Pes a dítě - je tu odborník na psy?

@veraga moc díky! 🙂

ahoj, mame rotwailerku, kterou jsme měli dřív než děti, první mimi první den chtěla sežrat, ja jsem na ní zavrčela takovým zpusobem s uplnou nenávistí...a ona si to teda zapamatovala, malou toleruje, ale ráda jí nemá...hodně se dívá na moje reakce, když je na holku milá, tak jí pochválím, tak se občas snaží...ale kdyý se nekoukám, tak se od ní nenechá ani pohladit a hned utíká....no a ted jsem donesla druhý mimi a zase ho chtěla sežrat...opět jsem jí po psím (jako ten desenský) řekla, že to se teda holka přepočítala, že vedoucí jsem tady já a zase dala pokoj....ale samozřejmě dělá naschvály...třeba ted mi sežrala kojící klobouček.....přišel trest, vykopla jsem jí bez večeře na dvorek....chovám se jako vudce smečky a určuju pravidla, nedodržíš tak jdeš....ale třeba manžel, když to chce aplikovat, tak na něj vrčí...bojí se jenom mě, že si nedovolí....nicméně, pro mě...se vztah změnil, už mě docela štve, milovnici psu mě ukamenují, ale já upřímě říkám, že příchodem dětí mi ten pes začal vadit

@dannyblakely Mam to doma stejne. Fena vrci na syna. Tak ji s klidem reknu at toho necha, synovi rejnu ze se to psovi nelibi a je to. A kolikrat uz je nacapu jak se spolu mazli na gauci. Musi se naucit vzajemne spolu zit.

@dannyblakely Ahoj, toto tema me take dost zajima, proto jsem krom tveho dotazu cetla i celou diskuzi. Ja doma psa nemam, ale moje mama, kam s malym dost casto jezdime ( klidne 2x tydne) ma 2 psy, krizence civavy. Na maleho reaguji oba naprosto super, ted, jak uz chodi a chce je tahat ( to ja hlidam, aby delal jen mala mala) pred nim teda i dost utikaji, ale kdyz prijdeme, vzdy ho vitaji, skacou na nej a chteji ho olizovat. Jedina situace, kdy na nej pes vrci ( fenka nikdy) je, kdyz ma mnamku a malej se k nemu blizi, jakoze si hlida to jidlo. Tak vzdy reknu, nesmis vrcet a maleho dam kus dal, vetsinou odejde i sam pes. Ja bohuzel odbornik pres psy nejsem, nebudu proto radit, jak to psa odnaucit, abych jeste neco nzhorsila, ale napadlo me, jak vas pejsek reaguje, kdyz bys byla vedle male i ty a blizily jste se k nemu oba. Zda by to nepomohlo? Tim nic zkazit nemuzes. Ze tebe bere jako dospelou a kdyz je dite u tebe, tak ho toleruje. Chapu, ze to neresi ten problem, aby toleroval samotnou dceru, ale aspon by nevrcel a ty by ses nemusela bat, ze kousne... Preju hodne stesti, zkus procist par knih, poradit se treba s nejakym odbornikem z psiho cviciste a jiste se to podda 😉

@loc to jsme zkoušely.. Dneska jsem tu ze sebe dělala celé odpoledne trotla a lozila po čtyřech, na gauč, k posteli.. Všude.. Psice to moc nechápala, ale pak to brala v pohodě, ale malou moc netolerovala ani tak. Už mě upřímně štve. Zkusím se jí venku víc věnovat. Je fakt, že toto jsme si zažívaly už v zimě, kdy měla falešnou březost a pak se to zas vcelku uklidnilo a teď se nám zdá, že to má zase. Ale jsem od narození dcery tou psicí omezovaná a už toho začínám mít tak akorát. Blbý je, že nemám to srdce ji dát pryč. Ona by to nepřežila a já bych si to do konce života vyčítala, protože za to, jaká je, můžu já.

