Pořád se strachuju
Ahoj holky, potřebuju se vypovídat a snad i trochu poradit..Začnu do začátku, těhotenství jsem měla bezproblémové, přišlo nečekaně a já jsem ještě chodila na výšku, takže ani moc nebyl čas se zaobírat strachem..ale to porodem skončilo. Malý se narodil po akutním císařském řezu, protože mu spadly ozvy, ale jinak byl v pořádku..nebyl přidušený, nic, skóre 10-10-9...Ale po porodu to začalo, přišel strašný strach, že se synem není něco v pořádku..nejdřív, že se nenaučí pást koně (to uměl trochu později). Potom, že se nenaučí válet sudy ( uměl v 6,5 měsících), potom, že se nenaučí plazit (v 7. měsících), potom, že se nenaučí lozit (9,5 měsíce). Zrovna chodí okolo nábytku a už se nechá vodit i za ručičku (ještě mu nebylo 11. měsíců). Teď mám obavy, že se nenaučí mluvit, že je prostě nějak nemocný..úplně se děsím autismu a tak, mám z toho úplné třesy...Malý zatím prostě nemluví, občas slabikuje, ale fakt jen někdy ..jinak pořád používá samohlásky aaa euu auuu, párkrát se mu podařilo ba, ma i bubu..Naproti tomu rozumí perfektně, umí dát pusinku, malá, pápa a tyhle dětské hry, umí podat věc, když mu řeknu, že jdeme papat tak začne mlaskat, najde a ukáže maminku i tatínka, pejska..Pořád se směje, má i sociální smích, když se smějeme mi něčemu v televizi, směje se taky..Strašně rád tancuje. .Ale neřekne nic. Každý den, co nic neřekl, mě svírá uplný strach, že je nemocný, že jsem něco zanedbala, nebo jsem udělala špatně...Manžel mě moc podporuje a uklidňuje, že malý je zdravé a spokojené miminko. Já to vlastně taky vnitřně vím, že to dokáže, ale nemůžu si pomoct. Vždycky, když se trochu uklidním, tak mi hned nějaký hlásek v hlavě říká: "Jak můžeš být v klidu, ještě nevíš, jestli není autista nebo ještě něco horšího..A jsem v tom zpátky. Nemyslete si, nevodím synka po doktorech nebo ho necpu léky, ten strach žije ve mně...Ani mi nepomáhá si o těch nemocech číst, hned vidím milion příznaků na malém....Snažím se nějak uvolnit, ale nejde mi to..Poradíte mi? Hlavně podaří se někomu mě uklidnit??:(
Podle mě je všechno uplně normální, chodit má kolem jednoho roku, je jen otázka času, kdy už tu ruku potřebovat nebude a bude postupně chodit sám. Jinak mluvit klidně ještě nemusí, můj synovec to měl stejně, ted mu je asi rok a 9 měsíců a říká jen samostatná slova, jako mama, tata, teta, kakáty (kalhoty :D) a jednoduší slova nebo jen některé slabiky z těch slov nebo se snaží občas opakovat, co řekneme my a celkem všemu rozumí. Přece jenom naučit se to není uplně jednoduché a děti potřebují čas a každé dítě je jiné. 🙂 Moje neteř má 9 a půl měsíce a taky jen občas kvákne baba, nebo jen nějaké zvuky... Nemysli na nejhorší, třeba se nějak zabav a podporujte se s manželem navzájem, uvidíš, že malý je a bude naprosto v pořádku. ;) Starost o děti je taky normální, ale neposiluj ten strach, užívej si života a rodiny a zbytečně se nestresuj, není to dobré ani pro tebe ani pro ostatní. Jestli chceš být klidnější, tak se zeptej třeba doktorky, jak budeš s malým na kontrole nebo tak. ;)
@veritanas Já tě úplně chápu.Měla jsem to podobné při své první dcerce. Bylo až neuvěřitelné, co všechno jsem si dokázala představit. Ono ne nadarmo se říká, že jedno dítě je pro strach. Příchodem dalšího dítěte se to určitě upraví. Teď se s tím musíš smířit, že ten strach a nejistota tam jsou.Strach o své dítě je naprosto, naprosto přirozené a správné. Neboj se chlapečka máš zdravého! to co popisuješ není nic, kvůli čemu by ses měla strachovat. Já jsem si taky myslela, že patřím do blázince. Když moje jela se školkou na výlet busem, trnula jsem doma hrůzou, jestli se autobus někde nevybourá.. byla nemocná a já viděla už ty nejhorší scénáře. A bylo to pořád něco. Každý den byla nějaká banalita, kvůli které jsem se doma třásla hrůzou a modlila se, aby mi nezazvonil telefon s nějakou hroznou zprávou...Všechno je v pořádku!! neboj se nic 😉
Hodně ho pozoruješ a vztahuješ na něj nejrůznější diagnozy... 😕 Užívej si zdravého miminka a přestaň ho tak zkoumat 😠
Máš úplně normální dítě!!! Nevím, s kým ho srovnáváš, jestli máš v okolí stejně staré geniální děti, které v roce recitují ze Shakespeara, ale takhle prostě roční dítě mluví. Ale hlavně pamatuj, že tvoje strachy a úzkosti se mohou na malého přenést, může z tebe cítit napětí a dokonce převzít vzorec chování a bude z něj jednou uzlíček nervů. Takže můžeš mít úplně zdravé dítě, ze kterého ale svým strachem vychováš neurotika. Takže pokud své obavy nezvládáš, doporučuji to řešit s psychologem (můžeš se objednat k psychiatrovi, vylíčit mu problém a on ti napíše doporučení na psychoterapii, pak to platí pojišťovna).
