• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Malý byt, věčně se věnuju dítěti. Nezvládám

neprizpusobuj se miminu, prizpusob mimino vasemu zivotnimu stylu. Samozrejme v ramci moznosti :slight_smile:
26. kvě 2010 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja jsem to myslela tak, ze asi nektere maminy maji depku z toho, ze ty ostatni maminy to vse pry perfektne zvladaji. trpi pak vycitkami, ze nejsou 100% matkou.
26. kvě 2010 v 15:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
ono totiz ale taky hodne zalezi na mimco, jake je. My meli pomerne kvalitniho rvouna a ja si prvni 3 mesice snad ani v klidu nenajedla. Porad na rukach, porad utesovani, uspavani..
Jedine, co muzu poradit ja je vydrzet, bude lip! Ted ma maly uz 7m, leti to jak voda a uz neni tak silene urvany a da se s nim koexistovat :slight_smile:
@kristi Bohuzel ne vzdy to jde.. Pokud nechces ohluchnout z toho neustaleho revu, tak ti casem nezbyte, nez se mimcu alespon an nejaky cas prizpusobit :wink:
26. kvě 2010 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
janičko a nebylo by lepší,aby si malá zvykla na zvuky od malinka?Takže nešeptat,vařit,mýt nádobí,klidně i vysávat,to by ses divila,kolik dětí u vysávání hezky usne :wink: Vlastní zkušenost :grinning: Taky se nám malá narodila do 2+kk,navíc bez dveří,spala s náma v ložnici a my večer v klidu sledovali telku z postele :wink:
26. kvě 2010 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj Janicko, byla jsem na tom naprosto stejně, ačkoliv malý byl zlatý, tak jsem tak první dva měsíce měla vyloženě trauma z toho jít spát, abych ho nevzbudila nebo i z toho, že usnu a on se vzbudí a já budu jak mátoha, protože v šestinedělí a chvilku po jsem byla fakt vyčerpaná. Je to obrovská změna, ale věř, že se to zlepší. Našemu malému jsou 4 měsíce a já můžu říct, že tak ve 3 měsících jsem se s ním opravdu zžila. Teď už se večer klidně naložím do vany a manžel chodí podávat dudlíka a uspávat, určitě je k větší pohodě třeba pomoc buď manžela nebo přítele...Také jsem měla výčitky ohledně lehátka a deky, ale když jsem s ním chtěla "spolupracovat", tak si stejně spíš všímal méďánků než mě, tak už to tolik neřeším. Držím palce a hodně sil!
26. kvě 2010 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani, nemáš možnost, aby Ti maminka nebo tchýně navařila zásoby do mrazáku? Mně to ty první týdny strašně moc pomohlo, že jsem se nemusela zabývat vařením, ale jenom vytahovala z mrazáku. Nebo o víkendu, když je partner doma, tak navařit mega porce a zamrazit. A hlavně - za pár týdnů najedeš na svůj režim a vše budeš zvládat..
Co se týče hluku - tak vzhledem k tomu, že v porodnici pod námi rekonstruovali patro, a miminkům to nevadilo, jsem pochopila, že miminka ten hluk vnímají jinak než my.
26. kvě 2010 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj... taky bych toho napsala dost, ale hodně věcí tu bylo řečeno už za mě... kdybych třeba v šestinedělí neměla hodnou tchýni tak tady shnijem.... vůbec jsem to první dva měsíce nezvládala... jestli si vyhraje sama tak jí nech, bude samostatnější.. já jsem tedka hrozně ráda, že si hraje i sám můžu u toho uklízet a tak a on na mě kolkrát kouká a to je pro něj taky zábava... máme jenom 2+kk... takže prdavý... nemá skoro ani prostor pro hraní ale malý místečko se tu přecejenom našlo.... hluk tu nedělám, ale pračka ho nevzbudí když se sprchuju tak to taky ne a nádbí je taky pohoda, tak se neboj a malinko hluku dělej at si zvykne... máme taky psa velkýho... neštěká, takže je to dobré a malej ho má hrozně rád... tedka když si hraju s pejskem tak se v podstatě věnuju i malýmu,pže nás pozoruje a hrozně se tomu směje.... nevím kolik malé je... ale časem se to srovná... já už jsem se taky bála, že je to konec světa, a že to nezvládnu a myslela jsem si jaká jsem špatná máma když mi to nejde podle očekávání... ale je to nová situace a musíš si zvyknout....
26. kvě 2010 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vydrž, časem to přejde! Prostě máš malý mimino, tak se točí všechno okolo něj. Zkus si občas najít aspoň několik minut pro sebe, strč malou manželovi (ale ne hned, jak přijde z práce domů, nech ho aspoň rozkoukat) nebo babičkám.

