Jste taky tak unavené na RD jako já?

@terezka000 Ahoj nevim jestli ti to tady už někdo psal nebo ne ale co třeba nějaká kamarádka která má taky přibližně stejně staré dítko. Zajdete na kafíčko třeba někam do herny, návštěvy u sebe navzájem doma, vyjit ven s kočarky a dat pokec ono i tohle dobíjí, vykecáš se, postěžuješ si, zjistíš že jinde jsou i horší problémy a tak nějak tě to nakopne že se třeba nemaš tak zle. A třeba i na večer jak dáš malého spát taťka ať hlída kdyby se náhodou vzbudil a ty si zajdeš ke kamarádce, sousedce na vínko ( 2 skleničky = hodinka na večer mimo domov jistě chlapa nezabije a ty na chvíli vypneš ). Ja mam doma 5ti měsičního klučinu a minulý týden jsem nechala chlapy doma a zašla se švagrovou do kina na večer a byla to bomba. Vypla jsem a taťka si to taky užil s prckem. 😉

@bayt Fakt? Tak to já neznám. Muj přítel mi říká jak mužeš bejt unavená když jsi celej den doma??? Ale on to okolo co se doma musí dělat a taky že mít díte celé dny na krku není žádná sranda.

@terezka000 no muzi staci kdyz mu dam prcka na par chvil behem dne, jak se nemuzes svobodne hnout, porad mu venujes pozornost...treba kdyby se vic zapojil, videl by, kolik je to prace

Je to nekdy na palici ale ver ze jeste budes rada vzpominat na tu pohodu doma az se vratis do prace to pak zacne srumec a cas zadny. Maly asi chodi po obede spat? V te dobe se muzes venovat tomu co te bavi, cist, skladat basnicky proste si udelat chvilku pro sebe. Urcite te to nabije vic nez nejaky uklid. Me hodne pomahalo uvarit na 2 dny a travit pak hodne casu venku kde jsem seseznamila s jinyma maminkama a i to me nabijelo uz ten pocit ze v tom nejsem sama. Obcas jsme sly na obed spolecne s detma taky prima unik ze stereotypu. Muj manzel chodi domu vecer takze jsem pres den nemela sanci kamkoliv jit sama, e vecer jsem chodila na jogu, obcas na vino s kamaradkou, dala jsem si vanu proste cokoliv abych se tochu odreagovala. Deti mam 3 a dneska si fakt rikam co jsem vlastne nestihala kdyz to vidim ted ale to si clovek "uvazany" doma s detma fakt neuvedomi. Hodne se to zmeni az bude maly behat pak se da podnikat mnohem vic veci a bude to o dost veselejsi, mozna i tatinka to bude vic bavit a poskytnou ti vic casu

Já už jsem dozrala do obdobi, kdy mi právě toto vyhovuje 🙂 byla jsem roky na děti sama a zvykla jsem si byt i u všeho sama 🙂 mam pak větší pohodu. Nový přítel chtěl miminko a ja říkám .... ano, ale počítej s tim, že chci Mít čas se s těma staršíma učit. A chci třikrát týdně chodit běhat. Řekla jsem mu, že pokud od něj neucitim Pomoc a podporu tak ho tim pádem k ničemu nepotřebuju 🙂 ví, že děti s přehledem zvládnu sama 🙂 termín mam za 25 dni tak uvidíme 🙂

@terezka000 Tak odejdi,až přijde z práce, za kamarádkou nebo někam ven a nech mu syna. Vždyt je to jen na chvilku. Je přece otec. Co by dělal, kdyby byl na mém místě?

@mrav Takový muž to zni jako science fiction 🙂 Smekám! Já zatím poznala muže jen co meli tu představu, že vše dělá žena. Dcera ti bude neskutecně vděčná až vyroste. Hodně štěstí

@pasiba Přesně muj přítel to vidí tak prostě že já sem doma tak to musím zvládnout a podle nej je to hračka no.... Jenom že je jedno kolik je dítěti nebo jak je hodné ale spíš je to šílení na psychiku no.... A muj chlap když mu řeknu "co bys dělal kdybych tu nebyla" a on že by se to naučil ale když tu sem tak není duvod.... Tak že asi tak no.

@mrav On říká že by to s přehledem zvládal ale já uplně vidím jak mi za dva týdni přišel že už ho nebaví poslouchat jak náš syn piští 😀😈

@terezka000 Já jsem měla vždy na mateřské jiné starosti. Bývalý muž gembler tak jsem mela myšlenky jinde .... Pak jsem dělala vše možný i nemožný abych si udržela dobrou práci když jsem byla na děti sama a teď je pro me rajská hudba když se nudim 🙂 s radostí peču, s radostí vařím, a s radostí si jen tak čtu knížku 🙂 Ale je to tím, že jsem si prošla opravdu narocnym obdobím

@terezka000 No a to at se připraví na to, že bude daleko víc pištět, až přijde období vzdoru. Není lehké nastavit hranice. Zatím je to přece jen malé miminko, zhruba za 2 až 4 měsíce začne chodit. Pak si začne prosazovat to své, a to teprv bude sranda.

Je to úplně normální, zvlášť teď v zimě. na rady typu jak se máš radovat, že máš zdravý dítě, že si máš najít to hezký, že jseš hloupá, když si to neužíváš a ještě budeš vzpomínat , se z vysoka vykašli, to tě bude akorát stresovat. Myslím, že ti zoufale chybí seberealizace, něco, co by mělo nějakej výsledek, nebo tě prostě jen nabilo. Mladá na děti, nebo stará na děti, to máš šumák. Jako mládě (myšleno kolem 20 letú, bdueš mít pocit, že ostatní si užívají a ty ne a jako starší ti zas díte totálně rozhodí už zajetej život, koníčky a tak.
Co bych ti poradila. Choď hodně ven. I teď v mrazech. Aspoň na 3/4h být venku. On ten čerstvej vzduch udělá hrozně moc, už jen proto, že nebudeš zavřená mezi 4 stěnama.
baví tě cvičení? mrkni na youtube a dej si třeba 30denní výzvu v něčem. Klidně můžeš posilovat i s mrnětem, já sjem chodila na takové cvičení od jeho 8m do cca roku a něco (pak už bylo jeho 12kg an mě moc) na posilování s děckama a je to supr. Unavíš se, vyplavíš endorfiny a dítě to baví.
Co děláš večer? Máte nějaký čas s partnerem? Nebo jen (sorry) tupě klikáte do PC nebo do počítače? Jestli to druhý, tak hned máš další příčinu nespokojenosti. Moc informací dělá v člověku pocit nedostatečnosti. Už jen tady v diskuzi to vidíš. Vem si knížku, kup si antistesový omalovánky, pusť si muziku, prostě dělej SOBĚ něco pro radost.
Jinak dupla bych an partnera a aspoň jeden večer v týdnu si udělej jen pro sebe. Musí to vydržet, koneckonců dítě sis nepořídila sama. Prostě natvrdo - chceš milou ženu? Tak se snaž.
A jestli jsi i fyzicky vyčerpaná, zkus doplnit hořčík- Magneforte B6.
Nemáš povinnost být navěky šťastná, jen proto, že má dítě. Někoho to naplní, někdo holt potřebuje víc. Každej jsme jinej. Já si třeba užívám každou hodinku, když večer děti zavřou svá něžná víčka a pusinky a můžu v klidu 2 hodiny pracovat.

Ahoj, ja popravde zazivam v posledni dobe neco podobneho. ale prikladam to hodne unave (mala se za noc bui cca 7x) a taky zime. Taky si rikam, ze to miminkovske obdobi trva uz nejak dlouho a tesim se, az si budu mit taky s kym pres den normalne popovidat. presne jak pises jako kdyby si me nekdo najal na uklid, prani a peci o dite. ja byla zvykla v praci na nejake vyzvy,na podavani vykonu a taky na nejake oceneni me prace. Maminky proste ocenene nejaou, bere se to jako samozrejmost a sama vidis, ze i kdyz si jen trosku postezujes,okoli se na tebe sesype, jak si vubec dovolujes mit tyhle pocity,kdyz mas zdrave dite. Muj muz teda chape, ze je to na MD narocne, ale taky moc nepomaha... ono taky kdyz ma dite separacni úzkost a kazdou chvili chce byt na prsu, tak je to tezky... Rada typu dej dite tatinkovi a bez ven by tedy unas nefungovala (celoudobubychmyslela nandceru jestli neplace). Co mi moc pomaha, tak to jsou prochazky venku a navstevy 🙂. I kdyz dcra je docela uplakana, takze kdyz nema svuj den, desim se zase toho, jak to zvladne... No,moc jsem ti nepomohla, ale vimjak jsi na tom, mam to stejne 😉.

