• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Co jsi o mateřství netušila? V čem jsi se změnila?

16. července 2014 
Tak já netušila asi všechno, malé dítě jsem nikdy neviděla, jen v televizi, a to že o tom někdo povídal mi připadalo roztomilé toť vše. Překvapil mě:
- šíleně dlouhý 36 hodin porod
- strašně bolestivý, co sem četla sem si ani neuměla představit
- takový strašný strach o něco tak maličkého
- totální změna života
- nesnášim nakupování
- strašně nás to semklo s přítelem jak porod tak celkové rodinné žití
- neuvěřitelná trpělivost, což já nikdy neměla všechno muselo být hned
Mé dítě ze mě udělalo lepšího člověka, říká t přítel i celá moje rodina. A vidím až teď jak sem byla sobecká a někdy fakt nepřijemná :slight_smile:
23. lis 2010 v 01:00  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jestli se do mateřství počítá i těhotenství a příprava na to být máma, tak mě překvapilo, jak moc je to zátěž na moji psychiku, neustálý strach o toho malého ve mně, o jeho pohodu, o jeho zdraví. Taky láska, kterou k němu cítím, i když ještě není na světě.
K tomu se přidal ještě větší strach o sebe samu a o manžela.
Co bude, až se narodí, to uvidím, ale jak se znám, překvapí mě všechno a zároveň nic... :grinning: . Jediné, co chci, je , abychom byli všichni zdraví.
4. pro 2010 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja toho netušila!!!!! :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
4. pro 2010 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem netušila že jsem schopná nespat několik dní a nezemřít a navíc porodit dítě... :grinning:

netušila jsem jaká to je bolest ...

překvapilo mě, jak snadno jsem zvládla šestinedělí, hlavně ty první týdny, o to víc mě překvapilo, jak to potom bylo těžší....

nejvíc mě ale dostalo a nemám to ještě zpracovaný je obrovská houpačka pocitů, jak od naprosto téch nejšťastnějších, tak i po ty horší a že i vztah s miminkem se musí budovat.
5. pro 2010 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Osobně jsem netušil, že existuje v ženách a mužích (tedy v rodičích) tolik zde přednášené "lásky", kdy kolem sebe můžeme vidět pořád jen to samé neměnné sobectví, duchovní lakotu! Jakoby Ti "milující" rodiče a jejich s "láskou" vychované děti kamsi mizely a na světě pozůstával jen neznámo odkud se beroucí duševní šrot. Zajímavé..., zvláštní mechanismus světa nebo zvláštní typ lásky :unamused: Jak jednomu tak druhému nerozumím...
5. pro 2010 v 16:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
souhlasim s aksharou.
jsou to tu jen kecy!!!
5. pro 2010 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
netušila jsem, co ve skutečnosti znamená mateřská láska. je to to nejsilnější pouto na světě!!!!
5. pro 2010 v 16:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Netušila jsem, že je možné chtít někoho zároveň zaškrtit i zulíbat. :grinning: :grinning:
12. pro 2010 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
akshara,
ty jsi kněz?
12. pro 2010 v 19:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak mě opravdu nejvíc překvapilo to,že mě zamrzelo,že moje tělo už nikdy nebude takové jako dřív - to jsem fakt nečekala, myslela jsem,že to nebudu řešit :sweat_smile: Pak jsem ještě nečekala,že narození dítětě může negativně ovlivnit dosud dobré vztahy s blízkym příbuznym...No a z těch pozitivních překvapení,mě totálně odrovnalo,jak to dítě miluju (a nejsou to kecy :rolling_eyes: ) a jak se ted zpětně skoro rozbrečim když vzpomínám na porod - po samotném porodu jsem spíš cítila obrovskou úlevu,že to je za mnou a že jsme oba v pořádku, nějaké obrovské návaly dojetí se nekonaly,to až později :wink: :slight_smile:
12. pro 2010 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ze potrebuji tak malo spanku k tomu, abych normalne fungovala :grinning:
13. pro 2010 v 07:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
překvapilo mě, jaké to je fajné :slight_smile:
překvapila jsem se, jak umím být trpělivá, jak umím být nad věcí, neplašit, řešit věci s klidnou hlavou (do té doby pro mě velká neznámá :slight_smile:) :slight_smile:
překvapilo mě, že budu někoho neustále očmuchávat a oňufávat :slight_smile:
překvapilo mě, že se neudála ani jedna katastrofa předpovídaná "však uvidíš sama, až ...."
překvapilo mě, jak brzy si sourozenci dokážou projevovat náklonnost
překvapilo mě, jak krásné a šikovné děti jsme dokázali zplodit :slight_smile:
14. led 2011 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
že jsou děti tak bezva
že budu se slzou v oku vpomínat na těhotenství a i porody, to by mě při mé mírné porodní fobii ani ve snu nenapadlo
že ta láska je tak obrovská a i ten strach
že změním mnohé názory na výchovu a v duchu se omluvím všem o kterých jsem si předtím naštěstí jen v duchu pomyslela, že teda já budu vychovávat jinak

a negativně - myslela jsem si, že jsem trpělivější, ale období vzdoru mně prokouklo
15. led 2011 ve 22:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Neuměla jsem si představit, že jde někoho tak milovat!! a překvapilo mě, že dokážu být tolik trpělivá. a hlavně to absolutní štěstí!! :slight_smile:
16. led 2011 v 00:36  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
To, že své dítě budu neuvěřitelně milovat mě nepřekvapilo. Tak nějak jsem si vždycky říkala, že mít dítě musí být něco úžasnýho a doufala jsem , že než umřu, že poznám jaké to je. A je to ještě lepší než jsem čekala.
Vždycky jsem byla spíš pesimista, takže mě spíš překvapilo, že se mi tenhle sen splnil.

- překvapilo mě, že nebudu těhotenství považovat za nejhezčí období ženy (nevolnosti, stach - špatné triply, bolesti kyčlí a třísel , že jsem ke konci nemohla skoro chodit, šílené pálení žáhy....) Na těhotenství se mi líbili pouze pohyby a samotný fakt, že jsem těhotná, ale fyzicky to bylo děsný.
- překvapilo mě, že na porod vzpomínám jen v dobrém. Nejde jen o samotné narození syna (čemuž se nic nevyrovná)ale tu bolest jsem čekala daleko horší než ve skutečnosti byla.
- překvapilo mě, že si v porodnici budu myslet, že moje dítě je nejhezčí :grinning: :grinning: :grinning: (jednu noc jsem tam prořvala štěstím a psala ségře sms, že jsem nečekala, že budu od samýho začátku takhle zamilovaná)
- překvapilo mě, že je pro mě péče o malé miminko absolutně přirozená , myslela jsem, že budu panikařit, nebudu si vědět rady, že se budu hroutit , že se budu považovat za neschopnou a panikařila jsem jen první den po návratu z porodnice :slight_smile: (možná to bylo tím, že už jsem v mém okolí "osahala" poměrně dost miminek, takže nějaké zkušenosti , byť teoretický byly)
- překvapilo mě, že nebudu mít první rok a půl potřebu dávat syna hlídat . Kolikrát mě někdo někam zval a já byla radši doma se synem. (potřebu být občas bez něj a dělat něco ze svých dřívějších zálib mívám až teď , kolem jeho tří let)
- překvapilo mě, že budu závislejší na dítěti než ono na mě :sunglasses: :sweat_smile:
- překvapilo mě, že se nesplnilo nic z toho čím mě lidi kolem strašili. Vždycky vše čekám horší (díky svému pesimismu a strašení okolí) než to ve skutečnosti je, takže mě např. velmi mile překvapilo, že mám dítě, které od malička výborně spí a které se skoro vůbec nevzteká - zatím
- překvapil mě manžel, jaký je skvělý táta. Tušila jsem to (jeden z důvodů proč jsem si ho vzala), ale předčil moje očekávání.
- překvapilo mě , že jsem nabitá kila nevykojila :grinning:
- překvapilo mě, že budu chodit na nějaký mateřský web :grinning: a co víc, že tam najdu skvělý ženský se kterejma si skvěle pokecám i o něčem jiném než o dětech. :dizzy_face:

ještě bych něco vymyslela, ale tohle je první co mě napadne.

16. led 2011 v 01:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
Překvapilo mě, jak je to všechno jednoduché a přirozené. Měla jsem strach, že nebudu rozumět dítěti, které nemluví, ale já jsem přesně chápala, co po mně chce. Šlo to jaksi samo. :wink:
16. led 2011 v 07:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Překvapilo mne, jak moc to někdy bude náročné. Že dítě si rozhodně nemusí v 6ti měsících sednout a v 18ti být bez plínek. Překvapilo mne, jak moc o sobě budu pochybovat a že mateřská láska není něco automatického, ale také jak nesmírně silná může být.
16. led 2011 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj..co mě překvapilo??
je toho moc: nekonečná láska ,nedostatek spánku ,vynalézavost jak naši malou nejedlici nakrmit , bojovat za ni před vším a všemi (chytré rady od okolí),pocit stěstí, ani jedna hodina u televize,ani minuta bez ni, protože by mi moc chyběla, ale překvapila mě zároveň i osamělost,na kterou jsem vůbec nebyla zvyklá....
16. led 2011 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Prekvapilo me hodne veci
-jak najednou clovek muze mit tolik sily i kdyz si mysli ze uz to fakt nejde,,vzdycky prisla najednou energie....
-ze ty moje dve deti jsou nejlepsi na celym svete :slight_smile:
-ze bez nich je me smutno a nuda
-hodne nevyspanych noci ale ktere stoji za to
-ze muzu tak nekoho bezmezne milovat i kdyz nekdy je to souboj nervu
_ze se zmeni cely muj zivot a uz nejsem prvni ja ale ty dva rostaci
a ted jeste cekeme mimi c.3 a uz se na neho mooc tesime :slight_smile: :slight_smile:
18. led 2011 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruna u tvýho příspěvku jsem se dojala vopico :slight_smile:

