Netěší mě role matky 😞((
Ten pocit ze mě musí ven. Mám 3 měs. miminko a namísto toho, abych si užívala roli matky, tak jsem nešťastná a dítě mi leze na nervy ☹ 😨 Po 6 nedělí, kdy jsme se zbavili kolik, jsem si říkala, že teď už snad bude jen lépe. Role matky mě začínala těšit. Ale posledních pár dní se Tobiáš začíná vztekat stále častěji a málokdy se stane, že dokáže být 20min. v klidu. Hrazdička s hračkama mu spíš začala lézt na nervy a vzteká se v ní, tak ho do ní radši nedávám, v košíku být nechce, chovat ho věčně taky nebudu protože mi připadá, že si na to začal zvykat. Chovám jen když už opravdu se vztek mění v pláč. Kolikrát ani to nepomůže ( a to si ho beru i ven na zahradu ). Navíc mám problémy s usínáním. Usínám 2 hodiny. Tobiáš chodí spát v 9 večer, vstává v 5 ráno. Často bývám unavená, nevyspalá, a z toho následně vzteklá. Přes den když Tobiáš usne třeba na 2, 3 hodky, tak nemám šanci si jít lehnout s ním, protože než usnu, už se probouzí. Málokdy se mi povede že do hodiny zaberu . Večer... když už usíná, se děsím následujícího dne, kolikrát se zase navzteká a zvládnu to, aniž by mi ruply nervy??? Manžel mi naštěstí pomáhá ale také bývá často na nervy, např. když se celý týden těší na oblíbený závod Moto GP a nemá tu chvilku klid, protože malej večně kňourá. O víkendu spí u něj on, takže alespoň o víkend se vyspím. Ale od pondělí do pátku je to boj ☹ Říkám si poslední dobou, kdybych mohla vrátit zpět loňský rok, kdy jsem se rozhodla otěhotnět, protože mě ten stereotyp nebavil, rozhodla bych se nyní pro to: nemít dítě. Všude kolem sebe jsem slyšela jak je krásné být matkou, jak se ti změní život k lepšímu ale já to tak necítím. Je mi do breku když se tu o tom rozepisuji a nenávidím se za moje pocity. Ale já už to neumím v sobě dusit. Musí to ven i za cenu odsuzujících komentářů . Má matka mi cca v 1měs. věku Tobiáše nabídla, že si malého vezme na pár dní (bydlí 100km od nás), ale to jsem zavrhla. Jednou jsem jí řekla, že Tobiášek užívá tyto a tyto léky a že si nepřeji aby ho v období 6nedělí brala kočárkem do obch. center a nedokázala to respektovat. Není to jen tento důvod, proč jí ho nechci půjčit. Dalším důvodem je ten, že by mi moc chyběl, i přes to, co tu teď píši. Na druhou stranu si nedokážu představit, že bych o něj přišla. To bych nepřežila.
Jen si říkám, kdy budu zažívat ty pocity, které tu všechny matky pociťují: užívání si role matky, nejšťastnější období v životě, nepopsatelná mateřská láska apod. Kdy? Přijde to vůbec někdy nebo budu jen zažívat ty nepříjemné pocity, které zažívám poslední dny a děsí mě to!!!
PS: tento příspěvek prosím nekomentujte pokud mě chcete soudit, jak špatná máma jsem.
@bayt Rozhodne nechci, aby muj prispevek vyznel jako stezovani si. Spis jako doklad, ze fakt vim co to je mit narocny dite. A co mi dodavalo a dodava pocit stesti? Jakykoliv posun ditete ve vyvoji, ze je zdravy, ze z nej citim, ze je mu se mnou nejlip a neobejde se beze me. To vedomi, ze me potrebuje a jsem pro nej nenahraditelna me uspokojuje daleko vic, nez ze mam perfektne udelany vlasy. Tohle mi za to stoji a tohle je rozhodne lepsi jak muj zivot predtim, kdy jsem resila jen sebe. A jak jsem psala driv, rozhodne nejsem super matka a kolikrat uz jsem fakt hotova a i si pobrecim unavou, ale nikdy bych je nevymenila za bezdetny zivot.
