Při kolikátém dítěti jste se cítily zralé na rodičovství?
Při narození kterého dítěte,jste se cítily být dost vyzrálé na rodičovství a naopak? Otázka není směrovaná na rodiče jedináčků.Zajímá mě to jen z toho důvodu,že spousta z nás se rodiči stane třeba ne/plánovaně brzy nebo v době,kdy na tom nejsou finančně dobře,nemají kde bydle,nemají dostudováno apd.A jsou i tací,kteří mají vše před početím dítěte vyřešené,ale i tak májí občas pocit,že si před tím neužili ještě dost svobody 😉
Pokud mohu mluvit za sebe,na děti jsme si neplánovaně počkali hodně dlouho,ale pak jsem měla pocit,že jsem jejich narozením o nic nepřišla-ba,naopak 🙂
Tak my jsme se s mužem poznali dost pozdě a měla jsem strach, že se nám dítě nezadaří brzo (takže se nám zadařilo ihned a podruhé dokonce velmi neplánovaně v roce prvního 🙂. Sice jsem si zamlada relativně užila - studovala, cestovala, pracovala, tančila, poznala zajímavá místa i lidi, ale možná právě proto mi pořád ta svoboda trochu chybí. Možná ze mě mluví i to, že byl teď manžel 2,5 měsíce v cizině, byla jsem nemocná a bylo toho fakt hodně, nebylo kam před tím utéct. Na všechno sama. Asi si opravdu druhé dítě užívám víc. Nicméně- stačí mi málo, hodina v bazénu jen pro sebe, a jsem nabitá na týden a mnohem víc si děti užívám a těším se na ně. Snad jsem tedy relativně zralá a zodpovědná matka!
První v 18 letech,byla jsem telátko,ale starala se dobře a že bych něco prošvihla...to mě ani nenapadlo. Ale dospěla jsem až u druhého dítěte a u třetího jsem byla už úplně zralá. A užila si mateřství nejvíc.
Při čtení názvu otázky jsem si myslela,že dotaz zní "při kolikátém dítěti jste se cítily zralé na blázinec" 😀
Osobně si myslím, že když člověk začne být "zralý" na dítě, resp. začne se tak cítit, je to neklamný znak toho, že už je příliš starý 😀
...nemám pocit, že zralost na dítě má cokoliv společného s majetkem, vzděláním, kariérou a pod., v tomhle směru není otázka položená správně...
I když 1.dcera byla plánovaná, mě bylo 30, s mužem jsme si řekli, až dostaneme byt po babičce (sice 1+1, ale prostě už ne jen podnájem), vylítaní oba tak, že si vážíme vzájemné lásky a vztahu - dospěleji, víc vychutnané mám až 2.dítě, v 35 letech. Myslím, že jsem "dospěla" a vyzrála až tou zodpovědností, mateřstvím s Apolenkou, a postupujícím věkem získala sebevědomí - že se nemusím líbit všem, vyhovět všem, důležité je, jak se cítím já. Mrzí mě, že jsme nestihli ty caparty tři 🙂