Jste taky tak unavené na RD jako já?

Já teda za sebe musím říct, že období mateřské jsem si celkem užívala, i když syn byl poměrně náročný. Ale užívala jsem si to, že když nechci, tak nikam nemusím (např. když je venku velká zima), že mám čas na domácnost - třeba když syn spal, tak jsem se vrhla na úklid, což je můj relax. Snažila jsem se hledat pozitiva v těch běžných denních činnostech. Hodně času jsme trávili s mými rodiči, protože manžel chodil do práce a dělal v nepřetržitém provozu, takže na nás tolik času neměl a já jsem i chtěla, aby se před nebo po noční mohl vyspat a byl do práce odpočinutý. Rodiče bydlí 5 km od nás a jsou už v důchodu, takže jezdili k nám odpoledne na návštěvu - vzali malýho v kočáru ven a já si mohla odpočinout nebo se v klidu aspoň osprchovat apod., mamka většinou dovezla i oběd nebo mi pomohla s žehlením... Nebo jsme jeli my k nim a šli jsme u nich na zahradu nebo prostě jsme si jen povídali u kafe když malej usnul, šli jsme na procházku... Žádné kamarádky jsem blízko neměla, tak jsem byla ráda za rodiče - hodně mi to pomáhalo, že se mám komu vypovídat. Manžel zvládal péči o syna v pohodě, ale moc jsem toho nevyužívala, už jsem nějak neměla tu potřebu někam chodit se bavit apod., ale stačilo mi třeba jen jednou za čas když ho na dvě hodiny pohlídal a já si mohla zajet sama nakoupit. Jasně, že někdy to taky bylo na palici - třeba když malýmu rostly zuby, dlouho jsme se kvůli tomu pořádně nevyspali a on celé dny i noci prořval, nechtěl jíst...pak období vzdoru atd. - občas ty pocity beznaděje potkají každou ženskou. Ale zase to přejde, venku zase brzy vyjde sluníčko, oteplí se a nabije Tě to novou energií., bude se dát chodit ven na procházky a různé akce kam můžou i děti. Syn šel ve 2,5 letech do školky a já do práce a od té doby je to teda mnohem větší honička. Mám náročnou práci, celý den si nesednu, mám velkou zodpovědnost, takže jezdím domů psychicky i fyzicky vyšťavená a když se chci věnovat synovi, tak zjišťuji, že už tu energii nemám a že na mateřské to bylo mnohem lepší. O víkendu místo toho, abysme trávili čas nějakým výletováním apod., tak doháním to, co přes týden nestíhám - úklid, praní, žehlení, chystání věcí do práce a do školky...je to maraton a čas tak rychle letí a syn roste před očima. Snaž se užívat si každého dne a hledat na něm to pozitivní, hlavně se nezavírej doma sama, buď v kontaktu s rodinou, s kamarádkami...sociální sítě nám to v dnešní době hodně ulehčují, i MK je fajn na sdílení názorů apod. Každého občas přepadne depka, ale zase bude líp, uvidíš. Hlavně zapoj chlapa do péče, nikdo neříká že se musí předřít, ale neuškodilo by mu zkusit si to aspoň trochu - možná by změnil názor na to jaká je to brnkačka 🙂