Jsem doma pres 5 let, do prace se uz opravdu tesim, ale taky si uvedomuju, ze syn me potrebuje doma a nikdo neodvede tuhle praci lip nez ja. A presto, ze toho mam nekdy fakt uz nad hlavu, presto jsem stastna.
Holky, hlavně vy, které píšete, že se vám stýská po životě bez dítěte. Hlavně@carlaa a další. Nevím, kolik vám je let, ale pokud už se blíží třicítka, stejně by už ten život nebyl jako zamlada i kdyby bez dítěte. Možná to není stesk po životě bez dítěte, ale stesk po mládí. A to už zní jinak a znamená něco jiného. Každému se občas zasteskne po mládí, po těch snech, bezstrostnosti. Já sjem hodně mateřská, mateřství mě hodně naplňuje, ale i mě se někdy zasteskne. Mládí je nádherné. A když zmizí, je to něčím smutné. A na mámu s dítětem to dolehne. Ne, že by narozením dítěte skončilo mládí. Ale ženská si tu chvíli uvědomí, že skončilo, že není cesty zpět.
Ale, zkuste si představit, jak by se vám žilo po 30 bez dítěte. Ano, byla by tam volnost, spánek, ale stárly bychom stejně. Všichni okolo by měly už jiné ájmy, než ve dvaceti, všechno by bylo jiné než ve dvaceti. Roky by ubíhaly. Mládí by končilo. Dilema-mám nebo nemám mít dítě...furt dokola. A pak 4O-už to nejde spadla klec. Neměla jsem mít dítě? Co kdybych ho měla???Kamarádky ho mají, já ho nemám. 50let....možná. jsem měla(?)...60let. Dokdy se dá cestovat a s kým? Kde vzít životní přesah? Mám fakt takovou profesi, tak zajímavou a pro mne tak hlubokou, že mi to stačí jako smysl života...70, 80,90.......
Na druhou stranu mateřství není pro každého. Pokud to opravdu nejde, není třeba se stydět. Ale řešila bych to. Já měl amámu a to to moc necítila a neřešila toa. nikdy by to nepřiznala, ale bylo to dětství jaké bych nikomu nepřála. Probrala bych to s psychologem. Jsou tu i krajní řešení. Manžel na mateřské. Třea to bez toho přetížení naskočí. A samozřejmě jsou tu i uplně krajní řešení svěřit péči o dítě někomu jinému.
Držím moc palce. Věnovala bych tomu trochu pozornost. Nevím, jak to máte, ale moje osobní zkušenost je, že nemilující máy o sobě příliš nepochybují a jsou nesebekritické. Vy o sobě pochybujete. Já mám dobrý pocit a věřím, že se to zlepší. Třeba to později bude fajn, až bude dítě parťák a jedno děťátko stačí🙂
@audrey44 A brečela si únavou někdy před miminkem? Chci říct, že tvůj řpíspěvek neberu jako stěžování. Ale že věřím, když už někdo brečí únavou a je zoufalý, že klidně vidí jenom to špatné. Jinak by nebrečel a stále zářil štěstím.
Nejsem typ, který potřebuje perfektní vlasy a dělám v pomáhající profesi, takže já tedy jenom sebe neřeším ani teď. Určitě to tak má víc maminek.
@bayt Jasne ze brecela. Treba prave v noci, kdy uz jsem si nevedela rady... S tema vlasama, to mel byt jen priklad, nic osobniho na Vas... Ja taky samozrejme chapu, ze nekdy uz je toho moc, hlavne ty zacatky, kdy se cloveku obrati zivot na ruby. Ale prave myslim si, ze je treba si uvedomit i ty svoje myslenky, ze neco je pres caru a neni to v poradku a aby se clovek nerouhal a jak jsem psala, prave v tech blbych chvilich je treba si vzpomenout taky na to dobre, co mame. Ze treba sice dite rve, ale nerve proto, ze by bylo vazne nemocne a ze to prejde a to je prece super zprava. Naucit se byt vic optimista, nebrat to tak tragicky...
@audrey44 No jo, jenže jak je nějaká myšlenka "přes čáru" a zakázaná, tak to automaticky vyvolává pocity viny a matku to jenom frustruje. Proč se nezasmát i těmhle "zakázaným" myšlenkám? Nic zakázaného na nich není. Jsou matky, které si umí tím zakazováním myšlenek přivodit i pěknou duševní poruchu.
Ale souhlas, nejlíp vzpomínat vždycky na to dobré, taky jak to jinak asi člověk přežije .))
@bayt A stestim stale nezarim, to fakt ne 😄 Viz dneska, kdy jsme cely den zavreni doma a deti se tu malem jdou zabit (mladsi porad bori starsi kostky, no hotova katastrofa prece). Do toho psychicky labilni pes a je vymalovano 😄 Zrovna popijim caj na uklidneni. Naucila jsem si ze sebe ale taky delat srandu a nebrat ani sebe tolik vazne. Oni z toho vyrostou, David nebude borit kostky vecne, tak se z toho nebudu hroutit 😄
az ti rekne poprve mami, maminko, prijde za tebou a obejme te, az se k tobe prituli a pohladi te........mozna pozdeji az si uvedomis ze to rychle utika a ze za chvilku uz pujde do prace.....taky to tak nekdy mam
@bayt
Souhlasím.
Myslím, že když si člověk takhle aspoň slovně uleví, tak si tím i dodá sílu a je mu pak lépe.
Jinak asi mi to tu přijde i jako slovíčkaření...jestli mi bylo líp nebo jsem měla pohodovější život? Asi to neřeším až tak důsledně významově a přijde mi to v obecné rovině nastejno...a jak už jsem řekla, nijak to nesouvisí s láskou k dítěti nebo s prožíváním krásných okamžiků.
Ja jsem jen chtela napsat, ze doma uz jsem pet let a jeste budu tri roky a klidne bych byla doma dokud me deti budou potrebovat-a to mam svou praci rada, ale zivot doma me bavi, naplnuje me byt s detmi, hlidani-nevyuzivame-mame starsi rodice-mamka max mi hlida, kdyz potrebuju k mudr, nebo muz....spolu jsme byli poprve loni pred vanoci v kine 🙂)) sama bez deti max na dve hodky,nebo v nemocnici ci v porodnici.....ve skolce syn jen dopo, dcera ted taky bude na dopo-odpo budeme spolu, kdyz mam tu moznost 🙂)) obe deti kojene do 2.5 let, nevyspana uz pres pet let, do toho byly dva roky zlucnikove celonocni koliky bez moznosti se dospat a odpocinout, furt nejake zdravotni omezeni-dieta zlucnikova, bezmlecna, tehotenska cukrovka, ted opet bezmlecna azda se ze i bez vajicek 🙂))opet plne kojim-druha dcera je neodlozitelna, spi se mnou v noci, musi lezet na me ci vedle me,pres den spi zase na me-cely den je u me 🙂))) a ja to beru jako fakt-strasne moc jsem chtela deti-depku jsem mela oddvaceti do triceti-frustrovana, ze je nebudu mit, ze se mi nesplni sen-cas jsem vyplnovala cestovanim, kafovanim, studiem apod. nejlepsije to brat jak to je 🙂) tojsem se naucila-nechat to plynout-ja vim, ze se dockam celonocniho spanku az dokojim v noci, ze si budu moct odskocit na chvilku pryc az bude treti vetsi...jo a s prvnim me to taky moc nebavilo-hlavne pres zimu-odpo se bal jit ven do tmy, sedeli jsme doma a co delat cele odpo po spani az do vecera-to byla depka-mel deset mesicu-a jeste ho tak nic nebavilo.....a musim rict, ze na to je nej druhe dite-jsou od sebe dva roky-mam vic casu nez s jednim-hrajou si spolu, zabavi se a ja simuzu delat, co chci-ted teda muzu sedet na gauci a mit na sobe treti kliste,ale az vyroste,bude si hrats nimi a ja budu mit havaj 🙂)))