Já žila před dětma aktivní život a přesto si překvapeně říkám "co jsem dělala když jsem je neměla" :grinning:
18. led 2011 v 11:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Už jak se mi přehouplo 20 jsem si sama sebe dokázala těhotnou představit, začala jsem se tešit. Když to ale přišlo, přepadly mně myšlenky typu, ježiš já jsem vážně těhotná, to není možný, zvládnu to vůbec?. KOnčí mi dvouhodinové poklidné procházky s tátou a pejskem, končí mi vlastně bezstarostný život. Začínám nový život a vše bude úplně jiné už nikdy to nebude jako dřív.
Už ale v průběhu těhotenství jsem na sobě pozorovala jak se začínám měnit, začínala jsem být vůči sobě o dost zodpovědnější, začínalo se mi měnit myšlení, povaha, nenechám si nic líbit, kašlala jsem na úklid který byl rpo měn před tím důležitý radši jsem hodila nohy nahoru a povidala si s rostoucím břichem, nepřipadala jsem si jako cvok, užívala jsem si to. Zároveň jsem zažívala obrovský strach celý první trimestr, po dobu všelijakých vyšetření a vlastně ho zažívám pořád. Z porodu jsem měla noční můry.
Po porodu jsem pořád koukala na toho malého uzlíčka v postýlce a opakovala si tohle je moje dcera, moje vytoužená holčička kterou jsem si tolik přála,cítila jsem obrovskou zodpovědnost. Překvapilo mě jak jsem zvládla šestinedělí, řikala jsem si že to není tak hrozný jak jsem myslela. Péči o Alenku a domácnost jsem zvládala úplně v pohodě, byla jsem na sebe pyšná. Teď jak roste a má se třeba někam jet první co mě napadne co bude jíst, kde ohřeju oběd, bude spinkat? Když jí mám svěřit na hlídání mám z toho nervy, nebudu u ní, nevím jak to zvládnou, nevim co dělá. Kouknu nahodiny hned mi bleske doba jídla, teď už by měla jíst, za chvilku jde spinkat. Mít dítě je radost, starost obrovská zodpovědnost. Pořád bych se s ní mazlila, poznala jsem jak silná je mateřská láska.Vlastně se bez ní nehnu z baráku, všude jí mám sebou a jsem za to moc ráda. Je ze mně máma a moje dcera je moje nějvětší štěstí a radost.
13. bře 2013 v 00:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Zjistila jsem, že nakonec 5 hodin spánku i méně stačí :grinning: .
Předtím jsem všude chodila včas i daleko s předstihem, dneska je to právě naopak, všude chodíme pozdě, schvácení, protože než to všechno obstarám, po všech poklidím, všem nachystám věci, nakrmím, přebalím...........atd. atd. :slight_smile:

Fakt nevím, jestli jsem tak nemožná, nebo přepečlivá, aby všechno bylo akorát, tím pádem nikdy nemůžu nic stihnout dobře.
Budu muset slevit, nebo mě napadlo, že naklonovat se, by nebylo špatný :slight_smile: Kolik by to mohlo stát? :grinning:
Stálo by to za to?
27. únor 2014 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
co jsem netušila ?
- že existuje tajné společenství matek :slight_smile: ženy - matky, hlavně ty starší, které mě dříve málem ani nepozdravily, se najednou zastavovaly u kočárku a dávaly se do řeči
- že porod nebolí tolik, jak jsem si myslela, že bolet bude
- že láska k dítěti je speciální druh
- že v porovnáním s narozením zdravého dítěte je cokoliv na světě bezvýznamné
- jak silný je rodičovský strach
- jak moc šťastná budu
16. črc 2014 v 08:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Byla jsem překvapená, že dokážu fungovat i s minimem spánku...i po zcela probdělých nocích.
Že najednou jsem dokázala lidi postavit do patřičných mezí, i když jsme předtím byla naprosto nekonfliktní typ.
Překvapilo mě, že málokdo uzná, že mateřská není dovolená, překvapily mne ,,dokonalé" matky, které všechno zvládaly.
Že se se mnou začali bavit naprosto jiné osoby...a naopak některé se bavit úplně přestaly.
Překvapil mne jiný pohled mužů na mne jako na ženu.
Ten obrovský strach a odpovědnost.

Láska...ta mne asi tak moc nepřekvapila. Přijde mi, že ta pravá láska některým rodičům uniká...Radují se z miminka, ale pak jak je dítě větší...potřebuje možná ještě víc času a lásky, ani dovolit dítěti vše..to také není dobré. Opičí láska...další špatný přístup. Jsi nejlepší a nejkrásnější, dělej si hlavně, co ty chceš,...
A nakonec velký omyl, že kdo bezmezně miluje svoje dítě nebo zvíře, je hned automaticky dobrý a osvícený..a jeho život tím dostal jediný smysl... a naplnění. Co z toho, že miluju svoje dítě a dokážu se o něj dokonale postarat a možná z něj vychovám i slušného člověka, když na ostatní vztahy trochu zapomenu a stáhnu se do nezájmu o to, co se děje okolo.
16. črc 2014 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek