Mám dítě a lituju toho...
Potřebovala bych se vypovídat a potřebuju i radu. Celý život jsem věděla, že děti nechci. Nikdy jsem nebyla mateřský typ a rozhodně nejsem matka roku. Můj manžel měl stejný názor, takže náš život byl fajn. Jenže manžel před dvěma lety změnil názor a začal mluvit o dítěti. Že by sme si měli pořídit aspoň jedno. Nijak na mě netlačil, prý si to mám rozhodnout sama. Do toho jsem neustále poslouchala svoji matku, která se starala o svou nemohoucí mámu, že kdyby měla aspoň vnuka/vnučku, bylo by to skvělé, že by došla na jiné myšlenky,že mám nejvyšší čas, že ona bude hlídat...(péče o starého člověka je dost psychicky náročná). Jednou jsem v práci toto téma naťukla a kolegyně mi řekla, že kdyby její muž chtěl děti a ona ne, že by se bála, aby neodešel nebo aby si ho nepořídil s jinou. Popravdě jsem o tomto taky přemýšlela. Můj manžel je úžasný člověk, velice ho miluji a věřím mu, máme krásný vztah i po 10-ti letech. On sám mi řekl, že moje rozhodnutí bude respektoval. Přesto jsem se pod tíhou argumentů nebo asi v pominutí smyslů rozhodla, že si dítě pořídíme. To, že jsem v jiném stavu jsem zjistila velice brzo. Obrečela jsem to, ale štěstím to nebylo. Přemýšlela jsem, jestli jít na potrat a manželovi to neříkat. Nakonec jsem mu to řekla. On byl rád, já zoufalá. Moje těhotenství bylo bez problémů, žádné nevolnosti, vysoký tlak, cukrovka, vše v pořádku. Jakž takž jsem se s tím vypořádala a začala se docela těšit. Oba jsem si přáli holčičku, protože v obou rodinách jsou samí kluci. Jenže po odběru plodové vody bylo jasné, že to bude kluk. Cestu z vyšetření jsem probrečela zklamáním a rozhodně jsem se už netěšila. Rodila jsem CS, takže "porod" v pohodě. Malý není zlé dítě. Prospívá, na 2 měsíce je velice šikovný. Jenže já jsem zoufalá. Není dne, abych nelitovala svého rozhodnutí. Manžel jezdí domů jen na víkendy, moje matka sice k nám jezdí, ale manžela nenahradí. Navíc mi po pár dnech leze na nervy. Ubíjí mě to být doma. Kdyby to šlo, okamžitě bych se vrátila do práce. Leze mi na nervy všechno. Když se syn rozbrečí a já nevím co s ním, chytnu amok, křičím na něj a nejradějí bych ho někomu dala, ať si ho vezme a nevrací jej. Nejraději jsem, když spí a já s ním nemusím mluvit a věnovat se mu. Dítěti se věnuju, péči nezanedbávám, ale všechno dělám jen proto, že se to musí a má. Nemám z toho radost. Otázka, jak si užívám mateřství, mě dohání k šílenství. Co to znamená užívat si??? Nechápu lidi, co toto podstupují dva a vícekrát. Nebo je vlastně obdivuju. Vím, že jsou lidi, kteří si přejí děti a zdravé děti a byly by za to vděční. Já to mám, ale šťastná nejsem, večery probrečím s tím, že jsem si zničila postavu a zkazila život. Cítím, že to nebylo správné rozhodnutí a chci zpět svůj život před tím. Říkala jsem to manželovi i matce, ale asi si myslí, že si dělám srandu. Mrzí mě moje rozhodnutí a kdyby to šlo, vrátila bych to zpět a dítě si nepořídila. Kdyby se mě někdo ptal, jestli mám syna ráda, nevím, co bych odpověděla. Jen vím, že větu - miluju své dítě nadevše-bych neřekla. Najde se někdo, kdo to má podobně nebo jsem jediná? Změní se to někdy? Klidně se do mě pusťte. Počítám s odsouzením.