Já byla na mateřské se synem velice nešťastná, syn byl hodně uplakané miminko, blízké kamarádky žádné, občas jsme šli na cvičení maminek s dětmi, někdy ke tchyni, ale jinak mě ten stereotyp ubíjel a malej byl fakt hodně ukňouranej a je doteď. V 9m jsme se na rodičovské vystřídali s partnerem, já chodím do práce a živím rodinu a on je s prckem doma. Moc dobře ví, že to není žádná dovolená, protože se stará o dítě i domácnost, ale užívá si to víc než já, těší se na pěkné počasí a jak budou lítat po venku a chodit na hřiště. Já syna zbožňuju a věnuju se mu po práci na maximum, mám i dny, kdy pracuju z domu, plus samozřejmě volné víkendy, takže opravdu si syna užívám, ale ten každodenní stereotyp by mě asi zabil...už jsem na tom psychicky byla fakt špatně. Teď jsme spokojeni všichni tři, uvidíme za čas, zda to bude pořád tak 🙂 Takže radu nemám, ale chápu autorku, někdy je to fakt na palici.

@luj89 Mně třeba pomáhá, když si muž vezme ráno malýho do nostíka..když je nakojený spokojený, tak tam hezky spinká určitě tu hodinu. A hodina spánku navíc je sakra znát...A malý má nosítko moc ráda, vždycky tam spí mnohem lépe než v posteli. Když zakňourá, chce mléko, tak jsem jen o místnost vedle a není problém.

@linbrno Konečně NĚKDO kdo mi rozumí.... Pro mě je relax napuštěná vana s bublinkami a ticho to jediné se dá ted v tom mrazu dělat. Jinak co se týče mého přítele.....No co tu budu vypisovat, je to prostě chlap no. Přebalování nesnáší, je unavenej z práce ale zase na druhou stranu že by se doma flákal to ne, sám doma dělá rekonstrukci podkroví a když sem unavená nebo potřebuju něco zařídit tak malého nakrmí nebo uspí... Mě jenom zajímalo jak to mají ostatní maminky, mě je třeba 20 a neříkám že je mateřská katastrofa jo to né ale prostě jenom je náročná na psychiku. Ten věčný stereotip taky nebaví každého přece... Ale TOBĚ @linbrno děkuju moc, s tím cvičením to nezní vubec špatně.
Tak se měj Ahooj 🙂

@luj89 Nevadí že jste mi nepomohla ale Vážím si toho že jse napsala sem jak to máte a jak sem to četla máme to dost ;podobné. 🙂 Ajsem ráda že v tom nejsem sama.

Měla jsem doma hodně plačtivou holčičku, teď je to lepší, ale stále je dost náročná. Bydlíme na malé vesnici, sice tu tři další maminky vozí, ale jsou hodně odlišné v názorech, navíc mají děti typu "usnu v klidu sám na zahradě a spím celou noc", takže jsem vyčerpaná nejen z malé, ale i z toho, že jsem odříznutá. Veškeré aktivity, mateřské centrum a plavání, jsou celodenní akce, což je taky náročné, ale snažím se aspoň jednou týdně.
Muž měl taky zprvu řeči, ale pak byl se mnou doma o dovolené a pochopil. Od té doby se snažíme, abych měla aspoň jednou týdně čas na sebe půl den. Jedu pryč nebo se zavřu a prostě dítě ne. Potřebuji načerpat síly, nerada pak z takových důvodu reaguji na malou přehnaně. :(
Opravdu to chce tu psychickou očistu!
A nejvíc zbožňuji řeči kolegyň, které mě vítají se slovy, že si to určitě ohromně užívám. Jediný, kdo mě podrží, je švagrová, která má taky narocnatko.

@chimneysweeper1 Ty brdo, ty jsi v práci! :D

Chápu tě. Do asi 10 měsíců dítěte jsem na tom byla psychicky fakt zoufale. Ubitá stereotypem a uřvaným dítětem, sama bez kamarádek...fakt hrůza. Pak jsem si našla kamarádku se stejně starým dítětem a zlepšilo se to. Taky jsem se snažila oprášit staré kontakty ze základní a střední školy a z kroužku do kterého jsem kdysi chodila. Zadařilo se, teďka se minimálně jednou týdně vidím s někým, s kým si můžu popovídat, zasmát se a vypustit páru. Každý asi musí sám zjistit, co by mu nejvíce vyhovovalo. Tys psala tu vanu a nehty, někdo psal, že se musel vrátit do práce. Ono to bude lepší, uvidíš 🙂

Co te bavilo pred narozenim ditete? To je to, co potrebujes dal delat ted, at uz s ditetem nebo bez. Co pujde, delej s ditetem, co s ditetem delat nejde, at hlida pritel. Byt matkou neznamena, ze najednou jdes uplne stranou, akorat tvuj zivot ziskal novy rozmer. Nektere maminky, ktere znam, se rano sbali I s ditetem a prijdou domu az vecer.. jezdi, kde se da. Jina maminka, kterou znam, zacal na materske podnikat, dalsi dela tunu aktivit s ditetem v satku.. je proste potreba, abys nasal ten vzorec, ktery ti vyhovuje, a na to se zamerila 🙂 Tak se zkus zeptat sama sebe, co potrebujes konkretne za zmeny, a pak udelat vsechno proto, aby se staly skutecnosti.

