdu strach mam, ale protoze jsme měli autonehodu,bylo mi 13let. Zemřela vedle mě moje kamarádka, asi rok jsem z toho spatna byla,ale pak jsem si udelala klasicky papiry a koupila auto. Jezdila jsem velky dalky,nevadilo mi to,ale az kdyz se narodil malej tak se to vratilo. Mluvila jsem o tom s jednou "carodejkou" a ta rikala, ze primo fobie z rizeni to neni, ale ze v mladi po te nehode jsem potlacila ten strach a zapomnela, ale on pořád ve me rost, az vygradoval narozenim ditete. Takze asi tak o mem rizeni, ale kdyz musim tak sednu do auta a jedem, jako uplne sama jezdim normálně,jen ten pocit ze za mnou sedi to dítě a něco se stane mi nedá spat. Nijak nehystercim pred nikým,jsou to jen pocity co mam v sobě,nijak přehnane nereaguji..spis tak jako,ze to vypada jako ze to mam na salámu a jsem v klidu,ale v hlavě se mi to točí-co kdyby. Jinak tu stalo 6 aut, v ulici kde auta ani nejezdí, udelali na sebe 3x baf a šlo se,žádný hry,ničení aut a podobně. A jelikoz cekam ještě dvojčata,deti budu mit 3 a doufam,ze se to zlepší. Možná bych o tom mela s nekym mluvit, ale nechci ze sebe delat prave tu hysterku a na psychiatra to asi zas neni.
@anastacia01 auta tam sice nejezdí, ale teď to mohlo špatně dopadnout, to jsi viděla sama... buďte opatrní. Takže tvrdit, že tam auta ani nejezdí je mimo. Většina tragédií je způsobena nešťastnou náhodou a tím, že někdo nepředpokládal. Hriště bude fakt lepší 😉
@anastacia01 Uzkostna jsi a chtelo by to odbornika. A mozn tam.to auto nemelo co delat, ale deti si predevsim nemaji co hrat mezi auty. To si primo rika o prusvih.
@anastacia01 no nevím jestli se teď nesnažíš něco vybarvit jinak než v úvodu, ale pokud by jsi nebyla úzkostná matka, tak by jsi toto nemohla napsat 😉
"Co se narodil malej, pořád mam o něj strach. První rok jsem vůbec neridila auto, vyhybala jsem se dojizdeni kamkoliv,navstevy,nakupy atd. Po roce to bylo lepší, ale tyden jsem z plánované cesty nespala.
@babanci tvoje příspěvky mě vždy dostanou. nemyslím si, že jsi jí to přivolala. možná jsi měla spíš silný instinkt, předtuchu...že se něco blíží...že se máš proč bát ☹
a to nehodnotím strach z jízdy autem. mám ho taky. ale u mě je nezávislý na dětech. nebyl řidičák, nebylo auto, tak od narození pěkně vlakama a mhd, žádný strach z cestování nebo návštěv a to byl první nedonošený.
@blahova_andrea pokud se to zakladatelka pribarvit nesnazi, coz snad nesnazi, lze pochopit, ze to, co prozijeme, v nas neco zanecha. Ona popisuje nehodu v detstvi, smrt kamaradky, a asi sama od sebe neni taky uplny flegmatik, tak se ji nedivim, ze se hodne boji. Jen je treba s tim umet pracovat, aby na to nedoplacela rodina.
@anastacia01 já myslím, že pro vlastní lepší pocit by sis o tom s někým promluvit mohla. Ono to není žádná ostuda, nic podobného, ba naopak, člověk, který vidí, že něco není ok, přizná to a řeší to, je z mého pohledu mnohem zodpovědnější a rozumnější, než člověk, který to nechá být. To co si prožila je skutečné trauma, byť se to stalo před lety, ale sama vidíš, že někde to tam dříme. Zřejmě si ten tragický zážitek nezpracovala, to se stává a neovlivníš to. Opravdu si myslím, že oslovení odborníka není nic proti ničemu, spíš zodpovědný a správný krok. Já jsem ve 13 letech taky byla přímý účastník autonehody, byť se nic tak tragického jako ve tvém případě nestalo. Ale byla jsem v šoku, utekla jsem z místa nehody (zůstali jsme po smyku viset kousek od propasti), vůbec si to nepamatuji, ale po té nehodě se mi narušil rytmus dýchání, který se musel pak nějakou dobu regulovat medikamenty, které jsem dostala od pedopsychiatra. Nějaká sezení proběhla, díky čemuž nemám žádné následky, ani ty skryté. Řidičák jsem pak dělala v 17 a naježděno mám několik set tisíc kilometrů. Posledních 15 let s dětmi.
Já jsem si trochu teda myslela, že ta úzkost nesouvisí ani tak s děckem, jako s nějakým špatným zážitkem z auta, nicméně škoda, že si to nenapsala hned v tom úvodním příspěvku. Z něho opravdu vyplývá spíš to, že "strachová extrémistka"😀 A přitom si úplně normální ženská, která si akorát nese ne úplně vyléčené trauma... 🙂
@anastacia01 ja te uplne chapu.Mne se stalo neco podobneho,kdy mi mala spadla malem do otevrene hluboke studny.Taky v roce a pul.Ta studna byla maskovana.Proste by se zabila a ja to mam dodnes pred ocima a to jsou male skoro 3 roky.A to jsem ji byla za zadkem.Asi mi tu taky doporuci holky psychologa,ale od te doby se o malou bojim jeste vic a prestala jsem s ni jezdit i v aute jako ridic.Neverim si.
@anastacia01 Myslím, že bát se o své dítě je naprosto normální, ale chce to taky trochu zvolnit. Ale hrát si mezi autama na parkovišti nebude asi super nápad, protože stačí chvilička a neštěstí je na místě, takže vlastně když si hrajete na takovém místě, tak tvůj strach je oprávněný. Chce to změnit lokalitu na tyto hry 🙂
Milá zakladatelko,
nevím jestli si to neuvědomuješ, ale navzdory tomu, co píšeš v dalších komentářích máš trochu problém.
Tohle opravdu není normální...
""""První rok jsem vůbec neridila auto, vyhybala jsem se dojizdeni kamkoliv,navstevy,nakupy atd. Po roce to bylo lepší, ale tyden jsem z plánované cesty nespala"""
Jako salámistku si tě opravdu nelze podle tvého příspěvku představit ani omylem. Takže se spíš zamysli, zda opravdu nechceš odbornou pomoc, protože u většího počtu dětí se stejně jako radost, i strach násobí.
Určitá míra strachu je normální, přirozená a myslím, že každá matka to dobře zná. Ale to s tím řízením mě opravdu dostalo, to je hysterie, ne strach.