Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    verinikki
    12. únor 2018    Čtené 243x

    Jenom pro mne...

    Dobrou noc všem a zdravím ty, co zažily to samé. Pamatuju si to i u první dcery, ale dneska mě to nějak dostalo...

    Moje tříměsíční Terezka se teď při kojení kouká kolem sebe a občas jí padnu do oka i já. To si tak prostě přestane pít a zadívá se mi přímo do očí - a na chvíli se náš svět zastaví. Usmívá se, vzdychne a pije dál.

    A já jsem ztracena. 

    I teď, když zavřu oči, si vybavím její pohled.

    Je v něm vše. 

    Zrcadlí vědomí mého malého miminka. Zrcadlí to nejdůležitější, co člověk může od jiného člověka dostat - čistou nezměrnou lásku a bezmeznou důvěru. 

    Mám chuť se v něm rozplynout.

    V té malé chvilce se dotýká mé duše, chytá mne za ni a já doufám, že už ji nikdy nepustí a bude to trvat napořád.

    Je jen pro mě...

    Když to teď píšu, tak najednou chápu a jsem vděčná.

    Moje děťátko mi tak dává pocit uvědomění toho, kdo jsem. Ukazuje mi moji důležitost a jedinečnost. Pro ni jsem ta nejmilovanější bytost pod sluncem - její maminka. Dodává mi tím sílu. Takovou tu sílu pro své dítě hory přenášet.

    A já si to teď uvědomuju a těším se, až zase zítra uvidím tu nejkrásnější věc na světě.

    Moje miminko, jak se na mne s láskou dívá.