@terezka000 uplne ti rozumim. Taky jsem to mela podobne. Mam teda stesti ze manzel doma hodne pomuze ale i tak si moc cinnosti o samote neuziju. Kazdopadne ted jsem na druhe materske a uz je to daleko vetsi pohoda - je dulezite si uvedomit ze toto je jenom prechodne obdobi - nebude to trvat vecne a i kdyz to ted tak nevypada tak kdyz se za cas ohlednes tak zjistis jak rychle ten cas utika. Na druhou stranu u dospelych se toho tolik nemeni takze z toho zivita z "venku" ti nic neutece. Kdyz jsem se byla po prvnim rodicaku podivat do prace - moje dcera se narodila zacala chodit behat pak skolka a narozeni druheho - proste uplne vsechno jinak - v praci se nezmenilo vubec nic... chci tim rict proste klid neni to naporad tak si to uzij nez to utece 🙂 a preju pevne nervy

Manžel mi taky nepomáhal tak, jak bych si představovala. U prvního dítěte se specializoval na ježdění s kočárem venku. Takže po práci nebo o víkendech si koupil do kočáru pláskačku a vesele jezdil a poslouchal u toho muziku. Já jsem mezitím doma běsnila, abych vše stihla: prala, vařila, vysávala, občas jsem se i stihla osprchovat...Pak přišel domů se slovy: "Tak a už mě neotravuj" a zdekoval se na zbytek dne čumět na filmy. Pindy že nechodím do práce a že se doma válím samozřejmě taky zhusta vypouštěl. Pak taky ty mačistické slinty, jakože nenosím peníze, že teď živí on a že mu nebudu rozkazovat a podobné nesmysly. A paradoxně páč byl vidět venku s kočárem, všichni na vesnici vždy říkali: "Jo, to je ten vzorný tatínek!" Podrobnosti, že není vzorny ani prd si nechám pro sebe. Neshody ohledně výchovy máme dodnes, protože manžel je líný jak veš a děti nic nenaučí. Umí jít s kočárem a pustit televizi.

Ale proč to píšu...

Až s druhým dítětem se situace začala zlepšovat, když jsem byla s mimoděložním v nemocnici a zůstaly mu dvě malé děti na krku několik dní. Cha, sice machroval, jaká to byla pohoda (ještě jsem jim i stihla navařit na celou dobu, a nepral a neuklízel, že..), ale byl z toho úplně šokovaný😀

Pak se jednou povedlo, už ani nevím jak, že přistoupil na tzv. "střídavou péči". To znamená, že o víkendu se hned od rána střídáme po dvou hodinách na směny. Jeden se stará o děcka, druhý si dělá, co chce (já to prospím). A neděle jedem někdy dvakrát po 6 hodin, takže bych stihla i bazén nebo tak něco. No a tím celým jsem chtěla jen potvrdit již výše zmíněné, že když si to zkusí na vlastní kůži, pochopí, že mateřská je šichta jak prase, neplacená, bez uznání, bez kontaktu, bez oddechu a někdy fakt na hlavu. Takže po neděli se těší do své práce a po práci někdy dobrovolně bere děcka ještě na dvě hodiny, protože už prostě ví, co to je. Hloupých pindů má sice někdy furt dost, ale povedlo se mi nemožné - předat mu ten zážitek aspoň částečně - a došlo ke změně poměrů doma.

(A někdy se tajně směju do peřin, když ho slyším, jak se poblije, když vynáší nočník s nadílkou. Fakt se vždy nahlas zblije. Takže ok, nočníky dělám já.)

Kdyby se ti povedlo se na pár dní někam zdejchnout, tak to pochopí. Ale jak to zařídit, že? A nemuset třeba do špitálu...To je rébus

@vendes můžu se zeptat, kde jste pracovala? Já jsem totiž taky bývalý vědeca taky je mi už něco přes třicet. Ale k vědě se už vrátit nechci, zjistila jsem, že grantový systém mě akorát vyčerpává a na***. Nejsem úplně ten nejvědec ze všech, takže na grantech jsem spíš byla jako zaměstnanec. A čekat každý rok jestli si na mě někdo vzpomene a dá mi kus úvazku, psát články, mít nervy, to už mi za to nestojí. Sice jsem to trochu obrečela, bo jsem musela pustit sen, co jsem měla od puberty, ale co už. Tak sjem začla loni s copywritingema uvidíme, kam mě to posune.

vsechny jsou unavene. Jen se vetsina tvari, ze neni, ale je. A pak teda zalezi jake mas dite a jak sama zijes a jake mas hodnoty. Nekdo soupne dite babickam, nebo ma manzela, co se stara, spousta zenskych nekoji, to kojeni mne osobne vycerpavalo nejvic, cele telo me bolelo a do toh ta prace s ditetem a to moje nespalo doma, takze kazdy den jse m byla cele dopoledne a cele odpoledne venku a vozila. Coz ma taky vliv na zdravi toho decka. Je to pro nej prospesne. Hodne maminek ven nechodi nebo jen na chvili jednou denne. Kojene taky hur spi, takze jedno s druhym. A to mi dite spalo kazdou noc, jen se budilo na kojeni, neznam probdenou noc. Ani kdyz byl nemocny. Nemel ani koliky, nikdy, takze zlate dite, akorat narocne 🙂 Jak zacne chodit do skolky, tak to prejde. Taky jak prestanes kojit, jestli kojis, to taky je obrovska uleva. A jak bude starsi, tak zacnou jine starosti, ale fyzicke vycerpani uz nebude takove. Nekdy mam dny, kdy se vylozene flakam a nedelam nic a nikomu to nevadi, nepociti to, ze nemakam. dite je ve skolce... Fakt se to zlepsuje.

@terezka000 ten tvuj je jak ten muj. A uz jsem od nej utekla. Bylo to horsi a horsi. Tady ctes jak tem ostatnim, ktere jsou spokojene, vetsinou nekdo pomaha. Ja jsem zacala chodit do prace a bylo to lepsi nez na RD - i kdyz ja jsem byla doma rada, porad jsme chodili (ne s manzelem! s babickou a ja se synem) nekam na vylety. Decko bylo zlate, hodne, bezproblemove, jen me vsechno bolelo. Manzel nepomohl a ja jseem kojila, uprimne rikam, ze uz bych podruhe nekojila tak dlouho. A ze bych na chlapa byla narocnejsi, ne tak hodna. Muj manzel si chodil neustale nekam ven, mel spoustu kecu, jak mi dekuje, jak me miluje, ale prakticky to videt nebylo. Ja jsem za cele 3 roky nesla ani jednou nekam vecer s kamaradkami nebo ze bych se slechtila v koupelne. Slechtil se on, ja jsem vytirala podlahu a kapal ze me pot, vse me bolelo a on stal u zrcadla. Mam pocit, ze jsem musela drit na nej a ne na dite. Prala jsem denne 3 pracky... a porad u nas byl bordel, protoze on mi jeste nalozil, misto aby mi pomohl. Hrozne se mi ulevilo, kdyz uz to nemusim delat. Dite nepotrebuje tolik pece jak potreboval on.

@dokument Jojo, to je ono. Lepší se starat sama o 1 dítě, než mít na starost ještě to druhé velké - manžela. Ale na druhou stranu, ono dost platí,že jak se nastaví pravidla na začátku, tak to je. Jenže to my ne, my chcem být ty dokonalé, pečující, milující ženy..taky mi to chvilu trvalo přijít na to, že to nemůžu dělat. Naštěstí děti mám s partnerem, který od 20 let žil sám, takže ví, že prádlo se do pračky samo nenaskládá a že když pomůže , budem spokojení oba (všichni). A taky jsem od začátku řekla, že u dětí bych si ráda o víkendu odpočala, takže se o víkendu střídáme ve vstávání a chystání snídaně.

@linbrno no jenze on pracoval na 3 smeny a nemohla jsem si stanovit nejaka pravidla, napred byl hodnej, aspon kluka prebalil, v noci mi ho podaval na kojeni (to teda ani nemusel, mela jsem ho vedle sebe), obcas sel vozit, ale malo. Taky mel nejakou vychovu, to je v cloveku tak zakorenene, ze s tim nikdo (v dospelosti) nehne. Takovi lidi se muzou chvili snazit, ale dlouhodobe to nevydrzi.