@brouzdalka přesně to sem chtěla taky říct, že by ten stres mohla přenést i na jiné lidi, ale s tou terapií bych to neviděla až tak žhavě, přece jenom jestli má veritanas dobré zázemí v rodině a je sebevědomá a jiné problémy nemá, tak si s tím dokáže poradit sama. Ovšem ona ví nejlíp, jak na tom je a případně se rozhodne, jestli si s tím dokáže poradit, nebo vyhledá pomoc někoho jiného. 🙂
Máš zcela zdravé dítě, tak z něj svými strachy neudělej vlastní vinou patologickou osobnost. Nikdo z nás není tabulka, tabulky jsou jen orientační. Tobě doporučuju odbornou pomoc, protože tento typ úzkosti negativně ovlivňuje nejen tebe, ale i tbého syna. Mimochodem chlapečci jsou obecně v řečových dovednostech pomalejší než holčǐcky.
Prosím Tě, žádnou odbornou pomoc nevyhledávej. Jak říkám, to, že se strachuješ, o své dítko - pozoruješ, porovnáváš,kontroluješ, konzultuješ, je zcela normální. Patří to ke statusu být matka. Nenormální by bylo, kdybys neporovnávala, nesledovala atd. Až budeš mít třetí..čtvrté... bude to zcela jiné. A to je svatá pravda a říká se to, že holčičky jsou ve vývoji trošku rychlejší a mrštnější 🙂 🙂
tak ja jsem asi nenormalni 🙂)) ja nikdy syna neporovnavala, nesledovala tabulky a nemela na nej zadne pozadavky 🙂)) vse proslo vklidu a bez stresu, u dcery to stejne 🙂)) jinak-syn byl pohybove i recove zdatnejsi nez dcera 🙂)) jak rikam, ma dva a moc toho jeste nenamluvi, ale vim, ze jednou zacne mluvit poradne 🙂))
Tak to já jsem porovnávala, pokukovala po stejně starých dětech na procházkách, u lékařů, na pískovištích, ovšem nedělala jsem závěry, nesypala jsem se z toho, že dcerka nechodí, nemá správný počet zubů, atd.To dělá každá..Se mi zdá, že každé setkání začíná..kolik je malé/malému? jééé ten má zubů a ty faldíky.No to my nemááááme 🙂 🙂 Mám tři děti krásné, zdravé, sebevědomé děti ,ale strach o ně mám pořád stejný. Někam jedou,hned musí psát,jak dojeli,když jedou k vodě vždy říkám dávejte na sebe pozor,hlídejte jedna druhou. Toho se nezbavím..určitě jim lezu na nervy..ale to mi teda vůůůbec nevadí
Můj syn před rokem taky rozuměl, rozuměl všemu. Tak stejně dokonale rozuměl i ve 2 letech a to říkal snad jen 3 slova. Rozmluvil se až nějaký měsíc po 2. narozeninách. Teď má 2r9m, nemluví dokonale, ale mluví a snaží se. Stejně s tím nic moc neuděláš. Můžeš s ním mluvit, číst, zpívat, povídat básničky, ale dokud nedospěje do toho svého vlastního bodu, tak prostě smůla. Taky jsme měli trošku "problém" se zuby, první mu vyrostl až v 16 měsících a rostou pomalu. Ale nic s tím nenadělám, musím čekat, už mu chybí jen 3 🙂
Nestresuj se kvůli věcem, které nemůžeš ovlivnit 😉
@veritanas Ja bych mozna zkusila zajit na vysetreni stitne zlazy. obcas se muze po porodu nastartovat hyperfunkce stitne zlazy, a jedna z jejich priznaku jsou prave takovyhle nesmyslny uzkosti.