Holky, uz uplne posledni prispevek ode me 😄 Jen chci rict, ze urcite mate pravo byt nekdy smutny, vycerpany, nastvany... I to k tomu rozhodne patri, nejsme roboti. Ale verte mi, ono kazdy horsi obdobi jednou skonci. Koliky prestanou, deti zacnou dobre spat (snad i ten muj rarach) a dokonce se dockame i my matky toho, ze budeme zase cestovat, cvicit, mit cas na sebe. Ono to fakt prijde!!! Ale na druhou stranu, necekejte porad na neco. Na az bude starsi, za rok... uzivejte si jich uz ted. Radujte se ze zdravych deti, rozhodly jste se je privest na svet a postarat se o ne. Deti rodice bezmezne miluji, at je rodic jakykoliv, vzdy je pro dite nejdulezitejsi. Ze to ted jeste neumi dat najevo, to neznamena, ze to tak neni. A ac buli jako tur neni to proto, ze vas chce nastvat. Alespon ne ve veku mimin. To jeste prijde 😄 Preju vam vsem, abyste to stesti v materstvi nasly, abyste byly se svymi detmi stastne a oni s vami, aby se vam spolu hezky zilo. Zivot nas vsech i nasich deti je strasne krehky, je treba na to pamatovat.... 🌷
@bayt porad opakujes, kdo si to nikdy nerekl, ze bez ditete bylo lip. Ja si to opravdu nikdy nerekla, stejne tak jak pise vetsina. Podle me to muze z pusy vypustit jen ta, co nikdy deti mit nemela. Ja mam taky akci dite, nezastavi se na minutu, v noci nespi, budi se po hodine uz 11 mesicu a celkove je to zahul. Na sebe cas nemam, ale vzdy si vecer reknu jak je mala skvělá, a ze je to nejvic co mame. A o tom ze jsem nebyla rok u kadernika se fakt ani nezminuju😀
@dvamy
"Podle me to muze z pusy vypustit jen ta, co nikdy deti mit nemela."
????????????????????????????????????????????????????????????????????????
Radši se nevyjadřovat...místo pochopení, pomoci nebo nadhledu vyplodíte toto?
To zase může podle mne vypustit z pusy jenom ta, která je bez špetky tolerance a vyžívá se akorát v potápění ostatních...
A ja si rikam ze mnohem produktivnejsi myslenka nez ''bylo mi lip kdyz..'' nebo ''nic mi to nedava'' je rict si ''Co mohu delat pro to, aby mi zase bylo stejne dobre?'' nebo ''Co mohu udelat proto, aby mi to neco davat zacalo?''... Proste stezovanim si at uz nahlas nebo vnitrne clovek nezmeni absolutne nic. Pokud ma nekdo pocit, ze mu materstvi nic nedava, je potreba si polozit otazku proc a jak to zmenit. Treba se diteti venovat jinak, jinym zpusobem, naucit se vnimat potreby ditete tak, aby dite tu peci a lasku citilo a tu lasku nam oplacelo. Me treba materstvi dava uz jenom to, kdyz ke me syn pribehne a obejme me zapatlanyma rucickama a da mi pusu, nebo tou radosti, kdyz si s nim jdu hrat a vidim, jak to ocenuje.. nebo kdyz ho vezmu nekam na vylet, neco mu koupime... atd atd atd.