jakobys psala o nas a nasem psovi...jak se mala zacala vic pohybovat, tak bylo zle...nasledovaly 4 kousance do obliceje...ja mela nervy na dranc, jezdili jsme do prahy k odbornikovi a omezovala jsem sebe i malou kvuli psovi..byla jsem i na takove psychoterapii a nic nepomohlo. Nas pes proste nesnasi deti a basta. Umi se fixovat jen na jednoho cloveka... no nakonec pes sel k mym rodicum, nedalo se nic delat...a jsme spokojeni vsichni, pes si "vzal" za panicku moji mamku a ma vic pozornosti a my mame doma konecne klid a nemusim ty dve nonstop hlidat... ja to teda bohuzel vidim jako neresitelny...☹

@dannyblakely já zastávám úplně jasný názor. Mám chovatelskou stanici psů o 15 jedincích, manžel je profesionální kynolog. U psa ani jako u člověka nemůžeme očekávat 100% jistotu v chování i přes pravidelný výcvik v nějakém směru. Myslím, že by prostě pes neměl být v kontaktu s dcerou bez nepřetržitého dozoru, obzvlášť ten který už nějaký varovný signál vůči němu vyslal. Takže za mě v místech v bytě, kde se pohybuje moje dcera nenechám bez dozoru ani jorkšíra. Od kamarádů vím, že i pes, který se projevoval doposud bez nároků na pozici v hierarchii smečky jednoho dne prostě po dítěti vyjel a neobešlo se to beze stehů na tváři.

@burningbea 4!!kousance do obličeje? Po druhým bych psa zabila!!

@majkoz ze..ja se zlobila nejvic na sebe, ale vsechny utoky se odehraly pred myma ocima a jeden pri snaze o prokrmeni za odmenu...pes dostal dobrotu, ze snasi u sebe dite a dite.machlo rukou a pes vyjel, protoze si myslel, ze mu chce dite dobrotu vzit...takze odmenovani u nas rychle skoncilo. Nastesti to nikdy.nebylo na stehy, je to prave pes velikosti jorksira, ale naposledy to bylo centimetr pod okem...takze to bych jen cekala, kdy se stane fakt neco vazneho☹ dala jsem mymu psovi dost sanci, ale bohuzel...☹

@melodygirl ja nebyla schpna je uhlidat, vzdy se to stalo za me pritomnosti, pes je silene rychlej...a to, co mu jeden dn nevadilo, druhy den za to kousnul. Jednu dobu bral pres leky na uklidneni, ale to se to stalo znovu, protoze tvrde usnul a mala prosla kolem pelisku a on se pejsek strasne lekl a mala prokousnutej ret☹ pejsek uz ani nevaroval vrcenim...dostali jsme se do stavu, kdy jsem.ho za vrceni jeste chvalila:-/

@dannyblakely Aha. A kdyz jen sedis blizko psice a a mala se blizi k vam, tak vrci tez? Protoze jestli jo, tak to asi znamena, ze te nebere jako panicku, ale pouheho clena smecky. A pak by asi bylo nejvhodnejsi nejdriv zapracovat na vztahu tebe a psice ( viz odborne knihy nebo odbornik). Ale jestli nevrci, tak bych to zkousela dal hlavne timto zpusobem...

@burningbea no jasně to nechytíš. Prostě konfliktní pes vůbec k dítěti nepatří ani v přítomnosti pána. Vím, jak dokáže kousnout i malé plemeno. Je to smutný, ale pak člověk musí řešit priority. A navíc s malým dítětem a veškerou prací okolo, nestíháš detailně sledovat veškerou mimiku a chování psa.

@loc právě že vrčí.. ☹

@dannyblakely Ahoj, asi moc neporadím, ale u nás to bylo podobné. Máme malou fenku křížence, asi 5 kg, bázlivou, spíš submisivní... měli jsme ji dřív než dítě. Po příchodu z porodnice super, z malého byla vyřízená, hlídala ho, víc štěkala, když šel někdo kolem bytu... ale jakmile se začal samovolně pohybovat po bytě a lézt jí do pelechu (to jsem mu zakazovala, ale s jakým asi úspěchem...), posléze tahat jí za uši atd...tak někdy utekla a někdy na něj z pelechu vrčela. On z toho měl akorát legraci, vůbec se jí nebál a ještě tím víc jí pošťuchoval. Řešila jsem to tak, že fence jsem nadávala, že na něj vrčet nesmí, malému jsem vysvětlovala, jak se k ní má chovat, ale hlavně jsem je nespouštěla z očí a snažila se těm situacím předcházet. Nikdy se nic nestalo, nikdy po něm doopravdy nevyjela (což jsem věřila, že by neudělala) a postupně se to uklidnilo. Malý je pořád trochu psí tyran (3 roky), ale fenka už si na něj vrčet nedovolí, jen tiše trpí... 🙂. Teď čekáme druhé, tak jsem zvědavá, jaký to bude mít vývoj. Přece jen už je fenka starší a méně trpělivá než před těmi dvěma roky... Držím palce, ať se to u vás nějak zdárně vyřeší.