Mas dle popisu zcela zdrave dite 🙂 Neznam zadne dite mladsi 1 roku, ktere by mluvilo... A az ti syn zacne mluvit, tak se s takovou upnes na nejakou dalsi veci, kterou ''jeste nedela'' a takhle porad dokola.
Prestan si cist na netu diagnozy a ber to tak, ze at by synovi bylo nebo nebylo cokoliv, strachem to neovlivnis tak ani tak.
Malý má dva roky a taky nemluví 😀 Z toho, co píšete, mi přijde úplně v pořádku 😉 Autista by se choval jinak... Já taky mívala strach z autismu a podobných nemocí a ten strach hoodně opadl po rozhodnutí neočkovat. Takže jsem relativně v klidu a syn je zdravý, nikdy nebyl nemocný, je moc šikovný a chytrý (možná někdy až příliš 😀 ) 🙂
Náš soused nemluvil do čtyř let. Rozumněl všemu, ale rozmluvit se mu nechtělo. Dnes už je to dospělý chlap, kterého to rozhodně nijak nepoznamenalo a ještě si k manželce stačil pořídit milenku 😎
@alubif Ale mě z příspěvku nepřijde, že dělá diagnozy...má jen úzkostné stavy.A já jsem jen řekla, že strach a obavy jsou normální. Kdyby popisovala, že dítě je apatické, nemá oční kontakt, taky bych ji poslala k odborníkům, ale takhle ji spíš podpořím. Každý druhý příspěvek ji posílá k psychologovi... A pokud navštěvuje pravidelně lékaře a malinký má 10 měsíců to už by ji tam dávno poslal lékař, který má vysokoškolské vzdělání a má praxi a zkušenosti. Takže za mě ještě jednou : Jsi dobrá matka!!!!! 😉 😉 😉
"Jak můžeš být v klidu, ještě nevíš, jestli není autista nebo ještě něco horšího
tohle je za mě diagnoza, ke které se nedejbože upne a pak je jen krok k tomu, že klučina bude absolvovat kolečka po doktorech. Jak tady už někdo zminoval MS by proxy, tak mě to pak napadlo taky.
Dobrá matka podle mě nepřivolává na své dítě všemožné nemoci a neupíná se na to, že dítěti může něco být. Dobrá matka si přeje zdravé dítě.
@veritanas a maspon neja ke vibuchy , nebo kdyz mu vezmes spinkaci hracku place celele hodiny az tak ze zvraci a prestava dichat jestli ne dejmu cas nas v listopadu ceka prohlidka z krs aspergruv syndrom moc si to vse beres dej se do klidu stresujes sebe i ho porid si znakovou rec pro batolata a mas klid
Nema to tak byt a neni to ten prirozeny a zdravy strach o dite, podle meho nazoru. Pokud to autorka takto popisuje, trapi ji to, ma s tim problem a problemy je treba resit. Tak, aby se naucila materstvi vic uzivat, nez se trapit. Deti jsou na nas napojene a malemu to urcite moc neprospeje. Ja kdybych byla v takove situaci, nasla bych si nejakeho dobreho kouce osobniho rozvoje, pracovala na sobe a svem podvedomi. S pomoci nekoho jineho. Je to efektivnejsi nez psycholog. To je ma rada podle mych zkusenosti 😉 Ale urcite lepsi psycholog, nez to neresit. Ja si ted prosla jednim sezenim a moc se mi ulevilo. Oni ty prehnane strachy nam dokazou poradne komplikovat zivot a je to zbytecne, da se toho zbavit. Moc drzim pesti!
@demetritis výbuchy? Jde, to asi nemá..jako,kdyz chce kramovat ve skříňce a já ho odnesu pryč,tak řve nebo když se nechce oblékat..ale jinak je velmi společenský a mazlivý, má rád lidi i ostatní děti.. není fixovány na žádnou hračku nebo věc..
@astyna tak za 1)"Jak můžeš být v klidu, ještě nevíš, jestli není autista nebo ještě něco horšího-kdyby ji tohle řekl lékař, beru vážně,říká jí ti pouze úzkostný hlásek.Každá máme strach...
za 2)Dobrá matka podle mě nepřivolává na své dítě všemožné nemoci a neupíná se na to, že dítěti může něco být. Dobrá matka si přeje zdravé dítě. - díky bohu se pouhou myšlenkou dítko nenakazí.A ZAKLADATELKA JE DOBRÁ MATKA....
No, já si myslím, že zas takový uzkostnik nejsem😀😀😀ono je to tím, že sama jsem od přírody racionalista a miluju tabulka.. všechno musí být zaškatulkovane... navíc jsem učitelka a my jsme se pořád o těchto věcech učili a prostě to na mě přelezlo..😢😢další věc je, že mám na starosti jenom synka... mám strašně hodného manžela, který doma moc pomáhá a taky hodnou babičku.. prostě jsem syna začala pozorovat a dělat si vlastní obrázek...k lékařce chodíme a ta říkala, že to syn určitě umí, jen musí trénovat...