Já tě chápu. ;) Mluvit o takových pocitech je dnes stále tabu. Moje malá je celkem náročné dítě, ale je chtěná. Občas si říkám, jaké by to bylo, kdyby jí nebylo, jak bych si bývala užila léto a tak. Brzy jí budou 4 měsíce, koliky jí stále nepřešly, do toho i jiné problémy, víceméně se nedá odložit.
A když už já tak nějak ovládnu své pocity, že jsem neschopná matka, která dítě mít nemá, že jsem si ho neměla pořizovat, když se nedokážu naprosto obětovat a pořád myslím na sebe, tak přijde někdo jiný (příbuzní, kamarádi), začnou dávat nevyžádané rady a divit se, proč dcera stále pláče, že mám asi hladové mléko. Haha. Fakt mi takové řeči pomůžou.
Kdo si to asi neprožije s náročným dítětem nebo s nemocným, tak neví, o čem mluví.
Snažím se samu sebe přesvědčit, že nejsem tak strašná, když tyhle pocity zažívám, že jde hlavně o to, že se o dcerku bojím, stojím o její dobro a snažím se o ni podle svého nejlepšího svědomí pečovat. Jen občas (a někdy spíš často) mám jazyk na vestě a nejvíc ubíjející je, že si těžko někomu mohu postěžovat, protože tohle nikdo nechce poslouchat.
Takže... Nemůžu tě přímo utěšit, že se ten hezký mateřský pocit dostaví, ale sama tomu chci věřit. 🙂
@odula ty kolikrát bych šla na to pole pokud by to znamenalo byt chvilku bez deti a to jde 🙂
@bayt to je přesně napsáno "mentálně na tom byly úplně jinak" kapitola sama pro sebe ale to si dnes málokdo uvědomuje všichni vidí jen jen výhody byt matkou dnes
@bayt a s téma hospodyněmi přesně driv se na tebe koukali pres prsty kdyz si ji neměla dnes se koukají kdyz ji mas 🙂 paradox
Dítě spí od 9-do 5 ráno :D no,tak to je snové :D moje malá spala 1,5h-2h v kuse a pořád chtěla jíst :D takže jsem se přes půl roku téměř nevyspala,usínala jsem i ve stoje. Plakala hodně,bolely jí prdíky,pak zuby a pořád něco. Ale nikdy mne nenapadlo, že bych bez ní byla šťastnější. Pohodlní lidé by měli prostě zůstat sami. Dítě je závazek,ne zábava. Dítě je celoživotní strach,péče,láska a trpělivost. Nejsem ukázková máma,jsem občas unavená,padám na hubu,křičím,nadávám si,ale NIKDY jsem si dítě nedělala za účelem vytrhnutí ze stereotypu a aby mne pobavilo. Je mi Vás líto, z lidské stránky,protože za to možná svým způsobem nemůžete,ale syna je mi také líto. Problém není v malém,problém je ve Vás. Život není jen zábava a pohoda. Přeji Vám ať Vám dojde co v tom malém máte a na Vaše vzlyky nemáte čas. Dítě je dar, já o svoje druhé bojovala na operacích 2,5roku! Hodně štěstí.