@dannyblakely Podívej, všichni mě dají jistě za pravdu, že své dítě miluješ x víc než svoji psici. Já na tvém místě bych si do smrti vyčítala spíš, to, že způsobí nepříjemný úraz v obličeji dítěti. Znám případ, kdy hrábnul pes tlapkou dítěti do oka, poškodil rohovku a slzný kanálek nevratně. Mě se také po porodu začaly dít hierarchické změny ve smečce konkrétně jorkšírů díky tomu, že jsem jim nestíhala věnovat dosavadní pozornost. Došlo to tak daleko, že mě dvě feny začaly doslova zabíjet submisivnější feny. Dvě nakonec s šokovým stavem vlivem pokousání a následně krvácení a stresu bojovaly o život 3 týny v hospitalizaci. Samozřejmě, že agresivní feny musely jít do nových rodin a to jsem taky nikdy nepředpokládala, že bych to dokázala. A zvykly si výborně. Takže za mě buď fenu oddělit ohrádkou na chodbu, což pak může vyústit v agresi vůči malé venku, nebo fakt ji darovat do rodiny, ten stres a případné následky ti za to fakt nestojí

@melodygirl to je v současné situaci trochu moc radikální řešení. Myslím si, že psice se cítí odstrčená, protože se jí už tak nevěnujeme, takže jsem si vyhradila denně hodinu jen a jen pro ni a je vidět, že je veselejší. Já si stojím za tím, že k ním mám určitou zodpovědnost a při prvním problému ji fakt nevyhodím. Není to správné.

V prirucce o domestifikaci psu psali, ze decko bude pro psa vzdy jako stene - hiearchicky nize postavene ve smecce. Zalezi tedy na povaze psa, zda ho bude akceptovat a zda na nej bude vrchet a "vychovavat ho", kazdopadne se mu tezce chape, ze stene prislo po nem a je vys u panicku nez on a jeste az zacne lezt, si na nej muze dovolovat.

@dannyblakely tak hlavně držím palce ať to zvládnete bez újmy na zdraví

@elu a proč bez večeře?

@dannyblakely Díky za tvůj postoj, kdy si uvědomuješ, že odložit psa je hrozně jednoduché a že za jeho chování můžeš ty. Ač se nám to nelíbí, je to bohužel pravda. Pes se špatným nerodí, špatným se stává po špatném vedení.
@saaralota Dítě leze psovi do pelechu, tahá ho za uši/jinak tyranizuje a ty mu za jeho vyjádření nesouhlasu nadáváš? Chudák tiše trpící fenka...
@loc To je normální, že si pes hlídá potravu před cizím "vetřelcem".

Ahoj, nečetla jsem předchozí příspěvky, jen v rychlosti hodím vlastní zkušenost. 2,5r dcera, 5let pes (teriér). Po příchodu z porodnice, byť na malou žárlil (smutně koukal, pískal, když jsem se s ní mazlila, kojila, přebalovala...), si ji hlídal - někdo cizí se naklonil nad kočárek? Vrčel, byl nastartovaný. Když viděl, že je to někdo z rodiny, kamarádi apod., pohoda. Když malá jako mimi spala v posteli, na gauči...sám si k ní lehal. Prostě ji bral jako bezbranné štěňdo. Postupně, jak malá rostla, pořád v pohodě, i když lezla po čtyřech (dokud nevylezla sama na gauč). jen podotknu, že pes s náma spal odjakživa v posteli, byl zvyklý na gauči, klasika.
Malá k němu mohla defacto cokoli - hrabat se mu v misce, lehnout si k němu když odpočíval, zkoušet ho hladit (všichni víme, jak roční děti "hladí") - prostě když měl dost, odešel. Potažmo toto praktikoval vždy, i v chování k ostatním psům - sám od sebe do konfliktu nejde, z konfliktu uhýbá.
Jediné, co jsem tedy hlídala, když malá začala chodit bylo, aby když pes leží/spí ho nechala být a když jíme, aby se kolem psa nemotala (loudí a věděla jsem, že po kočce vždy vylítne a od stolu ji odežene).
Zkrátím to - psovi jsem ve vztahu k dítěti na 99% věřila a když jsem viděla, že začíná mít svůj "výraz" ve stylu "tyvado to už neudýchám," psa jsem okamžitě milým hlasem od malé odvolala a vše bylo OK.
jenže jak děti rostou, už pro psa začínají být "konkurentem," začínají ve "smečce" ohrožovat jejich dosavadní postavení. A já si začala všímat, že můj pes v určitých situacích začíná vrčet - třeba když malá spala v postýlce, mi se milovali (s mým mužem samozřejmě 😀) a malá se v postýlce víc zavrtěla - vrčel směrem k ní, jako by mě, "alfa jedince" hlídal, před mým vlastním dítětem. V takových situacích jsem mu řekla "dost." na to fungoval, sklapnul, zase si lehl a vše ok.
No a jednoho krásnýho dne, když byly dceři 2 roky, jsem měla na návštěvě kamarádku, malá si s ní hrála a já šla do kuchyně nandat na misky šopský salát - pes stál zamnou a loudil. Malá piběhla, strčila k němu obličej a pes to prostě nedal. Skončili jsme na pohotovosti, ohnal se po ní a vyfásla dva stehy. No a já řešila co dál. Jak to dopadlo? Pes z domu nešel, na to jsem popravdě nepomyslela ani jednou. jen se stanovily pravidla. Pes není člověk, jedná prostě instinktivně. Řešila jsem to na cvičáku s kamarádkou, která mého psa zná od mala a ta mi řekla jednu fajn věc - tvůj pes není žádná agresivní hovado, má to v hlavě srovnaný, znám ho. A to, že jsi dělala "jen" šopák, za to bych tě nakopala do p*dele. Jak má asi vědět, co na té kuchyňské lince ještě máš... hypnotizuje tě a do toho se k němu přiřítí to "odrostlý mládě" a je to, týhle situaci si prostě měla předejít.
Takže mi to máme doma teď tak - a) pes s námi v posteli už nespí (spí si na gauči v obýváku a během 3!!! dnů to pobral - myslela jsem, že bude kňučet, vyvádět a ono ejhle) b) pokud vařím nebo se jí, pes je na svém místě, ze kterého se prostě nehne a zároveň ví, že malá k němu na místo nemůže (pelíšek má v kleci na kterou byl zvyklý jako odložiště na agility) c) pokud je pes navolno spolu s dítětem tak jedině pod mým dohledem. No a funguje to. Dcera mu dává pamlsky, venku mu hází míčky, on je jí nosí, říká o něm jak ho má ráda, když kamkoliv jedeme, sama říká, ať jde pes s náma...
Myslím, že je "jenom" o to bezpečně překlenout tenhle "blbý" věk, kdy pes má prostě pocit, že mu "mládě přerůstá přes hlavu" a že ztrácí ty svoje doposud výsady, kdy byl pro paničku jediný. Teď se musí dělit.Věřím, že až budu mít dítě v předškolním věku, budou z nich skvělý parťáci.
I myslím, že je zapotřebí brát v potaz, že pes si prostě od dítěte nemá jak odpočinout - má ho 24h denně doma, poslouchá brečení, rány když si dítě hraje, snáší různý ty šílený zvuky z hraček atd. nemá před tím kam utéct. A potom to dává najevo tahle. V tvým případě vrčením - což je dobře, pes to ventiluje, ukazuje ti, že takhle už ne. V mém případě se mu vše naakumulovalo a bouchlo to (prostě teiéří mozek a můj špatnej odhad situace).
Takže tak, jen jsem se chtěla podělit se zkušeností. U nás se spousta těhle věcí vyřešila právě tím "domečkem" - nerada říkám klec, protože pes to bere jak útočiště, kam na něj "otravný mládě" nemůže a nemusí být ve střehu a v klídku spí.. a zároveň dcera rozumí tomu, že pejsek tam odpočívá a že se tam nesmí rušit, že ani jí se nelíbí, když jí někdo budí. No a když to tak spočítám, pes tam tráví denně max 4 hodiny. Teď tu vedle mě chrápe spokojeně na gauči 🙂
Tak hlavu vzhůru, je super, že se jezevčice nevzdáváš a chceš to nějak řešit. Určitě bych jí netrestala. Já bych takovouhle situaci řešila klidným přivoláním k sobě, dítě ať si na gauč vleze a potom v mém případě bych psa prostě odkázala na jiné místo - kde ho ovšem dítě nebude "otravovat."

