Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Z deníčku motoristického jelita: Považuji se již za jelito celkem zdatné. Ale páč pýcha předchází pád, dneska mě vyškolila příroda. Jedu ráno se Zeblenou do ústavu a na nejblbějším místě v lese za přejezdem strom jak kráva padlý přes cestu. Musel padnout těsně přede mnou, páč eště pod kolejema sem se míjela s autem, který tudy taky projíždělo.
    Samozřejmě, že mě popadla panika a já zjistila, že to prostě z lesa nevycouvám ani kdybych se po*rala a ani neotočim, neb je tam na otočení kurvajs málo místa, urvaná krajnice, hluboký škarpy a bahno. Nezbylo než povolat otce Zeblené na pomoc. A teda nebyl to úplně nejlepší pocit sedět v autě a koukat, jak se vzrostlý smrky kácí k zemi. Naštěstí sem zůstala trčet v místě, kde by mi na šišku nic moc tak velkýho nespadlo. Vozidlo sme vyprostili bez ztrát na majetku, zdraví či životech, i na kosočtverce došlo, a z příběhu plyne poučení, že už se doprdelekurvadrát musim naučit pořádně couvat na delší vzdálenosti a že dyž je vichřice jak prase, tak je blbost jezdit přes les 😀 Příště už to budu umět napoprvé, jako Pája 😀 Na tomto místě se též omlouvám Zeblenej, že sem jí ráno spílala za její ranní tempo, jet vo ty dvě minuty dřív, máme sosnu na střeše 😀