Každý nemá to štěstí, že mu láska k dítěti naskočí zcela automaticky, jako jsem to měla třeba já u svých dvou. Všem holkám, který to tak neměly, přeji aby k tomu došlo. A tobě Target držím moc palce a věřím, že ty to určitě dáš! 🙂
Teda pobavila jsem se. Blazen! Hodte na ni sit!! 😉 😉 😉
@somalicats no tady je to vždycky jednodušší. Ale obávám se, že existují i takové, které by toho byly schopné 😒
@somalicats strana 11 uplne dole a cosi o tomhle narodu me taky privedl na tuhle myslenku s mensinou..
nečetla jsem všechny příspěvky, ale byla jsem na tom podobně, dítě jsme nikdy nechtěla, v těhotenství jsem dost brečela. Když se malá narodila, tak jsem byla nejvíc ráda, že mi zmizelo břicho. Malou jsem říkala, že jí nechám někde u popelnic atd. Teď bude malé rok a už začíná chodit a začíná s ní být sranda a můžu říct, že jsem jí začal mít fakt ráda 🙂. Nebojte to přejde 🙂
Tez to naskocilo az s vekem ditete. Kdyz se narodila dala bych vse co mam za to aby si ji nekdo rano odvez a privezl az vecer. Navic jsem nemela vubwc zadne hlidani,takze o to byla ponorka horsi. Ale jak roste,uci se chodit a mluvit,snazi se chapat nas svet a vy se bavite tim jak napodobuje bezne denni cinnosti,najdete si k nemu cestu. Az vam ve trech rekne treba "ja mam rad maminku" uz si na tuhle diskuzi ani nevzpomenete. Nejsem matka roku,nemam vubec zadny problem na dceru zarvat nebo ji dat na zadek (kdyz vi za co) ale ted uz vim,ze je to nejlepsi co ze me doposud vzeslo. Mozna jestli nemate troch laktacni psychozu... Kazdopadne k odsouzeni jsou ty co nechaji dite zemrit mezi odpadkya ne ty co hledaji spravny smer a jeste nad sebou premysli...
@d_dee tak Tobě bych teda přála nějakou pořádnou poporodní depresi, ať si hezký zažiješ, jaké to například je, když s tebou cloumaji hormony. Vážně bych ti to z celého srdce přála, promiň. Nechtěla bych mít takovou matku, jako seš ty. Co bezmyšlenkovitě odsuzuje. Fuj!
To snad není možné jak někdo (lejdy dý konkretně) dokáže být takové neempatické Psycho.
Teda koukám 😨
když sem se tady registrovala,tak jsem potřebovala poradit... vypovídat...
Ale poslední dobou mám pocit,že něco tu o sobě... napsat chce odvahu , protože ho ukamenovaní nemyne!
Odpověď... nedostane a ještě se diskuze odkloní úplně jinam...
Holky když některá chce odsuzovat někoho kdo žáda o pomoct, radu......... a neumíte pomoct poradit tak klikněte na jiné téma, otázku..
konkrétne paní d_dee !
