• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak zvládáte domácnost v prvním roce života dítěte?

Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neodbočuj od původního tématu".
26. lis 2012 ve 20:40 • mamina19844
Naše Nelly je spavé miminko, takže toho zvládám vcelku hodně.

Ráno vstávám kolem 7.hod, nakojím malou, přebalím, dám do koše a vozím ji, zase usne. Pak uklidím po manželovi v kuchyni, ustelu postele, vyvětrám, Lilly se mezitím vzbudí, tak znova přebalíme, nakrmíme, oblečeme a jdeme na menší nákup, cestou zpátky potkáváme spustu známých, to Nells unaví, takže opět spinká, já uvařím oběd, najím se, maličká se vzbudí, napapá se ona, opět usne, přijde manžel z práce, pokecáme, Nellynka se vzbudí, okoupeme, napapáme, uspíme a to vše pořád dokola :slight_smile:
7. pro 2012 v 07:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
vseho s mirou. Kdyz se tak rozvzpomenu tak jsem stihala - nakoupit, uvarit, uklidit, jit 4x denne se psem atd. Proste jsem si prizpusobila malou sobe a ne ja ji. Stihat se da,horsi to bude se dvema :grinning:
7. pro 2012 v 07:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tak jsme se zase dneska doma chytli a bylo mi řečeno, že když jsem doma - na mateřský, tak je normální, že se o malého a o celou domácnost starám výhradně já, protože on chodí do práce! a já jestli je to tedy vyvážené, když vysávám, žehlím, vařím, vytírám, utírám prach, převlékám postele, vysávám čístím krb, atd. teď před Vánocema všechnu výzdobu, pečení, větší úklid jako klepání koberců atd. - to vše jsou prý ženské práce a jestli je mi málo to, že on chodí do práce. takovéhle řeči mě fakt vytočí a že jeho matka to všechno zvládala v pohodě! a vůbec na všechno mi řekne "a jak to dělali dřív"? a ještě dodá, že dřív neměli jednorázové pleny ani myčky nádobí - no nevím mě nezajímá, jak to dělali dřív, ale jak to je teď, ten můj když přijde z práce je unavený lehne na gauč nebo k PC a většinou chce ještě abych na něj nemluvila a chce půl hodinku když přijde z práce domů ticho. Když mě poznal a začínali jsme spolu před lety žít, tak jsem vůbec nevařila (vařil on), nyní tedy vařím já, mě to doma moc baví s malým, je to to nejkrásnější období, dělám najednou domácnost-což tedy domácnost mě až tak nebaví, ale dělat se musí, akorát když bych nyní chtěla něco s domácností pomoct nebo si postěžovala, že nějakou domácí činnost nestíhám, tak mi řekne, že jak to dělali dřív a že jiné to stíhají a že on chodí do práce, tak že si mám poradit. Tak to mě jako mrzí, že větší práce např. - jako přestěhovat nábytek - vyndat koberce a jít je ven vypklepat - tak řeba takové ty těžší a větší práce co se dělají párkrát do roka bych si prostě představovala, že bychom měli dělat společně, ale to bohužel není možné.....
18. pro 2012 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@arabela_ ahojky, narazila jsem na Tvůj příspěvek. Taky jsem dřív vyskakovala kvůli podobným věcem jako čertík z krabičky :slight_smile: Mně pomohly tyhle věci:
1. začala jsem vnímat péči o domácnost z jiného pohledu, už nepotřebuju, aby to manžel ocenil, ale já sama mám dobrý pocit z toho, co udělám (žehlení, úklid, praní, nákup) - dělám to přece i pro sebe a v duchu se občas i pochválím :slight_smile:

2. Super jsou knížky od Allana a Barbary Peasových (Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a Proč muži lžou a ženy pláčou). Pochopila jsem, že muži a ženy jsou prostě různí (brzo :grinning:)

Jednak teorie, že muži jsou lovci a když večer přijdou domů, potřebují "zírat do ohně", tzn. mít trochu klidu a ticha (to je ta půlhodinka, o které jsi psala). Muž příchodem domů dělá za celým (pracovním) dnem tlustou čáru, zatímco ženy si o tom, co prožily, potřebují s mužem promluvit.