Vím, že je to těžké, ale dej se co nejdřív do klidu, protože úzkostná matka = úzkostné dítě. A z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že opičí láska není pro dítě dobrá. Mamka se o mě bála tak, že jsem na gymplu nesměla se spolužáky na vodu - co kdybych se utopila, na diskotéku - co kdyby mě někdo přepadl, nesměla jsem si udělat řidičák - co kdybych se zabila v autě a mohla bych pokračovat. Stopy to na mě zanechalo např.auto dodnes neřídím i když řidičák mám. Klepu se strachy i jako spolujezdec. Opravdu chceš Ty a Tvé dítě takhle dopadnout ?
@veritanas no tak vidis nestresuj autista se cizich lidiboji syn kdyz jdem na hriste a jsou tam deti zpusti plac zacne volat mami tadi a ztuhne nepohne se musim pronej na prolesku odnest ho pric pak se zase uklidni, a vybuchy chvili si krasne hrajepak sileny amok rozbyje vse co mu prijde do cesti kope skrti pak zacne brecet ze je funan a zacne se byt nebo mlati sebou o zem hlavou o lednici a tak . Je fixovani na masinky hasice a dinosary zmenis poradi v jakem hracky jsou uklizeni a rev slzi zacne nas kopat zase skti noji se vysavace sekacky pyli hlasiteho kriku neznamich veci , tvuj kluk je uplne normalni mimco dej se do klidu nestresuj se on te potrebuje zvladnete to spolu seber se obejmiho dej si caj a klid bude lip
@anve77 ale my doporucujeme pomoc pro maminku, ne pro jeji dite-jeji dite je dle vseho bezne dite, dobre se rozvijejici.......ale maminka ma zrejme problem - vytvari si hypotezy....
ja jsem taky uzkostny typ cloveka-taky se o sve deti bojim- jak jel syn se skolkou na vylet, ale holt musim verit, ze se dozije v poradku vysokeho veku a ze ja umru driv nez on ( tak v 90 nejdriv haha)-jinak bych zesilela a nebyl by to zivot.........
@veritanas Tak to jsi v podobné "škatulce" jako byla moje maminka. Taky byla učitelka a během prvního roku mého života se připravovaa na státnice z vývojovky a taky na mně pozorovala všechny patologie. Výsledek je ten, že já skutečně neurotik jsem a celý život s tím bojuji. Takže v zájmu svého dítěte na sobě budeš muset zapracovat. Vnímej své dítě takové, jaké je, i kdyby bylo v něčem pomalejší - jakže rozhodně není - tak je to přece tvoje milované dítě a nějakým porovnáváním mu jen ublížíš.
@sft Však proto jsem psala, že pokud má pocit, že to nezvládá. Samozřejmě musí sama vědět, jak moc ji to omezuje ve vztahu k synkovi 😉
@drzticka81 ale já ji ve svých přízpěvcích ujišťuji, že to není nic patologického. Je to strach a úzkost, nic co by se mělo léčit. Sama zakladatelka píše, že : No, já si myslím, že zas takový uzkostnik nejsem😀😀😀ono je to tím, že sama jsem od přírody racionalista a miluju tabulka.. všechno musí být zaškatulkovane... Proto ji dodávám sílu a podporu... Nepíše, že by kvůli tomu dítě vodila po lékařích... Jen kontroluje...
@veritanas Řekla bych, že je to normální, i když to tak nyvypada🙂
Proste mate své dítě ráda, tak máte strach. Já jsem taky jednu dobu vysilovala, moc pije - určite má cukrovku, moc se poti - nemá cystickou fibrózu?, mělo klíště - jak se projevuje borelioza? A pak jsem si řekla, že co se má stát, tak se stane, a je třeba si uzivat každého dne🙂 Třeba se časem ukáže, že dítě autismus opravdu má (ačkoliv si dle popisu myslím, že je úplně v pořádku🙂), a co? Je to něco, co jste mohla ovlivnit? Tak proč se dopředu stresovat?
asi nejaky psychiatr nebo psycholog?
mam dceru -dva roky a taky skoro jeste nic nerekne, nevim, co po synovi chces, jeste nema rok, ze by mel mluvit jako dospely\??? rec zacina kolem roku a pul, nekomu naskakuje kolem tri...................ja bych hlavne necetla, kdy ma co dite delat a nechala bych to na nem....a pokud navstevujete mudru, tak si ho ohlida sama.......