Původně jsem se nechtěla zapojit, ale nedá mi to. Své kluky miluji. Láska a vztah se postupně vyvíjel, a hlavně první Honzulka si se mnou užil. Po porodu na kapačkách, bolelo mně všechno, bolestí jsem se svíjela, když jsem měla vstát a kojit, mlíko jsem neměla, takže ještě několik měsíců vážení před a po. Z počátku jsem přežívala a brala to jako povinnost, prostě zatnout zuby překonat bolest a jít. Jak mi začalo být líp, i vztah se lepšil. Vždy si myslím, že nemůžu mít lásky víc, ale jak udělají něco, úplně cítím jak roste. Každopádně kdyby mi to někdo řekl na začátku, tak mu nevěřím. Ale proč to píši. Proběhla tu nechutná diskuse a urážení. A z vlastní zkušenosti mohu říci, že matky co zabili či jinak ublížili dítěti by to tu takto neřešily. Zde je patrná snaha o to najít řešení a nějak to napravit. Pracuji bohužel dost s těmi co dítě zabily, nebo je zanedbávaly či zneužívaly (mám fridexovou matku, tu s připínáky, vraždy novorozeňat většinu z celé republiky co prošly zprávami, ta s tím kotlem bude taky moje 😔 ) A věřte, že většina z nich nevidí ve svém činu problém a neví co po nich chci. 😠 Takže milujte své děti v rámci svých možností a věřte, že vztah se vyvíjí. Pokud to nepůjde, nebojte se říci si o pomoc, to není ostuda 😉
Holky já dost dobře nechápu proč se tak navážíte do d-dee ? Já mám ze zakladatelky dost podobný pocit, někde na začátku diskuze jsem to popisovala. Ale je rozdíl mezi ženskou která děti chce a pak vinou poporodní deprese nebo pouze tím že si vše představovala jinak a nějak jí ta láska automaticky nenaskočí a ženskou která ví že dítě nechce a od začátku je to pouze kalkul aby nepřišla o partnera a o zázemí které jí vyhovuje - a přesně to zakladatelka přiznala. A najednou dítě je na světě, ona sice nepřišla ani o partnera a o zázemí, ale světe div se, ono to dítě má taky nějaké své potřeby a na úkor těch jejích. Pokud si někdo dítě pořídí z čistě sobeckých důvodů a ještě se k němu pak chová jako zakladatelka, tak líto mi jí není, pouze oceňuju že s tím chce něco dělat a přeju jí aby se to srovnalo.
@myskin vis proc se do ni tady lidi "navazi" protoze to co psala byla naprosta blbost...navic byla sprosta jak dlazdic a jedine co umela bylo urazet lidi o kterych nevi vubec nic....jako sorry ale pokud jeji odpoved na to ze s ni nekdo nesouhlasi je to, ze ma jit zavrazdit svoje dite, uvarit ho a sezrat, tak to opravdu neni normalni. nerikam ze zakladatelka neudelala chybu, jasne byla sobecka, ale snazi se to resit a potrebuje radu a pomoc..nemyslim si ze by ji odsouzeni nejak pomohlo a uz vubec to nepomuze tomu diteti, protoze pak si rekne ze ji odsoudi i psycholog a vsichni a tak bude radsi mlcet a nebude nic s tim delat.
@tulikiss tohle jsem tu nikde nenašla, buď to smázli nebo jsem nečetla pozorně. Odsouzení zakladatelce určitě nepomůže, ale dávat ji na jednu úroveň s ženskými s poporodními depresemi taky nejde. A to je to co se mi nelíbí, srovnávání nesrovnatelného. A zakladatelka má snad trošku rozum a to že ji pár ženských na tomhle fóru napíše to co moc nechce slyšet to ji snad neodradí od návštěvy psychologa 🙂 . Podle mě je na dobré cestě už jenom tím, že si uvědomuje že to v pořádku není a chce to změnit.
Navštívila jste psychologa?...pro dobro všech,nemyslím to špatně ale ve vašem případě je to nutnost.Teď je maličký...žádná starost...to všechno ten masakr teprve přijde.Jde o to aby jste mu neublížila.....Tohle se stát může že nechcete dítě.Já jsem taky nechtěla do 25 let pak se to otočilo a změnila jsem názor....Když jste to tak cítila,tak jste si to měla opravdu rozmyslet.Nikoho takového neznám...takže to ani nemůžu pochopit.Malý za to nemůže......ani trochu....a je mi líto,že se narodil nemilující matce☹ Budu vám držet palce ať ta láska přijde a jste šťastná rodina.Jediné co vy mu můžete opravdu dát je láska.....pokud jí nedostane...bude to lidský paskvil,který vás jednou zbije.....Přeji Vám ať je to pro vás výzva,změnit sam sebe.Přijmout to jak to je...a dát tomu maximum!
