Jsem na mateřský hrozně osamělá
Ahoj holky, už se prostě potřebuju vypovídat. Mám půlroční holčičku, miluju jí nade vše, udělám pro ní vše, ale někdy bych se chtěla vrátit do období, když jsme byli s manželem sami, když jsem chodila do práce, mezi lidi...Vůbec jsem netušila, jak je péče o dítě náročná. Jsem utahaná, nevyspalá, dítě totální nespavec. Manžel občas pomůže, ale nejvíc mi chybí přátele. Není si s kým promluvit, bydlíme v Praze na Žižkově ani ne rok, nikoho tu neznám, s kočárkem taky chodím sama...rodinu mám 150km daleko a vídáme se tak jednou za měsíc. Dala bych cokoliv si s někým promluvit, dát si kafe, probrat podobnou situaci. Občas mě vůbec nebaví si s malou hrát, dělat s ní blbinky, prostě bod mrazu a pak mě to mrzí, že se jí nevěnuju, že ona za to nemůže...
@akalinka Bydlím na Suchdole, ze Žižkova to není tak daleko... Mám půlročního chlapečka a tříletou holčičku. Když budeš chtít, mlžeme někam vyrazit, taky se ráda seznámím..🙂
Já bydlím na Žižkově a nikoho tu neznám!!! 🙂 Zatím jsem v očekávání, ale kámoška by se hodila. Nedávno jsem viděla dvě ženy, obě s kočárky, jak šly na procházku k památníku, a tak jsem jim to záviděla! 🙂
S tím mateřským centrem to je dobrej nápad,díky za radu holky. 🙂
Ahoj, ja bydlim asi 100m od Zidovskych peci, rodinu mam 350km a taky rada spolecne vyrazim nekam... az se teda narodi 🙂 Od dubna muzeme vypsat kocarove jizdni rady 🙂
@terkazizkov
kočárkové jízdní řády...dobrý 😎 😎 😎
@akalinka Nemůžeš koukat zpátky, ale dopředu a užívat si každého dne s dcerou. Každý nemá ten dar mít miminko. Nežiješ s kamarádkami, ale se svojí rodinou. Po rozvodu jsem se odstěhovala, (jelikoš můj ex je rapl) přerušila veškeré kontakty s přáteli a žiju si svůj život. Jsem na vesnici a pořídili baráček a manžel jezdí z práce jen na víkendy a někdy je i 14 dní pryč, takže jsem na vše sama. Ale jedu si zahrádku, zvířata, díťata a je mi fajn.
http://web.strollering.cz/cviceni/#praha
jen tip. mam to v planu, az bude prte venku😉
@akalinka Ahoj, cítila jsem se na mateřské dost podobně a to mám rodinu blízko, známé taky...ale stejně jsou celý den všichni v práci, pak mají jiné starosti... Každopádně bych viděla jako důležité pokusit se jakkoli si udělat čas sama na sebe - dojít si na masáž, zacvičit, nebo jen tak sama ven na procházku, na nákup... jednou za čas by snad manžel mohl pohlídat, nebo si zkus najít někoho na hlídání - nejde o to dítě odložit, ale mít čas si pročitit si hlavu třeba jen na hodinu, dvě týdně... A další věc - můžeš se zkusit seznámit s dalšími maminkami, chodit třeba s miminkem na plavání, cvičení, do herny, mateřského centra... ne každému to vyhovuje, ale zapokus to stojí, než být úplně sama a mluvit si doma pro sebe 🙂. A pak se taky pokusit udržovat kontakt s přáteli, i když jsou z ruky, i za cenu určitého nepohodlí. Jednou za čas se prostě sbalit (třeba i s rodinou) a jet je navštívit, pozvat je na návštěvu... nevím. Prostě i trochu "násilně" narušit svou izolaci. Jinak já jsem asi až po roce a půl na rodičovské začala chodit na cvičení se zády a byl to pro mě jednou týdně úplný svátek 🙂. Teď nechápu, proč jsem s tím nezačla dřív 🙂. Musím říct, že mi to doma hodně padalo na hlavu a nenapadlo by mě, že mi opravdu stačí i jen hodinka týdně a byla jsem rázem jiný člověk 🙂.