@sheila86 Děkuju mockrát za příspěvek 🙂 Celkem mi dal naději a potěšil 🙂 S tím spaním v posteli je to asi ten největší kámen úrazu.. Zatím ji tam ještě chvilku nechám, ale ráda bych to změnila, ale ne teď, ať toho není moc najednou.

@dannyblakely jdi na to postupně, ať nemá moc šoků najednou 🙂 Jinak jsem si taky všimla, že když se malé jedou týdně "zbavím" a strčím jí na dopoledne své mamce, a vyrazím se psem na dvě hoďky ven jen sama, že úplně pookřeje, funguje jak na dálkový ovládání, oči mu svítí, prostě bomba. Pak vyrazíme ve třech i s malou a hajzlik začne třeba nosit aporty cizím lidem 😀 Oni prostě žárlí no.... dej tomu čas a hlavně jí stanov nějaká pravidla a zkus předvídat, ty ji znáš nejlíp, ty jsi její panička. Ať nedopadnete jak u nás 😉))

@dannyblakely odbornik nejsem, ale mame doma jezevcici, ted ma 11 let. Nikdy po nikom nevyjela, nikdy nic necupovala....je na zahrade. Proste fajn cubina na to, ze je to prave jezevcik. Ale po prvnich stenatech se s ni neco stalo...prijela k nam navsteva s rocni holcickou, ta si ji nevsimala, presto ta nase krasavice na ni zacala cupovat zimni kombinezu. Hned jsem malou uklidila domu. Od te doby jsme ji pri navsteve deti meli na ocich nebo ji zavreli nekam, kde se k ni deti nemohly dostat. Nedala bych, kdyby nekomu ublizila, v ten moment by u me skoncila na cele care. Pro mnohe asi pohorsujici, ale je to porad jen zvire. Nechodila na cvicak, zije si venku svuj zivot. Kdyz jsme si vezli domu starsiho, meli jsme desny strach, nechali jsme ji ho ocuchat...v okamziku, kdy by po nem sla, stehovala by se naprosto nekompromisne. Klukum nastesti nikdy neublizila, ale NIKDY deti nespoustim z oci, jsou mali, muzou ji ublizit a je to hned. Neverim ji, je to jen zvire se svymi instinkty a tak by se mel brat podle me kazdy pes, neni to clovek, ac me tady nekdo treba bude presvedcovat o opaku. Taky bych za ni dala ruku do ohne, ale nikdo nevi, co se jim honi zrovna hlavou.... 😉 Bud opatrna!

Máme doma 2 psy - pitbula a brazilskou filu. Když pitbul na malou zavrčel a ohnal se, tak jsem ho pořádně zkopala a vyhodila na balkon. (Pokud máte jezevčíka, tak bude mít práh bolesti asi jinde, než pitbul). Ale tohle si pes nesmí dovolit. Když jsou bez dohledu (třeba když vařím), tak je od sebe izoluju (aby ho malá neotravovala), s dohledem je to ok (někdy ji i přijde láskyplně olízat obličej). Obecně bych každé vrčení pořádně trestala, musí si uvědomit, že on není vůdcem smečky. Mimochodem jsem na základce měla spolužačku, které jako malé jezevčík ukousnul kus nosu.

@dannyblakely jo a pokud mas pocit, ze to souvisi s falesnou brezosti, tak vykastrovat.

Ahoj. Odborník nejsem. Celé mé dětství až do dospělosti jsme měli psy doma a trošku jsem studovala kynologii. Tohle je spíš ale o tom, vypozorovat, co se vlastně děje a zkoušet, co by fungovalo. Fence možná vadí už fakt, že se ležící miminko najednou začalo pohybovat po bytě a ona to nemá moc pod kontrolou. Může jí vadit, že ji vizitýruje teritorium a ona tomu nemůže zabránit.. bylo to přecejen doposud "její" A vrchol drzosti je, když začne prcek šplhat na její oblíbená místa. Já bych v první řadě určitě fenu netrestala, mohlo by to vést k ještě větší žárlivosti na mimino a nenávisti vůči němu. Zkoušelas třeba sednout na ten gauč, vzít psisko do náruče, hladit ji a říkat něco ve smyslu "to je naše miminko, jsi hodná holka, to je NAŠE, hodná" zkoušet to takhle. Muž by pak mohl přijít s prckem v náruči a v případě, že by pejsek byl v klidu, zkusit je nakontaktovat.. očichat ručičku, chválit.. prostě jako když je úplně od začátku seznamujete. Hlavně to chce trpělivost. Když zavrčí, dát ji slovně najevo, že to je špatně. Třeba říct "nesmíš, to je naše holčička". Možná i zkusit v téhle situaci když zavrčí, tak ji sundat z gauče dolu.. aby věděla, že to je špatný a přijde trest (ne fyzický). Pak to zkusit znovu. Možná taky zkus jestli by reagovala líp když by na gauči bylo první miminko (s taťkou) a ty s fenkou byste si pak přisedly. Aby neměla pocit, že ona tam byla první a má právo si to přivlastnit. Samozřejmě nenechávat je na těch místech samotný. Hlídat, aby holčička pejska zbytečně nedráždila.. pokusit se vyhnout těm střetům a vzít to do svých rukou... aby se tam potkávaly řízeně s vámi. Mluvit na ně. Dát ji najevo, že je to sice její, ale nic se nestane, když si to na chvíli půjčí prcek.. jako s dětma. Možná už ti to tu někdo poradil a nebo něco lepšího, nepročítala jsem komentáře. Každopádně budu ráda když dáš vědět, jestli se situace lepší a co pomohlo.

@klami samozřejmě taky hodně záleží na celkovém projevu toho psa vůči dítěti. Pokud je jinak v pohodě a je vidět, že jen ta dvě místa jí vadí a máš z ní celkovej dojem, že malou má ráda a nic by jí neudělala, pak má smysl se tomu pověnovat a zkusit to vyřešit.. třeba u psa našich rodičů prostě poznám, že nechce ublížit, ale jsou věci, přes který vlak prostě nejede a pokud by nastala určitá situace, přestože nechce a hodně se s tím pere, kousl by, protože prostě je takovej a je to silnější než on. Malýho k němu pro jistotu vůbec nepouštíme. Jsou psi, kterým vadí všechno a prostě se nikdy nesrovnaj s tím, že mají v teritoriu vetřelce.. s tím nikdo nic nenadělá. Pak jsou tací, co všechnou zkousnou, jen to jediný svoje místo by si rádi nechali pro sebe, ale když uvidí, že je to fakt pro pána, kterýho bezmezně milujou, důležitý, i toho se rádi vzdaj. Některým je všechno jedno. Někteří jen vrčí, ale nikdy by nekousli. Někteří nevrčí a rovnou koušou. Chce to toho psa znát a podle toho vymyslet adekvátní strategii. Kdybych měla doma psa, který by byl agresivní vůči mému dítěti, nevěřila bych mu a nespustila z něj oči, kdyby nejhůř bylo, asi bych mu našla nový domov... raději, než abych ho zkopala do bezvědomí.. ale každej je jiná nátura.

@veraga To že dítě leze do pelechu atd... samozřejmě v pořádku není a synovi jsem to vysvětlovala, snažila jsem se těm situacím předcházet... ale myslela jsem to tak, že dle mého názoru si prostě pes musí uvědomit, že je na posledním místě v rodinné smečce a nesmí si dovolit se k žádnému členu rodiny chovat agresivně, i kdyby na něm třeba jezdil. A proto jsem při incidentu vždycky okřikla oba - dítě, že to nemůže dělat a psa, že si to nesmí dovolit.