takto, ono sa to chce hlavne ukludnit a neriesit. Dobra sprava je, ze deti rastu a rychlo. Zla, ze nasa doba kladie na matky naroky, ktore dokazu dobre vydepkovat. Nemusis byt bioekoraw matka, nemusis kojit do zblbnutia, latkovat, nemusis s nim chodit na vsetky kurzy, moze si dat obcas aj polotovar...nemusis robit nic, co ta netesi. Deti som mala po 30tke, planovane, chcene, dnes maju 2 roky a druhy ma 3 mesiace, netusim, kde sa vo mne bere energia a laska, kedze ja nie som matersky typ a tu sa priznam, ze ja milujem len svoje deti..:D, ale povedala som si hned na zaciatku, ze mi nedrbne. Takze napr. bez vycitiek pijem kavu kym mladsi je pod hrazdou a starsi pozera v telke svoje tri diely masi za den, donutila som svoju cholericku povahu, aby sa ukludnila a povedala si, ze vsetko je LEN OBDOBIE a vsetko prejde. Svoje deti nikdy nerusim pri samostatnej hre a spanku...ked mal prvorodeny obdobie vyttahovania suflatiek, tak som mu vyclenila tri ktore vytahovat mohol, vyhlasila to za samostatne hranie a citala si pri nom knihu a ze bol vsade bordel ma nesralo, ved to sa sprata. Vzyda na kazdu prechadzku namalujem, vzdy. Cestne prehlasujem, ze milujem, ked konecne obaja zaspia a rezim je posvatny, nehystercim, chce skakat do mlaky, ok., kupila som gumaky nech skace, ja zatial uspim mladsieho v kocku a meditujem nad modrou oblohou... chce to klud, nemat poziadavky na seba, na deti ( teda take zakladne v zmysle slusneho spravania a noriem urcite, ale nebojovat o blbosti, proste si urcit priority), stale si povedzte, ze o tri roky, to dieta hovori, nema plienky, je v skolke a este vam bude luto za dobou, ked ste boli doma.
BTW. Mam dievca na urpatovanie, to odporucam kazdemu, to je taka pomoc a kopu nervou usetri.
inak neznasam vetu, ze materstvo je obeta..., ked sa na to clvoek pozera tak, tak proste je to hrozne negativne, boetovat sa...no to neche nikto. Skor uznavam, ze materstvo je o darovani sa...a nie len materstvo akykolvek vztah.
@bayt o tom jestli se clovek musi o dite postarat sam nebo na to ma lidi mi zrovna hovorit nemusite. 😅 Ja mam to stesti ze mi hlidat nema kdo, jsme na to s muzem sami, navic on mi muze pomoci az vecer, kdy ja padam na zobak.
Dale ne kazdy patri mezi ty stastlicve, co si mohou dovolit platit chuvu, hospodyni nebo jak to jeste muzeme nazvat, ktera ulehci, pomuze a pohlida deti. Takze obcas musi volit, jak Vy tvrdite jinou cestu do pekel.
Omlouvam se za spatne vyjadreni, rozhodne se nevyzivam v potapeni ostatnich. Uplne souhlasim s @blackpitbull
@blackpitbull napsáno dobre ale zase dítě je i zábava musí byt ;) @dvamy
Moc dobře vím o čem píšeš i když u mě na to mělo hlavně vliv to že se dcera narodila dost předčasně a byla jsem hned od začátku bez ní, kojení u nás nevyšlo a celkově ten začátek byl hrozný měsíc byla v nemocnici než jsme si ji mohli vzít domu a to měla být delší dobu, ale byla velice šikovná a statečná a se vším se dost dobře poprala ( musela mít 2 kg a být schopna vypít si svoji dávku mléka bez dokrmovani sondou) prvních pár měsíců to bylo opravdu šílené rytmus co tři hodiny ve dne v noci buzení přebalování krmení uspavani takže nějaký spánek... Fungovali jsme na směny s partnerem... Měla spoustu léků, lékařských vyšetření neustále jsme jezdili po nemocnicích... Když byla doma měsíc a půl dostala zánět ledvin, nemocnice kapacky vyšetření (byla jsem opravdu hotová a úplně mimo, dost mi tehdy hrablo, ale to nechci úplně rozebírat) každopádně v 15 měsících začala chodit spousta lékařů vyšetření atd skončilo zůstali jen dva a já můžu říct že konečně vidím mateřství jinak a začínám teprve teď vnímat roli matky takovou jaká je a upřímně dala bych vážně cokoliv za to mít ten začátek jako 80% maminek které to vidí tak černě a pro mě je to spíše do zelena... Věřím že každa matka dříve či později začne roli matky prožívat lépe už jen proto že dítě až je starší projevuje svoje city k rodičům...
@verinikki tak s tímto naprosto souhlasím, velice hezky napsané 😉🙂