Jenom k tomu učení na zvuky - když byl Mikuláš malej, taky jsme u něj pouštěli televizi, nahlas mluvili, chodili okolo když spal a dělali, jakože tam není. Měsíc se sešel s měsícem a najednou ho budilo i když se manžel převalil v posteli. Takže nějaký zvykání dobrý, ale jsou prostě mimina, který maj lehkej spánek a to se pak můžeš stavět na hlavu a nic s tím neuděláš.

Dávej malou co nejvíc na vožení v kočáru ven a mezitím spi, spi a spi. Časem se zabaví sama a bude to lepší a lepší. Klidně jí chvilku samotnou nech, pak k ní zas běž a věnuj se jí o to intezivněji.

A jak už psaly holky - vykašli se na řeči okolí, který má děti, co spinkají jak hodinky, nic je nevzbudí a jsou prostě dokonalí. Ty jsi o to lepší matka, o co máš těžší výchozí pozici :slight_smile:
26. kvě 2010 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja se tady uplne poznavam...maly ma necelych 6tydnu a zatim je to docela frmol:slight_smile:ale kdyz vas tady ctu tak jsem v klidu, ze bude lip.p.s.nastesti mi zatim vyvaruje muj milovany manzilek :slight_smile:
27. kvě 2010 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani,dobrá matka se nepozná podle toho,že tráví s dítětem 100% času, takže to když si chvilku s dítětem nehraješ rozhodně není na škodu. Potřebuje i svoje podněty,zkoumat samo sebe, takže rozhodně bych si s tím nelámala hlavu,když za celý den neodříkáš 4 stránky básniček. Věř svojí přirozenosti a citu a "nehoň se za kultem dokonalé matky". Michalka určitě nebude strádat tím, že se v klidu najíš zatím co, ona si bude hrát pod hrazdičkou, ba naopak ty pak budeš mít sama chuť si s ní hrát a bude to přirozenější a né jako povinnost.
A k tomu tichu,samozřejmě každé dítě je jiné. Ale naše děti jsou od malička spolu v pokojíčku (cca. 2,5 od ložnice) a od malinka si prostě musely zvyknout na to, že třeba jeden brečí a druhý při tom klidně usne. A je to teď naprosto bez problémů. Ani teď v 10-ti měsících nemají zavřené dveře do pokojíčku a spí i u toho,když mixuju příkrmy,když vysávám nic je nevzbudí. Prostě si zvykly na provoz domácnosti,jinak to nejde.
Ty začátky jsou vždycky trochu těžké,ale čím bude dítě starší a vy si přestanete dělat výčitky z každého kníknutí nebo neumytých oken,tak se žije tak nějak lépe a víc v pohodě. Tak hlavu vzhůru. :slight_smile:
27. kvě 2010 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, taky se připojuji taky máme menší byt a není dobré si zvykat prcka na ticho. Malý je s dcerou v pokoji a v pohodě si zvykl že ona se tm třeba učí a on spí. Neboj příjdeš na to jak a co někdy to chce čas. měj se pá
27. kvě 2010 v 15:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ale co delat s ditetem,ktere breci - vyzaduje pozornost nonstop! ma teprve necelych 6tydnu,takze sam se moc nezabavi.a co delat,kdyz nechce dudlika? delat ziveho dudlika je dost narocne...diky za rady :slight_smile:
27. kvě 2010 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
monjo máš ještě hodně malinké mimi,možná ho trápí prdíky nebo něco jiného.takhle malá miminka brečí často to je normální. :wink: neboj ono to časem přejde ,jen musíš vědět,proč brečí,jestli ho opravdu něco netrápí.hlavně si ho neuč na chování a tak,potom se to těžko odnaučuje a dětičky si rychle navykají. :wink:
27. kvě 2010 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Monja, nechci radit spatne(vdiky jeste zivym vzpominkam:slight_smile: ), ale kdyz se podivam zpet toho dudlika bych se snazila davat a davat a davat, treba si zvykne. Vim, ze mas malo sil psychicky i fyzicky, je to fakt narocne(kdyz si prectes o kousek vis, mela jsem to stejne)...znam to ale pokus se najit neco co ho uklidni, zabavi...kolotoc nad postylku, houpaci mic...urcite zkus ten satek...(i kdyz me mala jakoukoli lezmo polohu odmitala), zkus i nejake lehatko a po chvilickach zkouset jestli to nevydrzi te jen videt...
A hlavne pokud nejak muzes(maminka, tchyne, manzel) at pomahaji, aby si zvyknul i na jine...a co bych dnes jeste udelala zpetne, vyprdla se na strach , ze prestane chtit sat z prsa a dala mu treba vzdy vecer flasku s MM nebo i UM....mala mi ji pak vubec nechtela, takze si nebylo jak odpocinout, pila po hodine a porad jsem musela byt u ni ja...