@myskin admin si tu zaradil a vse smazal takze neni videt jak moooooc sprosta pani byla... vis pokud zakladatelka cetla co se tu vcera psalo, tak bych se ji nedivila pokud by hodne vahala jestli k tomu psychologovi jit.... me se tahle vec netyka a to co se tu vcera psalo me rozhodne nenechalo chladnou a dost se me to dotklo i kdyz s tim nemam nic spolecneho...anonimita internetu dava nekterym lidem pocit ze si muzou dovolit cokoliv a klidne byt odporne krutej a nekdy mam pocit ze az zakernej a podlej.
ja osobne jsme zazila jednu situaci kdy mi bylo fakt mizerne a potrebovala jsme slyset ze to bude dobry, ze se to zlepsi a od jedne zname se mi dostalo odpovedi ze si za to muzu sama tak co se divim...v tu chvili me to totalne srazilo na kolena a i kdyz jsem vedela ze to neni pravda, tak me to tak zasahlo, ze uz jsem to radsi drzela v sobe a nemluvila o tom, protoze sem si rikala, ze to treba nekdo uvidi stejne jako ona....
@alicci docela by me zajimalo kde se v lidech bere pocit ze kdyz dite nedostane materskou lasku bude agresivni, jedna rikala ze bude vrah, vy tvrdite ze pak matku zbije....podle vaseho tvrzeni tedy vsechny deti z detskeho domova jsou" lidsky paskvil".... nerikam ze je vporadku ze ho matka nemiluje tak jak by mela, ale dite ma otce a predpokladam i milujici prarodice...ona pociti to o tom zadna, ale nemyslim si ze by z neho nutne musel vyrust vrah nebo nasilnik... spis to jednou bude mit v zivote tezsi, protoze se na partnera bude prilis upinat a az chorobne vyzadovat lasku a bat se ze o ni prijde... nemyslim si ze to ale bude tak horky, pani to ocividne trapi a chce to resit a to je prvni krok k tomu, aby se to napravilo, ono uz jenom to ze si uvedomuje ze to neni vporadku a ze by mu mela davat vic je vlastne projevem toho, ze ji na tom diteti zalezi...
@tulikiss každý kdo řeší své problémy na netu musí bohužel počítat s různými reakcemi. Na tohle je fajn nějaká opravdu blízká kamarádka. A to že je zakladatelka sobec je jasné už z důvodů pořízení miminka, ale nechci to tu omílat furt dokola. Je potřeba aby si to uvědomila že je sobec a z toho že pramení všechny problémy co má. Tu změnu musí začít u sebe, to že jí někdo napíše že mu taky chvíli trvalo než začal milovat svoje dítě jí nepomůže. Je to jako u alkoholika, dokud si nepřizná že je alkoholik a má problém, tak mu nikdo nepomůže. Ze zakladatelky mám pocit, že byla zkrátka sobeček, mateřství ji rozhodilo víc než čekala, ale nikde není psáno že to tak bude napořád. Záleží na ní, i když je jasné že lásku se nedá naučit a vynutit, ale třeba to přijde samo.
@myskin Promiň, ale pokud někdo dítě nechce a pořídí si ho z lásky k partnerovi, je to podle Tebe sobec? To snad ani nemůžeš myslet vážně....
@mysicka_lb Láska k partnerovi nebo vypočítavost? To my nerozsoudíme...
@marketa233 Vypočítavost? A CO tím tedy získala, když jednala z vypočítavosti?
@mysicka_lb Třeba si myslela, že získá klid, když už okolí konečně nebude naléhat.
Holky, pro ty, kdo mají podobný problém jako zakladatelka: https://www.modrykonik.cz/group/6874/. Některé věci je asi vážně lepší probírat v soukromí mezi lidmi, kteří pochopí a neodsoudí.
@marketa233 Neřekla bych, že je člověk, který něco udělá pod tlakem okolí, sobec a jedná z vypočítavosti..... Když se třeba dítě učí proto, že mu rodiče říkají "uč se," ačkoli ono by radši blblo venku s kamarády, je to sobec? A když by se tedy neučilo a blblo venku s těmi kamarády, sobecké by nebylo?
@somalicats pozor na vyjadřování o menšinách, na i-dnesu za to admini sekaj ruce 😀 😀 😀