Jak to máte s plánováním druhého dítěte?

Mame druhe na ceste. U nas bylo prvni miminko prekvapko, sice příjemný, ale ne uplne planovany 😀 druhy bylo planovany stylem "nechame tomu volny prubeh" s tim ze nechceme velky odestup mezi detmi a maly bude dva a pul až se mrnous narodi. Myslim ze to je jen a jen na tobe, pokud mas pochybnosti a necitis, tak bych do druheho potomka proste nespechala. Prvni dite mas jeste malinké, ac jsme původně planovali ze cim driv tim lip, tak se priznam ze ted jsme rada ze to vyslo takhle, ze mala uz je bez plen, mluvi, da se s ni lip dohodnout, sama se oblece, obuje...v tomhle ma vicelety odstup jasny vyhody. Jinak zda mit nebo nemit vic deti je kazdeho rozhodnutí ,pro me je fajn nebyt na svete sam, mit sourozence. Urcite tenhle muj pristup plyne z toho ze sama mam se segrou vyborny vztah a je moje nejblizsi bytost stejnyho pohlavi 🙂 rodice jednoho dne nebudou, pak budem jen my dve. Jak na otazku dalsich deti u vas nahlizi manzel mimochodem? To byste si asi meli ujasnit nejdriv. A jeste maly podotek-mne treba prijde, ze vztah tata-dite je daleko min samozrejmy nez mama-dite. Ze se vyviji déle, i proto ze mimino je proste dlouho zavisle primarne na matce. U nas vidim velky posun zhruba kolem tech dvou let, kdy uz se spolu domluvi, blbnou, radi, mala uz je partak, ne jen bochnik chleba co se bud koji, spi nebo kadi 😀

Ahoj, synovi je teprve 14 měsíců. Jestli se na to teď necitis, nech tomu čas. Nikde není psáno, že ti mateřská musí navazovat. Za pár let, až první dítko trochu povyroste, budeš třeba mluvit jinak 🙂 A říká se, že druhý porod je jednodušší 🙂

Já mám děti od sebe 13 let ( více faktorů proč a bylo by to na dlouho), ale neměnila bych. Ale samozřejmě každý to má jinak a finální rozhodnutí je přímo na té mamině čili na tobě🙂)

Když ti chlap nepomůže,tak bych se na druhý dite vyprdla.
Mám jedno a bohate mi staci.Záleží jak se cítíš.

My tomu necháváme volný průběh, právě protože se nějak nedovedu rozhodnout jestli do toho jít hned nebo počkat pár let 🙂 Má to své pro i proti. Taky pro nás byl ten první rok hodně náročný a ta představa to dávat ještě se starší dcerkou. Máme známé co to takhle mají a je to u nich blázinec. TAkže to mě dost odrazuje. Na druhou stranu mě láká si to "odbýt" takový to přebalování,kojení, kašičky apd. co nejdřív a pak jen těžit z toho že si za čas děti třeba spolu vyhrají a že pak budem moct konečně jet na dovolenou aniž bychom museli tahat milion plinek a dalších potřeb pro mimčo. TAky to skladování tady těch vaniček, oblečků, kočárku apd. mě dost štve. Ale zbavovat se toho nechci, protože vím, že druhé chci. Jen nevím kdy je to nejlepší. DAlší co jsme zvažovali je návrat do práce. Já se nemám kam vracet. Takže mě čeká hledání práce. Což je pro mě lepší si jednou najít práci a zůstat tam pokud možno co nejdéle. Než si třeba hledat práci po první rodičovské a za čas znovu po druhé. Ale to jsou jen takové doměnky 🙂

@jitavrtule manžel by právě i chtěl.... Ale já prostě vidina že zase rok neskutečne dřiny a nevyspani s tím že on bude věcné v práci a nebo mi řekne že na to nemá nervy vážně mě tohle odrazuje....

@voleskap odstup by byl nejdříve až by měl malej 2 roky teprve potom bychom se snažili takže by to vypadalo cca tak že syn by měl 3 v roky a pak by se narodil sourozenec... Ale otázkou je jestli to zvládnu, už teď mi pomáhá tchyně víc než manžel, je to zasloužila úžasná babička.
@nafuka necítím se na to teď, ale třeba za ten rok kdo ví, ale sám řekl že děti má rád ale nemá k nim vztah...

@syrinxka to je další věc, finance. Mě čeká děláni řidičáku a hledání nové práce protože kde jsem psaná teď tak to mám dost z ruky a už určitě nachystanou výpověď ale musí ještě počkat 2 roky že zákona. Takže taky váhám zda kit druhé něco dělat papíry a nová práce... Jít tam třeba na rok, dva a zase být doma... Nevím, pořád hledám takové to nakopnuti k tomu, babičky a děda by chtěli druhé voicemail protože můj brácha mít potomka asi nebude takže je to na mě nevyplenit naše jméno
😁😁😁😁

Myslim ze je normalni ze se na to jeste necitis. Take jsem zacala pocitovat touhu po druhem az kdyz mel syn pres 2 roky. Neni kam spechat. Az se na to budes citit tak do toho bez.

Manzel druhe moc chce,ja za nasi situace vubec. Synovi je 20 mesicu,jako maly nonstop visel na prsu,resime jeho potravinovou alergii,ale hlavne: manzel do vecera v praci,pomuze,jen kdyz se mu chce,kdyz se mu nechce,je o to hur,kdyz je doma-maly za nim beha a ja jsem za zlou,ze ho odvadim,fungujeme total bez hlidani,no a ja i kdyz vim,ze sourozenci jsou fajn,vim,ze druhe proste momentalne nemam sanci zvladnout-pisu ja nemam sanci,protoze vim,ze zacatky by byly zase z 99% jenom na mne. Takze te naprosto chapu a poradila bych do druheho jit jen a pouze tehdy,az se TY na to budes citit.

@pajula123 nedokazu vubec pochopit jak muz dokaze odstrkovat vlastni dite? To ho nemiluje? Manzel dre jak mezek, ale na tom ze k nemu vecer malicka pribehne a obejme ho se cely den tesi a je to pro nej naopak relax. Staci kdyz si k ni sedne a prihlizi jak sklada kostky a nebo si prohlizi knizky, preci nikdo nerika, ze musi po 12 ti hodinove smene dite vzit na hriste?

U nas manzel druhe nechce, mala je a byla narocne dite a oba dva mame co delat ji zvladnout. Ja bych o dalsim uvazovala, myslim si, ze by se spu zabavili, ale jestli se vratim za rok do prace druhe uz nebude, nebude se mi chtit naskakovat do toho kolotoce prebalovani, uspavani...

Pokud se na to necitis,tak do toho nechod.Maly je jeste maly,jenom ted si ho a jeho lumparny zacnes uzivat.Pokud je tiha na tobe,tak musis byt s timto rozhodnutim predevsim v pohode ty.Manzel asi nema poneti,co to vse obnasi a mozno by bylo vhodnejsi jsi o situaci promluvit,protoze mi prijde,ze nejsi v pohode ani s jeho pomoci na chodu domacnosti.Nejdriv si proto vyreste toto a pak pripadne dalsi dite.

my máme malou treperendu pořád v pohybu, tatínek je její miláček. Druhé neplánujeme, je to naše společné rozhodnutí.

Tak já planovane a s velikou radostí otehotnela, když bylo synovi 14 měsíců, ale my teda s manželem veškerou péči o syna sdílíme 50/50, kdyby to tak nebylo, viděla bych to možná jinak. Asi by tohle chtělo probrat převážně s manželem, pokud on chce druhé dítě, musí pochopit, že péče o děti je starost obou rodičů.

Já souhlasím s holkama přede mnou víceméně, nelámala bych to přes koleno, pokud se na to necítíš... a hlavně by možná taky stálo za to si promluvit s manželem na rovinu o tom, z čeho máš strach a jestli, když o to druhé tolik stojí, se tentokrát hodlá víc zapojit... Mimochodem já bych to určitě nezvládla a maminky, které nemají pomoc partnerů, obdivuju. My, když jsme čekali první, tak jsem byla přesvědčená, že bude na dlouhou dobu (ne-li úplně) poslední, už dopředu jsem se podezírala z toho, že to nebudu zvládat, že si nebudu umět zorganizovat čas, že nebudu nic stíhat, že ze mě bude taková ta věčně zpruzená frustrovaná matka na mateřský. A to se nakonec vůbec nekonalo a to hlavně proto, jak automaticky a jak moc se zapojil už od prvních dnů přítel do péče. V podstatě jakmile se vrátil z práce, tak komplet přebíral péči o dítě (teď už o děti), s tím, že ať si jdu číst, zdřímnout, zacvičit, prostě ať mám čas pro sebe. Díky tomuhle jsem se nijak psychicky nehroutila (jakože k tomu mám sklony), všechno skvělé fungovalo (a to jsme neměli takové to typické zlaté dítě, co zabrečí, jen když má hlad, ba naopak, propochodovaly jsme s ní na střídačku celé noci, ale zvládali jsme to s přehledem, proto, když se v jejím roce otevřela otázka sourozence, moc jsme neváhali🙂. Pravda, když přítel básnil o tom, jak bude od začátku obě sám koupat a večeřet a číst pohádky, tak jsem se smála a upozorňovala jsem ho, že minimálně ze začátku určitě bude potřebovat mou pomoc na dvě děti, ale on opravdu nepotřeboval, zvládá všechno s přehledem, já chodím každej den cvičit, nebo běhat, nebo prostě co mě napadne, jsem chvíli bez dětí a nejsem díky tomu nikterak "semletá" tím rodičovstvím si troufám říct, přítele to baví zcela zjevně, holky ho za to milujou a čekáme třetí a už z toho ani nejsem nervozní jako u prvních dvou, protože v něm mám prostě neskutečnou oporu a vím, že to dáme..🙂 A to podotýkám jsem nikdy nebyla moc mateřskej typ, děti obecně mě moc neberou, ale prostě se správným milujícím parťákem je to "najednou" velké štěstí🙂. Jsem se možná zbytečně rozepsala, jen jsem chtěla říct, jak konkrétně já moc toho chlapa k dětem potřebuju a fakt jako respekt k ženským, co to zvládají samy, já bych to ale nedala určitě, aspoň se zdravým rozumem určitě ne.

U nas je to stejne.manzel mi s chodem domacnosti vubec nepomaha a kdyz mi mel naseho syna pohlidat tak se tvaril,ze ho strasne obtezuju a mel kolem toho plno blbych kecu.a to je maly planovany.ted mi ho hlida stylsem,ze bud ma v ruce tablet nebo sedi u pc.na prochazce s nim byl parkrat a to jen protoze jsem ho na ni vyhnala.hrat si s nim hraje jen tak pul hodiny a jde zpet k pc.predstavuje si,ze navazu druhou materskou,ale ja ted nemam proste chut,kdyz mi nepomaha.rikala jsem mu to a pry mam jeste cas si to rozmyslet.takze tot u nas.hlavme si musite o tom s manzelem promluvit,snad budete mit vic stesti nez ja a pochopi to 🙂 ale jestli se necitite tak se do druheho nehrnte.manzel by to mel pochopit 🙂