27. kvě 2010 v 15:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
diky holky:slight_smile: budu se muset obrnit vetsi trpelivosti.chovam malo, spis davam maleho do sedaci houpacky - tam teda zatim spis skoro lezi.nekdy kouka kolem sebe chvilku a pak vetsinou zacne brecet - ale dukladne - srdcervouci rev,tak houpu o 106,pak vetsinou usne.nejidealnejsi je kocarek,ale to pocasi - zase leje...
hlidani bohuzel se u nas nekona, bydlime daleko od jakychkoli pribuznych...
27. kvě 2010 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Monjo některé děti mají problém s tím, že samy neumí usnout. Takže buď šátkovat nebo si pořiď domu nějaký kočárek a hopsejte přes prah, abys dala taky voraz zádům :wink: Určo se to zlepší :wink:
27. kvě 2010 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
v kocarku spi krasne.my mame i zahradku,takze ho muzu dat tam.ale jak rikam,zase leje...bohuzel.
27. kvě 2010 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Osobně bych teda přes práh nedrncala bo si na sebe ušiješ bič,pak už Lukase těžko naučís spát jinak. Já bych spíš řekla,že se to za chvilku zlomí to zabavování se, pozná ručičky,naučí se praštit do hračky na hrazdičce a nebude neustále potřebovat dozor.
27. kvě 2010 v 18:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak píše Anička, vydrž časem to přejde a nebo se to aspoň o trošku zlepší :wink: já byla snad skoro celýho prvního půl roku úplně nemožná, doma bordel, malá pořád plakala a jestli mi spala jednou denně (kromě přerušované noci) tak to je moc, co dvě hodiny jsem kojila, nezabíralo nějaké ležení ve vajíčku na lince při vaření jak některé dobré duše radí atd., vycházky věčně se řvoucím kočárkem takže jsme musely od 5-6měs.do golfáče...no chvílema fakt psycho a první týdny jsem přítelovi doma bečela, že malá nepřežije s mou péčí šestinedělí - živě si to ještě pamatuju :grinning: no a koukni na nás, za chvíli budem mít 2, 5 roku a přežila jsem to :sweat_smile: Simča je číslo pořád, tvrdohlavec a vztekloun a nespí už ani jednou přes den od roka, ale taky z ní vyrostla šikovná a krásná slečna na kterou jsem pyšná :wink: :slight_smile: hlavně se netrap, že dcerce nevěnuješ 100% času, zkus se párkrát za den v klidu najíst (to radí ta správná, která přežívala ze začátku jen o jogurtech a lupínkách :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: ) a zkus malinko času věnovat i manželovi, ať se necítí třeba odstrčený - můj se tak asi ze začátku cítil ,první měsíce jsem na něj jen nervozně štěkala :wink: je to těžký období, ale pak se Ti po něm bude stýskat, věř mi :dizzy_face:
27. kvě 2010 ve 20:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
My se tu rozepisujeme a kdoví, jestli si to jani vůbec přečetla... :confused:
28. kvě 2010 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,i já jsem si na začátku myslela že už nebudu nikdy žít normálně,je to fakt obrovská změna pro všechny zúčastněné.Měla jsem to o dost jednodušší v tom,že malá se mi narodila jako strašně hodný mimčo :dizzy_face: .Takže žádný vyřvávání,žádný prdíky,nevadí ji oblíkání,prostě dítě pohodář....Ale já byla ve stresu,měla jsem výčitky,že když usnu,tak ji neuslyším brečet,pomalu jsem byla 6N jak zombie :grinning: ,bála jsem se od ní odejít,aby si neublinkla a bůh ví co se nestane,prostě jsem ji monitorovala líp než monitor dechu v postýlce.Všechno špatně,dík tomu mi teď připadá že jsem si to miminkování vůbec nestihla užít a vychutnat.Chovej se úplně přirozeně,být mámou je přirozený jev pro matky,tak to i příroda zařídila.Hlavně si do toho nenech povídat od maminky nebo tchýně,každá máma vycejtí nejlíp,co to její dítě potřebuje.A nebo rady kamarádek co maj malý dětičky.Jak píšou holky,nezvykej si mimčo na absolutní klid-to fakt nejde.Já malou taky pořád někomu dávala na chování,aby si zvykala i na jiný lidi,od 2měsíců je sama na dece a povídá zvířátkům,každý ráno po prvním koju dostane hrazdu s hračkama kde chvíli povídá a pak zase usne a já mám čas na sebe :wink:.A večer nehrozí nějaký houpání nebo něco takovýho,ale přišlo to cca ve 2měsíci samo,dám ji do postýlky v půl osmý,chvíli povídá a do 10min už spí.