A druhá teorie, že "Ženy dávají jeden bod za akci bez ohledu na její význam či za dárek bez ohledu na jeho hodnotu. Kdyby i muži měli svůj bodovací systém, přidělovali by body podle významu akce či velikosti dárku.".

Znamená to, že žena řekne seznam věcí, které udělala (žehlení, praní, nákup, kojení, přebalování, koupel atd.) - za každou věc si dá bod, záleží jí na četnosti. Muž řekne, že byl v práci a má za to, že je to významnější akce a dá si za to víc bodů. Ale pro ženu je to pořád jenom jedna věc :slight_smile: proto vznikají mezi muži a ženami konflikty :slight_smile:

Řešením je prostě to nesrovnávat. Každý jste dělal během dne to, co bylo potřeba. Když potřebuješ s něčím větším pomoct, zkus na to jít po dobrém - že on je silnější, zvládne to líp - trošku zalichotit. Bude mít zase pocit, že je velký oceňovaný lovec :slight_smile: není to sice tak elegantní, jako ohánět se emancipací, ale zase je to účinnější :grinning:

Co se týče jeho hlášek ohledně minulosti, zkus hrát jeho hru také - muži v minulosti byli ve válce, pracovali na poli, lovili mamuty.. kdy naposledy zoral pole nebo něco ulovil on?

My ženy prostě vnímáme věci jinak než muži a protože muži nechtějí nebo ani nemohou úplně pochopit náš způsob uvažování, je lepší jednat s nimi po mužském způsobu :slight_smile:
4. led 2013 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, jak s kterým dítětem :slight_smile: U prvního, holčičky, to ze začátku nebylo nic moc, byla jsem po císaři a komplikacích a dost dlouho jsem se zpamatovávala, ale tak po 3 měsících se to ustálilo a pekla jsem i na vánoce (je zářijová) a po půl roce už to bylo úplně v pohodě. U druhého dítěte to bylo od začátku naprosto v pořádku a de facto jsem hned od porodu (přirozeného) zvládala úplně všechno. Samozřejmě pomáhají trochu babičky (ale hlavně s hlídáním), manžel taky (hlavně s hlídáním :slight_smile: a jinak všechno řeším sama, úklid, vaření, velké nákupy, zařizování všeho možného. Hodně cestujeme, párkrát jsme byli dlouhodobě v zahraničí buď s jedním nebo i oběma dětma a prostě to všechno jde. Chodila jsem do jazykovky na kurzy španělštiny. Plus je, že řídím, bez auta bych se neobešla, neříkám, že ho používám denně, to vůbec ne, ale na návštěvy, nákupu a tak se fakt hodí :slight_smile:)
Ale samozřejmě jsem měla spoustu slabých chvilek, jako že nic nestíhám (když byly děti nemocné, rostly jim zuby, nějaké úrazy, manžel byl na delší dobu v zahraničí) a probrečela jsem odpoledne a byla totálně vykolejená, nebo jsem byla v cizí zemi, bez babiček, opuštěná a muž chodil pozdě z práce.... ale vždycky jsem si pobrečela a pak zase najela do svých kolejí.
Je to asi spíš o tom, rozložit si činnosti, nedělat všechno najednou a hlavně si moc nenakládat na hrb. Když se něco nestihne, tak se to prostě nestihne. U mě je trochu problém, že jsem perfekcionalista a mám ráda všechno udělané podle sebe a pokud možno dokonale :slight_smile:) Hlavně u úklidu s tím trochu bojuju, když uklidím a přiběhnou děti a vycíděné zrcadlo mi potlapkají lepkavejma pacičkama..... :slight_smile:)) Ale to tak prostě mám...
11. zář 2013 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ale je fakt, že u nás je to taky tak, že muž prostě PRACUJE a má pocit, že se doma válím s nohama na stole :slight_smile:)))) On prostě nevidí, že celej den skáču kolem dětí, domácnosti, že vařím, peču, peru, žehlím atd. Pro mě je pak odměna, že si vezme děti a já si sama vyrazím někam ven, jen tak se pocourat po městě :slight_smile:))
11. zář 2013 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
K tomu me napada pisen Laktacni psychoza, velmi vtipne, doporucuji:
http://www.prosimspinkaj.sk/19/post/2014/02/ako-uspvaj-spevky.html
6. únor 2014 v 15:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek