Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
Holky, fakt se vyborne bavim, maly na me kouka a nechape, proc mama breci 😅 co vyhlasit soutez o nejvtipnejsi historku?😉
Cheche, tak já taky něco přidám z dob těhotenství:
Když jsem volala své matce, že jsem těhotná: "Moc se neraduj, můžeš potratit."
V 7. týdnu jsem skončila v nemocnici s krvácením. Doktor kouknul a říká: "No jo, jsou tam dvě, ale nevidím srdeční akci. To bude potrat." Takhle jsem se dozvěděla, že čekám dvojčata.
V 8. týdnu jsem se mi u doktora udělalo hrozně zle a volala jsem manželovi, který byl z tchyně na kafi, že potřebuju odvézt domů. Já doma s hlavou v kýbli a manžel mi vyčítal, že musel své matce lhát o mém těhotenství, protože já to nechtěla nikomu říkat do prvního screeningu...tohle mu do smrti nezapomenu, i když on si to už nepamatuje.
Tchyně po každé kontrole volala manželovi, co kluci (dvojčata), kolik váží a měří. Přiznám se, že jsem se o to nikdy nezajímala. Děti byly v břiše a rostly. Pak mi sahala pořád na břicho a ptala se, kterej co kde má...fakt jsem to netušila. Po porodu pořád volala a ptala se a chtěla fotky...pak jsem zjistila, že ty moje nedonošence ukazuje kolegyním v práci.
Moje matka mi nepokrytě dávala najevo a dodnes dává, že jsem porodila kluky. A lidi mě litují, že nemáme páreček. Já zase vím, že není větší štěstí než živé a zdravé dítě.
Chi...potkala jsem známou, kluci už v kočáře...a ta zjišťovala, kolikrát jsme měli sex, když máme dvojčata. Ujistila jsem ji, že za 6 let vztahu mnohokrát.
Jo, a taky mi hlavně chlapi radili, kde mám rodit
A sestra u gynekologa neustále protáčela oči nad mou rostoucí váhou a komentovala, že můj přírustek bude rekordní. Podotýkám, že jsem nosila celou dobu svoje netěhotenské oblečení a pak si jen koupila jedno těhotenské tílko na léto.
Ale teda, co pro mě bylo nejhorší, tak to, že lidi nemluvili, ale čuměli. Rodila jsem o víc jak dva měsíce dřív a kluci tedy byli logicky v inkubátoru. Vzhledem k tomu, že bydlíme na vesnici a bohužel i manželova velice sdílná rodina, jít do obchodu pro chleba bylo utrpení a vyhýbala jsem se tomu poměrně dlouho. Jednou jsem ale jít musela a celý obchod ztichnul, že by bylo slyšet spadnout špendlík. I na ulici se za mnou lidi otáčeli...takovou atrakci tady asi ještě neměli.
A dodnes nechápu, že se se mnou i cizí ženské dávají do řeči na téma porod, kojení a intimní problémy.
@babuna na jídlo jsem zvyklá z kantýny, i na ten odvar z ponožek, kterému říkají čaj 😀 takže předpokládám, že v tomto ohledu budu v pohodě ;) Průsery si rozumově nepřipouštím, ale zdejší perinatologické centrum je pro mě jedna z největších motivací, proč FN - naštěstí už mám dlouho po státnici z gyn-por a moc si toho nepamatuju, ale i to málo, co si pamatuju, občas stačí na slušné samo-vypsychování.
@margarithka teda vlastni maminka ti davala najevo,ze je nedobre,ze mas kluky?uf a jak to s ni resis?na pripominku skoda,ze nemate parecek,jsrm rikala,ze si ho v Lidlu muzu kdykoliv koupit😝
@margarithka to je zlastni, ze jsi lep na takovyhle lidi 🙂
@barumic nene, já jsem byla ve FN.
@margarithka Upřímně řečeno, z tohohle je mi strašně smutno.. jistě můžou mít babičky/další příbuzní nějaké osobní preference (zvlášť třeba co se tchýní týče, pokud samy nemají dceru, že si to chtějí kompenzovat na vnučce-princezničce), ale nechápu, proč to často dokážou podat tak necitlivě... a že jim to často ani nedochází, proč se to dotyčné nastávající (nebo již stávající) matky dotklo. Moje tchýně například, když jí to manžel vytknul, že to od ní není pěkné, aby dokola opakovala, že chce vnučku, když nám na UZ slibovali kluka, odvětila, že teda jako nevěděla, "že je to jako až tak jisté". No jisté to nebylo, nejspíš se dočká vytoužené vnučky - ale v té době, kdy jsem jaksi vnitřně byla nastavená a natěšená na chlapečka, jsem to obrečela... jako by za to ten prcek mohl, že má pindíka nebo co :(
@lenka_strelenka
Ono mozna ty tchyne jsou necitlive proto, nebot s nimi se taky nikdo nemazlil, tak proc by se mely brat ohledy na nas..
Jo a jeste hlaska, pri ktere mi vyleti oboci nahoru:
"Joo, to za nas nebylo. My to delaly tak nebo tak... " a takove ty pindy, hlavne co se vyvarovani plenek tyce.
Mno a taky po mne pomerne dost znamych chce poslat nejakou fotku s panderem 😀 😀
Mě včera zamrzelo, když mě potkala známá, která o mém těhotenství dosud nevěděla, nicméně je již zřejmé, zeptala se tedy na termín a pak spontánně reagovala: "Takhle si kazit léto!"
@barumic mazlil nemazlil; v době, kdy naše maminky a tchýně rodily (teda aspoň v době mého/manželova narození, ať případně neurazím), byl porodnický ultrazvuk ještě v plenkách a o nějakém bližším určování pohlaví nemohla být moc řeč, tak je s tím nemohl nikdo otravovat ještě v těhotenství 😀 jenže když to srovnám s mojí maminkou, jak přijala zprávu o případném chlapečkovi (byl by to její třetí vnuk, v širší rodině dohromady vlastně už šestý kluk; holčička žádná): "to je super, když se nám v rodině ti kluci tak daří" - ani náznak toho, že by ji to nějak mrzelo, prostě jen měla upřímnou radost z toho, že čekáme (ťuk ťuk na dřevo) zdravé miminko. No a na tu naši nakonec-nejspíš-holčičku se samozřejmě těší úplně stejně... stejně jako ostatní příbuzní z mojí strany rodiny; nikoho nenapadlo komentovat, jestli by byl lepší kluk nebo holka (a to včetně mojí 92leté babičky, která si občas nějakou jedovatou poznámku neodpustí, akorát jí to už člověk nemůže mít moc za zlé...).
@matkapraha dva kluky už mám. Nechápu... v generaci mojich rodičů chtěli všichni kluka, u prarodičů už teprve... děda se s mámou a tetou asi nesmířil do smrti, že nejsou kluci, a ještě k tomu měl jenom 4 vnučky 🙂
A teď mi příjde, jako by byla holka něco lepšího, aspoň podle reakcí okolí: "tak napotřetí"
A po třetím klukovi? To bude na podesáté nebo co? Kolik těch dětí musí člověk mít? A když bude to desáté holka, tak se ještě dozvím něco jako: tak se vám to konečně povedlo, to vám nestačili kluci a museli jste se 10x snažit, aby to konečně byla holka, nebo já už nevím. V rodině je to v pohodě, nejzajímavější jsou reakce "cizích lidí". Nějaké babky na zastávce a tak. Se mnou to ani nehne, ale ty předsudky bývají zajímavé.
Kámoška utrousila: "Jé mě by vadilo, že bych je nemohla stroji do šáteček" (má jednu holku)... no mě to taky vadí, že na kluky je to oblečení takové nudné, kvůli toho je přece neobleču do sukýnky, chudáky...
Mě nejvíc dostala babička, když mi volala ani ne 24 hod po porodu, já nevyspalá a šeptala jsem,abych nerušila maminku vedle a ona se mě ptala:"Proč šeptáš, tebe neco bolí?" 😁 A na vesnici je to výživné:"Jé, vy už něco máte?"(ne,vezu prazdnej kočár asi) "A co máte?"(Dítě) "Vy jste byla těhotná?" A sousedka:"Tak už aspoň budete chodit ven..."(mysleno na mě,předtím jsem jezdila v šest z práce,tak mě viděla jen v autě)
1. U dvojčat mě 3 roky nejvíc otravovalo : "Jeej, to jsou dvojčátka? Tak to aspoň máte z krku najednou" (a všechny verze tohoto komentáře). Říkám tomu syndrom socialistického plánováni 2 dětí 🙂
2. U dalšího těhotenství s třetím dítětem 99 % reakcí: A to jste plánovali? /To ti dvě nestačí? /Chudina!
3. Když si dítě dovolilo plakat, nejlépe od svobodných kamarádek přes 30 let : "Tohle vidět je nejlepší antikoncepce." (to zraní a zároveň urazí)
4. Ještě jsem si vzpomněla: To moje dítě ale vydá za dvě! (ano, moje dvojčata jsou taky hodně živá, takže to mám za 4 děti?🙂 )
Ja tedy jeste neporodila, ale uz ted me doslova serou 3 do nekonecna se opakujici rady.
1) kojit musis, jinak bude dite trpet krivici (rika moje babi, ktera moji mamu nekojila a mati krivici nema)
2) az se to narodi, roky se nevyspis..
3) hlavne dite nehoupej a nenos, zvykne si na to a bez toho neusne!
By me sviklo uz.. A az porodim, tak se nemuzu dockat otazek: kojis? Jis? Uklizis? Davas dudlika, atp..
Holky, podle utz uz prenasim a kupodivu jsem stale "CELA"... 😀 😀
Behem 24 hodin se me na to zeptalo tak sest lidi 😲
1.) koukej jak cuca ten dudlik, urcite ma hlad!
2.) ma studeny rucicky/nozicky, musis ji obleknout, urcite je ji zima
3.) musis ji dat cepicku, fouka vitr! (leto, 27 st, 6m mimco)
4.) ty jeste kojis??? to musis odnaucit, ty jeste kojis v noci/pres den? a kolikrat? (8m mimco)
5.) nositko? jezisi co to je za vymozenost? vzdyt je tam chudak uplne stazena, urcite se ji tam blbe dejcha, vyndej ji, at se muze hybat
6.) tys ji nechala spat v tom fusaku? (bylo rano 10st) ty budes matka krutas, chudinko mala pojd ke me😅
jo a nejlepsi jsou bezdetni kamaradi - jak uz nekdo psal, kdyz chteji prijit na navstevu kolem 6 vecer (jsou strasne hlucni), ze si pry pohrajou s malou (haha), za 5min az ji uspim (hahahahahhahaaaa) tak si pustime nejakej film, dame pivo a budeme kecat (mame 2kk, kde je vse slyset) ... a strasne se divili, proc jsem jim jako rekla ze NE, ze navstevu rozhodne jindy a ne v tomhle case (v 7 se koupe, v 8 usina..)
Holky - jeden nerýpavý dotaz (upozorňuji raději předem, že opravdu nechci rýpat, zajímá mě to). Co se tedy říkat smí? Někdy sama fakt nevím co říct můžu a co ne a když to tu čtu, tak je snad zakázaný se i zeptat jak se má? 😀
Prebalovaci pult?? Ty s tim materstvim nadelas!! To je zbytecne, za nas to nebylo. Muzes prebalovat na zemi, ne?
Jezisi kriste, to jste vybrali hrozne jmeno!
Vy mate jenom jeden detsky pokoj? A kde bude spat druhe dite??
To je dobre, ze nekojis! - pronesla tchyne, pote co jsem se marne tri mesice po tezkem porodu snazila, aby se mi v prsach vytvorilo mleko. To bylo asi nejvic frustrujici ze vseho
Moje mama: ukaz, jak vypadas? No, dobre. (Po shlednuti od pasu dolu). Ja: mami, jsem tyden po porodu snad ne. V tu chvili jsem na ni byla fakt nastvana. Byla to prvni veta, kdy prisla poprve na navstevu...😠
@journals
Dle meho musis sama usoudit, jak dobre tu maminku znas a co si muzea dovolit.
Jinak tabu je vsechno intimni a hlavne to, kde by mohla byt negativni odpoved..
Mne treba nevadi otazka zda kojim od kamaradky, ale od jine maminy, kterou moc neznam by mi to vadilo.
A spousta otazek se da polozit jinak 😀
Misto "Tyjo, kolik jsi shodila?" reknes: "Vypadas moc dobrel, slusi Ti to."
No a dotycna, pokud je sama se sebou spokojena, tak se rozpovida, a kdyz ne, tak vis, ze je to citliva ozazka a nechce se o tom bavit.
Matky po porodu casto mivaji splin a jedna z veci, ktere hraji roli je spokojenost sama se sebou.
Mam s tim OOOBROVSKOU zkusenost 😀 😀
Mě většinou neVadí otázky. Pokud se někdo ptá, zajímá ho můj názor. Nejhorší jsou nevyžádané rady a teorie, obzvláště o botách a jídle. Prostě tohle moje děti jíst nebudou (jogurt s velikonočním vajíčkem v jednom se složením horším než lak na vlasy). A když mi někdo začne kázat o tom, jak malé děti MUSÍ mít pevné boty, ideálně asi pohory až do půl lýtek, aby se v nich dobře přerazily 😉 to je něco na mě, co zaplatí 1200,- za kompromisní botky jen proto, aby v tom malý vůbec uměl chodit a nezakopával o vlastní nohy.
@journals hodně záleží, jak dotyčnou znáš. A taky na tónu, kterým to řekneš. A je to prostě hodně citlivý, protože nevíš, jak se dotyčná zrovna cítí. Když se trefíš do chvíle, kdy si přijde jako nejhorší matka na světě, tak i nevinný dotaz může bolet. Takže nejlíp uděláš, když se zeptáš, jak se má, možná, jestli nepotřebuje s něčím pomoci, řekneš, jak je miminko krásný (i kdyby to bylo nejošklivější miminko na světě), můžeš tipovat, komu je podobný, a řekneš mamince, že jí to mateřství moc sluší. a podle reakcí můžeš se ptát dál, na to, co tě zajímá a uvidíš, jak zareaguje.
A podle některých diskuzí bych i s tím tipováním podoby byla opatrná - asi by člověk nejmín narazil nějakým - no to jsi celá ty! nebo co myslíš, to víš, já ty oči takový nemám. Protože dokonce i věta to je celý náš táta ( i kdyby se od táty dalo to dítě odlišit jen podle toho, že právě nežmoulá v puse fajfku) může maminku někdy rozhodit, jak jsem zjistila třeba na emiminu. To vám je skutečně zajímavé, co všechno může maminu rozhodit. Ale normálka když jsem byla obdivovat vnoučata - tak jediný, nač jsem se já dojatě vzmohla bylo holka moje zlatá, ty máš krásný dítě! No nádherný dítě! Překrásný dítě, já mám nádherný vnouče, no pocem, co já ti za ně koupím. Ty jsi hvězda, takový nádherný miminko. Ale nevím, jak to mají jiné babky. Já jsem nad vnoučaty mimo. Jo a ty malé opice to vědí!
@letadlo13 presně to ted prozivam... Po trech chlapech mame holcicku. Reakce na vesnici od cizich lidi na ktere jsem uz alergicka: "tak se vam to konecne povedlo", "to jste stastni ze mate konecne holcicku", "tak jsme vam to prali aby to vyslo s tou holcickou". Mazec fakt... kdyby to byl ctvrty kluk tak by jsme ho meli asi nechat v porodnici nebo co. A dalsi veta kterou nesnasim "Co malá, je hodna?"
@lenka_strelenka
A nepotkaly jsme se nekdy v lednu na testech na toleranci cukrovky ve Vitkovicich? 😀
Do Pamky jsme pred tremi lety chodili dost casto 😉
@babuna
Diky, diky. Njn, kdyz by byl pruser kdekoliv, tak stejne zpatky do Poruby 😉