\přeju pevný nervy a vyprdni se na chtíč ideální matky,ta neexistuje!!Dítě potřebuje mít spokojenou odpočatou maminku :wink:.
28. kvě 2010 v 08:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobre ranko!
tak me opet holky ujistujete,ze to skoro vsichni mame stejny:slight_smile: Akorat ja uz se teda i najim - vcera jsem dokonce i uvarila (ohrala leco:slight_smile:) Nevim,na co ja si stezuju, Lukas vstal v 7:45,najedl se a ted uz zase spinka - zlaticko
:slight_smile:
Ja mam jeste jednu otazku:Mate nekdo tip,jak uspat mimco vecer bez dudliku? vcera jsem musela opet nechat malyho cucat na prsu - skoro hodinu..uz to i bolelo
28. kvě 2010 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
monja me rikala dr. nechat cucat 10-15 minut a pak dat dudlik. Proc nechces dudlik??? Myslim, ze je to nejlepsi reseni, kdyz si na nej zvykne. A ve 2 letech proste rekens, ze ho odvezli popelari, sebral pejsek a po jednom dnu knourani bude bez dudliku. Das ho do postylky, kocarku...a male se uklidni a v poho spinka, prso tam nestrcis:slight_smile: :slight_smile:. A jeste jsem nikde krome laktacnich poradkyn neslyslesa od zadne maminky, ze by se s tim nejak zkazilo sani. A hlavne misto dudliku nebude cucat prsty.
28. kvě 2010 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem pro dudlík :wink: nám teda nic jinýho často ani nezbylo :grinning: v roce a půl jsme ho daly pryč ze dne na den a za dva dny si na něj ani nevzpomněla :slight_smile:
28. kvě 2010 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
janula ted jsem cetla to cos psala vys, to je u nas jak pres kopirak:slight_smile:
28. kvě 2010 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
manja ja sem taky kazdopadne pro dudlik.. Pokud nechce uspavat u prsu.. :slight_smile:
28. kvě 2010 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
no jo no, já jsem taky pro dudlík, ale jak malou naučit, aby si ho vzala? snažili jsme se dost dlouho a teď ve 4 měsících už není šance... prostě ho nepřijala a tak uspávámu prsu, jako monja... ale nevadí mi to, je to hezké a brzo to skončí.
28. kvě 2010 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
moje malá mi první tři měsíce taky odmítala dudlík, přišlo mi, že se jí z toho zvedá žaluldek. Ve třech měsících jsem to zkusila znovu a ona ho přijala, když mi usnula u prsa, tak jsem opatrně vyndala prso a rychle tam vrazila dudlík a ona s ním usnula a probudila se s dudlíkem v pusince a pak už si na něj zvykla :wink:
A jsem tomu opravdu ráda, protože na uklidnění je to fakt bezvadný, kor když jsme mimo domov. Prostě když řve, tak jí zašpuntuju a je hned klid! :grinning:
28. kvě 2010 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
ono to chce skouset ruzne tvary-ktere mimcu sedne nejvic.. A hlavne mit trpelivost.. :slight_smile:
rikame to jako iluss ze maleho zaspuntujem... :grinning: :sunglasses: i kdyz ted uz to pokazde nefunguje jak chytne zachvat vzteku je konec... :grinning: :sunglasses:
28. kvě 2010 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já souhlasím s tím, co je tady napsaný o tom absolutním tichu... My jsme do 5 měsíců malýho bydleli na studentskejch kolejích, byla to jedna místnost, kuchyňka v chodbě... Neměli jsme kam utéct, aby měl malej na spinkání klid, takže si zvyknul a přes den normálně do teď spí při zapnuté televizi. Jediný, kdy chci, aby měl na spaní klid (takže je v ložnici, kde je zhasnutý) je, když jde spát na noc... Ale i tak neztlumujem televizi, tu úroveň hluku necháváme v podstatě stejnou... Mně po té zkušenosti z kolejí příjde byt 2+1 (i když malej) jako neskutečnej luxus, že malýho dám do jiné místnosti a má při spinkání aspoň tmu... Na těch kolejích to bylo blbý a on se kvuli tomu naučil usínat až ve tři v noci (do těch tří se mi budil po cca hodině)... Což se hned první noc po přestěhování změnilo, takže na to delší vyspinkání se jakžtakž klid potřebuje, ale není to žádnej extrém... Kolikrát když se "zadaří" si říkám, že po takové ráně se musí vzbudit a on chrní v klidu dál...
28. kvě 2010 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek